Javier Gerardo Milei (* 22. října 1970 Buenos Aires) je argentinský politik, libertariánský ekonom a spisovatel, od prosince 2023 prezident Argentiny. Proslavil se radikálními úspornými a tržními reformami, které výrazně snížily inflaci v Argentině a po počátečním nárůstu chudoby byly spojeny s hospodářským oživením a poklesem míry chudoby a nezaměstnanosti.
Milei je známý svým emotivním stylem veřejného vystupování, ostrou kritikou názorových oponentů a některými svými kontroverzními postoji (např. anarchokapitalismus).
Dětství a mládí Javier Gerardo Milei se narodil v roce 1970 ve čtvrti Palermo v Buenos Aires. Jeho otec Norberto byl řidičem autobusu, matka Alicia byla ženou v domácnosti. Milei prohlásil, že ho rodiče bili a psychicky týrali, a proto s nimi řadu let nemluvil.
V dětství měl časté kázeňské problémy, vystřídal několik katolických škol, kvůli svým výbuchům hněvu a agresivnímu chování si vysloužil přezdívku el Loco („Šílenec“) . Jako mladistvý zpíval v místní rockové kapele Everest, zejména coververze písní Rolling Stones. Do roku 1989 hrál jako brankář ve fotbalovém týmu CA Chacarita Juniors.
Vyrůstal v období vlády vojenské junty (1976–1983), které bylo provázeno vážnými hospodářskými problémy. Argentina se vypořádávala s dědictví éry perónismu a důsledků prohrané války o Falklandy. Vládní opatření přivedla kolem 400 000 podniků ke krachu a projevovaly se vysokou mírou inflace a korupce. Situace se nezlepšila ani po návratu demokratické Alfonsínovy vlády (1983–1989) a vyústila až v krizi platební bilance a stagflaci. V letech 1989 a 1990 se již jednalo o hyperinflaci. Milei se o příčiny vleklé finanční krize intenzivně zajímal a i proto se rozhodl studovat ekonomii. Magisterské vzdělání získal na Universidad de Belgrano v Buenos Aires. Během studia se seznámil s myšlenkami rakouské ekonomické školy, jichž se stal horlivým zastáncem. Doktorát z ekonomie obhájil na soukromé Universidad Torcuato Di Tella.
Kariéra ekonoma Po vysoké škole pracoval jako ekonom v privátních fondech a finanční poradce v konzultantských firmách. Od roku 2004 působil jako profesor na soukromých univerzitách v oboru makroekonomie, mikroekonomie a matematiky. Byl vládním poradcem, členem ekonomické skupiny v Mezinárodní obchodní komoře, poradce v G20 a člen Světového ekonomického fóra. Od roku 2012 vedl ekonomický úsek think-tank Fundación Acordar. Patnáct let pracoval jako hlavní ekonom společnosti Corporación América.
Odborně se zaměřoval zejména na studium peněžního systému a hospodářského růstu. Jako ekonom rakouské ekonomické školy považuje centrální banku za primární zdroj inflace a za nástroj skrytého zdanění, kterým stát financuje své výdaje prostřednictvím emise nových peněz. Toto umělé nafukování peněžní zásoby dle něho vede ke znehodnocování úspor, vzniku bublin finančních aktiv a následným hospodářským krizím.
V roce 2017 vyvolal pozdvižení, když obvinil státní Univerzitu v Buenos Aires, respektive tamní fakultu ekonomie, že je ovládána keynesiánstvím a marxismem a indoktrinuje jím budoucí ekonomy. Téhož roku Milei vyvolal další kontroverzi, když se veřejně zastal Dominga Cavalla, argentinského ministra pro ekonomiku z 90. let. Cavallovi se pomocí navázání měny na americký dolar podařilo zastavit inflaci. Současně učinil řadu kroků k podpoře tržní ekonomiky včetně privatizace státních podniků. Nicméně za svého druhého působení prosadil během měnové krize omezení výběrů úspor občanů, což vedlo k násilným nepokojům z prosince 2001 a pádu vlády Fernanda de la Rúa. Mezi občany Argentiny je proto Cavallo všeobecně velmi neoblíbený.
V červnu 2018 během veřejné diskuze Milei označil novinářku Teresitu Frías za "oslici" poté, co se snažila hájit státní zásahy při řešení ekonomických problémů. Milei se odmítl omluvit a byl obviněn z genderového násilí. Místní soud nařídil jeho psychologické vyšetření a následně mu zakázal účastnit se debat na území města Metan.
V letech 2019–2023 měl Milei vlastní rádiový pořad s názvem Demoliendo mitos („Boření mýtů“). V roce 2019 ho týdeník Noticias vyhlásil jednou z nejvlivnějších osobností v Argentině. Za svou kariéru ekonoma sepsal několik knih, včetně El camino del libertario („Cesta libertariána“) z roku 2022.
Politická kariéra Počátky Javier Milei byl často zván jako odborník do televizních zpravodajských a diskuzních pořadů. Vybudoval si kontroverzní pověst, protože v debatách opakovaně hrubě znevažoval a zesměšňoval své názorové oponenty, zejména perónistické a socialistické politiky, kvůli neznalostem v ekonomii. Jen v roce 2018 účinkoval v 235 veřejných rozhovorech, po založení radiového pořadu Demoliendo mitos byl mediálně aktivní takřka denně a byl vyhodnocen jako nejznámější argentinský ekonom.
náhled|Javier Milei ve vysílání TV stanice Todo Noticias (2019) Poslancem V roce 2019 vstoupil do libertariánské strany Partido Libertario, kterou rok předtím založila skupina mladých libertariánů. Milei se obratem stal hlavní tváří a předsedou této strany. V roce 2020 oznámil kandidaturu do argentinské poslanecké sněmovny v rámci koalice Avanza Libertad ("Kupředu svobodo") vedené José Luisem Espertym. Programově tato široká pravicová koalice deklarovala, že chce Argentinu vrátit do dob její ekonomické a kulturní velikosti, kterou měla v roce 1900. Avanza Libertad byla kritizována za sbližování s širší pravicovou opozicí včetně krajní pravice. Ještě před volbami, v červenci 2021 se Milei od konzervativní Avanza Libertad odtrhl a založil vlastní antisystémové a libertariánské uskupení La Libertad Avanza ("Svoboda postupuje vpřed"), s nímž ve volbách do sněmovny skončil na celkovém třetím místě s 17 % hlasů.
