Maxmilián Alexandr svobodný pán z Wimpffenu ( Maximilian Alexander Freiherr von Wimpffen) (19. února 1770 Münster – 29. srpna 1854 Vídeň) byl německý šlechtic a rakouský polní maršál. V císařské armádě sloužil od roku 1786, vyznamenal se ve bojích proti republikánské Francii a napoleonských válkách. Byl celkem osmkrát zraněn, získal několik prestižních vyznamenání a prodělal rychlý kariérní postup. Po napoleonských válkách zastával velitelské posty ve Slezsku, Itálii a rakouských zemích, byl také náčelníkem generálního štábu (1824–1830). Nakonec dosáhl nejvyšší hodnosti polního maršála (1844) a v závěru života zastával čestnou funkci kapitána císařské tělesné stráže.Ottův slovník naučný, díl XXVII.; Praha, 1908; s. 246–247

Životopis náhled|vlevo|Maxmilián von Wimpffen Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny, byl třetím synem polního podmaršála Jiřího Zikmunda Wimpffena (1735–1816), který byl se svými bratry povýšen v roce 1781 do stavu svobodných pánů.Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser, Gotha, 1849; s. 489–491 dostupné online Maxmilián studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do rakouské armády vstoupil v roce 1786 jako praporčík k pěšímu pluku č. 9. Během války s Tureckem byl již podporučíkem a v roce 1789 byl zraněn při dobývání Bělehradu. V hodnosti nadporučíka byl v roce 1792 přeložen do Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie) a poté se zapojil do bojů proti revoluční Francii. Proslul odvážným útokem v bitvě u Neerwindenu (1793), kde byl zraněn a zajat, po propuštění se zúčastnil dalších bojů v Belgii. V hodnosti kapitána (1794) byl přeložen do Itálie, kde byl znovu dvakrát zraněn a poté působil jako štábní důstojník pod velením polního zbrojmistra Beaulieu. Bojoval v bitvě u Arcole a následně byl přeložen jako ubytovatel armády generála Bellegarda do Tyrolska. V roce 1799 byl opět zraněn v bojích v Německu a během rekonvalescence získal hodnost majora (1799).

V roce 1805 byl povýšen na plukovníka a během války třetí koalice plánoval obranu Olomouce, ve sboru generála Lichtenštejna se zúčastnil bitvy u Slavkova. Zde byl znovu zraněn a obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie. V roce 1806 se stal generálním pobočníkem arcivévody Karla a v roce 1807 získal titul císařského komorníka. Pro tažení v roce 1809 obdržel hodnost generálmajora, bojoval v Německu, kde pod ním padli dva koně a následně se podílel na plánech k bitvám u Aspern a Wagramu. Po prohrané válce dostal nabídku od ruského cara Alexandra ke vstupu do ruské armády v hodnosti generálporučíka, což ale odmítl. Zasával funkci velitele brigády v Čechách a Sedmihradsku.

náhled|vlevo|Hrobka maršála Wimpffena v památníku Heldenberg Do aktivních bojů se zapojil znovu v roce 1813, kdy se habsburská monarchie připojila ke koalici proti Napoleonovi. Byl povýšen na polního podmaršála a převzal velení divize 1. armádního sboru v Čechách, s nímž bojoval v bitvě u Lipska. V roce 1814 pronikl do Francie a zúčastnil se závěrečné fáze napoleonských válek, v roce 1815 převzal pevnost Landau. V letech 1814–1821 byl zemským velitelem ve Slezsku,Militär-Almanach 24; Vídeň, 1814; s. 19 dostupné online souběžně na přelomu let 1815 a 1816 velel armádnímu sboru na Rýně. V roce 1821 byl jmenován c. k. tajným radou a stal se zástupcem velitele v Benátkách, kde setrval do roku 1824. Po návratu do Vídně zastával post náčelníka generálního štábu (1824–1830).Militärschematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1825; s. 40 dostupné online V roce 1830 byl povýšen na polního zbrojmistra a nakonec byl v letech 1830–1844 velitelem v rakouských zemích se sídlem v Salzburgu.Militärschematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1831; s. 15, 38 dostupné online Svou kariéru završil hodností polního maršála (1844)Seznam polních maršálů Rakouského císařství in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 1309 dostupné onlineSlužební postup Maxmiliána Wimpffena in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 110 dostupné online a poté do smrti zastával čestný post velitele císařské tělesné stráže (Erste Arcieren Leibgarde, 1844–1854).Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1845; Vídeň, 1845; s. 121 dostupné online

Za aktivní účast ve válkách získal dva stupně Řádu Marie Terezie, rytířský (1805) a komandérský (1809) kříž.Seznam nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 40 dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii; Praha, 1990; s. 61 Dále byl nositelem ruského Řádu sv. Anny, hesenského Řádu Ludvíka a neapolského Konstantiniánského řádu sv. Jiří. Od roku 1815 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 13.Seznam majitelů pěšího pluku č. 13 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 404 dostupné online V závěru kariéry obdržel nejvyšší rakouské státní vyznamenání, Řád zlatého rouna (1852).

Zemřel ve Vídni 29. srpna 1854 ve věku 84 let a byl pohřben v pantheonu rakouských vojevůdců v Heldenbergu.Oficiální web Památníku Heldenberg dostupné online

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Biografie Maximiliana Wimpffena na webu napoleon series Maximilian Wimpffen in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich

Kategorie:Rakouští maršálové Kategorie:Němečtí šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu Ludvíkova Kategorie:Rytíři Řádu konstantiniánských rytířů svatého Jiří Kategorie:Narození 19. srpna Kategorie:Narození v roce 1770 Kategorie:Narození v Münsteru Kategorie:Úmrtí 29. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1854 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži