Tutanchamonova třída vozíků představuje určitou historickou etapu vývoje vozatajství a použití vozíků primárně pro vojenské účely, později i společenské a sportovní. Jejich sofistikovaná konstrukce, ověřovaná jízdními vlastnostmi a přijatelnou odolností proti provoznímu poškození v dynamickém systému namáhání, byla a stále je inspirativní pro následné generace. Věrohodné údaje o nich se datují do období 17. dynastie a obdobně i další archeologické nálezy v širším geografickém pojetí.

Historický vývoj náhled|vlevo|250px|Egyptský vozík Tutanchamonovy třídy; 19. dynastie Ramesse II. náhled|250px|Nález v hrobce; královská nekropole v Ur v jižním Iráku, ~2600–2400 př. n. l. Britské muzeum, Londýn náhled|250px|vpravo|Sethi I. na bojovém vozíku; Veset, Karnak náhled|200px|Bohyně Astarte na koni, B23B-S29-t:Y1-.-S29-S29-G17-t:E6 Izraelské muzeum, Jeruzalém 200px|náhled|Achnatona a Nefertiti na vozíku vítá dcera Neferneferuaton Tašerit náhled|vlevo|250px|Sethi I. se vrací z bitvy; jeho služebníci zajišťují překročení řeky náhled|250px|vlevo|Ramesse II. je vítán občany ve Vesetu náhled|vlevo|250px|Původní nález v hrobce KV62; rozložené částí dvojkolek náhled|vlevo|250px|Restaurovaný vozík z Tutanchamonovy hrobky KV62; Egyptské muzeum, Káhira náhled|vlevo|250px|Čínský dvoukolový vůz z období před dynastií Chan (~200 př. n. l.) náhled|vlevo|250px| Závod vozíků; starověká řecká nádoba na vodu ~500 př. n. l. Historicky uváděným předchůdcem válečného vozu byl vozík ze Sumeru, vozidlo s masivními dřevěnými koly taženými osly, které nabízelo vyvýšenou plošinu, ze které mohl velitel vidět svoje jednotky. V severní Sýrii a Kappadokii byly nalezeny pečetní válečky z konce 3. tisíciletí př. n. l., zobrazující obrázky dvoukolového vozíku taženého dvojicí koní. Kola těchto vozíků již měla konstrukci čtyř paprsků.

Vozy s paprskovými koly byly původně vyvinuty v Sýrii nebo severní Mezopotámii již na počátku 2. tisíciletí př. n. l. a rychle se rozšířily po celém Blízkém východě. Vozy z Mezopotámie, Egypta, mykénského a archaického Řecka, Číny a Evropy s lehkými a pružnými paprskovými koly z dochovaných nálezů starověkých vozů, kamenných reliéfů a vázových maleb se nyní využívají pro designovou studii dvojitého vozu a jeho historické evoluce. Rekonstrukce dvojitého vozu nalezeného v An-jangu v ČíněJižní Čína, provincie Nancheng, dynastie Čchin ukazuje, že vozová doprava a vojenské aplikace mají hlubší kořeny vyplývající ze sociálně mocenského vývoje a chování koncentrovaných komunit.

Do Egypta byly v nějaké době zavlečeny Hyksósy nebo také některými jinými skupinami, které Egypt do té doby neznal, případně se s nimi Egypťané setkali při svých výbojích v Malé Asii. Bylo to taková novinka, že Egypťané pro ně neměli ani příslušné slovní vyjádření a nazývali je pomocí semitských slov pro koně a vozy. Ostatně v Levantě byl kůň jako tažné zvíře vysoce oceňován a nábožensky spojován s bohyní Aštarté, která byla známá jako „Paní koní“ a byla také uznávanou bohyní války. Syropalestinská božstva byla tak dovezena do Egypta. Egypťané vlastně potřebovali nová božstva, která by odpovídala novým a neznámým okolnostem, jako jsou vozy a koně, protože žádní praví egyptští bohové a bohyně nemohli automaticky saturovat zaužívané zvyklosti. Masovější rozšíření koní s vojenským vozidlem se uvádí až v období Nové říše.

Egypťané koně neznali téměř do poloviny 2. tisíciletí př. n. l., kdy je během 15. dynastie Hyksósové přivedli do Egypta (~1650 př. n. l.). To již bylo pro Egypťany příliš pozdě, aby uznali koně jako posvátné zvíře určitého egyptského božstva. Vynořují se v tomto hávu s královskými kontexty až během 18. dynastie a motiv bohyně Aštarté, jedoucí na koni, se zdánlivě přesouvá do náboženství obyčejných lidí v 19.dynastii. Kůň sám tedy nebyl uctíván jako takový, přestože byl pro Egypťany na bitevním poli velmi významným a rozhodujícím nástrojem. Náboženská role Aštarté a její vztah ke koním a válečným scénám byla ovšem přijímána za královskou bohyni již v období vlády Amenhotepa II. Scéna znázorňujícího vozataje dvojkolky tažené koněm, pochází z chrámu El KabChrám v Horním Egyptě, Wadi Hillal hrobky č. 3, datované do 17. dynastie, (Kamose?).

Na počátku amarnského období byl egyptský vůz základní zbraní, přičemž již letopisy Thutmose III. dokládají jeho zásadní význam. Kromě prominentního použití vozu během válek je však dokumentován také v jiných kontextech, jako byl lov, sport či jako profánní prostředek pohybu. Ve většině případů jsou muži vyobrazeni na vozech a také zmíněni v textech. Ale od 18. dynastie až po řecko-římské období existují také texty a reprezentace, které spojují ženy, jako jsou dvorní dámy, princezny, královny a bohyně, s těmito vozy. Jejich celkový počet byl však malý, ale v rámci této malé skupiny je citelný jejich výrazný nárůst za vlády faraonů Achnatona a Tutanchamona.

V 18. dynastii je bohyně Aštarté zmíněna na vnější straně vozové skříně Thutmose IV. (1397–1388 př. n. l.). V hrobce Panehesi v Amarně z doby vlády Achnatona (1351–1334 př. n. l.) se Nefertiti a její manžel objevují sami na svých vozech, za nimi následují čtyři princezny na dvou vozech, dvě dívky na vozidlo, přičemž jedna z nich drží otěže. Scéna také ukazuje dvojice dvorních dám na voze řízeném vozatajem. Podobný výjev je doložen v hrobce Meryre I., v obou hrobkách je Nefertiti vyobrazena sama na svém voze. Ve třech scénách z hrobek Mahua a AhmeseMahua velmož, hrobka č.9, a Ahmese, hrobka č.3 v Amarně jsou Achnaton a Nefertiti vyobrazeni společně s dcerou ve voze. Scény na standardizovaných stavebních blocích neboli talatátech navíc ukazují Nefertiti a Achnatona společně na voze nebo Nefertiti doprovázenou vozatajem na voze. Na dalších blocích se objevují dvojice dvorních dam, jejichž vůz řídí muž.

Velmi neobvyklá scéna v hrobce HuyVicekrál v Núbii, hrobka TT40 z doby Tutanchamona (1333–1323 př. n. l.) zobrazuje núbijskou princeznu na voze v doprovodu vozataje. Scéna není neobvyklá jen kvůli ženě, ale také proto, že vůz tahají voli místo koní. Navíc existují textové důkazy ze tří nápisů na vozech B a C z Tutanchamonovy hrobky, ve kterých je zmíněna jeho manželka Anchesenamon a je interpretována jako „spoluuživatelka“ vozů a nápisy jako textový protějšek výše zmíněných reprezentací z amarnské éry, které zobrazují krále a královnu s dcerami na rodinném výletě s vozy a doprovodem, včetně ochránců.

Vozíky nebyly jen výhradní doménou mužů. Jedinečný příklad ženy na voze je zobrazen v chrámu Edfu z období Ptolemaiovců, zobrazující bohyni s lví hlavou stojící na voze, připomínající bohyni Sachmet, ale podle doprovodných nápisů identifikovanou jako Aštarté. Ikonografické a textové doklady o ženách na vozech odhalují, že byly téměř všechny „soukromé“ povahy a kromě scény na ostraku neukazují válečný kontext. V kontrastu s tím většina reprezentací mužů a uživatelů vozíků, je zobrazována ve vojenském kontextu. Ženy na vozech používaly v Nové říši tento typický dopravní prostředek ve své vyšší společenské vrstvě.

Tutanchamonovy vozíky v hrobce KV62 V hrobce Tutanchamona bylo nalezeno šest vozů, z toho 2 vládní, 2 těžké otevřené, otevřený těžký vůz z „pokladnice hrobky“ a jeden lehký menší. Dva z nich byly velmi zdobené a nezdá se, že by byly před uložením do hrobky použity. Sestava dvou „státních vozů“, jak je Carter nazval, jsou uzavřeny tenkým dřevěným obložením zcela pokrytým podkladovým nátěrem a zlatem a dále zdobené intarziemi sklem a slonovinou. Koleska dvou rozbitých vozů v „pokladnici“ byla částečně pokryta kůží (již zteřelé), která byla původně zdobena zlatým překrytím. Dva prostší vozy v předsíni měly otevřené rámy, které nebyly obloženy dřevem ani kůží. Dva vozy, nebo části vozů byly také nalezeny v hrobkách 18. dynastie jak je například popsán nález kompletního vozu v hrobce Yuya a TuyaUvádějí se jako rodiče pozdějšího faraona Ay Kromě uvedených byl nalezeny četné oddělené části vozíků, pozornost si zaslouží konstrukce dřevěného loukoťového kola ze dvou do tvaru „V“ ohnutých dřevěných vzpěr,Podle textury dřeva-vláken se usuzuje na postup ohýbání lehce upravených větví dřevin po zakroužením slepených a potaženého zelenou kůží. U zachovalejších kusů se spoj dá rozlišit jen při optickém zvětšení. Obvod kola v ráfku obepíná kožený popruh překrývající jazýčkové klíny spojů s loukotí. Některé, před uložením do hrobky nepožité, jsou pokryty nátěrem a zlatem. To vše ukazuje, že se jedná o mimořádně zručnou řemeslnou práci, dlouho zavedenými postupy a doladěné zkušenostmi z vlastní jízdní způsobilosti v nerovném terénu. Vozík neměl sedátko, vozataj stál vzpřímeně na pružně podlaze a ve vztahu k celé konstrukci v těžišti, čím se zajistila maximální stabilita při jízdě nerovným terénem. Koně se řídil opratěmi.

Vůz třídy Tutanchamon je prvním vysoce výkonným strojem, s největší pravděpodobností vyvinutý závodním a promyšleným mechanickým modelováním a testováním a vyrobený s vynikajícím řemeslným zpracováním. Komplexní systém odpružení, pružin a tlumičů, obsahuje jednoduché prvky, které se hodí pro rychlou reakci na nerovném terénu, a také některé dobře navržené a drahé komponenty a podsestavy pro výhody v dynamice konstrukce a jízdní kvalitě. Paprsky a klouby těchto vozů mají odolnost proti poškození jako u letadla a jsou sofistikovanější než u jakéhokoli veterána s dřevěnými koly. Podstatně lepší celkový design se starými stavebními materiály je obtížné si představit, i když použijeme naše znalosti a počítačové metody. Díky tomu je egyptský vůz vynikajícím příkladem originálního a pokročilého designu a impozantní výzvou v dalších inženýrských výzkumech zaměřených na plné pochopení úspěchů starověku.

Základní konstrukční prvky vozíků Tutanchamonovy třídy si i přes tisíciletí promítají až do moderní doby v podobě vozíků (sulek) pro jezdecké závody klusáků.

Epilog Vůz třídy Tutanchamon je prvním vysoce výkonným strojem, s největší pravděpodobností vyvinutý závodním a promyšleným mechanickým modelováním a testováním a vyrobený s vynikajícím řemeslným zpracováním. Komplexní systém odpružení, pružin a tlumičů, obsahuje jednoduché prvky, které se hodí pro rychlou reakci na nerovném terénu, a také některé dobře navržené a drahé komponenty a podsestavy pro výhody v dynamice konstrukce a jízdní kvalitě. Paprsky a klouby těchto vozů mají odolnost proti poškození a jsou sofistikovanější než u jakéhokoli veterána s dřevěnými koly. Podstatně lepší celkový design se starými stavebními materiály je obtížné si představit, i když použijeme naše znalosti a počítačové metody. Díky tomu je egyptský vůz vynikajícím příkladem originálního a pokročilého designu a impozantní výzvou v dalších inženýrských výzkumech zaměřených na plné pochopení úspěchů starověku. Základní konstrukční prvky vozíků Tutanchamonovy třídy si i přes tisíciletí promítají až do moderní doby v podobě vozíků (sulek) pro jezdecké závody klusáků.

náhled|střed|700px|Rodinný výlet Achnatona a Nefertiti; El Amarna hrobka č.3

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura Wallis Budge, The Gods of the Egyptians or Studies in Egiptian Mythology, Vol.II. 1904 A.M. Littauer, Wheeled Vehicles and Ridden Animals in the Ancient Near East, Handbook of Oriental Studies. Section 7 Art and Archaeology, 1987

Kategorie:Dějiny Egypta Kategorie:Starověké vojenství Kategorie:Koně Kategorie:Vozatajství Kategorie:Potahová vozidla