náhled|262x262pixelů| Památník mírového osvobození Tibetu, náměstí Potala, Lhasa v roce 2009 oslavující vstup lidové osvobozenecké armády do Tibetu, postavený těsně mimo ochranné pásmo a nárazníkové pásmo světového dědictví UNESCO. Sinizace Tibetu zahrnuje programy a zákony čínské vlády a Čínské komunistické strany (ČKS), které vynucují „kulturní jednotu“ v tibetských oblastech Číny, včetně Tibetské autonomní oblasti a okolních autonomních oblastí náležících Tibeťanům. Čína usiluje o přeměnu tibetské kultury na čínskou tradiční kulturu.
Změny, které se začaly projevovat od anexe Tibetu Čínskou lidovou republikou v letech 1950–1951, byly způsobeny řadou ekonomických, sociálních, kulturních, náboženských a politických reforem zavedených čínskou vládou. Kritici označují vládou podporovanou migraci velkého množství Chanů do Tibetské autonomní oblasti, považované za čínské osady, jako hlavní činitel sinizace.
Podle tibetské exilové vlády, známé jako Ústřední tibetská správa, čínská nadvláda údajně vedla k vymizení prvků tibetské kultury; tomuto jevu se říká „kulturní genocida“.Burbu, Dawa (2001) China's Tibet Policy, Routledge, , pp 100–124Samdup, Tseten (1993) Chinese population – Threat to Tibetan identity Exilová vláda prohlašuje, že současná čínská vláda usiluje o to učinit Tibet nedílnou součástí Číny a o kontrolu nad snahou o tibetské národní sebeurčení. 14. dalajlama a Ústřední tibetská správa charakterizovaly programy sinizace jako genocidu nebo kulturní očistu.T. G. Arya, Central Tibetan Administration, China's ‘ethnic unity’ bill aimed at complete sinicization of the Tibetan plateau through ethnic cleansing: CTA Information Secretary, (15 January 2020), https://tibet.net/chinas-ethnic-unity-bill-aimed-at-complete-sinicization-of-the-tibetan-plateau-through-ethnic-cleansing-cta-information-secretary/ ["China has waged unceasing campaigns at both central and local government level to aggressively consolidate its military occupation of Tibet in the last more than six decades. But this new state-sponsored regulation is seen as a desperately contemplated measure to curb the undiminishing defiance of the Tibetan people and their call for the protection of their identity, for freedom, human rights and for the honourable return of His Holiness the Dalai Lama to Tibet." "Central Tibetan Administration's Information Secretary Mr T.G. Arya condemned the new ethnic identity law, calling it a measure of ethnic cleansing aimed at complete sinicization of the Tibetan plateau. The Secretary also criticised the legislation as a gross violation of the international law and the Chinese constitution." " “What China could not achieve through the sixty years of occupation and repression, now they are trying to achieve it through repressive law. The law aims to achieve complete sinicization of the Tibetan plateau through ethnic cleansing. China finds Tibetan language, religion and culture as the main barrier to achieving complete control over the land,” Secretary TG Arya told the Tibet News Bureau.]
Čínská vláda ale tvrdí, že její politika prospěla Tibetu a že kulturní a sociální změny jsou důsledky modernizace. Také podle ní tibetská ekonomika expandovala; zlepšení služeb a infrastruktury vedly ke zlepšení kvality života Tibeťanů a ochraně tibetského jazyka a kultury.
