Článek obsahuje základní pojmy užívané v numismatice.
A
averz – lícová, přední strana mincí a medailí
B
bankovka – cenný papír s určitou peněžní částkou je bezúročný platební prostředek, vydávaný centrální bankou bém/Böhm – obecné označení pro české mince; z německého Böhm bimetalová mince – mince složená ze dvou kovů brakteát – stříbrná jednostranná mince ražená z velmi tenkého střížku; na našem území zavedeny ve 13. století Přemyslem Otakarem I.; z latinského bractea
C
cínový mor - samovolný fyzikální proces, při kterém se kovový cín mění na práškovou šedou formu (tzv. rekrystalizace)
Č
červoněc – označení pro zlaté mince, které se používalo od 18. století v Rusku, především pro nizozemské, které zde v hojné míře obíhaly
D
denár/dinár- měnová jednotka objevující se od 10. do 13. století; zpočátku o hmotnosti více než 1 g a téměř z čistého stříbra, později obsah stříbra rapidně klesal; historicky obecně stříbrný peníz, který vznikl v počátcích římského mincovnictví dlouhá mince – v úzkém slova smyslu označení ražeb emitovaných z českých a moravských mincoven za doby vlády tzv. konsorcia Hanse de Witte v letech přibližně 1621 až 1623; v obecném pak prostě mince s velmi nízkým nebo nulovým zrnem. duhovka – lidový název pro zlaté keltské mince – statéry. Raženy byly patrně v období od 3. do 1. století př. n. l. a nacházejí se v celé oblasti někdejší laténské kultury, od střední Francie přes Porýní, Bavorsko, Rakousko až do Uher (dnešní Maďarsko). dukát – zlatá obchodní mince původně pocházející z Benátek. Název vznikl ze zkráceného slova Ducat(us), znamenajícího vévodství. Rozšířil se po celé Evropě jako nejtypičtější zlatá mince s váhou 3,49 gramu ryzosti 0,9866.
E
elektron – slitina ze zlata a stříbra, která se přirozeně vyskytuje, přibližný poměr je 4:1 se stopovým množství mědi emitent – vydavatel mince (bankovky či jiného finančního instrumentu apod.) exonumismatika – sbírání numismatických podivností a kuriozit, ale i např. vážně míněné sbírání odražků, chyboražeb apod.
F
faleristika – věda o řádech a vyznamenáních falzum – padělek či imitace vydávající se za originál florén – zlatá mince, která byla poprvé ražena roku 1252 ve Florencii s hmotností 3,57 g flútky – drobné mince z husitské doby, ražené v Praze a Táboře, při nedostatku drahého kovu údajně z roztavených měděných kotlů a pánví
G
groš – název různých mincí, velmi rozšířených ve střední a východní Evropě, na Balkáně a ve východním Středomoří ve středověku a v raném novověku, z latinského denarius grossus, neboli tlustý denár
H
hyperpyron – mince využívaná v Byzantské říši v období vrcholného středověku. Měnu zavedl císař Alexios I. Komnenos (1081 až 1118), aby tak nahradil v té době již znehodnocenou měnu solidus
Ch
chyboražba – neúmyslně nedokonalý otisk razidla (chybějící údaj, například letopočet, vystředění, použití špatného střížku apod.)
