Wincenty Pol (20. dubna 1807 Lublin – 2. prosince 1872 Krakov) byl polský básník období romantismu, geograf, etnograf a vysokoškolský učitel německého původu.BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů – Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 319ŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 390. Přes svůj smíšený rodinný původ považoval sám sebe za Poláka, a proto si změnil příjmení na Pol.KWIATKOWSKI, Karol. Wincenty Pol – Polak z wyboru. Historia naprawdę. Dostupné online
Život Narodil se v Lublinu v tehdejší Haliči Franzi Pohlovi (nebo Pollovi) von Pollenburg, Němci v rakouských službách, a jeho ženě Eleonoře Longchamps de Berier pocházející z francouzské rodiny žijící v Polsku.GÓRZYŃSKI, Sławomir. Nobilitacje w Galicji w latach 1772-1918. Warszawa: Wydawnictwo DiG 1999. S. 215. Po jeho narození se rodina přestěhoval do Lvova. Zde navštěvoval gymnázium a pak studoval na jezuitské koleji v Tarnopolu. Během dalších studií na filozofické fakultě Univerzity ve Lvově se začal zajímat o polský folklór. Na podzim roku 1830 nastoupil na místo asistenta lektora německého jazyka a literatury na Univerzitě ve Vilniusu a v dubnu roku 1831 se zapojil do listopadového povstání. Zúčastnil se bojů ve službách polské armády, získal hodnost podporučíka, byl zraněn a vyznamenán řádem Virtuti Militari.Vincent Pol. Wolne Lektury. Dostupné online thumb|left|Wincenty Pol na litografii Maksymiliana Fajanse (kolem roku 1851) Po porážce povstání žil v exilu v Prusku. V Drážďanech se seznámil s Adamem Mickiewiczem, který jej povzbudil v básnické tvorbě. Kvůli své proticarské agitaci se brzy zapletl do problémů a odejel do Francie, kde pracoval na svých prvních básních. Po návratu do Haliče roku 1832 se zpočátku aktivně angažoval v konspiračním hnutí a nadále se věnoval básnické tvorbě, protože doba bojů, porážka povstání a pobyt v exilu ovlivnily rozvoj jeho básnického talentu. O rok později podnikl cestu po Volyni, Podolí a Ukrajině. V roce 1835 (s datem 1833) byla v Paříži anonymně vydána jeho první básnická sbírka Pieśni Janusza (Písně Janusze).
Roku 1837 se oženil s Kornelií, rozenou Olszewskou, se kterou měl dva syny a dvě dcery.Wincenty Pol. Muzeum Narodowe w Lublinie. Dostupné online Roku 1840 se přestěhoval do Gliniku Mariampolského (dnes součást Gorlic), kde se během šesti let, které zde strávil, věnoval vážnější vědecké práci, aniž by zanedbával poezii. Mnoho měsíců trávil putováním po Karpatech, během nichž zkoumal morfologii, geologii a vodní poměry této oblasti a prováděl meteorologická pozorování.
Postupně opouštěl své povstalecké a romanticko-socialistické myšlenky, kterých se definitivně vzdal roku 1846 během tzv. haličského masakru, násilného rolnického povstání namířeného proti polské šlechtě. Prchl do Polanky (dnes součást Krosna), ale byl zde sedláky zbit a předán rakouským úřadům, které ho několik měsíců věznili za smyšlené spiknutí. Při požáru zámku, kde v Polance pobýval, shořela také jeho dosavadní literární díla.
V letech 1847–48 působil jako redaktor měsíčníku Biblioteka Zakładu Narodowego im. Ossolińskich.Pol Wincenty. Encyklopedia PWN. Dostupné online V roce 1848 za revoluce v Rakouském císařství byl krátce adjutantem Lvovské národní gardy, ale tato činnost mu byla ukončena pro podezření ze spolupráce s mocnostmi, podílejícími se na rozdělení Polska. To vše vedlo k tomu, že se nakonec stal propagátorem politického legalismu, tradicionalismu, staropolských šlechtických ctností, protirevolučních myšlenek a „katechistické“ morálky.
