250px|náhled|vpravo|Araki (vpravo) přebírá cenu Art Encouragement Prize od Masahiko Šibajamy, 2019 Tošijuki Araki (, * ), tvořící pod pseudonymem Hirohiko Araki (), je japonský mangaka. Je známý především díky své dlouholeté sérii Džodžo no kimjó na bóken, která začala vycházet v časopise Šúkan šónen Jump v roce 1987 a jejíž náklad přesáhl 120 milionů výtisků, což z ní činí jednu z nejprodávanějších sérií mang v historii. Araki debutoval v roce 1980 se svým one-shotem Poker Under Arms (武装ポーカー) a svou profesionální kariéru zahájil krátkými sériemi Cool Shock B.T.(魔少年ビーティー), Baoh the Visitor(バオー来訪者) a Gorgeous Irene(ゴージャス★アイリン).

Umělecká díla a manga Hirohika Arakiho jsou inspirovány řadou západních vlivů, včetně hudby, obrazů, soch, módy a filmů. Je jedním z nejznámějších umělců mangy na světě a během své kariéry získal několik ocenění. Kromě své mangy Araki psal romány, vystupoval v televizních pořadech, přednášel na univerzitách a v muzeích, byl zmiňován v jiných mangách a anime. Jeho díla byla vystavena v Louvru.

Život

Dětství a mládí Tošijuki Araki se narodil 7. června 1960 v Sendai v Japonsku, hlavním městě prefektury Mijagi. Vyrůstal se svým otcem, který byl administrativním pracovníkem v Japan Tobacco, matkou, která byla v domácnosti, a mladšími sestrami, dvěma identickými dvojčaty, které byly o čtyři roky mladší než on. Navštěvoval základní školu Komatsušima, kde s přáteli napodoboval chlapecké detektivy z děl Edogawy Ranpa. Araki se, ne vždy toužil stát se umělcem mangy a obvykle trávil čas hraním si venku nebo sledováním starších dětí.

V Arakiho mladí ho jeho sestry denně šikanovaly, a proto se netěšil na návrat domů. Ačkoli věřil, že ho jeho rodiče milují stejně jak jeho sestry. Kdykoliv viděl jak jeho sestry všechno dělají společně, tak se cítil odstrčený a osamělý. Arakiho sestry mu tajně kradly svačinu, což ho vedlo k přesvědčení, že od začátku vlastně žádnou svačinu neměl. Také tvrdí, že se společně spikli, aby ho rodiče kárali, poté co se s jednou z nich pohádal. Ve škole ho učitelé falešně podezřívali, kdykoli došlo k nějakému incidentu. Cítil se osamělý a nepochopený, většinu svého času trávil buď sám ve svém pokoji, nebo u svého dědečka, kde právě objevil mangu, filmy a umění

Araki připisuje manze zásluhy za záchranu jeho života, tehdy četl klasické série ze 60. a 70. let, jako je Tomorrow's Joe, Kamui, Ring ni Kakero, Cobra, The Circuit Wolf, Boy of the Wilderness Isamu, Ajihei the Cook, díla Osamu Tezuky, samurajskou mangu a hororová díla Kazua Umezua.První manga, kterou si koupil, byla MUYONOSUKE od Takao Saita. Významně ho inspirovaly Babel II od Mitsuterua Yokoyama a díla Ikkiho Kajiwary, jako například Star of the Giants a Ai to Makoto. Zvláště ho ovlivnil jeho dědeček, který miloval tvoření bez ohledu na to, co to bylo, Arakimu vyráběl třeba různé modely a draky. Jeho otec byl stejný, poté co ho pětiletý Araki požádal o koupi jachty, začal vyřezávat jachty ze dřeva, které poté nechal plout po vodě. Na druhou stranu jeho matka byla vážnější a říkala mu, aby poslouchal hudebníky jako Mozarta spíše než Led Zeppeliny. Přesto mu stále kupovala staré knihy o umění a mangu.

Kromě mangy Araki četl otcovu sbírku knih o umění, stejně jako romány Edogaway Ranpy a sérii o Sherlocku Holmesovi. Navíc zdědil otcovu vášeň pro filmy. V roce 1966 se Araki chtěl podívat na film Gamera, ale otec ho místo toho vzal na film Pro pár dolarů navíc. Od té doby se Araki stal velkým fanouškem spaghetti westernů Sergia Leoneho a Clinta Eastwooda. Dalším významným vlivem pro Arakiho byl francouzský umělec Paul Gauguin a americký malíř Jasper Johns. Na Arakiho zapůsobila nejen Gauguinova tvorba, ale i jeho způsob života, specificky to jak žil mimo společnost na Tahiti kvůli svému umění. Přibližně v té době začal poslouchat zahraniční rockovou hudbu, jako například písně od Chicago, Yes, Led Zeppelin, Jacksona Browna a Boba Dylana. Protože desky pro něj byly příliš drahé a neměl kazetový magnetofon, nahrával si písně z rádia pomocí kotoučového magnetofonu, o kterém, pro své rodiče tvrdil, že potřeboval k procvičování angličtiny. Zajímala ho také magie a triky, takže si kupoval knihy a hodně cvičil s kartami, v čemž se docela i zdokonalil.

Araki věří, že s kreslením začal už ve školce nebo v první třídě, když se snažil napodobit Watariho od Sanpei Shirata a Harris no Kaze od Tetsuyi Chiby. Navštěvoval kurzy výtvarné výchovy ve svém sousedství a více začal kreslit v sedmi letech. Araki nakreslil svou úplně první mangu, když mu bylo osm let ve čtvrté třídě, kdy mu kamarád z dětství pochválil kompozici. Tento kamarád hovořil o rozdílech mezi japonskými a americkými hrdiny a o různých způsobech, jakými tvůrci jako Shigeru Mizuki a Kazuo Umezu zobrazují strach, což Arakimu pomohlo rozvíjet jeho analytické schopnosti. Jednoho dne, poté, co Araki nakreslil vedlejší postavu působivějši než hlavního hrdinu, jeho kamarád mangu pochválil jako zajímavou, což Arakiho přimělo k rozhodnutí stát se umělcem mangy. Manga však v té době neměla dobrou veřejnou image a jeho rodiče a učitelé ho tak varovali, že čtení mangy ho udělá hloupějším. Araki proto musel kreslit za zády svých rodičů, aby se mohl věnovat své vášni.

Araki hrál na základní škole baseball v malé lize, ale nelíbily se mu skupinové sporty. Například pokud udělal chybu, ostatní se na něj dívali svrchu. Také ho štvalo, když ho neustále střídalo jiné dítě, protože se Araki považoval za lepšího hráče. O několik let později nastoupil na střední školu Dainohara. Prohlásil, že se už nikdy nechce účastnit žádného týmového sportu, a pod vlivem mangy Ore wa Teppei přešel k cvičení kendó. Jeho zkušenosti s kendó se zdají být malé, protože říká, že ho nikdo nechválil, ať už vyhrál nebo prohrál. Pobyt v klubu kendó ho však zachránil v jedné situaci, kdy procházel kolem skupiny čtyř až pěti starších delikventů na místě, které nazýval „Shakedown Road“. Ačkoli Arakimu zpočátku vyhrožovali, propustili ho, když si uvědomili, že je v klubu kendó. Co se týče vzdělávání, jeho oblíbenými předměty byly společenské vědy a přírodní vědy, ale dobré výsledky měl i v matematice. Na druhou stranu se považoval za slabého v angličtině. Araki navštěvoval střední školu Tohoku Gakuin Tsutsujigaoka. Byla to křesťanská škola, konkrétně protestantská, což ovlivnilo jeho způsob myšlení.

