Biskupská konference, často nazývaná také konference biskupů, je oficiální shromáždění biskupů katolické církve na daném území. Biskupské konference již dlouho existují jako neformální subjekty. Prvním shromážděním biskupů, které se pravidelně scházelo, mělo vlastní právní strukturu a funkci církevního vedení, je Švýcarská biskupská konference, která byla založena v roce 1863. Před Druhým vatikánským koncilem existovalo více než čtyřicet biskupských konferencí, jejich status potvrdil Druhý vatikánský koncil a dále je definoval papež Pavel VI. v motu proprio Ecclesiae sanctae z roku 1966.
Biskupské konference jsou obvykle vymezeny geografickými hranicemi, často národními, přičemž všichni biskupové v dané zemi patří do jedné konference, i když mohou zahrnovat i sousední země. Biskupským konferencím jsou svěřeny určité pravomoci a úkoly, zejména pokud jde o stanovení liturgických norem pro mši svatou. Biskupské konference získávají svou pravomoc na základě univerzálního práva nebo zvláštních mandátů. Za určitých okolností, jak je definuje kanonické právo, podléhají rozhodnutí biskupské konference ratifikaci ze strany Svatého stolce. Jednotliví biskupové se nevzdávají své bezprostřední pravomoci při řízení svých diecézí ve prospěch biskupské konference. Je právnickou osobou.
Teologické a právní postavení Fungování, pravomoc a odpovědnost biskupských konferencí v současnosti upravuje Kodex kanonického práva z roku 1983 (viz zejména kánony 447-459). Kromě toho existují shromáždění biskupů, která zahrnují biskupy různých obřadů v daném národě, a to jak východní katolické církve, tak latinskou katolickou církev. Jsou popsána v kánonu 322 §2 Kodexu kánonů východních církví.
Povahu biskupských konferencí a zejména jejich magisteriální autoritu následně objasnil papež Jan Pavel II. ve svém motu proprio Apostolos suos z roku 1998, v němž uvedl, že prohlášení těchto konferencí „představují autentické magisterium“, pokud je konference schválí jednomyslně; v opačném případě musí konference dosáhnout dvoutřetinové většiny a požádat Svatý stolec o recognitio, tj. uznání schválení, které neobdrží, pokud „většina není podstatná“.
V apoštolské exhortaci Evangelii gaudium z roku 2013 papež František vyjádřil obavu, že záměr Druhého vatikánského koncilu, který by biskupským konferencím udělil „skutečnou doktrinální autoritu, nebyl dosud dostatečně rozpracován.“ „Druhý vatikánský koncil prohlásil, že analogicky k starobylým patriarchálním církvím mohou biskupské konference ,poskytovat mnohostrannou a plodnou pomoc, aby sborové smýšlení nacházelo výraz v konkrétní realizaciʻ. Toto přání se však plně neuskutečnilo, protože ještě nebyl dostatečně formulován statut biskupských konferencí, který by je pojímal jako subjekty konkrétních kompetencí, včetně určité autentické věroučné autority.“ Papež František 9. září 2017 upravil kanonické právo a udělil biskupským konferencím zvláštní pravomoc „věrně připravovat ... schvalovat a vydávat liturgické knihy pro regiony, za které jsou zodpovědné, po potvrzení Apoštolským stolcem“. Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti, která měla dříve hlavní odpovědnost za překlady, bylo nařízeno, aby „pomáhala biskupským konferencím plnit jejich úkol.“ 22. října 2017 Svatý stolec zveřejnil dopis, který papež František zaslal prefektovi Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí kardinálu Robertu Sarahovi a v němž objasnil, že Svatý stolec a jeho oddělení budou mít pouze omezenou pravomoc potvrzovat liturgické překlady uznané místní biskupskou konferencí. Koncem února 2018 se Rada kardinálů a papež František pustili do úvah o teologickém statusu biskupských konferencí a znovu přečetli spis Apostolos suos papeže Jana Pavla II. ve světle Evangelii gaudium papeže Františka.
Seznam biskupských konferencí Zdroj:
Afrika
Asie náhled|upright=1.3 |Sídlo filipínské katolické biskupské konference v Manile
Evropa
Oceánie Australská katolická biskupská konference Novozélandská katolická biskupská konference Biskupská konference Tichomoří (C.E. PAC. )Biskupskou konferenci Pacifiku tvoří biskupové z Americké Samoy, Cookových ostrovů, Fidži, Francouzské Polynésie, Guamu, Kiribati, Marshallových ostrovů, Mikronésie, Nové Kaledonie, Severních Marian, Palau, Samoe, Tongu, Tuvalu, Vanuatu a Wallisu a Futuně. Katolická biskupská konference Papuy Nové Guineje a Šalamounových ostrovů
Severní Amerika náhled|upright=1.3 |Sídlo Konference katolických biskupů Spojených států amerických ve Washingtonu, DC
Jižní Amerika Argentinská biskupská konference (CEA) Bolivijská biskupská konference Národní biskupská konference Brazílie (CNBB) Biskupská konference Chile (CECh) Biskupská konference Kolumbie Ekvádorská biskupská konference Paraguayská biskupská konference Peruánská biskupská konference Uruguayská biskupská konference Venezuelská biskupská konference
Ostatní biskupské orgány Kromě biskupských konferencí definovaných Svatým stolcem existuje řada dalších regionálních seskupení biskupů::1101–1106
Synody církví východního obřadu Synody biskupů patriarchálních a velkých arcibiskupských církví
Shromáždění biskupů Národní shromáždění hierarchů církví sui iuris (včetně východních katolických i latinských ordinářů).
Shromáždění katolické hierarchie Egypta Shromáždění katolických biskupů Iráku Shromáždění patriarchů a biskupů Libanonu Shromáždění katolických hierarchů Sýrie Shromáždění katolických ordinářů Svaté země Íránská biskupská konference Katolická biskupská konference Indie (CBCI)
Mezinárodní setkání biskupských konferencí
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Související články Biskupský stolec Česká biskupská konference Dikasterium Hierarchie katolické církve Kolegialita v katolické církvi Římská kurie
Externí odkazy
Kategorie:Katolictví Kategorie:Biskupové