Příšerné příběhy strýce Montaguea (anglicky Uncle Montague’s Tales of Terror) jsou druhou sbírkou povídek hororové tetralogie britského autora Chrise Priestleyho vydané v roce 2008 nakladatelstvím Bloomsbury. V českém překladu Víta Penkala vydalo povídky v roce 2011 nakladatelství Argo. Knihu doplňují ilustrace známého britského ilustrátora Davida Robertse.

Sbírka je určena především dětským čtenářům. Knihou je provází záhadný strýc Montague, náruživý vypravěč, kterého chodí poslouchat malý Edgar. V deseti strašidelných příbězích hrají roli tajemné předměty, jež se nacházejí i u Montaguea v pracovně, a jak Edgar, tak čtenář si musejí klást otázku, zda to neznamená, že se vyprávěné hrůzostrašné historky opravdu staly.

Chris Priestley v sérii příšerných příběhů dále napsal Příšerné příběhy z Černé lodi, Příšerné příběhy z temného tunelu a Příšerné příběhy vánoční.

Děj

Cesta lesem V první kapitole nás hlavní hrdina Edgar seznamuje se svým tajemným prastrýcem Montaguem. Ten bydlí v ponurém domě na konci lesa pouze se svým mlčenlivým sluhou Franzem a vypráví malému Edgarovi strašidelné příběhy. Aby si ale příběhy mohl Edgar vyslechnout, musí projít temným lesem, který odděluje jeho rodný dům od toho Montagueova. Jakmile projde vrzající brankou směrem ke dveřím a zaklepe na klepadlo visící z tlamy podivného stvoření, zve ho strýc Montague se svící v ruce do své pracovny. Zvoní na sluhu Franze, aby jim přinesl černý čaj, koláčky a sušenky a pouští se do mrazivého vyprávění…

Nelez tam Strýc Montague vypráví svůj první příběh o malém Josefovi, žijícím v domě s velkou rozkvetlou zahradou. Jeho chladný otec, který často odjíždí na pracovní cesty do Londýna, Josefovi daruje zářivě zlaté kapesní hodinky. Společně obdivují ohromný prastarý jilm. Po otcově odjezdu se vydává rozmrzelý Josef se svou matkou a fenkou Jess na procházku přes pastvinu. Jess vesele pobíhá, dokud ji nezaujme zející otvor v kořenech jilmu připomínající jeskyni. Josefa s matkou najednou překvapí psí přidušené vyjeknutí, znějící jako lidský panický výkřik. Fenka se rozběhne zpět k domu, kde se jí Josef neúspěšně snaží uklidnit. Jess ho kousne, uteče a nikdy se nevrátí zpět domů. Josef se tedy rozhodne tajemný strom prozkoumat. Chce na něj vyšplhat, ale vzápětí si všimne vyrytých slov v kůře na kmeni stromu. NELEZ TAM. K tomu všemu se zpoza jeho zad ozve varování pana Farlowa, který se rodině stará o zahradu. Josef však nedbá varování a za pár dní na strom vyleze. Leze tak vysoko, až shlíží na střechu svého domu. V tom uvidí odumřelý konec stromu, zubatý pahýl se zatlučenými stříbrnými a zlatými mincemi, brožemi a sponami. Jedna zářivá brož mu padne do oka a rozhodne se jí ze stromu vzít. Najednou uslyší podivné zvuky a uvidí černý stín rychle šplhající k němu. Ve stínů nerozeznává nic kromě obrovitých zahnutých drápů. Josefův výkřik uslyší jeho matka. Když ale přiběhne z domu k vysokému jilmu, Josefovo tělo již leží nehybně pod stromem. Na vrcholku stromu se lesknou zlaté hodinky.

Nedveře Ve druhém příběhu vystupují dvě zlodějky Harriet a Maud. Předstírají, že Maud je médium a Harriet její oddaná dcera. Pořádají falešné seance, při kterých se Maud spojuje s mrtvými a Harriet mezitím krade cenné věci v domě, do kterého jsou pozvány. V domě paní Barnardové však dojde ke zvláštní události. Během seance se Maud dostane do transu, vykřikuje své vlastní jméno a volá sama sebe o pomoc. Harriet potká na chodbě mrtvou dívku Olivii, která ji varuje před zahrazenými dveřmi Nedveřmi. Harriet si však myslí, že k ní mluví dcera paní Barnardové. Ta ženy provádí po domě a ukazuje jim domeček s panenkami, který vypadá úplně stejně jako její dům. Nedveře zde vedou do malého pokojíku, který ve skutečnosti již neexistuje. Harriet znepokojují malé figurky panenek v křesílkách. Některé mají pečlivě vykreslené obličeje, některým však obličeje zcela chybí. Paní Barnardová vzpomíná na svoji sestru Olivii, která si s domkem moc ráda hrávala, byla jím až posedlá. Mezitím se Harriet vzdálí, potuluje se po domě a všimne si, že Nedveře jsou pootevřené. Jakmile vejde do pokoje, oslepí ji oslnivé světlo a dveře se zamknou. Harriet se snaží nalézt jinou cestu ven, ale někdo k ní přichází. Okolo v křeslech sedí strašidelně zírající dívky v nepřirozených polohách. Rysy přicházející dívky však nemůže rozeznat a dochází jí, že žádné nemá. Harriet zběsile buší na dveře a volá Maud o pomoc. Ale neslyšné údery na dveře v domku pro panenky nikdo neslyší.

Démon z kostelní lavice Hrdinou tohoto příběhu je mladý chlapec Thomas Haynes, který potkává podivného tuláka. Ten je navlečený do dlouhého rozedraného svrchníku se zaprášeným kloboukem na hlavě a táhne vratkou káru naplněnou směsicí koberců, šatů, bot, železného šrotu a nábytku. Společnost dělá tulákovi urousaná opice, oblečená do křiklavé kazajky s rudým fezem na hlavě. K Thomasovi přijdou jeho rodiče a otec si v kárce všimne zvláštní sošky připomínající nezvykle propracovanou knižní zarážku ve tvaru rohatého démona se složenými netopýřími křídly, dřepícího na patách s rukama na tváři – v poloze našeptávače. Thomas se ptá otce, co to je. Ten mu odpoví, že nejspíše zakončení středověké kostelní lavice a začne se rozčilovat, kde takový předmět tulák ukradl. Thomasův otec totiž pracuje na univerzitě a zajímá se o starožitnosti a artefakty. Když chce přivolat strážníky, matka ho uklidní a společně odchází. Malý Thomas však obraz démonické sošky nemůže dostat z hlavy. Další den potkává tuláka znovu, tentokrát s ním ale nejsou rodiče. V kárce vidí démonickou sošku a touží si jí vzít. I když na něj usedavě zírá tulákova opice, vezme sošku a chce s ní odejít. V tom ho tulák chytne za paži a opice se začne vřeštivě smát. Tulák chlapci vysvětluje zvláštním hlasem, že nyní je toto břemeno na něm. Sošku nikomu nemůže prodat, nemůže ji zahodit ani někde nechat. Někdo za ním musí přijít a sošku si vzít, ale další oběti to nesmí nijak usnadnit, jinak to nevyjde. Thomas nerozumí, co mu tulák říká a v hlavě se mu rozezní strašné hlasy, sto tisíc šeptajících, mumlajících, křičících a vysmívajících se lidí. Tulák mu dá poslední radu, aby nechodil domů, pokud má své blízké rád. Chlapec však neuposlechne a démon mu začne našeptávat, jaké hrozné činy má udělat. Thomas se snaží odolat a sošky se zbavit. Když ale vezme sekyru a zatne ji do démona, probere se a vidí, že sekyru zasekl do své kočky Sametky. S pláčem se hroutí, ale démon stále našeptává, aby se šel pomstít tomu, kdo za to všechno může. Thomas tedy poslušně bere sekyru a vydává se za tulákem.

