Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Železný Brod

Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě je nejstarší uměleckoprůmyslovou sklářskou školou založenou po vzniku Československé republiky. Vznikla roku 1920 na zelené louce Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 14 ve městě, kde byla pouze tradice domácí výroby, aby vychovala nové umělecké skláře i techniky pro domácí sklářský průmysl. Škola se v průběhu let stala nejkomplexnějším sklářským výchovným zařízením na světě.Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 85 a soustřeďuje ve svém okolí významnou sklářskou výrobu. Prvním ředitelem školy v letech 1924–1948 byl Alois Metelák. Nejvýznamnějším žákem a později i ředitelem školy byl Stanislav Libenský, v 90. letech Pavel Ježek a po něm Zdeňka Laštovičková.

Historie školy 1920–1948 V oblasti Železného Brodu měla tradici domácí výroba skleněných perel, bižuterie a skleněných figurek, broušení a řezání drahých kamenů a skla a malba na skle. Místní činitelé v Železném Brodě usilovali o zřízení školy už od roku 1905,Horová A, 1995, s. 794 ale naráželi na odpor místních německých podnikatelů a školu se podařilo založit až po vzniku Československé republiky. Na území republiky zůstalo 92 % sklářského průmyslu bývalého Rakousko-Uherska.Langhamer A, 1999, s. 123 Škola zpočátku neměla vlastní budovu ani program výuky a vyučovalo se v náhradních prostorách.Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 13–17 Díky Jaroslavu Brychtovi zde vzniklo nové odvětví – vinuté, foukané a hutní skleněné figurky, poprvé oceněné roku 1925 na mezinárodní výstavě v Paříži.Langhamer A, 1999, s. 126 Absolventi školy založili nové sklářské firmy a ateliéry v okolí a v budově školy pořádali každoroční výstavy skla. V polovině 20. let založili Pobočku Svazu československého díla. Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 31 Během 30. let se díky škole stal Železný Brod centrem moderní sklářské výroby.Langhamer A, 1999, s. 124

Státní odborná škola sklářsko-obchodní byla založena roku 1920 a byla dvouletá, od roku 1922 tříletá. Měla šest oborů: Zdobení skla malbou a leptáním, Mačkání vinutí a foukání drobného skla, Rytí skla, Broušení skla, Bižuterie, pasířství a výroba forem, v dívčím oddělení se vyučovalo užití skleněných perel a korálků ve spojení s textilem, dřevem, kovem a kůží. Během existence školy si průmyslová výroba vynutila výchovu výtvarníků hutního skla a návrhářů lisovaného skla. Nedílnou součástí výuky byly sklářské technologie.Šotola V, 1970

Prvním správcem školy byl ředitel turnovské školy Antonín Karč a po něm Josef Jirouš, jmenovaný Ministerstvem kultury a osvěty. Roku 1920 byl vyhlášen konkurs na místa učitelů, do kterého se přihlásil na doporučení svého profesora Bohumila Kafky i sochař Jaroslav Brychta. Ten neměl žádné předchozí zkušenosti se sklem a teprve se seznamoval se sklářskou technikou v Kamenickém Šenově a později v durynské Lausche.Langhamer A, 2006, s. 9 V letech 1921–1923 vytvořil první drátkové figurky z ručně zhotovených skleněných perlí.Langhamer A, 1999, s. 271 Škola neměla zpočátku vlastní dílny a vyučovala především kresbu a modelování. Pracovala se sklem, které jí věnovaly některé sklárny a modelování skla se učilo mačkáním v kleštích nebo u sklářského kahanu. Teprve v roce 1921 získala 4 stroje pro rytí skla a jako učitele rytce kamenů Bohumila Vele. Jednotlivé obory se vyprofilovaly až ve druhé polovině 20. let.Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 19

Město rozhodlo o stavbě budovy školy roku 2021 a za cenu zadlužení ji dokončilo v letech 1924–1925.Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 25 Škola měla v přízemí místnost pro sklářské pece, cizelovnu, pasírnu, strojovnu, sklad skla a dílny pro vinutí skla, v prvním patře brusírnu, rytebnu, malírnu, a dílnu pro výrobu z perliček, laboratoř, tři učebny, archiv, knihovnu, temnou komoru, muzeum a výstavní sál, v podkroví modelovnu, rysovnu, kreslírnu, sál modelů a sál sbírek. Z liberecké německé uměleckoprůmyslové školy získala kolekci 150 sádrových modelů a získala rovněž část Sachsovy sbírky historického skla a bižuterie.Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 37 Ve škole se vyučovala malba na skle a od přelomu let 1926/1927 také leptání a matování skla, od roku 1933 pískování skla, od roku 1936 zasklívání barevného skla do olova a od roku 1937 výroba kovových forem.Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 50–54

Prvním ředitelem školy byl roku 1924 jmenován arch. Alois Metelák, který byl žákem F. Kysely a J. Plečnika a předtím v letech 1920–1924 učil na odborných školách v Litomyšli a Mladé Boleslavi. Od počátku byl škole velkou oporou oborový přednosta odborných a průmyslových škol na Ministerstvu školství Alis Pižl.Metelák A, 1996, s. 76–77 Členy učitelského sboru byli kromě Jaroslava Brychty, brusič skla Jaroslav Pipek, grafik Zdeněk Juna nebo rytec a glyptik Ladislav Přenosil. Alois Metelák navrhoval tvary a dekory broušeného skla (realizace Jaroslav Pipek) a v krátké době se mu podařilo úroveň školy významně pozdvihnout. Do nové budovy školy se přestěhoval také Pojizerský průmyslový a vývozní ústav (zal. 1922), který se soustředil na propagaci železnobrodského uměleckého skla doma i v zahraničí a od roku 1929 do roku 1939 vydával časopis Sklo a bijouterie. Roku 1927 založili místní podnikatelé Spolek absolventů školy a přebírali a vyráběli některé vzory. Škola získala zakázky od Libochovických skláren (lisované sklo), Prazdroje nebo firmy Baťa ve Zlíně.Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 44–45

Již v roce 1925 se škola prosadila v zahraničí, když na Světové výstavě uměleckoprůmyslových výrobků v Paříži obdržela Grand prix za Brychtovy figurkyLanghamer A, 2006, s. 11 a šest dalších cen. Škola vyhlašovala dvakrát v roce soutěž o nejlepší návrhy skla a vítěze odměňovala. Na výstavě Soudobé výtvarné kultury ČSR v Brně roku 1928, konané k výročí založení republiky, vystavila 500 exponátů. V letech 1929/1930 byly odhaleny dvě sochy na průčelí Sokolovny (Jaroslav Brychta) a před budovou socha T. G. Masaryka (F. Bílek, Alois Metelák).Langhamer A, 2006, s. 38 Roku 1930 se k 10. výročí školy v Železném Brodě konala velkolepá Jubilejní výstava československého skla a bižuterie, kterou shlédlo asi 155 000 návštěvníků a měla recenze i v zahraničním tisku.Langhamer A, 1999, s. 145 Alois Metelák navrhl výstavní pavilony a 18 prodejních stánků.JVS, Železný Brod, in: Jizerská kóta 0428, 1996, s. 70 Před školou byla odhalena pískovcová socha skláře od Jaroslava Brychty.Socha skláře před sklářskou školou v Železném Brodě Na přelomu let 1933/1934 se škola zúčastnila Celostátní výstavy československého skla, kterou zahájil T. G. Masaryk.Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 46

Ve 30. letech škola vystavovala ve Stockholmu, Malmö, Štrasburku, Bernu, St. Gallenu, Winterthuru (1931), Poznani, několika městech v USA (1933), Amsterdamu, Belfastu, Dublinu (1934), Bruselu, Moskvě (1935), Miláně, Utrechtu (1936), Paříži, Jeruzalémě a 14 městech v Indonésii (1937). Ve 30. letech zakládali na Železnobrodsku své podniky první absolventi školy, ale v době vrcholící hospodářské krize zde nevznikla žádná sklářská huť a škola byla závislá na sklovině ze skláren v Novém světě (Harrach), Polubném (Riedl), Kamenickém Šenově (bratří Jílkové), Nižboru (Rückl) a Poděbrad (Inwald). Škola významně ovlivnila i kulturní život ve městě. Na stráni nad školou vznikla čtvrť funkcionalistických vil Spořilov podle projektu Aloise Meteláka.Langhamer A, 2006, s. 10 Roku 1932 se změnil název školy na Státní československá odborná sklářsko-obchodní škola v Železném Brodě, aby se odlišila od německých škol v Boru, Kamenickém Šenově a Jablonci. Od roku 1931 do roku 1941 pořádala škola každoroční výstavy skla.Alois Metelák, in: Jizerská kóta 0428, 1996, s. 78

Roku 1939 se po vyhlášení Protektorátu škola nemohla zúčastnit Světové výstavy v New Yorku (neoficiálně vystaveny jen Brychtovy figurky, které se podařilo odeslat roku 1938), ale na IX Trienále v Miláně (1939) získala Grand prix a pět dalších ocenění.Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 59 Význam školy stoupl před válkou, kdy se na Železnobrodsko přestěhovali židovští obchodníci a výrobci skla z pohraničíLanghamer A, 1999, s. 149 a v letech 1939–1945, kdy byla jedinou sklářskou průmyslovou školou na českém území. V produkci školy dominovaly české motivy figurek (České pohádky, Česká města), výbrusy, lept i malby na skle, rytí kovových forem a mozaikářství a žáci byli připravováni na poválečnou obnovu sklářského průmyslu.Langhamer A, 2006, s. 12 Za války škola obtížně získávala polotovary pro další zpracování a Jaroslav Brychta zde v první polovině 40. let učinil první pokusy s tavením (slinováním) skleněného odpadu v sádrových formičkách.Langhamer A, 1999, s. 209 Alois Metelák se zastával učitelů, kteří měli být propuštěni (Brychta, Kirchner), žáků, odvedených na nucené práce nebo absolventů, kteří se ucházeli o přijetí na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 64–65 Roku 1944 obsadila školu německá armáda. Po válce probíhaly snahy o školskou reformu a Alois Metelák se stal předsedou Komise pro reformu odborného sklářského školství při Československé sklářské a keramické společnosti.Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 69

1948–1989 Roku 1948 byl po komunistickém převratu odvolán ředitel Alois Metelák a vedení školy převzal roku 1950 Jaroslav Brychta. Předsedou kádrovací komise, která ředitele odvolala byl dílenský učitel Petr Patřičný. Škola byla přeměněna na čtyřletou Vyšší průmyslovou školu s maturitou. Brychtovy figurky oživili v animovaném filmu scenárista Karel Baroch a režisér Karel Zeman (1946, 1951).

Železnobrodské sklárny a ateliéry byly po roce 1948 vyvlastněny a sloučeny do národního podniku Železnobrodské sklo.Langhamer A, 1999, s. 161 Roku 1950 zřídil n.p. Železnobrodské sklo ve škole své vývojové středisko, jehož vedoucím se stal Václav Plátek. V Praze se konala výstava Železnobrodské sklo 1920–1950. Jaroslav Brychta založil technicko-výtvarné středisko, kde našli přechodně zaměstnání pedagogové ze zrušených škol v Kamenickém Šenově, Novém Boru a Jablonci nad Nisou.Langhamer A, 2006, s. 13 Krátce zde působil odvolaný ředitel jablonecké SUPŠ Josef Durych. Od roku 1951 ve škole pracovali René Roubíček (v roce 1950 přerdseda maturitní komise), Alois Hásek, Josef Khýn, Václav Pokorný a Ladislav Havlas. Další existenci školy v Železném Brodě uhájil národní podnik Železnobrodské sklo s argumentem, že potřebuje kvalifikované sklářské odborníky do výroby. Byl zřízeno oddělení technického skla a výroby teploměrů (1949)Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 79 a zaveden učňovský obor foukač technického skla. Železnobrodský podnik technického skla byl roku 1953 transformován v n.p. Technosklo, později Sklárny Kavalier. Škola realizovala i externí zakázky, např. vitráže podle návrhů Toyen (1946) nebo Adrieny Šimotové (1950) a dárkové předměty na žádost města nebo zřizovatele – Min. kultury a osvěty.Antonín Langhamer, in: 100% sklo, 2010, s. 55–56

Jaroslav Brychta dohodl s n.p. ŽBS roku 1949 instalaci nové pece a pověřil Jana Černého, aby pokračoval v práci s taveným sklem. První zkušenosti u Černého získal také Stanislav Libenský. Škola nabídla své dílny a zařízení