Aero 50 (též Aero 50 HP) byl československý automobil, který vyráběla továrna Aero (Aero – továrna letadel, Dr. Kabeš, Praha – Vysočany) v letech 1936 až 1941. Tento model byl následovníkem nejúspěšnějšího automobilu továrny Aero, kterým byl s 7 964 vyrobenými exempláři Aero 30. Typ Aero 50 konstruktéra ing. Josefa Voříška představuje vrchol automobilové produkce firmy Aero. náhled|Kabriolet Aero 50 pro Hanu Benešovou (1937) Vznik a vývoj Firma Aero se svými malými vozy doposud orientovala spíše k "lidovým" vrstvám. Pocítila však, že by byl zájem o vozy ve středních a vyšších vrstvách obyvatel. Tam, ale dvouválcový málo výkonný dvoutaktní motor neměl nárok na úspěch. Konstruuje se proto motor nový, který byl použit ve zcela novém typu vozidla. Dostalo název Aero 50. S předchozím Aerem 30 jej vlastně spojoval motor (a přední náhon). Jeho zdvojením vznikl dvoulitrový řadový čtyřválec. Vůz byl označován jako "rychlý vůz pro velké cesty". Pro svou prodlouženou motorovou část byly vozy Aero 50 (i Aero 30) s mimořádně nízkou stavbu vozu a karosérie nazývány českými jaguáry. Vůz byl představen veřejnosti v říjnu 1936 na XXVI. mezinárodním autosalonu v Praze. Byly to standardní verze jako čtyřmístná limuzína se shrnovací plátěnou střechou Webasto a dvoumístný roadster na zkráceném rozvoru z 2790 na 2590 mm. náhled|Aero 50, sedan (1939) Z 1205 vyrobených vozů bylo kolem 90 opatřeno karoseriemi firmou Sodomka Vysoké Mýto. Vrcholným kouskem karosárny Sodomka bylo 6–9 (zdroje se liší) aerodynamických karoserií vyrobených v letech 1938–1940 s označením Aero 50 Dynamik.
Vůz byl v roce 1937 pro modelový rok 1938 konstruktérskou dvojicí Nahodil-Švestka po vedením hlavního konstruktéra ing. Zdeňka Michla modernizován. Viditelnou změnou byly zakulacené blatníky, přední oblá část před chladičem a jednodílné dozadu odklápěcí víko motorového prostoru. Byla vyrobena pouze stokusová série. Vůz dostal nové brzdy a nový systém k úspoře paliva (volnoběžka). Přiměřeně byl vůz rozšířen a prodloužen (sedan měl rozvor 2940 mm). Vůz byl prodáván mimo ČSR i v Polsku, Maďarsku, Rumunsku a v pobaltských zemích. V letech 1940 a 1941 bylo vyrobeno posledních 100 automobilů Aero 50, mezi nimiž byla i jediná sanitka, kterou v roce 1940 na šasi sedanu postavila karosárna Sodomka pro zdravotní službu továrny Aero.
Motor Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), dvoudobý motor bez přeplňování, zdvihový objem válců 1997 cm³ při vrtání 85,0 mm a zdvihu 88,0 mm. Při kompresi 5,2 podával výkon 35,3–36,7 kW (48–50 koní) při 3500 ot/min (výkon až 50 k dal modelu i typové označení Aero 50). S pohonem předních kol a třístupňovou převodovkou (se synchronizací druhého a třetího stupně) dosahoval vůz maximální rychlosti až 125 km/h. Spotřeba paliva (směs benzínu a oleje v poměru 40:1) byla v rozmezí 12,5–15,0 l/100 km. Právě vysoká spotřeba paliva vedla konstruktéry k tomu, že vůz opatřili zvláštním systémem automatického, elektromagnetického uzavírání přívodu paliva při jízdě s kopců. Tento systém byl úspěšně patentován, ale později byl stejně nahrazen dokonalejším systémem – podtlakovým vypínáním spojky v sacím potrubí (za příplatek). Ovládal se páčkou na přístrojové desce. Motor byl osazen jedním karburátorem Solex USHD nebo DHF a pro roadster dvěma těmito karburátory. Palivová nádrž s objemem 45 l (z nichž 5 l připadalo na rezervu) byla uložena vpředu nad motorem u dělicí příčky s kabinou. Chlazení motoru bylo kapalinou s čerpadlem a větrákem. Motor byl umístěn podélně až za přední nápravou.
Podvozek Vzhledem k použití "zdvojeného" motoru byl podvozek (plošinový rám) prodloužen v motorovém prostoru o cca 15 cm na rozvor 2590 mm u dvousedadlového roadsteru, resp. na 2790 mm u čtyřmístného sedanu (limuzíny). Všechna čtyři kola byla nezávisle zavěšena. Obě dělené nápravy byly kyvadlové (poloosy), přední byla odpružena jedním a zadní dvěma příčnými půleliptickými péry. Přední i zadní brzdy byly mechanické, bubnové ale záhy byly instalovány hydraulické brzdy ATE Lockheed (1938). Současně s tím byl rozšířen rozchod. Tlumiče byly vpředu kapalinové (olejové) a vzadu třecí.
