Válka v Pásmu Gazy je ozbrojený konflikt mezi Izraelem a palestinskými ozbrojenými skupinami vedenými Hamásem, který probíhá v Pásmu Gazy a Izraeli. Jde o pátý rozsáhlejší ozbrojený konflikt v Pásmu Gazy od roku 2008. Současně je to největší vojenský konflikt v regionu od jomkipurské války v roce 1973, který navíc vedl k širší regionální krizi. Izrael v první den války zaznamenal nejvíce obětí během jednoho dne v ozbrojeném konfliktu ve své historii. Pro Palestince jde o válku s nejvíce oběťmi za celou dobu vzájemného konfliktu.

Válka začala 7. října 2023, kdy Hamás a další ozbrojené skupiny provedly útok na Izrael, při kterém bylo zabito 1 195 lidí (810 civilistů, včetně 36 dětí, a 380 příslušníků bezpečnostních sil) a dalších 251 lidí (civilisté i vojáci) bylo uneseno do Pásma Gazy jako rukojmí. Podle představitelů Hamásu byl útok politicky motivovaný (šlo o odvetu za dřívější vojenské operace Izraele v Pásmu Gazy a blokádu území, okupaci Západního břehu Jordánu, útoky izraelských osadníků na Palestince a protesty u jeruzalémské mešity al-Aksá). Představitelé Izraele útok označili za nevyprovokovaný terorismus a vyhlášení války. V následujících dnech izraelské bezpečnostní složky zlikvidovaly palestinské militanty na území Izraele a armáda zahájila intenzivní bombardování Pásma Gazy. Dne 27. října armáda spustila pozemní invazi do pásma, jejímiž deklarovanými cíli bylo zničení Hamásu a osvobození rukojmí. Během války izraelská armáda provedla řadu vojenských operací (mezi nimi ofenzívu do města Rafah, bitvy u města Chán Júnis, obléhání měst na severu pásma nebo ofenzívu do města Gazy). V listopadu 2023 bylo dojednáno dočasné příměří, během kterého došlo k propuštění 105 civilních rukojmí a 240 palestinských vězňů. V lednu 2025 bylo dojednáno další příměří, během něhož bylo do března 2025 propuštěno 33 izraelských rukojmí a pět thajských občanů výměnou za 1 777 zadržených nebo vězněných Palestinců. Třetí příměří bylo uzavřeno v říjnu 2025 po tlaku amerického prezidenta Donalda Trumpa. Během něj byl propuštěn zbytek rukojmích a část palestinských zajatců a vězňů.

Od začátku izraelské ofenzívy bylo hlášeno zabití 72 tisíc Palestinců (dle výzkumů je ale počet přímých obětí přibližně 100 tisíc, mezi oběťmi bylo podle izraelské vlády zhruba 20 tisíc militantů, ovšem podle dokumentů izraelské armády jen 8 900, každopádně z většiny šlo o civilisty a z více než poloviny o ženy a děti). Během války bylo dle vyšetřovací komise OSN zabito přes 20 tisíc palestinských dětí. Dalších 172 tisíc Palestinců bylo zraněno (z nichž minimálně 44 tisíc dětí) a 1,9 milionu obyvatel Gazy muselo opustit své domovy a uprchnout na jih území. Válka patří mezi nejkrvavější konflikty 21. století dle poměru zabitých bojovníků k civilistům a také dle míry úmrtnosti v poměru k velikosti populace. Jedním z důvodů vysokých civilních ztrát bylo bombardování hustě zalidněných oblastí, ve kterých se podle izraelské armády pohybovali příslušníci Hamásu. Podle analýz byla do konce ledna 2024 izraelskými nálety a armádou zničena nebo zásadně poškozena polovina budov v Pásmu Gazy.

Izraelská vláda v rámci své strategie uvalila na Pásmo Gazy dočasnou úplnou blokádu dodávek vody, elektrické energie a blokovala přísun humanitární pomoci ze svého území, a to včetně základních léků. To vyvolalo mezinárodní kritiku. Již v listopadu 2023 izraelské autority pod mezinárodním tlakem začaly částečně obnovovat dodávky energií a povolovat kontrolovaný vjezd konvojů s humanitární pomocí. Podle představitelů humanitárních organizací ale byl povolený počet konvojů nedostatečný a energetická infrastruktura již byla zásadně poškozena. Totální blokáda byla obnovena 2. března 2025. Nejpozději v březnu začaly OSN a různé země varovat před vážnou hrozbou hladomoru v Pásmu Gazy. I díky práci humanitárních organizací a mezinárodnímu tlaku, ale dlouho zůstávalo u reálné hrozby. Přesto bylo zaznamenáno velké množství případů podvýživy, a to také u dětí. Hladomor vypukl podle OSN na některých místech Pásma Gazy v srpnu 2025. Válka vedla k rozsáhlé destrukci sídel, infrastruktury i zemědělské půdy v Pásmu Gazy. Podle izraelské armády ve válce (po 7. říjnu) padlo zhruba 600 vojáků a bylo zabito dalších 200 civilistů. Zraněno mělo být celkově přes 20 tisíc Izraelců, zejména vojáků.