Roku 1849 se ujal průkopnické práce založením a vedením katedry geografie na Jagellonské univerzitě v Krakově, která byla druhá v Evropě. Také se mu podařilo zahájit vzdělávání učitelů v této oblasti. Na počátku roku 1853 byl však z univerzity vyloučen kvůli údajné neloajalitě vůči okupačním mocnostem a samotná katedra byla zrušena. Během tohoto krátkého období se mu však podařilo vytvořit základy moderního výuky geografie v Polsku na základě metodologických názorů Carla Rittera a Alexandra von Humboldta. Do konce života pak žil na svém statku a věnoval se především literatuře. Roku 1855 ovdověl.GOWIN, Sławomir. Wincenty Pol. Nowy Kurier Galicyjski. Dostupné online
Roku 1863 obdržel za svou učebnici pro seminaristy Geografia Ziemi Świętej (Zeměpis Svaté země) Rytířský kříž Řádu svatého Řehoře Velikého od papeže Pia IX. V květnu roku 1868 ztratil zrak. Přes jeho stáří se za něho roku 1871 provdala mladá třicetidvouletá vdova Aniela Rościszewska.WACHOWICZ, Barbara. Lubelski dar dla Wincentego Pola. Nasz Dziennik. Dostupné online thumb|Hrob Wincenta Pola v Krakově v Kryptě zasloužilých na Skałce V roce 1872 byl zvolen členem Akademie věd („Akademia Umiejętności“).MICHNIEWICZ, Michał. Wincenty Pol. Powiat Leski.Dostupné online Zemřel na konci téhož roku a byl pohřben na Rakowickém hřbitově v Krakově. Navzdory jisté nevraživosti, která ho obklopovala v důsledku proměnlivosti jeho politických názorů, byly oceněny jeho vědecké a literární zásluhy a jeho ostatky byly roku 1881 přeneseny do Krypty zasloužilých („Krypta Zasłużonych“) v podzemí Kostela svatého Michaela Archanděla a svatého Stanislava biskupa a mučedníka na Skałce v Krakově, malého panteonu polských učenců, spisovatelů a umělců.Panteon Narodowy. Paulini Skałka. Dostupné online
Charakteristika díla Jeho básně byly zpočátku plné povstaleckého vznětu a horoucího vlastenectví, později vyjadřovali básníkovu nerozhodnot mezi demokratickýni a konzervatvními tendencemi a jejich umělecké úrovni mnohdy vadil nadněrný didaktismus. Do jeho básní často pronikaly akcenty společenského procesu, později však nekriticky vychvaloval staropolské šlechtické ctnosti. Verši oslavoval polskou minulost a hrdinství prostých vojáků, formou gavendy vyprávěl o slavných postavách polských dějin a v duchu lidového romantismu popisoval život na vesnici. Pravděpodobně jako první představil v polské literatuře termín „Kresy“, aby se silným emocionálním nábojem popsal teritoria ležící na východních hranicích někdejšího polsko-litevského státu.KOLBUSZEWSKI, Jacek. Kresy. Szkic O Dziejach pojęcia. in Prace Filologiczne. Literaturoznawstwo, t. 50, nr (1). Wydział Polonistyki Uniwersytetu Warszawskiego 2008. S. 15-30. Dostupné online Z jeho prozaického díla jsou významné jeho paměti.
Ačkoliv neměl žádné formální vzdělání v geografii, během svých cest po polských zemích napsal několik odborných knih o etnografii a geografii Polska. Zajímavý je také jeho nástin dějin polské literatury a jeho paměti..
Výběrová bibliografie page=1|thumb|Písně Janusze, vydání z roku 1921 Volkslieder der Polen (1833, Lidové písně Polska), překlad polských lidových písní do němčiny. Pieśni Janusza (1835, Písně Janusze), básnická sbírka, jejíž první část, antidatovaná rokem 1833, byla vydána v Paříži. Sbírka obsahuje básně věnované listopadovému povstání, z nichž některé vznikly ještě během povstaleckých bojů, jiné v exilu. K některým z nich byla složena hudba (mimo jiné Fryderykem Chopinem), díky čemuž začaly být vnímány jako národně-vlastenecké nebo dokonce povstalecké písně.Pol, Wincenty. International Music Score Library Project (IMSLP). Dostupné online Později byly vydány další dva díly sbírky.Pieśni Janusza: tom 1, tom 2, tom 3 w bibliotece Polona Przygody JP. Benedykta Winnickiego w podróży jego z Krakowca do Nieświeża 1766 roku i powrót w dom rodzicielski (1840, Příhody urozeného pána Benedykta Winnického na cestě z Krakova do Něsvěže v roce 1766 a návrat do rodičovského domu), první díl trilogie Pamiętniki JP. Benedykta Winnickiego (Deníky urozeného pána Benedykta Winnického). Rukopis vznikl někdy kolem rok 1839, i když popisuje