Wobegongovití (Orectolobidae) je čeleď žraloků z řádu malotlamců. Jedná se o menší až středně velké žraloky obývající dna mělkých teplých vod od mírného po tropický pás v Indickém a západní části Tichého oceánu.
Popis Velikost dospělců se podle druhu pohybuje v rozpětí 0,6–3,2 m, maximální délky dosahuje wobegong skvrnitý (Orectolobus maculatus). Většina druhů má tělo poseto různě zbarvenými vzory rozmanitých tvarů. Hlava a tělo bývají silně dorzoventrálně zploštělé. Tlama je umístěna takřka u konce hlavy a dalece před očima. Zuby mají tvar ostrých špičáků, jsou uspořádané ve dvou řadách. Spirakulum je velké. U nozder se nachází poměrně výrazné vousky. Kolem úst a po stranách hlavy jsou nápadné kožní záhyby (lalůčky). Ocasní ploutev nemá spodní lalok, na konci horního laloku se nachází ocasní zářez. Ocas je o hodně kratší než tělo (srvn. např. se žralůčky, jejichž ocas je delší než tělo). Obě hřbetní ploutve nemají trny a jsou zhruba stejně velké. Řitní ploutev začíná až za druhou hřbetní ploutví.
Výskyt Wobegongovití se řadí mezi bentické druhy, tzn. zdržují se u oceánského dna. Obývají hloubky do 110 m. Jejich stanoviště tvoří skalnatá i písčitá dna a často se vyskytují i na korálových útesech, kde dobře splývají s okolním prostředím díky svému tělnímu zbarvení a kožním lalůčkům. Areál výskytu zahrnuje tropické, subtropické a teplejší vody mírného pásu od Japonska přes Novou Guineu po jižní Austrálii.
Interakce s lidmi Wobegongovití se obecně nepovažují za nebezpečné pro člověka, ale v minulosti útočili na plavce, šnorchlaře a potápěče, pokud se k nim bezprostředně přiblížili. Je zdokumentováno více než 50 nevyprovokovaných útoků v Austrálii a 31 v jiných oblastech světa, z nichž žádný nebyl smrtící. Wobegongovití jsou vysoce flexibilní a dokážou tak snadno kousnout do ruky držící jejich ocas. Mají mnoho malých, ostrých zubů a jejich kousnutí může projít neoprenem; po skusu se často drží a může být obtížné se z jejich sevření vymanit.
Biologie Jedná se o mocné bentické predátory, do jejichž jídelníčku patří ryby, krabi, krevety, humři a chobotnice. V lovu jim dobře slouží zbarvení jejich těl, které jim umožňuje splynout s okolním prostředím. Jsou vejcorodí, embrya získávají živiny ze žloutkového váčku. Samice klade 20 a více mláďat. Podobně jako žralůčkovití, i wobegongovití umějí používají své ploutve při plazení po dně. Mohou dokonce vylézt na břeh a podnikat krátké přesuny mezi přírodními bazénky.
Systematika K wobegongovitým se řadí vedle několika fosilních rodů 12 recentních druhů ve 3 rodech:
rod Eucrossorhinus Regan, 1908 Eucrossorhinus dasypogon (Bleeker, 1867) (wobegong indonéský) †Eucrossorhinus microcuspidatus Case 1978 rod Orectolobus Bonaparte, 1834 Orectolobus floridus Last & Chidlow, 2008 Orectolobus halei Whitley, 1940 Orectolobus hutchinsi Last, Chidlow & Compagno, 2006 Orectolobus japonicus Regan, 1906 (wobegong japonský) Orectolobus leptolineatus Last, Pogonoski & W. T. White, 2010 Orectolobus maculatus (Bonnaterre, 1788) (wobegong skvrnitý) Orectolobus ornatus (De Vis, 1883) (wobegong queenslandský) Orectolobus parvimaculatus Last & Chidlow, 2008 Orectolobus reticulatus Last, Pogonoski & W. T. White, 2008 Orectolobus wardi Whitley, 1939 (wobegong Wardův) rod Sutorectus Whitley, 1939 Sutorectus tentaculatus (W. K. H. Peters, 1864) (wobegong australský)
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy