Tři velšské romance (Y Tair Rhamant) jsou tří příběhy ze středního Walesu pravděpodobně ze 13. století zařazené do anglického překladu souboru dvanácti středověkých velšských bájí a pověstí Mabinogi lady Charlottou Guestovou.Překlad lady Charlotty Guestové totiž obsahoval i Příběh Taliesina (Hanes Taliesin), který je v současné době jako pozdější dodatek vynecháván (tento příběh byl zaznamenán až v polovině 16. století a ve vlastní Mabinogi jsou o legendárním bardovi Taliesinovi pouze útržkovité zmínky).PROCHÁZKA, Martin. STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník spisovatelů - anglická literatura, Praha: Libri 2003. druhé opravené a doplněné vydání. S. 477-479. Jsou to verze artušovských příběhů, které se také objevují v díle Chrétiena de Troyes z druhé poloviny 12. století, a je možno je nalézt v Bílé knize Rhydderchově a v Červené knize hergetské ze 14. století. Tato část překladu Mabinogi se výrazně liší od ostatních jeho částí, protože se tematikou a postavami spíše přibližuje francouzskému dvorskému románu.<ref name="DILA">MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M–Ž. 1. vydání. Praha: Odeon 1988. S. 9.</ref> Příběhy nejsou ale přímým překladem děl Chrétiena de Troyes a zahrnují materiál, který se v Chrétienově díle nenachází. Přesto není dodnes vyřešena otázka, zda jsou založeny na Chrétienových básních nebo zda pocházejí ze staršího sdíleného originálu.
Česky tyto romance nevyšly, protože jediný český překlad Mabinogi od Jana Vilíkovského je neobsahuje.Mabinogi: keltské pověsti, Brno: Jan V. Pojer 1944, přeložil Jan Vilikovský Obsah Mezi tyto romance patří: Owain, aneb Paní fontány (Owain, neu Iarlles y Ffynnon ), což odpovídá Chrétienovu Yvainovi, rytíři se lvem (Yvain ou le Chevalier au lion). Geraint a Enid (Geraint ac Enid), což odpovídá Chrétienovu Erec a Enide (Érec et Énide). Peredur, syn Efrawga (Peredur fab Efrawg), což odpovídá Chrétienovu dílu Parsifal aneb Příběh grálu (Perceval ou le Conte du Graal).PARKER, Will.The Three Romances. The Mabinogion. Dostupné online
Owain, aneb Paní fontány thumb|Začátek romance Owain, aneb Paní fontány v Červené knihy hergetské Romance se v podstatě obsahově shoduje s dílem Chrétiena de Troyes Yvain, rytíř se lvem. Někteří literární historikové mají za to, že obě díla jsou odvozena ze společného ztraceného zdroje, ale nyní převládá názor, že Owain je založen na Chrétienově básni s úpravami pro oslovení velšského publika. Stále je ale pravděpodobné, že Chrétien měl zase velšský zdroj, protože příběh je založen na skutečné historické postavě, kterou je Owain mab Urien (zemřel kolem roku 595), syn Uriena, krále Rhegedu v severní Anglii a jižním Skotsku, kteří společně bojovali proti Anglosasům z Northumbrie.
Příběh, který je považován za nejpřístupnější a umělecky nejúspěšnější z velšských romancí,PARKER, Will.Owain ap Urien. The Mabinogion. Dostupné online začíná na dvoře krále Artuše v Caerleonu. Rytíři si zde krátí dlouhou chvíli vyprávěním příběhů. Jeden z nich jménem Cynon, syn Clydna (Cynon ap Clydno), popisuje podivné dobrodružství, ve kterém bloudil odlehlými oblastmi země a hledal důstojného protivníka. V překrásném údolí objevil velký zářící hrad u moře se žlutovlasým lordem a dvaceti čtyřmi překrásnými pannami. Cynon se zde dozvěděl, že v nedalekém lese žije „strážce lesa“, ohavný obr, který jej nasměruje k jeho vytouženému protivníkovi. Druhý den Cynon opravdu obra našel a dostal od něj pokyny, jak najít Černého rytíře, pána magické fontány, která je spojena s úrodností okolní země a která dokáže vyvolat bouři s krutým krupobitím ohrožujícím život, pokud někdo poleje vodou její mramorovou desku. Cynon to udělal a po bouři pak dorazil Černý rytíř, zaútočil na Cynona, sebral mu koně a zahnal jej pryč. Obr se pak Cynonovi vysmál, ten se vrátil do hradu dívek, dostal nového koně a vrátil se domů. thumb|Owain nebo Cynon se skrývají před bouří u fontány, ilustrace z roku 1902 Rytíře Owaina po vyslechnutí příběhu okamžitě popadne nutkání najít říši fontány. Řídí se Cynonovým popisem cesty, ubytuje se u žlutovlasého lorda a jeho dívek, domluví se obrem, strážcem lesa, přežije krupobití a přivolá rozzlobeného Černého rytíře. Owain však na rozdíl od Cynona v souboji zvítězí a pronásleduje smrtelně zraněného strážce fontány až do jeho hradu. Když chce za ním dovnitř, ocitne se najednou uvězněn mezi zavírající se padací mříží brány a vnitřními dveřmi do hradu. Při pohledu škvírou Owain uvidí za branou dívku se zlatými vlasy oděnou do žlutých šatů. Dívce jménem Luned se Owain líbí, proto jej osvobodí a daruje mu prsten ochrany a neviditelnosti, takže když ho muži z hradu přijdou zabít, nejsou schopni ho najít. Owain pak následuje dívku do její krásně vyzdobené komnaty, kde mu poskytne to nejlepší víno a jídlo.
