náhled|vpravo|Ozbrojení Sokolové ve službě při vzniku samostatného Československa (1918). náhled|vpravo|František Pecháček ve 20. letech 20. století jako umělecký model pro sokolského borce náhled|vpravo|Sokolský cvičitel František Pecháček náhled|vpravo|Přísaha republice – prostná sestava cvičení mužů od Františka Pecháčka (1938) náhled|vpravo|Vlajka sokolské organizace v době Protektorátu Čechy a Morava Akce Sokol () byla první rozsáhlá represivní akce uskutečněná po příjezdu Reinharda Heydricha do Prahy (27. září 1941). Tato zatýkací razie německých bezpečnostních orgánů byla zaměřena na činovníky České obce sokolské (ČOS) a významné členy její odbojové odnože Obce sokolské v odboji (OSVO).
Historický úvod Sokolové v první světové válce V základních principech sokolské organizace, založené v roce 1862, bylo zakotveno (krom tělocvičné činnosti) i vedení sokolů ke smyslu pro čest, morálku, etiku a především k vlastenectví neboť to souviselo i se schopností národa vybudovat z branně schopných cvičenců armádu schopnou bránit republiku. Tento princip umožnil za první světové války vznik prvních jednotek československých legií ve Francii, Rusku i Itálii. A byly to dobrovolnické jednotky složené ze sokolů, kteří v říjnu 1918, po vzniku samostatného Československa, coby „první garnitura“ oficiální československé armády bojovali o státní hranice s Poláky na Těšínsku a s Maďary na Slovensku.
Léta 1937, 1938 V roce 1937 byla uzákoněna povinná branná výchova obyvatelstva a předvojenská příprava mládeže. Na tomto úkole se aktivně podílela Československá obec sokolská (ČOS), která měla (v meziválečném Československu) téměř milionovou, sokolskými ideály prodchnutou členskou základnu. Není divu, že rok 1938 byl v ČOS ve znamení příprav k obraně Československa před přibližující se německou okupací.
X. všesokolský slet (1938) Veřejnou manifestací připravenosti a odhodlanosti celého národa k obraně vlasti před nacistickou agresí se stal X. všesokolský slet konaný v červenci 1938. Na tomto sletu se podílelo téměř 350 000 cvičenců a cvičenek a sletový program shlédlo dva a půl milionu diváků. Symbolem celého X. všesokolského sletu se stalo závěrečné prostné cvičení téměř 30 000 mužů, které bylo doprovázeno husitským chorálem a bylo zakončeno skladbou „Přísaha republice“, jejímž autorem byl sportovec, československý olympionik, sokolský činovník a pozdější účastník sokolského domácího odboje František Pecháček.
Před a po podepsání Mnichovské dohody V době před podepsáním Mnichovské dohody (30. září 1938) pomáhali sokolové jednotkám Stráže obrany státu (SOS) eliminovat na hranicích republiky přeshraniční útoky organizované členy Sudetoněmeckého Freikorpsu. Po podepsání Mnichovské dohody a postoupení Sudet nastal exodus Čechů a jejich rodin do vnitrozemí. Rodiny sokolů z pohraničí hledaly za pomoci vnitrozemských sokolských jednot nová působiště, sokolovny se staly evakuačními centry i pro ostatní „nesokolské“ české vlastence. Mezi z pohraničí vykořeněnými sokoly patřil i starosta sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy Jan Zelenka-Hajský a Václav Novák z Podmokel. (Oba uvedení i jejich členové rodiny později sehráli důležitou roli v podpoře parašutistů, kteří uskutečnili květnu 1942 útok na Reinharda Heydricha.)