Profesionální debut Araki začal s předkládáním prací vydavatelům během svého prvního ročníku na střední škole Tohoku Gakuin Tsutsujigaoka. Všechny jeho práce však byly odmítnuty. Araki také přihlásil svá díla do soutěže ceny Tezuky (手塚賞), kde byl v roce 1977 nominován ve 14. ročníku na jednorázové dílo s názvem „The bottle“(ザ・ボトル), které tehdy přihlásil pod jménem Toshi Arakino (荒木之利). Zároveň další umělci v jeho věku i nadále dělali velký poprask svými debuty (např. Yudetamago, Masakazu Katsura). Araki nechápal, proč byl odmítnut, a tak se jednoho dne v roce 1979 rozhodl navštívit redakční oddělení v Tokiu, aby získal přímou zpětnou vazbu ke svému poslednímu dokončenému dílu. Nejdříve měl v úmyslu navštívit Shogakukan, který vydával Weekly Shonen Sunday, ale velikost budovy ho zastrašila, a tak se rozhodl odnést svůj příspěvek do menší budovy Shueisha (vydavatelé Weekly Shonen Jump) hned vedle. Bylo poledne, když se tam dostal, náhodou se tam ocitl jeden začínající redaktor jménem Ryosuke Kabashima. Pokaždé, když redaktor listoval každou stránkou, byl kritizován. Araki, vyčerpaný poté co byl celou noc vzhůru s pocitem, že omdlí, mu bylo řečeno, aby to opravil pro ceny Tezuky. O několik měsíců později Araki předložil jednorázový příspěvek s názvem „Poker Under Arms“(武装ポーカー), který získal druhé místo na ceny Tezuky.

Araki opustil univerzitu Miyagi ještě před promocí. Vystudoval vysokou školu designu Sendai, kde studoval módu, a kdysi pracoval také jako vizážista s manekýny. Přibližně ve stejnou dobu debutoval v roce 1980 s výše zmíněnou jednorázovou mangou Poker Under Arms. Když byla jeho debutová manga přijata, rozhodl se místo toho věnovat kariéře mangy. Jeho první serializací v Weekly Shonen Jumpu byl Cool Shock B.T. v roce 1983, krátce poté následovala jeho díla Baoh the Visitor (1984) a Gorgeous Irene (1984). Jeho další série se stala jeho magnum opus, JoJo's Bizarre Adventure z roku 1986.

30. listopadu 2016 Araki vyhrál 45. ročník udílení cen Best Dresser Awards v Tokiu v kategorii „Akademické a kulturní umění“. Když byl Araki dotázán na svůj mladistvý vzhled, řekl, že si každé ráno myje obličej tokijskou vodou z kohoutku. Araki získal za rok 2018 umělecké ocenění od Agentury pro kulturní záležitosti za svou uměleckou výstavu Ripples of Adventure.

Osobní život Araki je často komentován pro svůj neměnný mladistvý vzhled napříč lety. Jako metody, jak se udržet v kondici i po padesátce, uvádí trénink v posilovně a rýži Hitomebore, stejně jako plavání. V rozhovoru pro Eureku z roku 2007 ho japonský psycholog a kritik Tamaki Saito pochválil, ale uvedl, že hlavním důvodem, proč přešel na měsíční vydávání, bylo to, že už nebyl schopen zvládat týdenní rozvrh. Araki prozradil, že po operaci gastroenteritidy si uvědomil, že se už nemůže plně věnovat své manze, a snažil se více užívat života a věnovat se jiným aktivitám, jako je cestování nebo vaření.

Araki je dobře známý svým postojem k udržení zdraví. Rád chodí na procházky a jezdí na kole, zejména do japonských svatyní. Cvičení považuje za skvělý způsob, jak se ukáznit, a že nošení příliš mnoha věcí může být zátěží; Araki si proto s sebou obvykle nosí ven pouze pláštěnku, vodu a iPod. Co se týče náboženství, ačkoli Araki navštěvoval protestantskou školu, nevěří v Boha. Nicméně má víru v „něco“, co nedokáže přesně definovat, ale věří, že osud je jeho součástí.Araki přišel o svůj rodový dům v Sendai během zemětřesení v Tóhoku. Dům byl zničen tsunami po zemětřesení, které Arakiho šokovalo.

Rodina Araki je ženatý s Asami Araki a je otcem dvou dcer. Pár let po svém debutu se Araki setkal s Asami na skupinovém setkání. O tři měsíce později v roce 1990 se vzali.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Džodžo no kimjó na bóken Kategorie:Tvůrci mangy z prefektury Mijagi Kategorie:Lidé ze Sendai Kategorie:Narození v roce 1960 Kategorie:Narození 7. června Kategorie:Muži Kategorie:Žijící lidé