Stejně jako menší Aero 30 měl i tento typ hnací ústrojí v pořadí (odpředu) rozvodovka – převodovka – motor. Díky tomuto uspořádání byl vůz ve vyšších rychlostech hůře ovladatelný anebo mu při rozjedu často prokluzovala kola. Hřebenové řízení mělo volant vlevo.
Karoserie V prvních letech produkce (1936–1938) byl automobil velmi podobný předchozímu typu Aero 30, ale jen do okamžiku než se upravil předek a kapota (1938–1941). Tam rozdíl nešlo přehlédnout. Vůz měl celokovovou karoserii, vyráběl se zpočátku buď jako dvoumístný otevřený roadster s rozvorem 2,59 m a délkou 3,88 m či čtyřmístný otevřený kabriolet se stahovací střechou, nebo dvoudveřový, uzavřený sedan s rozvorem 2,79 m a délkou 4,4 m. Roadster opatřený sklopným čelním sklem měl za předními sedadly nouzové sklápěcí sedátko umístěné napříč. Limuzína nabízela čtyři pohodlná sedadla a v její standardní výbavě byla shrnovací střecha Webasto, jež kryla obdélníkový otvor ve střeše, který zasahoval až nad zadní sedadla. Modely z roku 1939 měly novou, mohutnější zaoblenou karoserii. Dvoudveřovou limuzínu nahradila čtyřdveřový sedan.
V roce 1936 se roadster 2+1 prodával za 25 200 Kč, sportovní 2+2 za 23 750 Kč, limuzína za 28 600 Kč a luxusní kabriolet stál 33 400 Kč. O rok později ceny vzrostly u roadsteru na 37 500 Kč, u 2+2 kabrioletu na 38 699 Kč a u limuzíny/sedanu na 39 800 Kč. Koncem prosince 1938 představila továrna modely pro rok 1939. Dřívější dvoudveřovou limuzínu nahradil prostorný čtyřdveřový pětimístný sedan, který byl nabízen za 42 900 Kč. Modernizovaný roadster stál 38 900 Kč a luxusní čtyřmístný kabriolet 48 900 Kč.
Autorem karoserií Aero byl letecký konstruktér, výtvarník a fotograf Josef Voříšek (1902–1980), ale jako velmi plodná se ukázala spolupráce s vysokomýtskou továrnou karosérií Josef Sodomka, která započala právě v roce vzniku Aera 50 resp. po ukončení automobilní výroby osobních vozů firmou Walter v roce 1935. Sodomkova firma upravovala na vozech Aero (roadstery i kabriolety) především blatníky a přední masky chladiče, produkovala tužší a kvalitnější karoserie s bohatší výbavou, čímž utvářela u aerovek dojem podstatně větších a silnějších automobilů. Nejpozoruhodnější Sodomkův model Aero 50 Dynamik měl blatníky z poloviny zakrývající přední i zadní kola. První z nich dostal Vladimír Kabeš junior od otce ke svým 21. narozeninám v lednu 1939. Jeden exemplář Aero 50 Arizona se dostal až do USA, kolem roku 1985 byl zrestaurován a zařazen do sbírek automobilního muzea Blackhawk Collection v Kalifornii. Jsou známy jen dva dochované exempláře, jeden v Kalifornii a druhý v regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě. Luxusní Sodomkovy kreace se prodávaly až za 44 500 Kč. Renovovaná Arizona byla v létě 2022 vydražena za 346 tisíc dolarů na aukci RM Sotheby's v Kalifornii.
Sportovní úspěchy Roadstery Aero 50 HP se v letech 1937 až 1939 zúčastnily řady závodů a soutěží. V závodní úpravě dosahovaly rychlosti až 135 km/h. Úspěšné byly na Lochotínském, Krakonošově, Zdibském, Bohdanečském a Českobrodském okruhu, v závodě 500 km slovenských i v soutěži Malou dohodou. Už v roce 1936 na Zlínské osmě (13. května) ve sportovních vozech přes 1500 cm³ soukromý jezdec Theimer obsadil 2. místo. V roce 1937 s jedním z nich posádka Vojtěchovský-Žák obsadila celkově 37. místo v Rallye Monte Carlo (XVI. ročník), v roce 1938 (XVII. ročník) obsadil Vladimír Formánek 38. místo, v roce 1939 Formánek-Zahrádka 50. místo (XVIII. ročník) a ing. Vojtěchovský 2. místo v Rajdu Polském (10. International Rally of Poland, 1937). Sodomkovy karoserie získaly ocenění v letech 1938 a 1939 v Monte Carlu v Soutěži luxusu a elegance. V tuzemsku získaly první místo v Soutěži elegance v lázních Poděbrady, v Bohdanči (11.7.1937), v Lázních Luhačovice (14.–15.8.1937) a také Mariánských Lázních (14.8.1938).
