Mikuláš Antonín 4. kníže Pálffy z Erdődu (uváděn též jako Mikuláš XIII. Pálffy, Nikolaus Anton Maria Fürst Pálffy ab Erdöd, Erdödi herceg Pálffy Miklós, 11. listopadu 1861 Malacky – 6. března 1935 Vídeň) byl uherský šlechtic, rakousko-uherský politik a dvořan. Pocházel z rodu Pálffyů, v osmnácti letech se stal dědicem knížecího titulu a rozsáhlého majetku v Uhrách a Rakousku. Po krátké službě v rakousko-uherské armádě se jako člen Sněmovny magnátů zapojil aktivně do politiky, později zastával čestné funkce a nakonec byl v letech 1917–1918 nejvyšším štolbou u císařského dvora. Původně trvale sídlil ve svém rodišti na zámku Malacky, kde patřil k vlivným osobnostem veřejného života, po roce 1918 přesídlil na zámek Marchegg v Rakousku. Byl rytířem Řádu zlatého rouna.
Životopis náhled|vlevo|Kníže Mikuláš Antonín Pálffy (1910) náhled|vlevo|Zámek Malacky Pocházel ze šlechtického rodu Pálffyů,Historie rodu Pálffyů na webu Zámku Marchegg dostupné online patřil k linii, která od roku 1807 užívala rakouský knížecí titul.Seznam knížat Pálffyů na webu malackepohlady dostupné online Narodil se na zámku Malacky jako starší syn hraběte Pavla Pálffyho (1827–1866) a jeho manželky Geraldiny, rozené hraběnky Károlyiové (1836–1915).Rodina hraběte Pavla Pálffyho na webu geni.com dostupné online První vzdělání získal pod dohledem františkánského kněze v Malackách, poté studoval ve Vídni a jako předurčený dědic knížecího titulu byl již ve čtrnácti letech zvolen předsedou dobrovolného sboru hasičů v Malackách. Titul knížete spolu s rozsáhlým rodovým majetkem zdědil v roce 1879 po prastrýci Antonínovi (1793–1879).
Sloužil v rakousko-uherské armádě a v roce 1883 byl povýšen na nadporučíka jezdectva,Kais.königl. Militär Schematismus für 1887; Vídeň, 1886; s. 547 dostupné online krátce poté odešel do zálohy a později mimo aktivní službu byl povýšen na majora u uherské zeměbrany. V roce 1885 byl jmenován c. k. komořím a jako dědičný člen zasedal ve Sněmovně magnátů,Kníže Mikuláš Pálffy v Almanachu uherského parlamentu 1887 dostupné online kde se zúčastnil práce v legislativním výboru. V 1902 byl jmenován c. k. tajným radou a začal zastávat čestné hodnosti v Uherském království. V letech 1910–1917 byl nejvyšším maršálkem Uherského království,Kníže Mikuláš Pálffy v Almanachu uherského parlamentu 1910–1917dostupné online v této funkci do jeho kompetencí spadala péče o královský palác v Budapešti a zámek Gödöllő.
V roce 1916 byl účastníkem korunovace Karla I. uherským králem, kam jej doprovázela také delegace z rodných Malacek. Nakonec v letech 1917–1918 zastával úřad nejvyššího štolby císařského dvora. V době monarchie pobýval často na zámku v Malackách, patřil k významným osobnostem společenského života a mecenášům umění, po roce 1918 přesídlil na nedaleký zámek Marchegg a žil v soukromí.