Válka vedla k rozsáhlým protestům v řadě zemí světa. Lidé demonstrovali za příměří, propuštění rukojmí, ale také proti postupu izraelské vlády a armády. Došlo k nárůstu projevů antisemitismu, antisionismu, antiarabismu a islamofobie. Někteří odborníci a organizace na ochranu lidských práv prohlásili, že izraelské ozbrojené složky a Hamás spáchaly různé válečné zločiny, a podle některých byly události v Pásmu Gazy genocidou, což je stále předmětem mezinárodního právního vyšetřování.

Dne 21. listopadu 2024 Mezinárodní trestní soud rozhodl o vydání zatykačů k soudnímu líčení k obviněním z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti na představitele Hamásu i Izraele. Zatykače byly vydány na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua (Likud), v té době čerstvě odvolaného ministra obrany Jo'ava Galanta (Likud) a velitele ozbrojeného křídla Hamásu Muhammeda Dajfa, u něhož nebylo jasné, zda stále žije. Soud tím také v této fázi odmítl podané námitky izraelských úřadů a úřadů spojeneckých zemí. Dva další představitelé Hamásu (Jahjá Sinvár a Ismáíl Haníja), kteří podle květnové žádosti vrchního žalobce měli také být povoláni před Mezinárodní trestní soud, byli v listopadu 2024 již mrtví. Izraelská vláda tato obvinění opakovaně odmítala. V únoru 2026 Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva uvedl, že kroky Izraele během války nasvědčují k záměru provádět etnickou čistku.

Pojmenování Palestinské militantní skupiny nazvaly svou operaci Povodeň Al-Aksá (), zatímco Izraelské síly oznámily zahájení ofenzívy s názvem operace Železné meče (). Některé tiskové agentury a pozorovatelé označili probíhající konflikt za třetí intifádu.

Pozadí

náhled|Porovnání počtu zemřelých Izraelců (modře) a Palestinců (oranžově) v izraelsko-palestinském konfliktu mezi rokem 2008 a říjnem 2023 (před válkou). Počty slučují zabité civilisty i militanty/vojáky. Tento konflikt představuje první přímou válku na izraelském území od roku 1948. Izrael naposledy oficiálně vyhlásil válku během jomkipurského konfliktu v roce 1973.

Islamistické hnutí Hamás bylo založeno v roce 1987 během první intifády jako odbojové hnutí proti izraelské okupaci. V roce 2005, po skončení druhé intifády, se izraelská armáda stáhla z Pásma Gazy, které bylo od roku 2007 pod kontrolou Hamásu a současně pod izraelskou a egyptskou blokádou, vedoucí k ekonomickému kolapsu a omezenému přístupu ke zdrojům a cestování, což vedlo organizaci Human Rights Watch k označení území jako „vězení pod širým nebem“.

Mezi lety 2006–2023 docházelo k pravidelným střetům mezi izraelskou armádou a Hamásem. Mezi nejničivější izraelské ofenzívy patří Operace Lité olovo (2008) a Operace Ochranné ostří (2014). V květnu 2021 eskalovalo napětí kvůli plánovanému vystěhování palestinských rodin z východního Jeruzaléma.

Od začátku okupace do roku 2023 prošlo izraelským vězeňským systémem přibližně 750 000 Palestinců, přičemž před říjnem 2023 bylo vězněno asi 4 500 až 5 200 Palestinců, včetně dětí. V roce 2023 rostlo napětí, zejména po nástupu pravicové nacionalistické vlády Benjamina Netanjahua podporované osadnickými radikály a ultraortodoxními náboženskými stranami, která posílila výstavbu osad na okupovaném Západním břehu Jordánu. Pravidelně probíhaly střety na Západním břehu, v Pásmu Gazy i kolem mešity al-Aksá. Radikální političtí představitelé osadníků pořádali pochody na plošinu u mešity al-Aksá, která je posvátným místem muslimů a kterou má dle zákona ve správě Jeruzalémský islámský vakf, což Hamás označil za provokace. Rostlo i násilí izraelských osadníků. Před útokem bylo Izraelskými obrannými silami zabito nejméně 247 Palestinců, přičemž palestinskými militantními skupinami bylo zabito 32 Izraelců a dva cizinci. Viz také izraelské operace Štít a šíp a operace Domov a zahrada.

lang=cs|náhled|180px|Území okupovaná Izraelem v roce 2018. Kvůli izraelské blokádě Gazy považují OSN a Mezinárodní soudní dvůr Izrael za okupační mocnost Pásma Gazy. Hamás tvrdil, že útok ze 7. října 2023 byl odvetou za dlouhodobou blokádu Gazy, izraelské razie na Západním břehu, násilí osadníků a náboženské napětí. Podle Hamásu šlo o odpověď na „znesvěcení mešity al-Aksá“ a represivní izraelskou politiku. Izraelský premiér Netanjahu označil útok za válečný akt a slíbil zničení Hamásu.

Podle zprávy The New York Times, ve které se deník odkazoval na dokumenty předané izraelskou armádou, které měla najít v úkrytu Hamásu ve městě Chán Júnis, se Hamás na útok připravoval několik let a konzultoval jej s Íránem a Hizballáhem. Termín útoku ovlivnilo ustavení Netanjahuovy vlády, plánovaná izraelská vojenská opatření a postupující normalizace vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. Izraelské tajné služby nedokázaly útok včas odhalit – zaznamenaná pohybová aktivita Hamásu byla mylně vyhodnocena jako cvičení.

Později vyšlo najevo, že Benjamin Netanjahu umožňoval tok katarských finančních prostředků do Gazy, které částečně využíval i Hamás. Tento přístup měl podle médií účelově podpořit rozdělení Palestinců mezi Hamás v Gaze a Fatah na Západním břehu, čímž by se oslabila jejich společná politická reprezentace. Podle izraelských médií měl Netanjahu tuto taktiku uplatňovat nejméně od roku 2014, kdy po tehdejší válce odmítl plán Saúdské Arábie na odstavení Hamásu od moci v Pásmu Gazy a obnovu pásma ze saúdských finančních zdrojů. Netanjahu naopak podpořil katarskou nabídku měsíčních převozů peněz pro vládu v Pásmu Gazy, i přesto, že před tímto postupem premiéra opakovaně varoval například Mosad.

V září 2026 dle investigativy izraelského deníku Ha'arec dostal Benjamin Netanjahu necelé dva týdny před 7. říjnem 2023 od prezidenta Spojených arabských emirátů Muhammada bin Zájida varování před chystaným útokem Hamásu. Premiér ho však zlehčoval a ředitele bezpečnostních složek o něm neinformoval. Krátce poté Netanjahua před „neobvyklým útokem Hamásu“ varoval také egyptský ředitel tajných služeb generál Abbás Kamel. Netanjahu uvedl, že novináře zažaluje za urážku na cti.

K útoku došlo během židovského svátku Simchat Tóra o šabatu a den po 50. výročí zahájení jomkipurské války, která rovněž začala překvapivým útokem.

Průběh

Útok Hamásu na Izrael (7. října 2023) náhled|vlevo|Zakrytá těla zabitých příslušníků Hamásu po masakru v Be'eri Dne 7. října 2023 ráno zahájil Hamás a další ozbrojené skupiny raketovou palbu z Pásma Gazy na Izrael, vypálily více než 5000 raket. Izraelský protiraketový systém Železná kopule zadržel většinu útoků. Během útoku ovšem proniklo přibližně 6000 ozbrojenců (3800 elitních bojových sil (Nukhba), a asi 2 200 další bojovníci a civilisté) přes hraniční bariéru do Izraele, kde útočili v obcích a na vojenské cíle. Zabíjeli vojáky i civilisty.[Dále jen: Analýza prvotního útoku Palestiny na Izrael 07.10.2023] Pozemní útoky byly vedeny na Nir Oz, Be'eri a Netiv ha-Asara, Ofakim a Sderot a kibucy v okolí Pásma Gazy (mj. Kerem Šalom, Nirim, Cholit, Nir Am, Nachal Oz, Nir Jicchak, Magen, Urim). Největší masakr se odehrál na hudebním festivalu Supernova v Re'im, kde bylo zabito 364 civilistů a desítky dalších byly uneseny.

Izraelská armáda odpověděla leteckými útoky na objekty Hamásu v Pásmu Gazy, při nichž bylo zabito 232 lidí. Izraelská vláda vyhlásila výjimečný stav a v prohlášení premiéra Benjamina Netanjahua bylo potvrzeno, že Izrael je ve válce. Izraelská vláda reagovala schválením útoků na raketové odpaliště a velitelská centra Hamásu, která se často nacházela v blízkosti civilních objektů, jako například v nemocnici Šífa, která poskytovala uprchlické útočiště až 50 000 civilistů.