Zdeněk Koudelka (* 9. května 1969 Boskovice) je právník, vysokoškolský pedagog a politik, jenž se hlásí k moravské národnosti, v letech 1998 až 2006 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, bývalý člen České strany sociálně demokratické. V letech 2024–2026 zastupitel Jihomoravského kraje, zvolen byl jako člen strany Trikolora. V prosinci 2025 se stal 1. náměstkem ministra spravedlnosti a v únoru 2026 místopředsedou Trikolory.
Život Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde působí jako docent (1992–1996 asistent, 1996–2009 odborný asistent) na Katedře ústavního práva a politologie. Rovněž působil v letech 1994–1995 jako odborný asistent Katedry sociálních věd Fakulty letectva a protivzdušné obrany Vojenské akademie a účastnil se počátků činnosti Mezinárodního politologického ústavu v Brně a byl členem redakčních rad jeho periodik – Budování států (1993–1996) a Politologický časopis (1994–2003).
Vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru právo absolvoval stejně jako doktorské vzdělání na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. O docenturu se nejprve ucházel také na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, nicméně hodnotící komise dospěla k závěru, že předložená práce nesplňuje předpoklady vyžadované pro úspěšnou habilitaci. Habilitační práci nakonec obhájil a docentem byl jmenován na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.
V letech 1990–1998 byl členem zastupitelstva, 1990–1991 radním a 1991 a 1992–1994 místostarostou v Brně-Jundrově, spoluautorem jeho znaku a vlajky z roku 1991. V letech 1993–1996 byl advokátní koncipient advokáta Petra Mrkývky a 1996–2006 advokát. Do zastupitelstva Brna-Jundrova byl opětovně zvolen v komunálních volbách roku 1994, 2012, 2018. Neúspěšně sem kandidoval v komunálních volbách roku 1998 a komunálních volbách roku 2002.
Poslanec Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za Českou stranu sociálně demokratickou (volební obvod Jihomoravský kraj). Byl členem sněmovního ústavněprávního výboru a v letech 1998–2000 i členem výboru mandátového a imunitního. Poslanecký mandát obhájil ve volbách v roce 2002. V tomto funkčním období byl místopředsedou sněmovního ústavněprávního výboru a v letech 2002–2003 rovněž členem mandátového a imunitního výboru. V parlamentu setrval do dubna 2006, kdy rezignoval na mandát.
Jeho působení v PS je spojeno s umístěním Veřejného ochránce práv, Nejvyššího správního soudu a pobočky České advokátní komory do Brna, Justiční akademie do Kroměříže, se vznikem asistentů soudců, zákonným posílením vysílání moravských studií České televize a posílením zákonného postavení letišť v Brně-Tuřanech a Ostravě-Mošnově v oblasti nákladní dopravy z ciziny umožněním rostlinolékařské kontroly.
Byl členem pracovní skupiny pro změnu poměrného volebního systému do Poslanecké sněmovny připravované podle opoziční smlouvy mezi ČSSD a Občanskou demokratickou stranou a autorem po něm nazývaného volebního dělitele (též vyrovnávací či upravený d'Hondt). Volební reforma byla uzákoněna v roce 2000, ale později zrušena Ústavním soudem. Dnes se volební dělitel Koudelka používá ve volbách zastupitelstev krajů. Spolunavrhl zákon č. 480/2006 Sb., který zvýšil počet preferenčních hlasů voličů ze 2 na 4 a snížil nutné procento preferencí ze 7 na 5 % pro posunutí kandidáta na kandidátce do Poslanecké sněmovny. V letech 2000 až 2002 byl poradcem ministra zdravotnictví Bohumila Fišera. V červnu 2004 byl navržen na ministra spravedlnosti premiérem Vladimírem Špidlou,Špidla našel nového šéfa justice, iDNES.cz, 15. června 2004 ale ke jmenování již nedošlo pro pád Špidlovy vlády. V letech 2004 až 2009 byl členem Dozorčí rady Vinařského fondu a ve spolupráci s ním navrhl změny zákona o činnosti Vinařského fondu a daňových zákonů snižující administrativní povinnosti vinařů podle zákona o spotřební dani a umožňující poskytovat tiché víno jako daňově uznatelný podnikatelský dar dle daně z příjmů i z přidané hodnoty, což bylo uzákoněno roku 2005.
Činnost po odchodu ze Sněmovny V dubnu 2006 se vzdal poslaneckého mandátu i místa na kandidátce ČSSD v nadcházejících parlamentních volbách a byl jmenován náměstkem nejvyšší státní zástupkyně. Funkci vykonával do ledna 2011. Inicioval vznik asistentů státních zástupců. V letech 2007–2011 byl členem a 2008–2011 předsedou redakční rady časopisu Státní zastupitelství. V letech 2010-17 byl člen redakční rady časopisu Trestní právo, Právo, ekonomika, management 2010-11, Journal on Legal and Economic Issues of Central Europe 2010-14, Journal of Criminal Law and Public Prosecution 2010-12, v letech 2011-18 Pro Publico Bono. a od roku 2014 je předsedou redakční rady časopisu Právo a bezpečnost. V letech 2011–2013 byl náměstkem ředitele Justiční akademie v Kroměříži.
V březnu 2012 jej prezident republiky Václav Klaus navrhl na soudce Ústavního soudu.Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudce Ústavního soudu (JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D.) 25. dubna 2012 Senát souhlas s jeho jmenováním nevyslovil.Senátní tisk č. 308 V tajném hlasování získal jen 29 hlasů celkem 71 hlasujících senátorů.
Na přelomu 2012/2013 se podle informací Lidových novin podílel na přípravě zejména aboličního článku kontroverzní amnestie Václava Klause.
V roce 2016 se stal signatářem Deklarace moravského národa a stal se mluvčím Moravské národní iniciativy.
V letech 2014 až 2018 byl rektorem Vysoké školy Karla Engliše. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 kandidoval za ČSSD v Jihomoravském kraji. V komunálních volbách v roce 2018 obhájil jako člen ČSSD post zastupitele městské části Brno-Jundrov, a to na kandidátce subjektu "Společně proti tunelům v Jundrově" (tj. Moravané a Soukromníci). Na kandidátce původně figuroval na 4. místě, vlivem preferenčních hlasů však skončil druhý.
Od roku 2019 působí na Katedře bezpečnosti a práva Ambis Univerzity.https://is.ambis.cz/cv/?uco=756
Na konci ledna 2019 jej prezident ČR Miloš Zeman navrhl Poslanecké sněmovně PČR k volbě zástupce veřejného ochránce práv, a to společně se Stanislavem Křečkem. Během březnové volby však získal jen 14 hlasů od 175 poslanců a do druhého kola nepostoupil. Před koncem června 2019 oznámil, že ukončuje své členství v ČSSD. Jako důvod uvedl usnesení strany, že nesmí být odvolán nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, což vyhodnotil jako krytí zneužívání moci vedením státního zastupitelství. Uvedl také, že je mu sympatické hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího a stal se členem. Hnutí Trikolóra dle jeho názoru respektovalo, že stát vznikl ze tří zemí a krajské zřízení je špatné.Zdeněk Koudelka
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 kandidoval na 2. místě kandidátky politické formace „Trikolora, Svobodní, Soukromníci" v Jihomoravském kraji.
V komunálních volbách v roce 2022 kandidoval jako člen strany Trikolora do Zastupitelstva města Brna, a to z 16. místa kandidátky uskupení „SPD, TRIKOLORA, MORAVANÉ a nezávislí“, ale nebyl zvolen.
Ve volbách do Senátu PČR v roce 2022 kandidoval za Trikoloru v rámci brněnské volební koalice SPD, Trikolora, Moravané v obvodu č. 58 – Brno-město. Se ziskem 14,32 % hlasů se umístil na 4. místě, a do druhého kola voleb tak nepostoupil.
Ve volbách do Senátu PČR v roce 2024 kandidoval jako člen Trikolory v rámci koalice „SPD, Trikolora, PRO 2022“ v obvodu č. 56 – Břeclav. Se ziskem 4,45 % hlasů skončil na 6. místě a nepostoupil tak do druhého kola. Zároveň byl z pozice člena strany Trikolora lídrem kandidátky koalice „SPD, Trikolora, PRO a Svobodní“ v krajských volbách v září 2024 do Zastupitelstva Jihomoravského kraje a tudíž kandidátem na post hejtmana. Mandát krajského zastupitele se mu podařilo získat.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2025 kandidoval z pozice člena Trikolory na 3. místě společné kandidátky SPD, Trikolory, Svobodných a PRO v Jihomoravském kraji, ale neuspěl. V prosinci 2025 byl jmenován 1. náměstkem ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce. V únoru 2026 byl zvolen místopředsedou strany Trikolora.
Je jednou z tváří spolku Svatopluk, aktivně pro spolek píše a publikuje texty. Na oficiálním webu spolku má články komentující politické, právní či společenské dění.
Významné soudní spory Spor s Českou televizí o míru veřejnosti nakládání s jejími financemi V roce 2018 požádal Koudelka o informaci, kolik stála výroba pořadů Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce v roce 2017. Česká televize jeho žádost o informaci odmítla a generální ředitel České televize jeho odvolání ignoroval. Městský soud v Praze však na základě žaloby Zdeňka Koudelky nařídil generálnímu řediteli České televize o odvolání rozhodnout rozsudkem z 25. října 2019, 14 A 36/2019–35. Ten následně vydal rozhodnutí, kterým televize setrvala na tom, že informaci nesdělí z důvodu ochrany obchodního tajemství. Toto rozhodnutí generálního ředitele České televize zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z 31. května 2022, 9A 165/2019-35.https://www.blogosvet.cz/article/ceska-televize-taji-hospodareni-nekonecny-pribeh-z-kavcich-hor-bvQXD Následně přikázal Úřad pro ochranu osobních údajů 18. října 2022 České televizi, aby ve věci rozhodla znovu. Ta opět 9. prosince 2022 odmítla poskytnout informaci o svém hospodaření s odvoláním na ochranu obchodního tajemství, přestože § 9 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím toto neumožňuje. Následně opět toto protizákonné rozhodnutí České televize zrušil 5. května 2023 Úřad pro ochranu osobních údajů.
Dne 25. května 2023 Česká televize po více než pěti letech sdělila, že v roce 2017 externí náklady na Otázky Václava Moravce činily 5 694 428 Kč a na Fokus Václava Moravce 3 208 099 Kč. Celkem na tyto dva pořady vynaložila Česká televize asi 8,9 milionů korun. V částce nebyly zahrnuty interní náklady – platy zaměstnanců, užívání nemovitostí a techniky České televize, které byly součástí provozních nákladů a užívají se i pro výrobu jiných pořadů.
Právní aktivity během pandemie covidu-19 V letech 2021–23 na jeho návrh Nejvyšší správní soud zrušil nebo prohlásil za nezákonné řadu mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví souvisejících s pandemií covidu-19.https://www.seznamzpravy.cz/clanek/za-arenbergerova-rozhodnuti-stat-jeste-mozna-zaplati-tvrdi-pravnik-z-trikolory-155558 Byl to i první rozsudek Nejvyššího správního soudu z 22. 4. 2021, 6 Ao 11/2021–48, ve věci mimořádných opatření vydaných podle pandemického zákona. Soud zkritizoval, že ministerstvo vydalo opatření bez předchozího souhlasu vlády, a poukázal i na to, že Ministerstvo zdravotnictví nemůže používat stejný rozsah zákazů a omezení jako za nouzového stavu.
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu z 2. 7. 2021, 9 Ao 8/2021-45, bylo na Koudelkův návrh prohlášeno za nezákonné opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým zakázalo vstup neočkovaným lidem na restaurační zahrádky a uzavření bazénů a wellnes. Rozsudkem z 24. 6. 2021, 9 Ao 10/2021–27, prohlásil soud za nezákonný zákaz vstupu lidí do heren a kasin a následným rozsudkem z 15. 10. 2021, 9 Ao 17/2021-45, Nejvyšší správní soud zrušil jako nezákonný zákaz vstupu lidí neočkovaných proti covidu do heren a kasin, kterým se ministerstvo pokusilo pokračovat v nezákonném omezování provozoven obchodu a služeb. Rozsudek Nejvyššího správního soudu z 31. května 2023, 3 Ao 19/2021, prohlásil za nezákonné omezení restauračních služeb pro lidi neočkované proti covidu, když museli dokázat negativní covidový test, přičemž i očkovaní však mohli nemoc přenášet.