Petrus (Pieter) Balthazar Albertus van der Meer de Walcheren (10. září 1880 Utrecht – 16. prosince 1970 Breda) byl nizozemský novinář, básník a spisovatel, který se stal římskokatolickým knězem a benediktýnským mnichem.
Životopis Byl původně remonstrant a po socialistickém období se v roce 1911 pod vlivem katolického francouzského spisovatele Léona Bloye připojil k římskokatolické církvi a měl velký vliv na generaci mladých katolických nizozemských spisovatelů v meziválečném období jako byli Jan Engelman, Anton van Duinkerken, Albert Kuyle, Albert Helman a Gerard Wijdeveld.
V letech 1921–1924 byl redaktorem De Nieuwe Eeuw. Roku 1924 se stal šéfredaktorem Opgangu. Hrál hlavní roli při založení literárních časopisů Voing a De Communicatie.
V roce 1913 začala řada vydaných Deníků, do kterých pečlivě zapsal svůj životní příběh. Po smrti Bloye a nejmladšího syna Janneke-Franse r. 1917 se Pieter a jeho manželka Christine Verbrugghe (1875–1953) usadili v Oosterhoutu.
V roce 1929 se stal literárním ředitelem pobočky nakladatelství Desclée de Brouwer a usadil se v Paříži. Po smrti nejstaršího syna, benediktýna Pierra, r. 1933 (ve věku 29 let), se Pieter a jeho manželka rozhodli zaujmout „jeho místo“ a vstoupit do kláštera – on v Oosterhoutu, ona v Abbaye Sainte-Cécile v Solesmes. Toto unáhlené rozhodnutí však r. 1936 změnili. Christine, „Sœur Roseline“, si nemohla zvyknout v klášteře Solesmes a pro Pietera byla myšlenka, že má manželku tak daleko, nesnesitelná.
Po období v Paříži se v roce 1939 znovu usadili v Nizozemsku, nejprve v Bilthovenu, později v Bredě. Dva týdny po smrti manželky 26. prosince 1953 Pieter van der Meer de Walcheren znovu vstoupil do mnišského stavu v opatství sv. Pavla v Oosterhoutu, kde byl r. 1956 ve věku 76 let vysvěcen na kněze.
Jeho životopisec Albert Helman ho charakterizoval jako „poutníka do Absolutna“. Pietrova poslední léta – v osmdesáti – byla poznamenána touhou po mnišském životě v moderním stylu, stejně jako byl v raném mládí revolucionářem. Jediná dcera Anne-Marie (1912–1976), benediktinka (Mère Xristine) také v Oosterhoutu, malířka, která mezitím žila mimo klášter, s ním byla zajedno a byla ještě radikálnější.
Mezi jeho mnohé bonmoty patřilo: skutečná láska není Coca-Cola, skutečná láska je Beaujolais.
Dílo 1903 Jong leven, roman 1904 Van Licht en Duisternis, roman 1905 Levens van Leed, studies en schetsen 1906 Het Geheime, vreemde verhalen 1907 De Jacht naar Geluk, roman 1911 Uit Italië: reisindrukken, reisverslag 1913 Mijn Dagboek 1919 Van het verborgene Leven, roman 1922 De heilige Benedictus, hagiografie 1924 Branding, opstellen 1929 Het Witte Paradijs, bij de kartuizers 1940 Wereldgeschiedenis en Christelijke moraal, beschouwingen 1940 Menschen en God I, dagboek 1946 Menschen en God II, dagboek 1950 Klein Dagboek 1951 Gods uur 1951 Het Grote Avontuur 1955 Benedictijnen, brochure 1956 Het Beste Deel, brochure 1957 Mijne Vrienden, gedenkboek 1961 Alles is Liefde 1963 Dagboek 4 en 5 1964 Vier parabels 1965 Dagboek 6 1969 Maak alles nieuw
V češtině Pouta – úvod František Sekanina; ze sbírky Podivné historie; přeložil Štěpán Pojman; in: 1000 nejkrásnějších novel… č. 48. Praha: J. R. Vilímek, 1913
Odkazy
Reference
Literatura Gerard Knuvelder, P. van der Meer de Walcheren. Leven en werken, 1950 Jan de Ridder, P. van der Meer de Walcheren, Utrecht/Brugge 1970 Albert Helman, Vriend Pieter. Het levensavontuur van Pieter van der Meer de Walcheren, Brugge/Nijmegen, 1980 Th. Bijvoet e.a. De Gemeenschap. Schrijversprentenboek 24, ´s–Gravenhage 1986
Externí odkazy
Kategorie:Nizozemští novináři Kategorie:Nizozemští spisovatelé Kategorie:Nizozemští básníci Kategorie:Nizozemští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Nizozemští řeholníci Kategorie:Benediktini Kategorie:Narození 10. září Kategorie:Narození v roce 1880 Kategorie:Narození v Utrechtu Kategorie:Úmrtí 16. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1970 Kategorie:Úmrtí v Bredě Kategorie:Muži