Dům V Lázních, označovaný také Lázeň nebo U červeného lva, je dům čp. 286 v Praze 1 na Malé Straně, na nároží ulic Lázeňská a Saská. V roce 1964 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek.
Historie a popis Nárožní dům s klasicistní fasádou vznikl na místě nejméně dvou starších domů. Jeho současná podoba odpovídá přestavbě z let 1831–1832, kterou navrhl architekt Karel Pollak.
Název domu je památkou na lázeň, jejíž existence v těchto místech je doložena již ve 14. století; proto se také celá ulice již od 14. století jmenuje Lázeňská.Lašťovka, Ledvinka (1997), s. 394 Také sousední dům v Saské ulici čp. 520/3 se nazývá V Lázni, a lázeň měl nejspíše i špitál patřící k sousední komendě johanitů.
Zde stojící dům byl pravděpodobně stejně jako celé okolí původně v majetku johanitů – maltézských rytířů. Od 17. století až do přestavby v první polovině 19. století tu byl hotel, údajně v té době jeden z nejlepších v Praze.
V roce 1698 se zde podle legendy ubytoval ruský car Petr Veliký se svou družinou. Měsíc před Petrovým příjezdem do Prahy dorazila do Prahy služební část poselstva a měsíc bydlela ve třech domech na Malé Straně. Protože car cestoval inkognito, vznikla brzy po jejich odjezdu legenda, že Petr Veliký pobýval v Praze. Podle deníku poselstva, který vydal Nikolaj Ustrjalov v roce 1858, je zřejmé, že hlavní skupina poselstva, k níž patřil i Petr Veliký, odpoledne 16. června 1698 (6. června podle starého ruského stylu) Prahou pouze projížděla. Obědvali v hostinci „Poslední peníz“ na Špitálském poli v prostoru dnešního Karlína a pak se vydali na noční cestu do Vídně.
Na přelomu let 1799 a 1800 zde bydlel ruský vojevůdce Alexandr Suvorov, na jehož počest tu uspořádal ples kníže Petr Ivanovič Bagration, a v roce 1833 tu pobýval francouzský diplomat a básník François René de Chateaubriand. Ještě v roce 1866 tu bydlel Otto von Bismarck, pak byl na konci 19. století objekt upraven na obytný dům a po nějakou dobu tu byly i posluchárny české univerzity.Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy (1976), s. 152
Třípatrové průčelí do Lázeňské ulice má sedmiosou fasádu, podlaží jsou oddělena průběžnou parapetní římsou. Přízemí je bosované, střední portál má šambránu z umělého kamene.
Fasáda do Saské ulice je složitější. Má první dvě osy shodné s průčelím v Lázeňské, mezi okny 1. patra je pamětní deska ze sliveneckého mramoru upomínající na návštěvu Francoise de Chateaubrianda v květnu 1833. Další část fasády výrazně předstupuje, je pětiosá a v přízemí členěná slepými arkádami. Toto průčelí pak opět ustupuje a pokračuje Saskou ulicí dále na východ, kde ho uzavírá nízká zeď s vjezdovou branou do východního dvora, na jejíchž pilířích jsou barokní putti snad od Ignáce Platzera.Poche (1985), s. 270 Přes tento dvůr je přístupný nejen bytový dům Saská čp. 637/5, ale i dům Saská čp. 520/3, zvaný V lázni, který je ve starších pramenech zmiňován jako „zadní dům s lázní“ a vznikl snad jako renesanční novostavba lázně, přistavěná k čp. 286 po roce 1606.
V prvním, západním dvoře jsou patrné zbytky románské stěny s románským okénkem zhruba ve výši 1. poschodí, vlevo od něho je ještě jedno zazděné okno a další okno s gotickou profilací; to ale již patří k sousednímu objektu bývalého johanitského konventu.
Dům V Lázních je v soukromém vlastnictví, v jeho přízemí je restaurace.
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura
PFAFF, Ivan a Vladimír ZÁVODSKÝ. Tradice česko-ruských vztahů v dějinách: (Projevy a doklady). Praha: Svobodné slovo-Melantrich, 1957. Dostupné online. FLOROVSKIJ, Antonij Vasiljevič. Prameny k ruským dějinám doby Petra Velikého v českých archivech a sbírkách In: Sborník archivních prací archivu ministerstva vnitra. Praha: Ministerstvo vnitra, 1951-1977. Dostupné online.
Externí odkazy Pražský pantheon: François René de Chateaubriand
Kategorie:Kulturní památky na Malé Straně Kategorie:Stavby na Malé Straně (Praha 1) V Lázních