Franco Sacchetti (1332 Ragusa di Dalmatia [nyní Chorvatsko] – 1400 San Miniato) byl italský básník a romanopisec.

Život Byl synem Benciho di Uguccione, příjmením „Buono“, florentského obchodníka ze šlechtického starobylého rodu Sacchettiů. Franco byl třikrát ženatý; jeho první žena byla Maria Felice Strozzi, se kterou měl dva syny, Filippa a Niccola, druhá žena byla Ghita di Piero Gherardini a třetí Giovanna di Francesco Bruni. Ještě jako mladý muž si získal pověst básníka, cestoval po záležitostech více či méně důležitých, až do Janova, Milána a Slavonie.

Franco Sacchetti v dopise adresovaném Astorre Manfredimu z 15. dubna 1397 psal o své politické kariéře, která začala v roce 1363, kdy byl jmenován rektorem v Monte Voltraio, v dubnu 1366 byl jmenován kastelánem v Aveně a v následujícím roce byl podestou v Mangoně. O Sacchettiho pozdějším období je známo jen to, co se mohlo získat z jeho děl. Sonety CXXXVII–CXXXVIII se týkaly období od roku 1369 do roku 1370, později to byly písně složené v roce 1374 na památku Francesca Petrarcy a poté následujícího roku na smrt Giovanniho Boccaccia.

Ve Florencii zůstal r. 1363, poté, co cestoval po Itálii a do zahraničí za svými obchodními aktivitami, měl politické úkoly od florentského magistrátu a dalších komunit mimo Florencii. Byl také velvyslancem v Bologni (1376), v Miláně u Bernabò Viscontiho (1382), členem soudnictví Otto di Balìa (1383), převorem (1384) a podestou v Bibbieně (1385), v San Miniato (1392) a ve Faenze (1396). Stal se "kapitánem lidu" v Portico di Romagna (1398–1399) a v San Miniato, kde pravděpodobně napsal své dílo Trecentonovelle. Zemřel asi v roce 1400 možná na mor.

Psal sonety, canzoni, madrigaly a jiné básně; jeho nejznámějším dílem byly novely Trecentonovelle. Původně jich mělo být 300, ale zůstalo jich jen 223, a to ještě zčásti neúplných, zbytek se ztratil nebo nebyl napsán. Nebyly zasazeny do žádného rámce jako v Boccacciově Dekameronu. Nejlepší z nich byly humorného charakteru a jejich styl byl jednodušší a hovorovější než Boccacciův.

Sacchetti byl považován za autora proto-morlachismu, údajného raného stádia morlachismu.

Dílo Die Novellen des Franco Sacchetti, Bürgers von Florenz. Übersetzt von Hanns Floerke. Müller, München 1907. F. Sacchetti, La battaglia delle belle donne di Firenze cobn le vecchie, a cura di Sara Esposito, Roma, Zauli, 1996. Franco Sacchetti, Il Trecentonovelle, a cura di Antonio Lanza, Firenze, Sansoni, 1984 è ancora l'edizione commentata di riferimento, nonostante gli altri due tentativi: V. Marucci, Salerno, 1996, M. Zaccarello, Sismel, 2014. Franco Sacchetti, Il libro delle rime, a cura di Franca Ageno, Firenze, Olschki-University of Western Australia Press, 1990. Franco Sacchetti, Il Pataffio, edizione critica a cura di Federico Della Corte, Commissione per i testi di lingua, Bologna, 2005 (con ricca premessa). L'attribuzione (discussa nel saggio Per una attribuzione del Pataffio a Franco Sacchetti, "Filologia e critica" I, 2003, pp. 41015069). Si tratta dell'unica attribuzione nel panorama delle attribuzioni di opere anonime letteratura italiana accettata senza alcun dubbio: vedi ad es. P. Stoppelli "Filologia della letteratura italiana", Roma, Carocci, 2008 ("sembra risolta positivamente con l'attribuzione a Franco Sacchetti la questione del Pataffio, un testo dei primi secoli di grande invenzione linguistica" p. 172); M. Zaccarello, L'edizione critica dei testi letterari", Firenze, Le Monnier, 2017.

V češtině Piramo a Tisbe – přeložil K. Žabrý; in: 1000 nejkrásnějších novel… č. 25. Praha: J. R. Vilímek, 1912 Čtyři novelly – Radmila Kunová. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 1956

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Literatura Dante Alighieri Divina Commedia Paradiso XVI L. Di Francia, Franco Sacchetti: novelliere, Nistri, Pisa, 1902 G. Scaramella, Personaggi sacchettiani, in Rassegna bibliografica della letteratura italiana, XXI, 1913, p. 324–328 V. Pernicone, Fra rime e novelle di Franco Sacchetti, Firenze, 1942 Lanfranco Caretti, Saggio sul Sacchetti, Gius. Laterza e figli, Bari, 1951 L. Caretti, Saggio sul Sacchetti, Bari, 1951 A. Borlenghi, La questione delle morali nel Trecentonovelle, in Studi Urbinati, XXVII, 1953, n. 2, p. 73–111 R. Scrivano, Aspetti della narrativa sacchettiana, in Rassegna della letteratura italiana, LXIV, n. 3, settembre-dicembre 1960, p. 432–445 G. Getto, Immagini e problemi di letteratura italiana, Milano, 1966 A. Tartaro, Franco Sacchetti e i novellieri, in Autori Vari, La letteratura italiana. Storia e testi, Bari, 1972 G. Ferroni, Profilo storico della letteratura italiana, Einaudi Scuola, Milano 1992, cit., p. 197 Antonio Lanza, La letteratura tardogotica, De Rubeis, 1994 Federico Della Corte "Per una attribuzione del Pataffio a Franco Sacchetti", in "Filologia e critica" I, 2003, pp. 41–69 Giuseppe Crimi, Quattro note sulle rime di Franco Sacchetti, in «Studi Linguistici Italiani», XXX (2004), pp. 104–111 Federico Della Corte, "Periplo del Pataffio", in Franco Sacchetti, Il Pataffio, edizione critica a cura di Federico Della Corte, Commissione per i testi di lingua, Bologna, 2005 Federico Della Corte, "Glossario del “Pataffio” I", in “Studi di Lessicografia Italiana”, xxii, 2005, pp. 43–181; Id, "Glossario del “Pataffio” II, in “Studi di Lessicografia Italiana”, xxiii, 2006, pp. 5–111 R. Giangregorio, Il Trecentonovelle di F. Sacchetti come fonte per la storia dell'alimentazione nel basso Medioevo, 2009, p. 272 C. Segre, Tendenze stilistiche nella sintassi del Trecentonovelle in "Archivio glottologico italiano", XXXVI, p. 1–42

Kategorie:Italští spisovatelé Kategorie:Italští básníci Kategorie:Narození v Dubrovníku Kategorie:Úmrtí v Itálii Kategorie:Spisovatelé 14. století Kategorie:Básníci 14. století Kategorie:Muži Kategorie:Oběti moru