Anatol hrabě Bigot de St. Quentin ( Anatol Graf Bigot von Saint-Quentin) (7. března 1849 Vídeň – 11. září 1932 Jadova, Rumunsko) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1869 a řadu let strávil u vojenské posádky v Brandýse nad Labem, kde byl nakonec velitelem pluku. V letech 1903–1913 zastával funkci nejvyššího hofmistra vrchního velitele armády arcivévody Bedřicha, v roce 1913 odešel na penzi v hodnosti generála jezdectva.
Životopis náhled|vlevo|Hrabě Anatol Bigot (1909, Sport und Salon, Vídeň) náhled|vlevo|Zámek Jadova (Bukovina, dnes Stara Zhadova (Ukrajina) Pocházel ze starého francouzského šlechtického rodu, který se v 18. století usadil v habsburské monarchii. Narodil se jako syn c. k. majora Augusta Bigota de St Quentin (1804–1848), který padl během revoluce v Uhrách, matka Henrietta (1816–1903) pocházela z moravského rodu Podstatských-Thonsernů.Rodokmen rodu Podstatských dostupné online Anatol studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a aktivní službu začal v roce 1869 jako poručík u 13. dragounského pluku. V roce 1883 získal titul c. k. komořího, v té době sloužil jako rytmistr u 13. pěšího pluku v Brandýse nad Labem.Kais. königl. Militär Schematismus für 1884; Vídeň, 1883; s. 521, 571 dostupné online Později byl přeložen k hulánskému pluku č. 4 do Lvova a v hodnosti majora byl od roku 1892 křídelním pobočníkem císaře Františka Josefa. V roce 1895 byl jmenován podplukovníkem a stal se zástupcem velitele 11. dragounského pluku.Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 608, 668 dostupné online
náhled|vlevo|Anatolova manželka Elena, rozená von Flondor (1866–1930) V roce 1897 byl povýšen na plukovníka a převzal velení 7. dragounského pluku v Brandýse nad Labem, kde strávil šest let.Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 171 dostupné online V letech 1903–1913 zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Bedřicha, vrchního velitele armády. V této funkci pobýval na sídlech arcivévody Bedřicha v Bratislavě, Židlochovicích nebo Mosonmagyaróváru, absolvoval s ním také cesty do zahraničí.HOLEC, Roman: Bratislavskí Habsburgovci; Bratislava, 2019; s. 75–77 ISBN 978-80-569-0254-7 V armádě postoupil do hodností generálmajora (1904) a polního podmaršála (1908). Mezitím byl také jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence (1904).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 220 dostupné online K datu 1. ledna 1913 byl penzionován a obdržel čestnou hodnost generála jezdectva.Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné onlineSCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 16 dostupné online Po zániku monarchie žil v soukromí ve Vídni, často ale pobýval také na statcích v Rumunsku, které získal sňatkem. Zemřel ve věku 83 let v roce 1932 na zámku Jadova v Rumunsku (dnes Stara Zhadova, Ukrajina)
Rodina Oženil se až ve zralém věku, jeho manželkou se v roce 1898 stala Elena von Flondor (1866–1930).Rodina Anatola Bigota de St.Quentin na webu geni.com dostupné online Sňatek se konal v Černovicích, kde Elenina rodina patřila ke společenské elitě s významným podílem na veřejném životě.Historie rodiny Flondor dostupné online Elena do manželství věnem přinesla statky v Bukovině, kde rodina také později sídlila.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1920; s. 120 dostupné online Z manželství se narodily tři děti. Nejstarší syn Douglas (1899–1982) vynikl jako entomolog a byl autorem řady odborných prací. Mladší syn Friedrich Georg (1906–1900) byl inženýrem. Dcera Desiderie (1900–1999) se provdala za hraběte Franze Emila Marenziho.
Anatolův strýc Karel Bigot de Saint-Quentin (1805–1884) dosáhl v armádě hodnosti generála jezdectva a svou kariéru zakončil jako velitel v Haliči.
Řády a vyznamenání Během vojenské služby v armádě získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku, jako dlouholetý nejvyšší hofmistr arcivévody Bedřicha s ním absolvoval cesty do zahraničí a díky tomu získal ocenění i od řady cizích panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Anatola Bigota in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 41 dostupné online
alt=|60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (Rakousko-Uhersko) alt=|60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (Rakousko-Uhersko) alt=|60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (Rakousko) (Rakousko-Uhersko) alt=|60x60pixelů velkokříž Viktoriina řádu (Spojené království) alt=|60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (Rusko) alt=|60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Prusko) alt=|60x60pixelů Řád koruny I. třídy (Prusko) alt=|60x60pixelů Železný kříž (Prusko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko) alt=|60x60pixelů komandér Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko) alt=|60x60pixelů Řád Takova (Srbsko) alt=|60x60pixelů rytíř Řádu Albrechtova (Sasko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko) alt=|60x60pixelů Řád zähringenského lva (Bádensko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu koruny (Belgie)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Lidé z Brandýsa nad Labem Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Královského Viktoriina řádu Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu Isabely Katolické Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu zähringenského lva Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Narození 7. března Kategorie:Narození v roce 1849 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 11. září Kategorie:Úmrtí v roce 1932 Kategorie:Pohrobci Kategorie:Muži