Nitzevet, také Nissebet ( – stojící, dcera Adaelova, byla údajně matkou židovského krále Davida a manželkou Jišajovou. Podle Bible měl Jišaj (někde i Jesse) kromě Davida dalších šest nebo sedm synů a dvě dcery: Elíaba, Abínádába, Šiméího, Natánela, Raddáje, Oséma; Zeru a Abigailu. Žila v době asi okolo r. 1085 – cca 1000 př. n. l.
Historie jména Jméno Nitzevet zmiňuje poprvé Hanan bar Rava, učitel mišny v babylónském Talmudu.
Není jmenována v Písmech svatých a zůstává legendou; její jméno je historicky nepodložené biblickou zmínkou. Ojediněle se nachází v zápisu babylonského Talmudu od Hanana bar Ravy, který v uvedené době nežil. Z doslechu je jméno Nitzevet nepravděpodobné; neexistuje jiná tradice, jež by ověřila pravost jména Davidovy matky.
Rodinný původ z mimobiblické tradice náhled|Nitzevet, symbolika. Autor: Radoslav Duhović. Dcera Adaela (též Ada-el) syna Behramova. Kmenové zařazení Nitzevet není součástí žádného známého spisu. Pocházela (snad) z Gešuru, v současné době Golanské výšiny. Předpokládat lze, že patřila (narozením po otci nebo pozdějším přičleněním) ke kmeni Juda, jako potomek Judův, s ohledem na místo svého úmrtí v Bejt Lechemu, na Západním břehu Jordánu.
Zmínky v literatuře a výklady Legendě o Nitzevet se věnuje židovská autorka Chana Weisbergová, jejíž sdělení o životě Davidovy matky jsou rovněž zdrojově nepodložená. Weisbergová poukazuje na stížnosti Davida, že v rodině trpěl ústrky, do jídla mu dávali žluč a místo vody mu k pití dávali ocet.
"Přesto, když se David narodil, tato prominentní rodina přivítala jeho narození s naprostým výsměchem a opovržením. Jak David doslova popisuje v žalmu:
Byl jsem cizincem pro své bratry, cizincem pro syny své matky. Dali mi žluč do jídla a dali mi ocet, abych uhasil žízeň.“
Tato sdělení jsou podle církevních výkladů asociujících události, mozaikovitým, tedy částečným předobrazem novozákonních dění; Ježíš dostal k ústům ocet obsažený v houbě a zapíchnutý v rákosu nebo na kopí vojáka, zatímco umíral na kříži. Zároveň však Weisbergová svým sdělením logicky podtrhuje Davidovu nenáležitost k rodině svých nevlastních bratrů. Kdyby byl vlastním, určitě by neměli důvod ho týrat. Nitzevet milovala Davida, zatímco ostatní syny jako macecha nepreferovala, a ti se mu podle ní mstili za nedostatek ohledů.
Charisma Nitzevet V jiném případě výkladu, z něhož lze vyvozovat povahu Nitzevet je Žalm 86,16 – tj. modlitba Davidova, v níž žádá Boha o pomoc připomínkou, že jeho matka je otrokyně ve službě Boží. Ani zde ji sám nejmenuje. To nasvědčuje spojení mezi Nitzevet a pohanským králem, putujícím pouští. Možná byla jeho otrokyní, a po otěhotnění ji ze svých služeb propustil. V pásmu pastvin vlastněných Jišajem se přičlenila do rodiny osamělého muže, toužícího po ženě. Podle Weisbergové Davida nenáviděla jeho rodina až za hrob:
"Davidovi nebylo dovoleno jíst se zbytkem své rodiny, ale byl přidělen k samostatnému stolu v rohu. Úkol pastýře mu byl svěřen, protože „doufali“, že přijde divoké zvíře a zabije ho, zatímco bude vykonávat své povinnosti, a z tohoto důvodu byl poslán na pastvu do nebezpečných oblastí plných lvů a medvědů."
Písmo svaté dokazuje nenávist jednoho jeho bratra výčitkou. Když se David chystal přinést na válečné pomezí svým blízkým sýrové kostky, po příchodu mu bratr měl říct: „Přišel ses podívat, jak tady umíráme? Ty jsi zlý; a tvá povaha svědčí, že tvé srdce je zlé.“ David se ohradil: „Co jsem udělal zlého?“ – Naznačena je jen nespokojenost staršího bratra s Davidovou povahou.
Semknutí rodiny Spekulativní úvahy od vícera autorů o tom, že David byl svou rodinou nenáviděn, ale vyvrací Písmo svaté, v přimykání se rodiny k jeho autoritě v pozdější době jeho života, když vyrostl a stal se dospělým mužem, pronásledovaným králem Saulem:
"...utekl se do jeskyně Adullam. Když o tom uslyšeli jeho bratři a veškeren otcův dům, sešli tam za ním." Sdíleli jeho osud pronásledovaného pravděpodobně z obavy před vlastním stíháním. Mstivý Saul nenávidící Davida by patrně sáhl i na životy jeho rodičů a všech sourozenců. Písmo svaté nikde v této souvislosti nezmiňuje, že by mu rodina vytýkala život v obavách a strachu, kterému byli vystaveni Davidovým a svým disentem. To také nejlépe dosvědčuje rodinnou sounáležitost a lásku. David prosí moábského vládce: "Kéž by směl otec můj a matka má zůstati u vás, až zvím, co se mnou udělá Bůh. I nechal je u moabského krále a zůstali s ním, dokud byl David v tvrzi."
Izraelský původ Davidovy matky vychází z jejího života, v Izraeli Původ Davidovy matky zařazuje v roce 2024 izraelská pedagožka a publicistka Miriam Feinberg Vamosh do Izraele a původ po otci do Moábu: "David byl pravnukem moábské Rut, jehož příběh jsme četli na Šavuotu a která slavně spojila svůj osud s Izraelity. Ale Jišajovi po letech manželství s Izraelitkou Nitzevet, matkou jeho sedmi synů, náhle došlo, že jako prominentní veřejné osobnosti je jeho částečně moábský status překážkou."
Rabínský zdroj nových analýz o matce Davida a o Jišajovi Vamosh, Weisbergová i další přibývající čerství autoři vychází ve svém názoru z oficializovaných židovských usnesení, majících oporu v názorovém výkladu v knize rabbiho Yisroele Rolla. Podle něj má skutečně důvod rozporů v rodině Davida složitý národnostní a s ním spojený náboženský kontext, daný moábskou krví Jišaje po babičce Rut. Velmi zjednodušeně řečeno, jde o začleňování Jišajovy rodiny do izraelské společnosti. U matky Davidovy a zároveň manželky Jišajovy Nitzevety, její odstrčení a ignorace jejího jména v Žalmech i ve zmínkách Písma určuje právě moábský původ Jišajův. Negace ohledně nejmenování ženy je rabínem v knize prvořadým faktorem, týkajícím se ohrožování Jišajova sociálního začlenění coby napůl Moábce.
Ammón a Moáb jsou spojeny v rodině Davidově dvěma otci Podle webu Got Questions byla navíc Nitzevet provdána už podruhé, poprvé za Nahaše, podruhé až za Jišaje: "Spekulace naznačují, že Davidova matka byla provdána za Nahaše, když porodila jeho nevlastní sestry a později se stala druhou manželkou Jišaje. Další spekulace naznačují, že Davidova matka ještě nebyla provdána za Jišaje, když otěhotněla – že možná byla stále vdaná za Nahaše, když počala Davida." – Web tvrzení dokazuje, odkazem na sdělení v Písmu svatém u Davidových sester: "Někteří učenci se domnívají, že Davidovy sestry Abigail a Zeruja mohly být jeho nevlastními sestrami a že jejich otcem nebyl Jišaj, ale Nahaš. Kniha 2. Samuelova zmiňuje Abigail jako dceru Nahašovu: Absalom ustanovil Amasu nad vojskem místo Joaba. Amasa byl synem muže jménem Jeter, Izraelity, který se oženil s Abigail, dcerou Nahašovou a sestrou Ceruji, matky Joabovy (2. Samuelova 17, 25)." Článek konstatuje, že Davidovy sestry byly částečně původem Ammonitky, a to po otci ammónském králi, Nahašovi (rovněž 1. Samuelova 11,1).
Moábský původ Davidova otce podle Písma Národnostní původ Davidova otce vychází z knihy Rut 4,5 konstatováním, že Rut byla Moábitkou. Rovněž ona je prababičkou Davidovou, matkou Davidova otce Jišaje. Jišajovým otcem byl Obed (Rut 4,17), syn Boazův. Boazovi Rut porodila Obeda (Rut 4,13).
Genealogie rodu Davidova otce podle Písma "Peres zplodil Chesrona. Chesron zplodil Rama. Ram zplodil Amminadaba. Amminadab zplodil Nachšona. Nachšon zplodil Salmona. Salmon zplodil Boaza. Boaz zplodil Obeda. Obed zplodil Jišaja. Jišaj zplodil Davida."
Výchozí názor je z části z Midraše Podle daných pohledů Chany Weisbergové, čerpající z komentáře Midraše, vedenému ke kapitole 38 I. knihy Mojžíšovy, nenávist vůči Davidovi byla namířena i vůči samotné Nitzevet, ocitající se v ohrožení Davidovými bratry. Tím více by taková nenávist v rodině mohla naznačovat pohanskou výlučnost obou, nikoli pouze Davidovu.