Později slyší Owain nářek a Luned mu vysvětluje, že obyvatelé hradu oplakávají rytíře fontány, který na zranění zemřel. Owain otevře okno komnaty a podívá se ven. Uvidí pohřební průvod a ptá na krásnou dámu, kterou v něm vidí. Luned mu řekne, že je to Paní fontány, manželka muže, kterého zabil. Owain se okamžitě do dámy zamiluje a řekne Luned o svých citech.
Zatímco Owain spí, Luned jde za svou paní a řekne jí, že pokud nebude schopna bránit fontánu, její vláda bude ohrožena. Roli ochránce že však může splnit pouze rytíř ze dvora krále Artuše a nabídne se, že takového válečníka najde. Pak se Luned vrátí do své komnaty, kde se skrývá po dobu, kterou zabere návštěva a návrat z Artušova dvora. Poté znovu navštíví svou paní a přivede s sebou Owaina, kterého Paní fontány nakonec přijme jako svého manžela a nového Černého rytíře, ochránce království. Owain tuto roli plní tři roky.
Mezitím Artuš vyjadřuje pocit ztráty z dlouhodobé nepřítomnosti Owaina. Proto se nakonec vydá s Cynonem a se tři sta muži Owaina hledat. Najdou hrad dívek, černého obra i fontánu. Rytíř Cai (Kay) vyvolá bouři a přivolá Černého rytíře, který Caie porazí. Když Cai podlehne Černému rytíři i druhý den, bojuje s ním Owainův přítel a bratranec Gwalchmai (Gawain). Boj trvá tři dny, přičemž ani jeden není schopen druhého porazit. Nakonec, v průběhu boje, Černý rytíř rozbije hledí Gwalchmaiovy přilby a pozná svého příbuzného. Boj okamžitě ustane a Černý rytíř (Owain) si sundá helmu a odhalí svou identitu. Bratranci jsou usmířeni a Owain se znovu připojuje ke svým bývalým společníkům v Artušově táboře. Všichni pak pokračují k hradu Paní fontány, kde hodují tři měsíce, než se rozhodnou, že by se měli vrátit domů. Přesvědčí také Owaina, aby se vrátil s nimi. Ten ujistí Paní fontány, že se vrátí za tři měsíce. Avšak‚ jakmile dorazí do své bývalé válečnické družiny, zůstane místo tří měsíců tři roky.
Jednoho dne přijede do Caerleonu dívka na koni se zlatým postrojem a vezme Owainovi jako podvodníkovi a zrádci jeho prsten. Owain je z toho nesvůj a nakonec se ve smutku a znechucení sama nad sebou toulá po opuštěných krajích. Následkem tohoto šílenství jeho tělo zchřadne, šaty se mu rozpadnou a narostou mu dlouhé vlasy. V tomto až nelidském stavu se zatoulá do zahrad jedné ovdovělé hraběnky, kde ho objeví její služebnice. Zatímco se zotavuje, doslechne se, že hraběnka kdysi měla dvě panství, ale obě kromě hradu zabral sousední hrabě, který ji chtěl za manželku. Jednoho dne hrabě dokonce přijede k hraběnčinu hradu. Owain si oblékne vypůjčené brnění, vyjede, útočníka porazí, přivede ho zpět jako zajatce k hraběnce a donutí jej vrátit obě panství a zaplatit velké odškodnění. Vděčná hraběnka mu nabídne opatrovnictví svého majetku, ale Owain to odmítne, protože nechce nic, než se toulat po neobydlených koutech světa. thumb|Owain pomáhá bílému lvu v boji s hadem, ilustrace z roku 1902 Při dalších potulkách Owain narazí ve skalách na velkého hada v konfliktu s čistě bílým lvem. Postaví se na jeho stranu a hada zabije. Od té doby jej lev následuje jako věrný společník a pomáhá mu v mnoha věcech, jako je například nošení dříví a lov zvěře. Nedlouho poté, když Owain sedí se lvem u ohně, zaslechne Luned, jak křičí z podzemního vězení. Škvírou v podlaze mu vysvětluje, že byla uvězněna komorníky Paní fontány kvůli jejímu přátelství s Owainem a že bude zabita, pokud se nevrátí, aby ji bránil.