Dějiny
Raný vývoj Před rokem 1950 po pádu dynastie Čching byla oblast, která přibližně odpovídá současné Tibetské autonomní oblasti (TAR), de facto nezávislým státem, i když jej jiné státy neuznávaly. Tibeťané si zde tiskli vlastní měnu a poštovní známky a udržovali mezinárodní vztahy, i když si nevyměňovali velvyslance s jinými národy. Tibet si nárokoval tři provincie (Amdo, Kham a Ü-Tsang), ale ovládal pouze západní Kham a Ü-Tsang. Od roku 1950 Čína přidělila východní Kham k Sichuanu a západní Kham k Tibetské autonomní oblasti.Burbu, Dawa (2001) China's Tibet Policy, Routledge, , pp 86–99
Během období Čínské republiky na počátku 20. století, které následovalo po dynastii Čching, byl čínský muslimský generál a guvernér provincie Čching-chaj Ma Bufang obviňován Tibeťany ze zavádění praktik sinizace a islamizace v tibetských oblastech. Za jeho vlády byly prováděny nucené konverze a ukládány vysoké daně. Po Mao Ce-tungově vítězství v čínské občanské válce v roce 1949, bylo jeho cílem sjednocení „pěti národností“ pod Čínskou lidovou republikou, jíž vládla Čínská komunistická strana. Tibetská vláda ve Lhase vyslala Ngaba do Chamda v Khamu, strategicky položeného města poblíž hranic, s rozkazem udržet svoji pozici, dokud z Lhasy nepřijdou posily do boje proti Číňanům. 16. října 1950 dorazila zpráva, že Lidová osvobozenecká armáda postupuje směrem k Chamdu a dobyla město Riwoche (které jí mohlo zabránit v cestě do Lhasy). Ngabo a jeho muži se stáhli do kláštera, kde je Lidová osvobozenecká armáda obklíčila a zajala. Ngabo napsal do Lhasy, kde navrhl pokojnou kapitulaci místo války. Čínský vyjednavač údajně prohlásil: „Je na vás, abyste si vybrali, zda bude Tibet osvobozen mírovou cestou nebo silou. Je jen otázkou jednoho telegramu Lidové osvobozenecké armádě, aby pokračovala ve svém pochodu do Lhasy.“ Ngabo přijal Maovu sedmnáctibodovou dohodu, podle níž Tibet výměnou za to, že se stane součástí Čínské lidové republiky, získá autonomii. Bez podpory od zbytku světa poslal dalajlama v srpnu 1951 Maovi telegram, v němž přijal dohodu. Delegáti pod nátlakem dohodu podepsali a zpečetili tak budoucnost tibetské vlády.
Ačkoli je anexe Tibetu Čínskou lidovou republikou v čínské historiografii označována jako mírové osvobození Tibetu, 14. dalajlama a Ústřední tibetská správa ji považují za kolonizaci a Kongres tibetské mládeže zase věří, že šlo o invazi. Čínská vláda poukazuje na zlepšení zdraví a ekonomiky jako formu ospravedlnění své kontroly nad územím, které považuje za historicky čínský region. Podle dalajlámy Čína umocnila přistěhovalectví Chanů do regionu.
Před podepsáním Sedmnáctibodové dohody 23. května 1951 dominovalo tibetské ekonomice samozásobitelské zemědělství, ale udržování vojenské posádky o 35 000 čínských vojácích během 50. let znatelně zatížilo zásobování potravinami v regionu. Když dalajlama v roce 1954 navštívil Mao Ce-tunga v Pekingu, Mao rozhodl, že do Tibetu přestěhuje 40 000 čínských farmářů. Horst Südkamp (1998), Breviarium der tibetischen Geschichte, p. 191. Golzio, Karl-Heinz and Bandini, Pietro (2002), Die vierzehn Wiedergeburten des Dalai Lama, Scherz Verlag / Otto Wilhelm Barth, Bern / München, .
V rámci Velkého skoku v 60. letech čínské úřady přiměly tibetské farmáře pěstovat kukuřici místo ječmene (tradiční regionální plodiny). Sklizeň se nezdařila a tisíce Tibeťanů hladověly.Shakya, Tsering (1999) The Dragon in the Land of Snows, Columbia University Press, Stein, Rolf (1972) Tibetan Civilization, Stanford University Press,
Kulturní revoluce Kulturní revoluce, zahrnující studenty a dělníky Komunistické strany Číny, byla zahájena Maem a uskutečněna Gangem čtyř v letech 1966 až 1976, aby zachovala maoismus jako vedoucí ideologii Číny. Byl to boj uvnitř ČKS s cílem odstranit Maovu politickou opozici.MacFarquhar, Roderick & Michael Schoenhals (2006) Mao's Last Revolution, Harvard University Press, , p. 102
Kulturní revoluce ovlivnila celou Čínu a následkem toho Tibet strádal. Rudé gardy útočily na civilisty, kteří byli obviněni ze zrady komunismu. Více než šest tisíc klášterů bylo vypleněno a zdemolováno. Mniši a jeptišky byli nuceni opustit své kláštery, aby „žili normální život“. Ti, kteří vzdorovali, byli uvězněni. Vězni byli poté nuceni vykonávat těžké práce, mučeni a popravováni. Ohrožen byl i palác Potala, ovšem premiér Zhou Enlai zasáhl a zamezil tibetským Rudým gardám jej vyplenit.