1937 Celkem 131 účastníků odstartovalo 26. a 27. ledna v různých městech Evropy, aby po projetí trati až 4134 km přijeli 30.1.od 8 do 16 hod. do Monte Carla, kde 31. a 1. 2 byly zkoušky akcelerace a brzdění, 2. 2. pak soutěž elegance a komfortu a 3. 2. dopoledne přehlídka s rozdělením cen a večer pak banket. Z Bukurešti (3.842 km, přes Cluj, Košice, Olomouc, Prahu, Frankfurt, Brusel, Paříž) odstartoval s č. 22. Formánek na Aero 30 a s č. 42. Vojtěchovský na Aero 50. Posádka Vladimír Vojtěchovský – M. Žák obsadila v celkovém pořadí 38. místo a v třídě nad 1,5 l 30. místo. O pár míst lépe s Aerem 30 skončila posádka Vladimír Formánek – P. Steinberg, celkově 34. a v třídě do 1,5 l na 8. místě. V Zimní automobilové soutěži v osobních automobilech do 2000 cm³ zvítězil V. Formánek a V. Vojtěchovský byl 5. (oba Aero 50). Soutěž se konala 21. února jižně od Prahy přes Brdy po trase Praha-Benešov-Dobříš-Králův Dvůr-Beroun-Praha.
Domácí okruhová sezóna byla zahájena 25. dubna 1937 premiérovým závodem na Zdibském okruhu 4,3 km dlouhém. V závodě na 10 kol (43 km) v třídě přes 1500 cm³ vyhrál Jan Kubíček před Vlčkem na voze Nash, o necelé 2 vteřiny před Vojtěchovským na Aero 50, který tak skončil na 3. místě, za což získal čestnou cenu dr. Kabeše jako nejlepší závodník na voze Aero. Závod sledovalo několik tisíc diváků a jako host i generál Jaroslav Čížek, předseda AKRČs.
Závod na Českobrodském okruhu (23. května, 4. ročník) se konal na zkráceném okruhu na 7,6 km (oproti předchozím ročníkům) s ostrou zatáčkou za Tismicemi. Trať vedla z Českého Brodu do Tismic, Nové Vsi a zpět do Č. Brodu. V závodě na 10 kol (76,5 km) v automobilech do 2000 cm³ zvítězil V. Vojtěchovský na Aero 50 v čase 44:27,6 min, jehož nádherná jízda vzbudila mnoho pozornosti. Vojtěchovský docílil nejlepšího času z vozů československé výroby. Na vozech Aero 50 se dále závodu zúčastnili Formánek a Štipka. náhled|Vladimír Vojtěchovský, Aero 50, X. Rallye Poland 1937 Ve dnech 6.–11. června se Vojtěchovský s Aerem 50 zúčastnil tří etapové Polské rallye (X. Raid automobilowy, 2809 km) a v absolutní kvalifikaci obsadil 3. místě a v třídě do 2000 cm³ 2. místo za Polákem Aleksandrem Mazurkem na voze Chevrolet Master Sedan. V rychlostním závodě motocyklů a automobilů 500 km slovenských, který se uskutečnil 20. června, v třídě do 2000 cm³ zvítězil Vojtěchovský (Aero 50) v čase 5:17:22 h před B. Effenbergerem, rovněž Aero 50. Absolutním vítězem byl o 5 minut rychlejší (5:12:03 h) Jan Kubíček na Bugatti-Ford s kompresorem. Týmovou cenu dobyl team Aero v sestavě Vojtěchovský, Effenberger (oba Aero 50) a P. Steinberg (Aero 30), za což získali stříbrný věnec od pořadatele, kterým byl Slovenský motorklub Bratislava. Vojtěchovský se s Aerem 50 v červenci zúčastnil i mezinárodní Alpské jízdy v třídě do 2000 cm³. V 2. etapě však měl nehodu, kdy v prudké jízdě dostal smyk, několikrát se otočil a vyjel ze silnice, kde se zastavil až o plot selské usedlosti. Vůz byl tak poškozen, že Vojtěchovský byl nucen i s chotí jako spolujezdkyní se vzdát další jízdy. Oba vyvázli naštěstí bez úrazu. náhled|Vladimír Vojtěchovský, Aero 50, Rallye Poland 1937 Podkrkonošský závod na Krakonošově okruhu konaný 1. srpna 1937 (V. ročník) se jel jenom (oproti předchozím ročníkům) na 5 kol, tzn. závod měřil 110 km (Stará Peka-Nová Paka-Studenec-Stará Paka). V kategorii přes 1500 cm³ startující V. Vojtěchovský v 3. kole závod vzdal. Tuto třídu vyhrál Jan Kubíček na voze Bugatti s motorem Ford (osmiválec 2262 cm³ do V s kompresorem), který v kategorii automobilů dosáhl nejlepšího času.