Obětiny Robert, syn vikáře, se na konci léta s rodiči nastěhuje na faru v Great Whitcotu v Suffolku. Hned po nastěhování stojí před farou zástupy lidí, kteří nesou otci na přivítanou různé dary, včetně mrtvého králíka, zabaleného do mušelínového papíru. Reverend z toho není příliš nadšený, ale místní lékař Trewain mu vysvětlí, že se jedná o obětiny. Robert i přes to, čí syn je, v Boha nevěří, ale tuto skutečnost před rodiči skrývá. Chlapec si ve vesnici nehledá žádné kamarády, protože mu nikdo nepřijde stejný jako on. Místo toho se potlouká po zahradě, zvláště na zanedbaném trávníku za domem. Jednoho dne uvidí na zdi pod stromy hezky oblečeného chlapce. Pozdraví ho, chlapec mu však neodpoví, pouze se nakloní dopředu a jeho tvář se mu roztáhne v ten nejširší úsměv, jaký kdy Robert viděl. Úsměv mu oplatí. Jednou s doktorem Trewainem přijde řeč na předchozího reverenda. Lidé ho prý měli rádi, ale trpěl záchvaty. Prý byl posedlý vikářem ze 16. století, který se pletl do čarodějnictví. Tuto historku si však nemůže vyslechnout malý Robert, kterého poslali raději spát. Robert stále chodí na zahradu za svým kamarádem a něco pro něj vytváří. Matce to již nedá a pozoruje Roberta z okna. Vidí, že něco zvláštního přibíjí na prkno hřebíky. Jde za ním na zahradu a s hrůzou sleduje přibité brouky, červy, žábu, motýly, myš a několik ptáků. Ptá se syna, co to provedl, ten se na ni hrůzostrašně usmívá a představuje jí svého kamaráda, opelichaného starého kocoura, pro kterého to prý vše dělá. Když se reverendova žena podívá na kocoura znova, zjistí, že to není ledajaký kocour, ale strašlivá obluda s ostny a hlavou, jako by ji částečně stáhli z kůže a uvařili. Matka padá na zem a její umírání Roberta nijak nezaráží. Podívá se na svého přítele a vzájemně si opětují široký úsměv.

Zimní řez Simon Hawkins se s matkou do domu, kde strávila dětství, přistěhoval teprve nedávno, potom co otec zemřel v boji. Jednoho říjnového rána pozoruje slepou stařenku. Babě Tallowé děti na vesnici přezdívají čarodějnice. Stařena stříhá větvičky jabloní a zaslechne Simona. Ten se však představí jako Martin. Tallowá ho posílá pryč, ale Simon se brání, že jí nic nedělá. Když se k němu však babka přiblíží, nesnese pohled do jejích kalných očí a utíká z Mnišské cesty zpět do vesnice. Simon se ptá matky, jestli zná slepou bábu Tallowou. Ta je překvapená, že ještě žije, když byla totiž malá, také se jí s dětmi bály. Povídalo se, že je čarodějnice a když někdo vstoupí na její trávník, vyrve mu srdce z těla. Krom toho se ale vyprávělo, že byla nesmírně bohatá. To Simona zaujme a přes sliby matce, že se k bábě nepřiblíží, se vydává na Mnišskou cestu. Jakmile přeleze zídku a skočí na trávník, vyleze bába z domku a ptá se, kdo je to. Simon zatají dech a bába začne stříhat větvičky jabloní. Dveře nechá otevřené a Simon proklouzne dovnitř. V domě však žádné cennosti nenachází, ale když už je na odchodu, všimne si, že se v předsíňce na naleštěném stolku objevila krabička. Uchopí ji a skříňka ho hřeje do rukou. Je z narudlého dřeva, zdobená řezbou, která zobrazuje babku stříhající jabloně a její dům, ve kterém se právě nachází. Na zahradě je však vyřezána jedna jabloň navíc. Ve skutečnosti stařena prořezává jabloně čtyři. Otevře skříňku a objeví v ní jednolibrovky. Zazubí se, nacpe si peníze do kapsy a vrací skříňku zpět na místo. V tom má zvláštní pocit, že zahlédnul na krabičce pohyb. Vyjde na zahradu, kde babka stále ořezává stromy. V tom ho oslepí bílé světlo a padá do mdlob. Probírá se ve stoje a uvědomuje si, že vidí jinak než dříve. Necítí obličej a nemůže se hýbat. Může se jen dívat přes trávník a cítí, že po jeho pravé i levé ruce trčí větve. Proměnil se v strom. Přichází k němu babka s nůžkami a praví, že s ním bude mnoho práce. Vezme do ruky nůžky a pouští se do stříhání.

Zlacený rám