Heřman šlechtic Pokorny ( Hermann Edler von Pokorny) (5. února 1839 Opava – 26. prosince 1925 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1858, řadu let strávil v Uhrách (Pécs, Košice), krátce sloužil také v Josefově. Svou kariéru završil jako velitel 6. armádního sboru (1899–1902) a v roce 1901 dosáhl hodnosti generála jezdectva. V roce 1902 odešel do penze, po vzniku Československa mu byla přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě v československé armádě (1920).

Životopis Byl nejstarším synem státního úředníka a krajského prezidenta v Žatci Heřmana Pokorného (1798–1873), který byl v roce 1859 povýšen do šlechtického stavu.Rodina Heřmana Pokorného in: KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2020; s. 527–528 ISBN 978-80-88304-18-0 Narodil se v Opavě, kde tehdy jeho otec působil jako krajský komisař, podle otcova služebního zařazení pak dětství strávil v Hranicích, Těšíně, Vídni a Olomouci. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1858 jako podporučík k 1. hulánskému pluku. Zúčastnil se prusko-rakouské války a v roce 1866 byl již rytmistrem u 13. husarského pluku. S tímto plukem strávil několik let v Uhrách, později si ještě doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, po jejím absolvování byl zařazen do důstojnického sboru generálního šábu. V roce 1876 byl povýšen na majora a byl šéfem štábu pěchotní divize v Budapešti. V roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny a v hodnosti podplukovníka (1879) působil znovu u generálního štábu,Kais. königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1880; s. 53, 154 dostupné online později byl šéfem štábu 9. armádního sboru v Josefově.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 26 dostupné online V roce 1883 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 7. husarského pluku v Pécsi, kde strávil šest let.Kais. königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 128, 598 dostupné online

V roce 1889 dosáhl hodnosti generálmajora a převzal velení 6. jezdecké brigády v Košicích. V Košicích působil několik let, později převzal velení 53. pěší brigády.Schematismus für das kaiserliche und köngliche Heer für 1894; Vídeň, 1893; s. 44, 105 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 233 dostupné online V roce 1894 získal hodnost polního podmaršála a jako velitel 17. pěší divize byl přeložen do Varaždína (1894–1899).Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1895; Vídeň, 1894; s. 97 dostupné online Poté se vrátil do Košic, kde byl jmenován vrchním velitelem 6. armádního sboru (1899–1902).Seznam velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online V roce 1901 dosáhl hodnosti generála jezdectvaSeznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online a k datu 1. listopadu 1902 byl penzionován.Služební postup Heřmana Pokorného in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 141 dostupné online Po rozpadu monarchie mu byla v roce 1920 přiznána hodnost generála III. třídy v československé armádě s nárokem na penzi.Přehled československých generálů ve výslužbě na webu valka.cz dostupné online Zemřel ve Vídni v roce 1925 ve věku 86 let.KOUDELKOVÁ, Jana: Češi ve Vídni; Jihomoravský kraj, 2013; s. 111 ISBN 978-80-260-5548-8

Tituly a ocenění Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění. Byl nositelem Leopoldova řádu, Řádu železné koruny III. třídy, Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací a Vojenské záslužné medaile. Několik vyznamenání získal také od cizích panovníků, byl nositelem velkokříže Řádu rumunské koruny a pruského Řádu červené orlice II. třídy.Přehled řádů a vyznamenání Heřmana Pokorného in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 260 dostupné online Jako velitel armádního sboru získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1899).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 214 dostupné online Od roku 1901 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 25 dislokovaného v Lučenci.Pěší pluk č. 25 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 428 Pěší pluk č. 25 na webu valka.cz dostupné online

Rodina V roce 1874 se ve Vídni oženil s Johannou Würthovou (1849–1931), dcerou právníka a spisovatele Josefa Würtha. Manželství zůstalo bezdětné.

Jeho mladší bratři sloužili také v armádě, August (1841–1890) byl podplukovníkem a nejmladší Viktor (1843–1908) dosáhl hodnosti polního podmaršála.

Odkazy

Reference

Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016; Praha, 2012; s. 312–315 (heslo Pokorný) ISBN 978-80-904241-7-3

Externí odkazy

Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Narození v Opavě Kategorie:Narození 5. února Kategorie:Narození v roce 1839 Kategorie:Úmrtí 26. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1925 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži