Ivo Ćipiko (13. ledna 1867 Kaštel Novi, Rakousko-Uhersko – 24. září 1923 Kaštel Novi, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) byl italsko-chorvatský lesník, novinář, spisovatel a dramatik, který se z vlastního rozhodnutí stal Srbem.
Životopis Ćipiko se narodil v Kaštel Novi mezi Splitem a Trogirem. Od dětství si s sebou nesl hluboký vztah ke svobodnému, nespoutanému životu v přírodě a silné sympatie k chudým. Obě tendence sehrály v životě a díle tohoto spisovatele významnou roli. Jako chlapec byl poslán na mnišské gymnázium v Sinji, nevydržet tvrdost a přísnost školního režimu, utekl ze semináře a rozhodl se ne náhodou pro povolání lesníka. Mnišský seminář ho oddělil od přírody, uvěznil v mrtvých dogmatech, neživé morálce; lesnické povolání ho vrátilo do přírody a umožnilo mu žít s lidmi. V roce 1890 dokončil odborné učiliště v Križevci a stal se lesníkem. Později byl povýšen na vrchního lesníka na ostrově Hvar, ve Vrlici a Dalmatinské Zagoře. Čipiko v kontaktu s lidmi změnil své přesvědčení, z romantika se stal realistou, který své zážitky převáděl do literární podoby. Svou literární tvorbu začal pod silným vlivem srbských romantických spisovatelů jako byli: Janko Veselinović, Paja Marković Adamov, Milorad Popović Šapčanin, Milan Milićević a Laza Lazarević. Brzy se vydal vlastní cestou, protože ho k tomu dohnaly jeho bohaté znalosti života, umělecká poctivost a odvaha, pocit potřeby říkat pravdu o životě. V roce 1912 se přestěhoval do Srbského království.
Během balkánských válek v letech 1912–1913 byl vojenským zpravodajem při velitelství srbské armády. Po válce se Ćipiko stal jedním z nejhorlivějších zastánců unitářských myšlenek Jovana Skerliće spolu s dalšími srbskými spisovateli z Chorvatska, Dalmácie, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, jako byli Mirko Korolija, Niko Pucić, Svetozar Ćorović a Aleksa Šantić.
Přestože byl Ivo synem Itala a Chorvatky, inspiroval se srbským národním hnutím v Dubrovníku v osmdesátých letech 19. století a ocitl se mezi Srby. Svou novou identitu upevnil během velkolepého srbského eposu, kdy se zúčastnil osvobozovacích válek Srbska v letech 1912–1918. let. Nechal jsem se unést a stal jsem se Srbem, napsal později Ćipiko.
Tvorba Ve svých povídkových sbírkách, jako jsou „Přímořské duše“ (1899) a „U moře“ (1911), román „Pro chléb“ (1904) a drama „Na hranici“ (1910), Ćipiko zobrazil život dalmatských rolníků a jejich boje s lichváři, statkáři a rakouskými byrokraty. Postavu selského rebela uvedl do srbské literatury v románu „Pavouci“ (1909). Jeho hledání mravních ideálů se projevilo v jeho poetizaci „přirozeného člověka“, který odolává pokrytectví buržoazní společnosti. Používal realistické vypravěčské postupy, hravě je vyšperkoval tím, že se soustředil především na vnitřní život hlavního hrdiny. Ćipikovy zápisky a deníky z fronty, „Dojmy z války 1912“ (1914) a „Z válečných dnů“ (1917), byly poznamenány duchem antimilitarismu.
Jeho „básně v próze“, ve kterých je narativní prvek zcela podřízen lyrice, vývoji nálady, vyjadřování emocí a vášní a jazyku a stylu v "Touha" (1898). Stejný druh lyrické prózy vytvořila o osm let mladší Isidora Sekulić v Bure (Poryvy).
U moře Ivo Ćipiko žil v Bělehradě až do roku 1922. Poté těžce onemocněl a po neúspěšné operaci ve Vídni odjel do rodného města. Bělehrad považoval za drahou zemi své literární slávy a krásných dnů svého života při západu slunce. Zemřel při hledání míru ve svém rodném Kaštel Novi v roce 1923 na pobřeží. V roce 1926 mu byl na příkaz jugoslávského krále Alexandra II. Karađorđeviće postaven v Kaštela Novi důstojný mramorový náhrobek.
Dílo Ceznja, 1898 Primorske duše (pripovetke), Zagreb, 1899 Sa jadranskih obala (pripovetke), Mostar, 1900 Sa ostrva (pripovetke), Beograd, 1903 Za kruhom (roman), Novi Sad, 1904 Za chleb, 1904 Pauci (roman), Beograd, 1909 Na granici, (drama), 1910 Volja naroda (drama), 1911 Kraj mora (pripovetke), Dubrovnik, 1913 Preljub (pripovetke), Beograd, 1914 Utisci iz rata 1912, Sarajevo, 1914 Na pomolu, Solun, 1916 Iz ratnih dana, Korfu, 1917 Iz solunskih borbi, Beograd, 1919 Na povratku s rada, (priče)
V češtině Zločin – úvod František Sekanina; ze sbírky Přímořské duše přeložil Ivan Špinka; in: 1000 nejkrásnějších novel… č. 60. Praha: J. R. Vilímek, 1914
Odkazy
Reference
Literatura "Zora", Mostar 1900 Pisci i knjige: Đura Jakšić … – … Ivo Ćipiko – Jovan Skerlić. Beograd: Geca Kon, 1921 "Vreme", Beograd 2. mart 1926 "Vreme", Beograd 14. februar 1932 "Vreme", Beograd 14. jul 1932 "Pravda", Beograd 22. oktobar 1938 Ivo Ćipiko: "Pauci, pripovetke", pogovor, Zagreb 1951 Vrati se na: Jugoslovenski književni leksikon (2. izd.). Novi Sad: Matica srpska. 1984. str. 120 Vrati se na: Jovan Deretić, Istorija srpske književnosti, Beograd, 2002
Externí odkazy
Kategorie:Chorvatští spisovatelé Kategorie:Chorvatští novináři Kategorie:Srbští spisovatelé Kategorie:Narození 13. ledna Kategorie:Narození v roce 1869 Kategorie:Narození ve Splitsko-dalmatské župě Kategorie:Úmrtí 23. září Kategorie:Úmrtí v roce 1923 Kategorie:Úmrtí ve Splitsko-dalmatské župě Kategorie:Muži