Druhá vláda Davida Lloyd George byla v letech 1918 až 1922 vládou Spojeného království. Vláda byla pokračováním předchozí válečné koalice Konzervativní strany, Liberální strany a labouristů; liberálové ale nyní byli na otázce podpory vlády rozděleni a v administrativě sloužila jen jejich část pod vedením Davida Lloyd George. Naprostá většina Labouristické strany vládu nepodporovala.
Lloyd George vedl za Británii vyjednávání v Paříži o uspořádání poválečné Evropy. Na domácí půdě musel kabinet čelit válce s Irskem, kterou se nakonec podařilo kompromisně ukončit vytvořením Irského svobodného státu. Postupně však začala vzrůstat animosita mezi liberály a konzervativci, která po korupčním skandálu, do nějž byl Lloyd George osobně namočený, vedla k pádu vlády v říjnu 1922.
Politika Volby 1918 a vytvoření vlády Od roku 1916 vládla Británii válečná koalice sestávající z Liberální strany, Konzervativní strany a Labouristické strany; premiérem byl liberál David Lloyd George. Během války byla široká koalice mezi radikálními liberály a konzervativci pochopitelná, 11. listopadu 1918 ale bylo podepsáno příměří, čímž se smysl pokračování spolupráce stal méně jasným. Lloyd George ale viděl v koalici příslib národní jednoty pro strukturální změnu britské společnosti. Před válkou se jako ministr financí zasadil o hluboké sociální reformy a neměl v úmyslu v tomto polevit. Konzervativci sice vnímali premiéra jako radikála, viděli v něm ale silnou osobnost, „muže, který vyhrál válku“ a pevnou hráz proti bolševismu, vzmáhajícímu se v Rusku a Německu.
Na prosinec 1918 byly vyhlášeny všeobecné volby. V nich si kandidáti koalice rozdali „koaliční kupony“, aby nekandidovali proti sobě. Naprostou většinu obdrželi členové Konzervativní strany (445), následovali Lloyd Georgeovi liberálové (145). Zbylých 24 kuponů získali podporovatelé vlády z řad labouristů a jeden nezávislý. Volby skončily drtivým vítězstvím koalice, pro kterou hlasovalo 53% voličů a obsadila 520 mandátů ze 707.
Rozpad koalice Během roku 1922 začaly gradovat spory mezi koaličními partnery. Přestože konzervativci drželi v Dolní sněmovně většinu, vysoký počet funkcí ve vládě zastávali liberálové. Tento stav začínal řadovým konzervativcům vadit; v říjnu provedli členové strany stojící mimo užší vedení převrat a odhlasovali odchod z koalice. V čele této vzpoury stál předseda Úřadu pro obchod Stanley Baldwin. O pár dní později Lloyd George rezignoval a bylo třeba jmenovat novou vládu. Nakonec král do úřadu premiéra jmenoval Andrewa Bonara Lawa, který v posledních letech stál mimo koalici.
Legitimita vlády Vládní strana Hlasy ve volbách % zisk Mandáty v Dolní sněmovně Křesla v kabinetu Vůdce strany Konzervativní strana 4 003 848 38,4 % 13 Andrew Bonar Law koaliční liberálové 1 318 844 12,6 % 9 David Lloyd George koaliční labouristé 197 475 1,9 %Zahrnuje též Národní demokraty 1 George Barnes Vláda celkem 5 529 441 53,0 %Zahrnuje jednoho nezávislého podporovatele vlády. 23 David Lloyd George
Seznam členů kabinetu Zde je uveden seznam členů mírového kabinetu, který nastoupil do úřadu 10. ledna 1919. Pro seznam členů válečného kabinetu, lterý v rámci Lloyd Georgovy vlády fungoval do tohoto data, vizte Válečná vláda Davida Lloyd George.
Úřad Člen kabinetu Strana Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Odkazy Poznámky
Reference
Kategorie:Vlády Spojeného království