I
investiční mince – mince z drahého kovu, která je kupována jako uchovatel hodnoty
J
jakost mince – váhové zastoupení drahých kovů
K
klipa – mince ražená na čtvercový střížek; vznik v 16. až 17. století ve Švédsku a Dánsku; v témže období v severoněmeckých oblastech byly klipy užívány jako nouzová platidla, v česku známá také pod názvem hranáč kontramarky – malé značky dodatečně vyražené do mince, obvykle pro označení platnosti (na daném území), změny nominální hodnoty, označení jakosti apod. konvolut – soubor mincí (bankovek apod.) kovy – historicky hlavní materiál k produkci mincí kurantní mince – plnohodnotná mince (její skutečná hodnota odpovídá nominálu – např. zlatá mince), nyní v podstatě neexistuje
M
medaile – drobná či menší plastika, vydávána obvykle v rámci výročí, ocenění, historických událostí apod. mince – kus kovu daného tvaru a obrazu, zhotovený z rozkazu a za spolupůsobení státu, kterým se platilo nebo platí mincmistr – od středověku do roku 1783 nejvyšší úředník, který společně s ostatními pracovníky (úředními kontrolory, slévači kovů, řezáči mincovních kolků, mincíři a pregéři) spravoval mincovnu. mincovní značky – značky mincoven, které mince razily mincovní jednotka – měrná jednotka mincovní hodnoty, odvozená od jednotky váhové, např. Václav II. zavedl r. 1300 jako váhovou jednotku stříbra tzv. pražskou hřivnu, z níž se razilo 64 grošů (tomuto počtu se říká mincovní číslo), mincovna – místo, kde se razí/vyrábí mince
N
neplnohodnotná mince (tzv. peněžní znak) – nominální hodnota neodpovídá její skutečné hodnotě: historicky nikláky, a nyní (od 18. stol.) bankovky nominální hodnota – hodnota mince udaná v platné měně v době emise notafilie – věda zabývající se papírovými platidly nouzová mince – mince emitovaná na určitém území v určité době jako nouzové platidlo, obvykle bez obsahu drahých kovů novoražba – opětovná ražba dané mince nebo medaile z původního návrhu (model, razidlo apod.), novoražbou se může rozumět i ražba z nově vytvořeného modelu a razidla numismaty – předměty numismatického zájmu
O
odražek – otisk mincovního razidla, obvykle ve významu zkušební ražby do jiného než mincovního kovu, odražek má pak nominální hodnotu, ale nejde o platnou minci
P
pamětní mince – mince vydávána při určité historické události nebo výročí historické události
patina – přirozeně či uměle zoxidovaný povrch mince
pentagonal – mince o pěti hranách
plátovaná mince – mince vyrobená plátováním jednoho kovu na druhý prvoražba – první ražba mince dle daného návrhu punc – značení garantující jakost drahých kovů. Punc vyráží na výrobek nezávislá instituce, v Česku je to Puncovní úřad.
R
renovatio monetae – obnova mince, výměna (nekvalitní starší za lepší novější: groše za brakteáty apod.), dnes by se dala označit jako měnová reforma revers – rubová, zadní strana mincí a medailí ryzost – procentuální nebo hmotností obsah drahého kovu
S
státovky – papírové peníze emitované panovníkem nebo vládou s nuceným kursem. K emisi státovek docházelo obvykle při nedostatku mincí z ušlechtilých kovů a zvýšených výdajích státního rozpočtu (nejčastěji v období válek). střížek – plíšek kovu (obvykle kruhového tvaru) předpřipravený pro ražbu mince za použití mincovního razidla
Š
ševcovský tolar – posměšný výraz, který se dobově uchytil pro rakouský měděný 3 krejcar z 19. století, protože měl podobnou velikost jako tolar, avšak mnohem menší hodnotu) široký tolar – název pro tolar, jenž má širší průměr, než bylo obvyklé; často se jednalo o násobky tolaru (např. dvoutolar a více)
T
tetragonal – čtyřhranná mince tezaurace – stahování mincí/peněz z oběhu za účelem jejich držení token – anglické označení drobné, soukromě vydávané mince ražené z obecných kovů, někdy též označované jako známky; účelem tokenu bylo zaplnit mezeru při nedostatku vládních mincí nízkých nominálů; případně byly účelově vázané (např. pouze u daného obchodníka); byly využívány také jako nouzové mince
tolar – velká stříbrná mince, zavedená na přelomu 15. a 16. století, kdy byla pociťována potřeba vyššího nominálu než dosavadní groš, obsahem stříbra se měla rovnat zlatým penězům, název pochází z německého Thaler
trigonál – mince s trojúhelníkovým střížkem
U
ušlechtilé kovy – zlato, platina, stříbro
Odkazy
Reference
Kategorie:Numismatika Kategorie:Pomocné vědy historické