Lájos Sándor Jekelfalussy ( jekelfalusi és margitfalvi Jekelfalussy Lájos Sándor, Ludwig Alexander Jekelfalussy von Jekelfalva und Margitfalva) (1. října 1848 Sačurov – 22. července 1911 Lontov) byl uherský šlechtic a rakousko-uherský generál. Pocházel ze staré šlechtické rodiny z Horních Uher a od mládí sloužil u uherské zeměbrany, kde dosáhl vysokých hodností. V armádě nakonec získal hodnost generála pěchoty (1908) a v letech 1906–1910 zastával funkci ministra zeměbrany v uherské vládě.Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 596–597Lajos Jekelfalussy in: Magyar Életrajzi Lexikon dostupné online
Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Jekelfalussy Pocházel ze staré uherské šlechtické rodiny,Rod Jekelfalussy má velmi starou historii a připomíná se již ve 13. století, kdy byl gelnický měšťan Jekel obdarován lesy a pozemky v oblasti řeky Hornád. Stal se zakladatelem rodu pánů z Jakloviec. Od jejich nejstarších majetků byly odvozeny také predikáty Jekelfalva (Jaklovce) a Margitfalva (Margecany). I když Jekelfalussyové nikdy nedosáhli vyššího šlechtického titulu, až do 20. století si udrželi postavení nižší pozemkové aristokracie a v jejich rodokmenu se objevuje řada jmen významných uherských rodin.JÁCHIM, Lukáš: Páni z Jakloviec ve 13. a 14. storočí in: Montánna Historia: Ročenka o dejinách baníctva a hutníctva; Slovenská spoločnosť pre sociálne a hospodárske dejiny; 2015 dostupné online byl synem Sándora Jekelfalussyho (1823–1882) a jeho manželky Kamily, rozené hraběnky Feštetićové (1825–1903).Rodina Sándora Jekelfalussyho na webu geni.com dostupné onlineRodokmen Festeticsů dostupné online Studoval na vojenské akademii v Hranicích, do armády vstoupil v roce 1868 jako příslušník královské uherské zeměbrany v Prešově a již o rok později byl poručíkem. V letech 1876–1878 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, později sám působil jako vojenský pedagog, mezitím sloužil mimo jiné v Košicích. V roce 1878 získal titul c. k. komoříhoHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 271 dostupné online a postupoval v hodnostech, souběžně působil na uherském ministerstvu zeměbrany. V roce 1890 byl povýšen na plukovníka a poté byl velitelem různých jednotek královské uherské zeměbrany. V roce 1896 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem pěchotní brigády uherské zeměbrany v Debrecíně.
náhled|vlevo|Uherský vládní kabinet 1907, Lajos Jekelfalussy vlevo nahoře V roce 1899 byl jmenován polním podmaršálem a stal se sekčním šéfem na říšském ministerstvu války, kde působil až do roku 1906.Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 160 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 267 dostupné online Pak se vrátil do Uher a ve Wekerleho vládě zastával funkci ministra uherské zeměbrany (1906–1910).Přehled vedení rakousko-uherské armády v roce 1908 dostupné online K datu 1. listopadu 1906 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra, v roce 1908 navíc obdržel hodnostně identický post generála pěchoty.Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Jako člen vlády byl v roce 1907 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence a v letech 1906–1910 byl také poslancem uherského zemského sněmu za Zvolenskou župu. K datu 1. února 1910 byl penzionovánSlužební postup Lajose Jekelfalussyho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 79 dostupné online a zemřel o rok později na svém venkovském sídle v Lontově, kde je také pohřben.Hřbitov u kostela sv. Anny v Lontově na webu Pamiatky na Slovensku dostupné onlineHrobka rodu Jekelfalussy v Lontově s životopisem Lajose Jekelfalussyho dostupné online
Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny II. třídy, rytířem Leopoldova řádu, dále držitelem Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile a Vojenského jubilejního kříže. Od německého císaře Viléma II. získal pruský Řád koruny II. třídy.Přehled řádů a vyznamenání Lajose Jekelfalussyho in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 1103 dostupné online Od roku 1907 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 60.Pěší pluk č. 60 na webu valka.cz dostupné onlineSchematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 498 dostupné online
Jeho mladší bratr Zoltán Jekelfalussy (1862–1945) působil ve státních službách a v závěru první světové války byl posledním rakousko-uherským guvernérem v Rijece.
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Historie rodu Jekelfalussy (maďarsky) Lajos Jekelfalussy na webu obce Lontov (slovensky)
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští politici maďarské národnosti Kategorie:Poslanci uherského sněmu Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Narození 1. října Kategorie:Narození v roce 1848 Kategorie:Úmrtí 22. července Kategorie:Úmrtí v roce 1911 Kategorie:Muži