náhled|vpravo|Orientační mapa pražského hřbitova Malvazinky náhled|vpravo|Podrobná mapa pražského hřbitova Malvazinky s lokalizací míst významných hrobů
Seznam osobností pohřbených na hřbitově Malvazinky byl sestaven na základě veřejně přístupných seznamů význačných osob zde pohřbených.
Poznámky ke třídění a vyhledávání osob Seznam osob byl primárně uspořádán podle čísel umístění jejich hrobových pozic, a nikoliv podle abecedy. Pokud vyhledáváte určitou osobu v seznamu nikterak nesetříděném (tj. ve stavu ihned poté, co se heslo na této stránce zobrazilo), doporučuje se aktivovat ve webovém prohlížeči vyhledávání požadovaného řetězce (většinou příjmení hledané osoby nebo alespoň jeho část) na stránce hesla v celém jejím rozsahu, neboť některé osobnosti mohu být uvedeny i na jiném než očekávaném místě seznamu například proto, že byly dodány do seznamu později, jak je tomu v případě osobností pohřbených na louce rozptylu.
Po zobrazení hesla je seznam osob možno dodatečně třídit abecedně podle příjmení (kliknutím na políčko s popisem sloupečku) nebo podle umístění hrobu. V tomto případě se k sobě v seznamu dostanou hrobová místa nacházející se ve stejném sektoru (oddílu) Malvazineckého hřbitova, což může být užitečné při jeho fyzické inspekci na místě.
Historie
Hřbitov
Rozlehlý městský hřbitov byl založen v roce 1876 při západním okraji pražské čtvrti Smíchov, v oblasti bývalých vinic a dnešní čtvrti Malvazinky, těsně u hranice s Radlicemi. (Pozemky zakoupila v roce 1875 smíchovská obec.) Návrh řešení a úpravu hřbitova provedl architekt Antonín Viktor Barvitius (1823–1901) a hřbitovní areál situoval do míst, kde se nacházely (od roku 1628) hospodářské usedlosti (bývalé vinice) z někdejšího odkazu malostranského měšťana Tomáše Malvazyho (podle některých pramenů Malvazína).
První pohřeb na hřbitově v Malvazinkách se uskutečnil 31. prosince 1876 současně s vysvěcením celého hřbitova, které provedl kanovník Vincenc Švehla. Poslední rozšíření hřbitova proběhlo roku 1897. Tehdy bylo vybudováno nové zázemí hřbitova a márnice. Márnice byla později využívána jako kaple i jako smuteční síň. Původní rozloha hřbitova činila 3,2 hektaru, v současnosti (rok 2023) je jeho rozloha více než dvojnásobná (7,58 hektaru; čtvrté největší pohřebiště v Praze).
Na hřbitově, rozkládajícím se kolem kostela svatého Filipa a Jakuba je pochováno několik desítek významných československých i českých osobností. Nachází se zde (údaj z roku 2023) 13 374 hrobových míst, z toho je 3 551 urnových hrobů, 760 hrobek a 680 kolumbárních okének. Vedle toho je v areálu hřbitova ještě 12 kaplových hrobek. K rozptylu slouží dvě rozptylové loučky.
Na západní straně přiléhá k Malvazineckému hřbitovu Nový židovský hřbitov na Smíchově (založený v roce 1903), na němž se pohřbívalo až do roku 1990. (Nový židovský hřbitov na Smíchově je přístupný z Peroutkovy ulice.)
Kostel Areálu hřbitova dominuje novorománský kostel sv. Filipa a Jakuba. Ten byl postaven v letech 1894 až 1896 podle plánů architekta Adolfa Duchoně. Při stavbě a vybavení kostela byl využit stavební materiál, dvojice zvonů a několik barokních soch (jednalo se o Wildmannovy a Brokoffovy sochy) ze zbořeného smíchovského kostela sv. Filipa a Jakuba.
Kostel sv. Filipa a Jakuba stával na dnešním Arbesově náměstí a byl zbořen v roce 1891. Kolem něj se rozkládal původní smíchovský hřbitov, který byl na základě dekretů Josefa II. (josefínské dekrety zakazovaly pohřbívat zesnulé uvnitř městských hradeb) po roce 1787 zrušen. Hlavním místem pohřbívání zesnulých pro celou levobřežní část Prahy byl Malostranský hřbitov na Smíchově, založený v roce 1680, rozšířený roku 1862 a definitivně uzavřený v roce 1884.
Kostel sv. Filipa a Jakuba byl slavnostně vysvěcen roku 1896. V kostele se nacházející socha svatého Václava je dílem Čeňka Vosmíka. V kostele se pravidelně konaly (od roku 1879) hřbitovní májové slavnosti. Ty byly pořádány Družstvem svatého Václava.
Boží muka s gnómónem U hlavního vchodu do hřbitova se nachází Boží muka s gnómónem (slunečními hodinami) od neznámého autora. Jedná se o šest metrů vysoký raně barokní sloup s reliéfy Božích muk, nápisy a letopočtem 1675 na vrcholu. Na základové desce sloupu je vytesán pamětní zápis o velké vodě („Roku, kdy Vltava vystoupila, až sem a způsobila povodeň") z roku 1737. Objekt totiž stával původně na smíchovské Schwarzenberské silnici (zbraslavské silnici) před dnes již neexistujícím domem číslo popisné 193 (dům se nacházel naproti dnešnímu Smíchovskému nádraží). Na hřbitov byl přemístěn po zboření domu před rozšířením komunikace na Nádražní ulici, aby nepřekážel provozu.
Osobnosti
Jméno Příjmení Obrázek osoby Popis osoby Obrázek hrobu Datum narození Datum úmrtí Umístění (oddíl hřbitova / číslo hrobu) Označení na plánku hřbitova Poznámka Jakub Arbes bezrámu|120x120pixelů spisovatel, novinář a překladatel bezrámu|120x120pixelů 12. června 1840 8. dubna 1914 AI/127 1 Socha je dílo Josefa Strachovského; reliéf je od sochaře Václava Vokálka (* 25. 10. 1891 – 2. 4. 1970) Bohdan Bečka bezrámu|120x120pixelů politik, ministr financí, poslanec a senátor bezrámu|120x120pixelů 14. dubna 1863 26. července 1940 A/36 42 Hedvika Bečková (1877–????) – dcera stavitele Bohdana Bečky – byla od roku 1899 manželkou Jana Janského (objevitele krevních skupin) Josef Beňa duchovní bezrámu|120x120pixelů 1906 1992 BI/20 2 působil v kostele svatého Filipa a Jakuba na Malvazinkách František Berdych bezrámu|120x120pixelů právník, odbojář, redaktor a úředník první republiky bezrámu|120x120pixelů 28. srpna 1900 12. dubna 1981 FII/3 Josef Adolf Bergmann pedagog a hudební skladatel 26. července 1822 22. února 1901 Egon Bondy básník, prozaik a filozof, výrazný inspirátor českého undergroundu bezrámu|120x120pixelů 20. ledna 1930 9. dubna 2007 GI/65 3 vlastním jménem Zbyněk Fišer Vojtěch Brechler bezrámu|120x120pixelů malíř – krajinář a ilustrátor bezrámu|120x120pixelů 1. dubna 1826 27. listopadu 1891 FI/236 4 německy Adalbert Brechler; žák Antonína Mánesa Božena Brodská tanečnice, historička baletu a pedagožka dějin baletu na AMU 27. července 1922 23. června 2019 BI/12 rozená Křepelková, známá též jako Bíba Brodská; první manžel byl JUDr. Cibor Mařan; druhým manželem byl herec Vlastimil Brodský Josef Antonín Brousil bezrámu|120x120pixelů malíř, krajinář, žák profesora Julia Mařáka na pražské malířské Akademii 7. srpna 1871 27. září 1892 Anežka Burgerová bezrámu|120x120pixelů 8. října 1865 9. srpna 1946 EII/54 5 Busta je dílem akademického sochaře Karla Babky Marie Burgerová úřednice autoúčtárny ASSAP bezrámu|120x120pixelů 29. října 1898 6. října 1931 EII/54 5 Busta je dílem akademického sochaře Karla Babky František Burian bezrámu|120x120pixelů lékař, zakladatel a průkopník plastické chirurgie ve světě bezrámu|120x120pixelů 17. září 1881 15. října 1965 Otakar Cmunt bezrámu|120x120pixelů ředitel městské spořitelny Pražské, organizátor českého spořitelnictví 15. ledna 1870 20. června 1953 redaktor časopisu Spořitelní obzor, předseda Jednoty českých spořitelen a autor právnické literatury Eduard Cupák filmový, divadelní, televizní a rozhlasový herec, recitátor a dabér 10. března 1932 23. června 1996 louka rozptylu Alois Čenský bezrámu|120x120pixelů architekt a profesor pozemního stavitelství na České technice v Praze bezrámu|120x120pixelů 22. června 1868 29. prosince 1954 UI/61 6 Josefína Čermáková bezrámu|120x120pixelů divadelní herečka a příbuzná (švagrová) hudebního skladatele Antonína Dvořáka bezrámu|120x120pixelů 17. ledna 1849 27. května 1895 BII/402 provdaná hraběnka Kounicová, manželka Václava Roberta z Kounic Vladimír Denkstein historik umění, který se věnoval středověkému výtvarnému umění, ředitel Národního muzea v Praze 3. února 1906 16. února 1993 DIIuh/288 7 Karel Dimmer bezrámu|120x120pixelů rakouský a český politik 20. února 1825 9. prosince 1909 A/65 ve 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a starosta Smíchova František Doms elektrotechnik, podnikatel a průmyslník, viceprezident pražského závodu Hekaphon bezrámu|120x120pixelů 9. listopadu 1867 17. února 1950 poté spolumajitel firmy Standard Electrics Doms & Spol. v pražských Vršovicích (telefony, telegrafy a jejich sítě) Tadeusz Dura Polský operní pěvec, sólista opery Národního divadla a Národního divadla moravskoslezského