Nedávný vývoj náhled| Značka (v tibetštině a čínštině) označující sledovací kamery poblíž památníku mírového osvobození Tibetu, Lhasa, Tibet, 2018 Čínský národní strategický projekt rozvoje západu, zavedený v 80. letech 20. století po kulturní revoluci, podněcuje k migraci Číňanů z jiných oblastí Číny do Tibetu různými benefity a lákavými životními podmínkami. Učitelé, lékaři a pracovníci veřejné správy se tam nechávají dobrovolně posílat, aby pomohli Tibetu se dál rozvíjet. Čínská vláda s ohledem na nekvalifikovanou pracovní sílu a méně rozvinutou infrastrukturu vybízela migranty, aby podnítili konkurenci a změnili hospodářství Tibetu z tradičního na tržní hospodářství s ohledem na ekonomické reformy, které navrhl Teng Siao-pching.
Tibeťané jsou většinovou etnickou skupinou v Tibetské autonomní oblasti, v roce 2008 v ní tvořili asi 93 procent celkové populace.Pinteric, Uros (2003): http://www.sidip.org/SIDIP_files/pintericu_tibet.pdf International Status of Tibet, Association for Innovative Political Science, University of Ljubljana, Slovenia. Útoky Tibeťanů na majetek ve vlastnictví Chanů a Chuejů v roce 2008 byly údajně způsobeny velkým přílivem těchto čínských menšin do Tibetu.
George Fitzherberta pravil: „Zapojit se do čínských argumentů ohledně Tibetu znamená vystavit se jisté intelektuální pasti, známé například z palestinského konfliktu, kdy sport vyúsťuje do otázek, které se protiargumentující strana nikdy nesnažila zpochybnit. Tibeťané si stěžují, že jsou ve své vlasti zbavováni důstojnosti tím, že je jejich milovaný vůdce neustále odsuzován a že jsou pod takovým nátlakem čínské imigrace, že se ve své vlastní zemi stávají menšinou. Čína však vytrvale označuje takové stížnosti za separatismus, který je v Číně považován za zločin „podkopávání národní jednoty“, a směřuje tím debatu zpět k historickému postavení Tibetu. Zahraniční představitelé vznášejí otázky o lidských právech a životním prostředí, ale Čína to odsuzuje a označuje za zahraniční zásah do vnitřních záležitostí suverénního národa, čímž stahuje debatu opět k historickému postavení Tibetu.“
Čínská vláda se pokusila o rozvoj Tibetu jako součást své rozvojové politiky západní Číny a od roku 2001 do Tibetu investovala 310 miliard juanů (asi 45,6 miliard amerických dolarů). V roce 2009 investovala do oblasti přes 7 miliard dolarů, což je o 31 procent více než v předchozím roce. Čching-chajsko-tibetská železnice byla dokončena v roce 2006 za cenu 3,68 miliard dolarů, což mělo za následek zvýšení cestovního ruchu ze zbytku Číny.Xinhua News Agency (24 August 2005). New height of world's railway born in Tibet. Retrieved 25 August 2005. Šanghajská vláda přispěla 8,6 milionů dolarů na výstavbu Tibetské Šanghajské experimentální školy, kde se přibližně 1500 tibetským studentům dostává primárně čínského vzdělání. Někteří mladí Tibeťané mají pocit, že jsou jak Tibeťané, tak Číňané, a mluví plynně tibetskou i mandarínskou čínštinou.
V srpnu roku 2020 pronesl generální tajemník Komunistické strany Číny Si Ťin-pching proslov, ve kterém prohlásil, že „je nutné aktivně vést tibetský buddhismus, aby se přizpůsobil socialistické společnosti a podporoval sinizaci tibetského buddhismu“.
V srpnu roku 2021 agentura Associated Press uvedla, že Wang Yang před palácem Potala prohlásil, že je třeba vyvinout úsilí, aby Tibeťané sdíleli „kulturní symboly a představy o čínském národě“.
Náboženství Čínská vláda se nechala slyšet, že bude dohlížet na výběr 15. dalajlamy, což je v rozporu se staletou tradicí. Čínští vládní úředníci opakovaně prohlašují, „že musí být znovuzrozen, a to za jejich podmínek“.