Forchheimský mír byla mírová smlouva mezi Východofranskou a Velkomoravskou říší, kterou (po vzájemných válkách v letech 871–873) v roce 874 uzavřel Svatopluk I. (v zastoupení Jana z Benátek) a Ludvík II. Němec ve Forchheimu.
Primární prameny Nejstarší pramen, který informuje o této smlouvě, jsou Fuldské letopisy, konkrétně záznam k roku 874:Dalším pramenem je spis Chronicon de sex aetatibus mundi Herimanna Augiensia z 11. století (záznam k roku 874):Výrazně pozdější ( 1517) je zpráva Johannese Aventina v jeho díle Annales ducum Boiariae.
Význam Mírová smlouva znamenala naprostou nezávislost Velké Moravy. Zmiňovaný poplatek byl pravděpodobně „jednorázový výkup mírového soužití“. Smlouva zřejmě pro obě strany neměla větší závaznost, a šlo zejména o to „… aby oba panovníci [Svatopluk I. a Ludvík II.] mohli ve svých státech nerušeně vládnout“.
Svatopluk tak měl uvolněné ruce pro upevnění vlastní moci a pravděpodobně i pro zlepšení organizace a výzbroje vojsk. Později přešel do diplomatické ofenzívy vůči Frankům a začal uskutečnovat vlastní výboje. O silném postavení Svatopluka I. byl mohl svědčit fakt, že vyjednával prostřednictvím vyslance. Zmíněný poplatek někteří historici považují za jednorázový, jiní za každoroční, nicméně mír platil do roku 882.
Hodnocení historiků František Dvorník: „…Svatopluk uznal formální svrchovanost říše a Ludvík Němec mu ponechal vládu nad Moravou.“
Matúš Kučera: „…tímto mírem Svatopluk zajistil pro svou vyčerpanou zemi dočasný mír. Dosáhl toho nejcennějšího co se dalo. Nastoupila doba, kdy Velká Morava osm až deset let nebojovala s německými vojsky. Tím si panovník uvolnil ruce, aby mohl vnitřně přestavět a upevnit vlastní stát.“
Richard Marsina: „Je nesprávné chápat Forchheimský mír jako Svatoplukovu kapitulaci. Zprávu o jeho uzavření zachoval pouze východofranský analista, který však formulaci upravil tak, aby z ní vyplývaly pouze výhody, kterých dosáhla jeho strana. Je však třeba uznat, že v podstatě nezamlčel to, že Svatopluk ve Forchheimu nepřijal pasivně závazky, ale že je byl ochoten přijmout pouze v případě splnění svých požadavků. Proto je správnější charakterizovat Forchheimský mír jako uznání svrchovanosti Východofranské říše, nebude-li tato usilovat o zasahování do vnitřních věcí na Velké Moravě. Uzavření tohoto míru Svatoplukovi vlastně umožnilo expanzi do oblastí, které Východofranská říše nepokládala za bezprostřední sféru svého zájmu. Z tohoto hlediska lze Forchheimský mír hodnotit jako promyšlený, úspěšný významný státnický čin. Umožnil nejen zmíněnou expanzi, ale poskytl i potřebný čas na vnitřní konsolidaci a upevnění Velké Moravy.“
Reference
Kategorie:Mírové smlouvy Kategorie:Velkomoravská říše