První kroky v protektorátu Po nastolení Protektorátu Čechy a Moravy (po 15. březnu 1939) odešli někteří členové sokola do zahraničí, aby se tam účastnili v hlavních centrech emigrace (v Paříži a Londýně) budování zahraniční protiněmecké armády. (V dubnu 1940 byla v Paříži založena Sokolská župa Zahraniční v čele s meziválečným slovenským politikem Jurajem Slávikem.) Tak se stalo, že členové ČOS se během druhé světové války ocitli prakticky na všech světových bojištích. Další část sokolů zahájila odbojovou činnost v protektorátu téměř ve všech vznikajících protiněmeckých ilegálních organizacích: Obrana národa (podplukovník Josef Mašín, generál Hugo Vojta, generál Vojtěch Boris Luža), Politické ústředí (Přemysl Šámal, Jan Jína, Ladislav Karel Feierabend a Jaromír Nečas), Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), Zemský národní výbor v Brně (pedagogové Masarykovy univerzity – Jan Uher, Vladimír Helfert, Vladimír Groh, Robert Konečný a Ferdinand Richter). (V roce 1937 měla Československa obec sokolská asi 800 tisíc členů – muži, ženy dorost a žactvo dohromady.) Německé bezpečnostní složky tak od prvních dní existence protektorátu považovali členy ČOS za „potenciální odpůrce říše“ (odbojáře). (Brněnský Zemský národní výbor byla odbojová organizace zaměřená na zpravodajskou a kurýrní činnosti a na akce propagandistického charakteru.)
OSVO Kromě angažmá sokolů v různých protektorátních odbojových skupinách vznikla na domácí protiněmecké scéně i vlastní ilegální organizace Obec sokolská v odboji (OSVO). Ta byla hierarchicky organizována (ústředí, župy, místní sokolské jednoty) a v jejím čele stáli funkcionáři ČOS (vedeni Augustinem Pechlátem, od července 1939 náčelníkem ČOS). OSVO zpočátku pomáhala při organizování ilegálních odchodů osob mimo hranice protektorátu, zabývala se zpravodajskou činností a přípravami na možné budoucí ozbrojené povstání proti Němcům. OSVO disponovala dvěma zemskými veliteli: pro Čechy to byl František Pecháček a pro Moravu Štěpán Drásal.
První a druhá garnitura OSVO Příliš rozsáhlá a hierarchicky strukturovaná sokolská odbojová organizace byla zranitelná a tak její první garnitura byla gestapem silně narušena zatýkáním jak v řadách Zemského národního výboru, tak i mezi členy Politického ústředí. Koncem roku 1939 a začátkem roku 1940 byla tato tzv. první garnitura vedení OSVO pozatýkána. Ke konci jara 1940 se začala budovat druhá garnitura OSVO, která se orientovala ve svých vazbách na Obranu národa (v Čechách) a na PVVZ (na Moravě) a posléze i na centrální Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD).
Rok 1941 Německé bezpečnostní složky během roku 1940 stále častěji registrovaly sílící moc odbojových struktur v protektorátu i fakt, že v nich hrají roli členové ČOS. Již 12. dubna 1941 obdržel předseda protektorátní vlády Alois Eliáš požadavek K. H. Franka na zastavení činnosti sokolské organizace, ale k její opravdové destrukci došlo až o 6 měsíců později.
Reinhard Heydrich po svém nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora (jmenován Adolfem Hitlerem do této funkce 27. září 1941) okamžitě zahájil represe proti domácímu odboji. Dne 28. září 1941 byl v Ruzyňských kasárnách v Praze zastřelen bývalý cvičitel dorostenců Sokola Královské Vinohrady generál Hugo Vojta a o dva dny později (tj. 30. září 1941) byli popraveni i Augustin Pechlát a Vladimír Groh.
Akce Sokol Po vyhlášení prvního stanného práva se OSVO stala cílem úderů německých bezpečnostních orgánů (gestapo, sicherheitsdienst). Drtivý úder sokolské organizaci zasadily německé bezpečnostní složky v noci ze 7. na 8. října 1941, kdy proběhla po celém území protektorátu tzv. Akce Sokol namířená proti vedoucím činovníkům (členové vedení sokolské obce, žup i funkcionáři sokolských jednot) i proti vybraným řadovým členům tělovýchovné organizace Sokol.
Při této rozsáhlé systematické zatýkací razii gestapa bylo zatčeno asi 900 až 1 500 členů České obce sokolské, (z toho asi 800 funkcionářů) mezi nimiž byli i významní sokolští odbojáři: