Gennadios II. Scholarios (řecky Γεννάδιος Βʹ Σχολάριος, původně Georgios Kourtesios Scholarios, Γεώργιος Κουρτέσιος Σχολάριος; kolem roku 1405 Konstantinopol – po roce 1472 Serres) byl první ekumenický patriarcha Konstantinopole (1454–1464) pod tureckou nadvládou. Byl také předním řeckým pravoslavným aristotelsky orientovaným teologem a polemikem své doby.
Život Georgios Scholarios se v letech 1438/39 zúčastnil ferrarsko-florentského koncilu jako sekretář císaře Jana VIII. a zpočátku podporoval zde dohodnuté spojení se západní církví, ale to ho stále více zklamávalo. Od roku 1449/50 žil pod jménem Gennadios jako mnich v klášteře Charsianeites. Vystřídal Marka Eugenika († 1445) jako vůdce duchovních, kteří se v Konstantinopoli postavili proti přijetí církevní unie.. 12. října 1452 byly v katedrále Hagia Sofia přečteny dekrety o unii a mnich Gennadios se jako zahořklý odpůrce unie stáhl do ústraní. Dobytí Konstantinopole unii zneplatnilo. Po dobytí Konstantinopole Osmany v roce 1453 ustanovil sultán Mehmed II. Gennadia Scholaria roku 1454 konstantinopolským patriarchou. Ze západní perspektivy byl však nelegitimním vzdoropatriarchou Řehoře III. († 1459 v Římě). V roce 1456 Gennadios odstoupil z úřadu a stáhl se do kláštera v Makedonii, kde pokračoval ve své literární práci. Pozdější funkční období patriarchy (1462–1463 a 1464–1465) jsou sporná.
Gennadios měl v oblibě západní filozofii a teologii, byl přívržencem tomismu Jeho kolegové ho proto posměšně označovali za „latiníka“. Vyjadřoval se k aristotelským a novoplatónským textům a používal je ve výuce.
Během svého funkčního období jako ekumenický patriarcha byl Gennadios II. konfrontován nejen s reorganizací církevní správy, která se zhroutila kvůli sporům a válkám, a s korupcí duchovních až po biskupy, ale také s naléhavým problémem islamizace křesťanského obyvatelstva v důsledku nátlaku, unášení chlapců (devşirme), problémů různého druhu kolem uzavírání manželství včetně zákazu druhých sňatků křesťanům. Tváří v tvář této krizi Gennadios obhajoval velkorysé uplatňování oikonomie usnadněním rozvodu a s odkazem na Petrovo zapření také shovívavost vůči kajícím se unionistům – a v žádném případě za to nedošel všeobecného uznání. V liturgických otázkách stavěl proti jakékoli λεπτολογία (úzkoprsosti).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Literatura John A. Demetracopoulos: Georgios Scholarios. In: Laurent Cesalli, Gerald Hartung (Hrsg.): Grundriss der Geschichte der Philosophie. Die Philosophie des Mittelalters. Band 1: Byzanz, Judentum. Schwabe, Basel 2019, , S. 224–239, 298 f. Friedrich Wilhelm Bautz: Gennadius II. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 2, Bautz, Hamm 1990, , Sp. 204–205. Alexios G. Savvides, Benjamin Hendrickx (Hrsg.): Encyclopaedic Prosopographical Lexicon of Byzantine History and Civilization. Bd. 3: Faber Felix – Juwayni, Al-. Brepols, Turnhout 2012, , S. 75–81. Marie-Hélène Blanchet: Georges-Gennadios Scholarios (vers 1400–vers 1472). Un intellectuel orthodoxe face à la disparition de l’empire byzantin. Institut Français d’Études Byzantines, Paris 2008, . Xénophon A. Sidéridès, Martin Jugie, Louis Petit (Hrsg.): Oeuvres complètes de Georges Scholarios. 8 Bände. Maison de la bonne presse, Paris 1928, OCLC 843359776
Kategorie:Konstantinopolští patriarchové Kategorie:Osmanští Řekové Kategorie:Filozofové 15. století Kategorie:Pravoslavní teologové Kategorie:Byzantští filozofové Kategorie:Byzantští teologové Kategorie:Narození v 15. století Kategorie:Narození v Konstantinopoli Kategorie:Úmrtí v 15. století Kategorie:Muži