Owain jede Luned zachránit a dostane se do nedalekého hradu, kde najde jeho obyvatele v hluboké beznaději. Příčinou je monstrózní zlobr, který zabíjí a požírá muže, Předchozího dne zajal syny hraběte a jako výkupné požaduje krásnou hraběcí dceru, která bude v případě vydání jistě znásilněna a zabita. Owain mu slíbí pomoc. Následující den vyjede se zlobrem bojovat a s pomocí lva jej zahubí. Ihned poté najde místo, kde Luned vězní. Objeví zde velkou hořící hranici, ke které vedou Luned dva muži. S pomocí lva nad nimi zvítězí. Luned je propuštěna na svobodu, Owain se s ní vrací do panství Paní fontány, se kterou se opět shledá. Vezme jí na dvůr krále Artuše, kde zůstane jeho manželkou až do konce svých dnů.
Zde by měl příběh končit, ale není tomu tak. Je doplněn bojem Owaina s Černým utlačovatelem. Na jeho hradě najde Owain dvacet čtyři krásných hraběcích dcer, jejichž manželé byli zabiti a jejich majetek ukraden. Černý utlačovatel je drží v ošuntělých šatech a ve stavu chudoby a bídy. Owain jej nakonec přemůže a sváže. Pak přijme jeho přiznání a slib, že se napraví a svůj hrad že přemění v obydlí pro slabé. Následujícího dne se Owain vrací s dvaceti čtyři ženami a s jejich majetkem, šperky a koni na Artušův dvůr. Tam žije až do své smrti jako velitel své družiny.
Owainův příběh tak začíná popisem zámku s dvaceti čtyřmi krásně oblečenými dámami a končí popisem stejného počtu zajatkyň Černého utlačovatele, které jsou nešťastné, opuštěně a chudě oblečené. Úvodní epizoda je plná obrazů bohatství, světla a zlatých a žlutých odstínů, zatímco tento závěrečný příběh je plný temnoty a špíny. Jde o dva různé pohledy na stejnou fantazii, jako by to vyjadřovalo změnu vnitřního pohledu hrdiny na svět.
Geraint a Enid thumb||náhled|Začátek romance Gerainit a Endid v Červené knize hergetské Příběh, také známý pod titulem Geraint, syn Erbina (Geraint fab Erbin), je analogický s dílem Chrétiena de Troyes Erec a Enide. Někteří učenci si myslí, že obě díla pocházejí ze společného ztraceného zdroje, zatímco jiní jsou přesvědčeni, že romance je založena přímo nebo nepřímo na Chrétienově básni, přičemž Chrétien mohl mít starší keltský zdroj. Na jedné straně se zde vyskytuje přepychová francouzská dvorská kultura 13. století, na druhé straně se vyprávění důsledně drží tradičního velšského vypravěčsko-rétorického systému. Podle některých učenců jsou obě díla založena na stejném zdroji nebo že je Erec dokonce založen na Geraintovi, ale jiní si myslí, že velšský autor jednoduše nahradil neznámé francouzské jméno jménem tradičního velšského hrdiny, které by jeho publikum znalo a spojovalo s hrdinstvím.PARKER, Will.Geraint ac Enid. The Mabinogion. Dostupné online
Příběh začíná na Artušově dvoře v Caerleonu, kde právě probíhá hon na bílého jelena (starověký keltský motiv). Během lovu se královna Gwenhwyfar (Guinevere), její služebná a mladý rytíř Geraint oddělí od zbytku lovecké skupiny. Potkají vysokého rytíře oděného v brnění, kterého doprovází hrdá dáma a jakýsi divně vypadající trpaslík. Dojde k urážce královniny služebné, tím i královny a pak i samotného Gerainta. Geraint přísahá, že pomstí tuto urážku a následuje rytíře do jeho panství. Přijíždí do města, kde pod patronací místního hraběte probíhá turnaj. Aby se ho mohl zúčastnit, musí dorazit v doprovodu dámy, kterou miluje. Vítěz vyhraje pro svou dámu sokola a obdrží titul Rytíř krahujec. Rytíř, který získal tento titul za poslední dva roky, je tentýž, který urazil královnu při lovu. Pokud vyhraje potřetí, získá status Rytíře krahujce natrvalo.