události z roku 1866. Jde o veršované gavendy, líčící příběhy ze starošlechtického života na Červené Rusi Svyprávěné dobově stylizovaným venkovským šlechticem a vedené v duchu naivně dobrosrdečného světového názoru vypravěče.KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. Praha: Českoslovesnlý spisovatel 1953. S. 321-322.Pamiętniki JP. Benedykta Winnickiego: gawędy. T. 1, Przygody JP. Benedykta Winnickiego w podróży jego z Krakowca do Nieświeża 1766 roku i powrót w dom rodzicielski. Polona. Dostupné online Historia szewca Jana Kilińskiego (1843, Příběh ševce Jana Kilińského), historická báseň vzniklá v první polovině 30. let 19. století a vydaná až roku 1843 v Paříži. Dílo je věnovano varšavskému ševci a radnímu, hrdinovi Kościuszkova povstání z roku 1794, Janu Kilińskému (1760-1819). Básník popsal Kilińského jako vůdce lidu na barikádách, který vedl Varšavany včetně řemeslníků a dalších obyčejných lidí do boje za svobodu, a zdůraznil jeho roli při osvobození hlavního města od ruské nadvlády.Historia szewca Jana Kilińskiego. Polona. Dostupné online Pieśń o ziemi naszej (1843, Píseň o naší zemi), báseň obsahující poetické popisy různých regionů Polska. Vznikla ve formě „obrazu z cesty“, vzbudila obrovský zájem o zemi a její přírodu a zároveň byla vyjádřením lásky k vlasti v těžkých dobách rozdělení Polska. Dílo, ačkoliv bylo napsáno v roce 1835, bylo v plném znění vydáno v roce 1843.KALLENBACH, Józef. WSTĘP. In Wincenty Pol. Pieśni Janusza. Krakow: Krakowska Spółka Wydawnicza 1921 Obrazy z życia i podróży (1846, Obrazy ze života a z cest), básnická sbírka. Rzut oka na północne stoki Karpat (1851, Pohled na severní svahy Karpat), geograficko-etnografické dílo zabývající se z topografického, hydrografického a kulturního hlediska oblastí rozprostírající se severně od hlavního hřebene Karpat od Moravské brány přes Tatry, Bukovské vrchy (Bieszczady) a Huculsko až po Bukovinu. Senatorska zgoda: tradycya szlachecka jegomość pana Benedykta Winnickiego (1854, Senátorská shoda: šlechtická tradice urozeného pána Benedikta Winnického, druhý díl trilogie Pamiętniki JP. Benedykta Winnickiego (Deníky urozeného pána Benedykta Winnického), dílo plné nostalgie, ale i humoru, ukazuje formou gavendy starý polský šlechtický svět.Pamiętniki JP. Benedykta Winnickiego : gawędy. T. 2, Senatorska zgoda: tradycya szlachecka jegomość pana Benedykta Winnickiego. Dostupné online Sejmik jenerał województwa ruskiego odprawiony 1766 r. w Sądowéj Wisni: sejmikowa tradycija jegomość pana Benedykta Winnickiego (1855, Generální sněm ruské provincie konaný v roce 1766 v Sudové Vyšni: sněmovní tradice urozeného pána Benedykta Winnického, třetí díl trilogie Pamiętniki JP. Benedykta Winnickiego (Deníky urozeného pána Benedykta Winnického).Pamiętniki JP. Benedykta Winnickiego: gawędy. T. 3, Sejmik jenerał województwa ruskiego odprawiony 1766 r. w Sądowéj Wisni. Sejmikowa tradycija Jmć. pana B. Winnickiego. Dostupné online thumb|Mohort, vydání z roku 1883 page=6|thumb|Dzieła wierszem i prozą. T. 2, vydání z roku 1875 Mohort. Rapsod rycerski z podania (1855, Mohort. Rytířská rapsodie z lidového podání), poema. V šesti rapsodiích vytvořil Pol postavu křesťanského rytíře-patriota, obránce vlasti a víry a zasadil jeho příběh do období vlády Jana III. Sobieského. Dílo bylo ceněno konzervativci i demokraty a inspirovalo malíře Julia Kossaka, Piotra Michałowského a Januara Suchdolského.Mohort w.bibliotece.pl. Dostupné online Z podróży po burzy (1856, Z cesty po bouři), básnická sbírka obsahující pět básnických cyklů.BRYŁA, Władysława. Polonocentryzm w twórczości Wincentego Pola. In Idiolekty 1. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Kardynała Stefana Wyszyńskiego 2024. S. 39. Dostupné online Wit Stwosz (1857), poema, která vypráví o pozdně gotickém německo-polském sochaři Witovi Stwoszovi z přelomu 15. a 16. století. Tato báseň je považována za autobiografické vyznání samotného autora.KUBSKI, Grzegorz. Wit Stwosz jako „figura autobiograficzna” Wincentego Pola. In Biografistyka Pedagogiczna 2(1). Lubin: Fundacja Biografie Codzienności 2O17. S. 53. Dostupné online