"Po třech měsících se těhotenství Nitzevet stalo zřejmým. Rozzuření synové si přáli zabít svou zjevně cizoložnou matku a „nelegitimní“ plod, který nosila. Nitzevet by svého manžela neuvedla do rozpaků tím, že by odhalila pravdu o tom, co se stalo. Stejně jako její předek, Tamar, která byla připravena být raději upálena zaživa, než aby uvedla Judu do rozpaků, si Nitzevet zvolila slib mlčení. A stejně jako Tamar, i Nitzevet bude za své mlčení odměněna velkým dítětem, které bude předkem Mesiáše."
Weisbergová však ve vyvozování souvislostí či okolností rodinných aspektů Nitzevetiných není důsledná. Opomíjí při snaze synů ji zabít, jejich věk. Např. David byl sice nejmladším členem rodiny, ale již ne o tolik mladší jako nejstarší Eliab, jemuž do bitvy nesl sýr a zároveň krátce poté, kdy s ním hovořil, nabídl králi Saulovi pomoc v boji proti cizákům. Byl už dospělým mužem, Eliab jej mohl převyšovat nanejvýš o necelých deset let, a tato okolnost v době Nitzevetina těhotenství vylučuje schopnost chlapců mladších než Eliab, zabít svou vlastní matku. Vylučuje i schopnost těch ještě mladších než Eliab, uvědomovat si složitosti Mojžíšova Zákona. Vylučuje i to, že by děti ve věku pod deset let upřednostnily vraždu své matky, z pouhého důvodu zaujatosti pro hříšnost cizoložství, o němž z důvodu slibu Nitzevetina mlčení nemohly nic vědět.
Otázka, zda si byl David vědom svého částečně pohanského původu a tajemného pohanského původu své matky, byla objasněna v modlitbě, již vznesl k Bohu, v Žalmu 51,5:
"Pohleď, v provinění jsem byl zrozen v porodních bolestech a v hříchu mě počala má matka."
David v již zmíněném Žalmu 86,16 však odkazuje na matčinu bohoslužebnost, jež tedy vylučuje odkaz na cizoložství, jež prý chtěly trestat smrtí nedospělé a nezralé Nitzevetiny děti. Za hřích či provinění by mínil David v Žalmu 51,5 konání rodiny Jišajovy, již měl snad nenávidět. V době Žalmů byl služebníkem Božím a pronásledoval pohany, jež posuzoval podle kriterií modloslužebnosti:
"Nemám snad v nenávisti ty, kdo tě prudce nenávidí, Jehovo, a necítím hnus vůči těm, kdo se proti tobě bouří?"
David mohl vnímat odpor k svému pomazání, od Jišaje, jako opovrhování Bohem, v rovině bezbožnosti otce.
Utajování jména matky Davidovy provázejí spekulace Záhada je u Nitzevet, že není jmenovitě vůbec zmiňována, zatímco matka jeho syna Šalomouna Bat-šeba je zmiňována často; Jochebed — matka Mojžíšova a Áronova také není neznámá a je jmenována, matky dalších králů menšího než Davidova významu jsou zmiňovány, např. krále Achazjáše Jezábel; dále Jerúša matka judského krále Jótama; Azúba, matka 4. krále judského království Jehóšafata, nebo i Nový Zákon – jmenuje na více místech svatou Marii, matku Mesiáše. U praotce Jákoba jsou zmíněny matky jeho potomků Ráchel, Lea, Bilha a Zilpa. Matkou Jákobovou a Esauovou byla Rebeka. Izákovou byla Sára a Ismaelovou Hagara. To vede v současné době ve světových médiích a interpretacích k výsledku nepochopení, a nedostatek informací ke spekulacím, že Davidova matka zmíněna být nemohla.
Dean Smith píše: "Pokud by Davidova matka byla prostitutka, vysvětlovalo by to, proč je nejmenovaná." David skutečně v popise vztahů ke svému domu, jakožto král, hostí pouze své děti. A ačkoli Svaté Písmo zmiňuje u jeho stolu i cizí lidi, např. Mefibošeta, syna Saulova, o pozvání jeho matky se Písmo vůbec nezmiňuje a na stejno ani o pozvání jeho otce, Jišaje. Tato okolnost vzbuzuje v různých teoreticích domnění, že Nitzevet byla hříšnicí. Skutečnost to však vylučuje záznamem Žalmů, např. 86,16 a redakcí sofrim, upravujících knihy Králů. Podstatou je politicko-náboženský motiv moábství rodiny, v souvislosti s Davidovým dějinným významem (viz výše).
Nitzevetin syn