Zemřel ve Vídni 6. března 1935 ve věku 73 let, pohřben byl v rodovém mauzoleu v Marcheggu, jeho hrob byl vyrabován v závěru druhé světové války v roce 1945.Hrobka Pálffyů v Marcheggu dostupné online
Tituly a ocenění náhled|vlevo|Kněžna Margit Pálffy, rozená hraběnka Zichyová (1857–1925) Od roku 1879 byl nositelem knížecího titulu s nárokem na oslovení Jasnost, jako uživatel funkce c. k. tajného rady mu zároveň příslušelo označení Excelence. V roce 1900 obdržel prestižní Řád zlatého rounaLOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Praha, 1991 (Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); s. 275 Dále byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu a Vojenské záslužné medaile. Vzhledem ke svému působení u dvora obdržel také několik vyznamenání od zahraničních panovníků, byl nositelem velkokříže španělského Řádu Karla III., pruského Řádu červené orlice a Královského hohenzollernského domácího řádu, bulharského Řádu sv. Alexandra, černohorského Řádu knížete Danila a nositelem ruského Řádu sv. Anny I. třídy.Přehled řádů a vyznamenání knížete Mikuláše Pálffyho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 18 dostupné online Kromě toho byl uživatelem čestných hodností kapitána Prešpurského hradu a prešpurského župana, které náležely dědičně všem členům rodu Pálffyů od 17. století.KEMÉNY, Lajos: Bratislavský hrad a Podhradie; Bratislava, 2023; s. 112–113 ISBN 978-80-569-1095-5
Majetek a rodina Jako představitel knížecí linie Pálffyů patřil k velkým pozemkovým vlastníkům v Rakousku-Uhersku, v Uhrách a Dolním Rakousku mu patřilo 57 800 hektarů půdy.HUPKO, Daniel: Polovníctvo na velkostatkoch Smolenice a Chtelnica in: Prameny a studie 59. Aristokratická lovecká sídla; Národní zemědělské muzeum, Praha, 2016; s. 129 dostupné online Z toho největší podíl o rozloze 42 000 hektarů půdy připadal na Prešpurskou župu se zámky Malacky a Stupava.KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 35, 55 ISBN 978-80-254-9315-1 V Uhrách mu další menší statky patřily v oblasti Komárna a Ostřihomi. V Dolním Rakousku vlastnil velkostatek Heidenreichstein se starobylým vodním hradem a pozemky o rozloze přes 5 000 hektarů půdy. Dalším rakouským velkostatkem byl Marchegg s pozemky o rozsahu přes 2 200 hektarů půdy (Marchegg byl přes hranici Uher a Rakouska v podstatě v sousedství jeho majetků na Slovensku v Malackách a Stupavě).Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 150–154 dostupné online Vlastnil také nemovitosti v Budapešti, Bratislavě a Vídni.Palác Pálffy (Josefplatz 5, Wien) dostupné online Po rozpadu monarchie a vzniku nástupnických států zasáhla do rozsahu jeho majetku československá pozemková reforma. Zámek Malacky zabral v roce 1924 stát pro potřeby československé armády, později byl Mikuláši Pálffymu vrácen, ale ten postupně přesídlil na zámek Marchegg, kam také z Malacek nechal přemístit mobiliář. Zámek v Malackách se stal na konci 20. let předmětem tzv. Pálffyho aféry, při které byl učiněn pokus uplatit vojenskou správu a prodat pozemky u zámku státu za nevýhodnou cenu. Armáda totiž zamýšlela zřídit v Malackách na Pálffyho pozemcích střelnici. Protože Mikuláš Pálffy neměl potomstvo, malacký zámek nakonec krátce před smrtí přenechal řádu františkánů (1934), který zde zřídil internát.Zámek Malacky na webu hrady.cz dostupné online
V roce 1885 se v Budapešti oženil s hraběnkou Markétou (Margit) Zichyovou z Vaszonykeő (1857–1925), která byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Manželství zůstalo bez potomstva, knížecí titul a majetek zdědil Mikulášův bratranec Ladislav (László) (1867–1947).
Mikulášův mladší bratr Alexandr (Sándor) (1865–1921) vystudoval práva a působil ve službách rakousko-uherského ministerstva zahraničí, na nižších diplomatických postech pobýval v Istanbulu, Londýně a Paříži, později se věnoval charitě, zemřel svobodný a bezdětný ve Vídni.Biografie Alexandra Pálffyho dostupné online
Odkazy Reference
Externí odkazy Biografie knížete Mikuláše Pálffyho
Kategorie:Pálffyové Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští politici maďarské národnosti Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Karla III. Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Královského hohenzollernského domácího řádu Kategorie:Narození 11. listopadu Kategorie:Narození v roce 1861 Kategorie:Narození v Malackách Kategorie:Úmrtí 6. března Kategorie:Úmrtí v roce 1935 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži