Pierre Agostini (francouzská výslovnost: [pjɛʁ aɡɔstini]; * 23. července 1941, Tunis) je francouzský experimentální fyzik a emeritní profesor na Ohijské státní univerzitě ve Spojených státech amerických, známý pro svou průkopnickou práci v laserové fyzice a attosekundové vědě. Je známý zejména pozorováním nadprahové ionizace a vynálezem rekonstrukce attosekundového výboje technikou interference dvoufotonových přechodů pro charakterizaci attosekundových světelných pulzů. V roce 2023 mu byla společně s Ferencem Krauszem a Anne L'Huillierovou udělena Nobelova cena za fyziku.
Vzdělání Pierre Agostini se narodil v Tunisu ve Francouzském protektorátu Tunisko v roce 1941. Bakalářský titul získal na národní vojenské škole Prytanée v La Flèche ve Francii v roce 1959.
Studoval fyziku na Aix-Marseille Université, kde následně v roce 1961 získal titul B.Ed. (licence d'enseignement) ve fyzice a v roce 1962 titul M.A.S. (diplôme d'études approfondies). V roce 1968 zde dokončil doktorát s prací na téma vícevrstvých dielektrických filtrů pro ultrafialové záření s názvem Appareillage permettant la réalisation de filtres multidiélectriques UV: Étude des couches Sb2O3.
Po získání doktorátu se v roce 1969 stal výzkumným pracovníkem na CEA Saclay a zůstal tam až do roku 2002. Během této doby pracoval v laboratoři Gérarda Mainfraye a Clauda Manuse, kde zkoumal multifotonovou ionizaci pomocí tamních výkonných laserů. Jako první v roce 1979 pozorovali nadprahovou ionizaci v xenonovém plynu.
V roce 2001 se Agostinimu a jeho týmu v CEA Saclay spolu s Harmem Geertem Mullerem z Nizozemské nadace pro základní výzkum hmoty (FOM) podařilo pomocí pokročilého laseru v Laboratoire d'Optique Appliquée vytvořit sled pulzů, které trvaly 250 attosekund. Rekombinací ultrakrátkých ultrafialových pulzů s původním infračerveným světlem vytvořili interferenční efekt, který mu umožnil charakterizovat délku a rychlost opakování pulzů.
Agostini byl v letech 2002 až 2004 hostujícím vědcem v Brookhaven National Laboratory v americkém státě New York, kde pracoval ve skupině Louise F. DiMaura. V roce 2005 se stal profesorem fyziky na Ohijské státní univerzitě (OSU) a vedl laboratoř společně s Louisem F. DiMaurem, který na OSU přišel o rok dříve. Agostini z OSU odešel v roce 2018.
Vyznamenání a ocenění Agostini v roce 1995 obdržel cenu Gustava Ribauda od Francouzské akademie věd. V roce 2003 obdržel cenu Gay-Lussac–Humboldt Prize a stipendium Joopa Lose od Nizozemské nadace pro základní výzkum hmoty (FOM). Také v roce 2007 obdržel cenu Williama F. Meggerse za spektroskopii od Optical Society of America (OSA). V roce 2008 byl zvolen členem OSA „za vedoucí postavení ve vývoji inovativních experimentů poskytujících zásadní pohled na dynamiku nelineární odezvy atomů a molekul vystavených silným infračerveným laserovým pulzům“.
V roce 2023 obdržel spolu s Anne L'Huillierovou a Ferencem Krauszem Nobelovu cenu za fyziku za „experimentální metody, které generují attosekundové pulsy světla pro studium dynamiky elektronů ve hmotě“.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Pierre Agostini na webu Ohijské státní univerzity Pierre Agostini na Nobelprize.org
Kategorie:Francouzští fyzici Kategorie:Experimentální fyzici Kategorie:Fyzici 21. století Kategorie:Fyzici 20. století Kategorie:Francouzští nositelé Nobelovy ceny Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku Kategorie:Narození 23. července Kategorie:Narození v roce 1941 Kategorie:Narození v Tunisu Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži