Karel svobodný pán Dlauhoweský z Dlouhévsi ( Karl Freiherr Dlauhowesky von Langendorf; 13. září 1844 Sânnicolau Mare – 27. února 1907 Vídeň) byl český šlechtic a rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od mládí a penzionován byl krátce před smrtí v hodnosti generála jezdectva (1907). Působil také ve dvorských službách a v letech 1897–1906 byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Otty, mladšího bratra následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Vlastnil statky v jižních Čechách (Němčice, Kraselov).
Životopis náhled|vlevo|Generál Karl Dlauhoweský s manželkou Gabrielou (1905) náhled|vlevo|Hrobka Dlauhoweských z Dlouhévsi v Česticích Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Dlouhoveských z Dlouhé Vsi, byl starším synem c. k. generálmajora Bedřicha Dlauhoweského (1811–1881) a jeho manželky Frideriky, rozené hraběnky Küenburgové (1813–1895),Rodina Dlauhoweských na webu geni.com která byla dědičkou statku Statenice.PROCHÁZKA, Johann von:Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 146 dostupné online Narodil se v Nagyszentmiklós v Banátu (dnes Sânnicolau Mare v Rumunsku), kde tehdy jeho otec sloužil jako nižší důstojník. Po vzoru předků sloužil od mládí v armádě a již v roce 1866 byl nadporučíkem. V roce 1874 byl jmenován c. k. komořímHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 193 dostupné online a mezitím působil u dvora arcivévody Karla Ludvíka, v roce 1876 byl povýšen do hodnosti rytmistra.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1879; s. 142 dostupné online V roce 1885 dosáhl hodnosti majora a působil také ve vojenském školství (Militär Leitrehrer Institut). Jako podplukovník (1888) sloužil u 12. hulánského pluku v Klagenfurtu.Kais. königl. Militâr Schematismus für 1889; Vídeň, 1889; s. 636 dostupné online
V roce 1891 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 12. hulánského pluku v Rumě, v letech 1892–1898 byl velitelem 1. hulánského pluku v Krakově.Seznam velitelů hulánského pluku č. 1 na webu valka.cz dostupné onlineSchematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 700 dostupné online V roce 1897 byl povýšen do hodnosti generálmajora a krátce zastával pozici velitele 8. jezdecké brigády v BrněSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 113, 157 dostupné online V letech 1897–1906 zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Otty, otce pozdějšího císaře Karla I.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1898; Vídeň, 1897; s. 41 dostupné online V roce 1901 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 154 dostupné online Po úmrtí arcivévody Otty byl k datu 1. ledna 1907 penzionován v hodnosti generála jezdectva a zemřel o necelé dva měsíce později.Služební postup Karla Dlauhoweského in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 36 dostupné onlineNekrolog Karla Dlauhoweského in: Sport und Salon, 2. března 1907; Vídeň, 1907; s. 7 dostupné online Je pohřben v rodové hrobce na hřbitově v Česticích na Strakonicku.Hrobka Dlauhoweských v Česticích na webu sumava.cz dostupné online
Tituly a ocenění náhled|vlevo|Generál baron Karl Dlauhowesky (sedící na stole) s manželkou Gabrielou, dcerou Gabrielou (vpravo), synem Karlem (sedící s tenisovou raketou) ve společnosti arcivévodů Otty a Ferdinanda Karla, zcela vlevo stojí hrabě Leopold Brandis (Sport und Salon, 1900) Užíval šlechtický titul svobodného pána, který rodina získala v roce 1829.Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1854; Gotha, 1854; s. 112 dostupné online V roce 1874 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1897 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během služby v armádě a především jako nejvyšší hofmistr arcivévody Otty získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 38 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Válečná medaile (1873) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1892) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1896) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1906)
Zahraničí 60x60pixelů Řád svaté Anny II. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (Německo) 60x60pixelů Řád pruské koruny III. třídy (Německo) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko) 60x60pixelů velkokříž Řádu meče (Švédsko) 60x60pixelů komandér Řádu rumunské koruny (Rumunsko) 60x60pixelů důstojník Řádu Leopolda (Belgie) 60x60pixelů Řád zähringenského lva II. třídy (Bádensko) 60x60pixelů důstojník Řádu Takova (Srbsko)
Rodinné a majetkové poměry
Jeho manželkou byla od roku 1875 Gabriela von Kulczyce-Wislocka (1847–1909), která byla v roce 1877 jmenována dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství pocházely dvě děti, pokračovatelem rodu byl syn Karel Ludvík (1876–1956).Almanach českých šlechtických rodů 2011; Brandýs nad Labem, 2010; s. 144–147 ISBN 978-80-85955-39-2
Karlův mladší bratr Osvald (1853–1877) sloužil v armádě a zemřel ve třiadvaceti letech v hodnosti poručíka. Spolu s otcem byl pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Noutonicích poblíž rodového sídla ve Statenicích.Hrob Bedřicha a Osvalda Dlouhoweských na webu Spolku pro vojenská pietní místa dostupné online Statek Statenice po matce převzala Karlova a Osvaldova sestra Barbora (1842–1906), provdaná za maďarského šlechtice Kálmána Harmose de Hihalom (1840–1897), c. k. majora. Oba manželé jsou pohřbeni také v Noutonicích. Hřbitov v Noutonicích dostupné online
Karel po otci zdědil rodové statky v jižních Čechách Němčice a Kraselov. Tento majetek se statutem fideikomisu Dlouhoveští zdědili v roce 1877 po spřízněné vymřelé rodině Chanovských z Dlouhé Vsi.Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997); s. 685 (heslo Dlouhoveští z Dlouhé Vsi) ISBN 80-7185-104-3KOBLASA, Pavel: Reálné fideikomisy aristokratických rodin v Českém království a ve střední Evropě; Národní archiv Praha, 2025; s. 82 ISBN 978-80-7469-147-8 Ke statkům patřilo 840 hektarů půdy a několik hospodářských dvorů (kromě Němčic a Kraselova byly další dvory v Hoslovicích a Hodějově).PROCHÁZKA, Johann von:Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 147 dostupné online Rodovým sídlem byl zámek Němčice.
Odkazy Reference
Externí odkazy Rodokmen na stránkách Patricus.info (Vlastimil Jirout) Karel baron Dlauhoweský na webu Historická šlechta
Karel Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Důstojníci Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu zähringenského lva Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Narození 13. září Kategorie:Úmrtí v roce 1907 Kategorie:Úmrtí 27. února Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení v Česticích (okres Strakonice) Kategorie:Muži