Mileiova kampaň byla levná a soustředila se na podomní návštěvy obyvatel jeho domovského okrsku Buenos Aires. Na celou populaci těžce dopadala dlouhodobá ekonomická stagnace, vysoká inflace a absence jakékoliv vize na řešení situace od tradičních stran, jejichž přístupy (zastropování cen, dotace, regulace) opakovaně selhávaly. Ústředním tématem Mileiovy kampaně byla kritika argentinské vlády, která si dle Mileie kupuje hlasy voličů pomocí tisku nových peněz a tím způsobuje inflaci. Milei se ve předvolebních slibech se zavázal, že tuto praxi ukončí, nikdy nezvedne daně, nezavede nové ani jinak nesáhne na soukromé vlastnictví. Zároveň tvrdě útočil na ostatní politiky, které označil za kastu a „Zločince a neužitečné parazity, kteří nikdy ničeho nedosáhli“. Hesly jeho kampaně byly výroky jako "Ať žije svoboda, sakra!", "Nepřišel jsem sem [do politiky] vládnout ovcím, ale probouzet lvy" nebo "Kasta se bojí". Odezvu zaznamenal hlavně u mladých, na které svou emotivní rétorikou cílil i na sociálních sítích. Největší úspěch měl mezi mladou generací narozenou během argentinské krize v letech 1999 až 2002.
Milei se netajil svým pohrdlivým přístupem vůči státu a zákonodárnému sboru. Až do půlky roku 2023 byl na jednáních sněmovny přítomen pouze v 52 % případů, nepodal žádný návrh zákona ani se neúčastnil žádných poslaneckých výborů. Sklidil kritiku za to, že kvůli jedné takové své absenci umožnil vládě prohlasovat další zvýšení daní. Coby poslanec odmítal pobírat poslanecký plat a každý měsíc ho daroval náhodnému člověku pod heslem "vracení peněz daňovým poplatníkům".
Prezident Argentiny Kandidatura na prezidenta (2023) náhled|Javier Milei a Victoria Villarruel (2022) Před volbami 2023 se hospodářská krize v Argentině dále zhoršovala, inflace překonala hranici 100 % a do chudoby se propadlo přes 40 % obyvatel (25 milionů lidí). Čím horší byla ekonomická situace, tím větší popularitu měla Mileiova radikální protisystémová rétorika. V březnu 2023 už průzkumy naznačovaly, že by pro Mileie v prezidentských volbách hlasoval každý pátý volič. Podle analýz se k němu hlásili dokonce i sociálně-konzervativní voliči Néstora Kirchnera, kteří s Mileiem sice nesouhlasili v ekonomických otázkách, ale oceňovali jeho nekompromisní kritiku argentinské politiky.
V dubnu 2023 Milei coby předseda Partido Libertario oznámil kandidaturu na prezidenta Argentiny. Jeho kandidátkou na viceprezidentku byla poslankyně Victoria Villarruel. Během kampaně v prezidentských primárkách pronesl řadu kontroverzních výroků, včetně záměru umožnit volný prodej zbraní nebo lidských orgánů, čímž popudil konzervativce. Současně odmítl zavést právo na interrupci a se vyjádřil pro právo na život, což naopak popudilo liberály. Britskou premiérku Margaret Thatcherovou, se kterou Argentina prohrála válku o Falklandy a následně se propadla do desetiletí spirál ekonomických krizí, Milei označil za "skvělou vůdkyni". Naopak papeže Františka, jednu z nejpopulárnějších osobností v tradičně silně katolické Argentině, označil za "jezuitu, který propaguje komunismus“ a za "imbecila". Za druhé tvrzení se papeži později osobně omluvil.https://echo24.cz/a/HSLw6/zpravy-svet-milei-se-setkal-s-papezem-i-meloniovou echo24.cz Prezident Milei se ve Vatikánu objímal s papežem. Vloni ho nazval imbecilem V července 2023 Milei čelil obvinění za údajný prodej míst na kandidátních listinách La Libertad Avanza, vyšetřování bylo po volbách zrušeno pro nedostatek důkazů. V srpnových primárkách Milei překvapivě skončil na prvním místě s téměř 30 % hlasů. K nečekanému úspěchu mu poblahopřáli politici z krajní pravice Jair Bolsonaro, José Antonio Kast, Santiago Abascal, nebo americký republikánský senátor Ted Cruz. náhled|Javier Milei s motorovou pilou jako symbolem radikálních úspor před volbami. Původním favoritem prezidentských voleb byl ministr financí Sergio Massa z vládnoucí středo-levé (perónistické) koalice Unión por la Patria. Massalovy plány na řešení ekonomických potíží Argentiny zahrnovaly posílení role sociálního státu, dotace strategickému průmyslu a zavedení digitální národní měny (CBDC), která měla omezit šedou ekonomiku. Milei prosazoval opačný ekonomický kurz v podobě radikálního úsporného programu, rozsáhlé deregulace, nastavení fixního měnového kurzu na směnu argentinského pesa za americký dolar (tzv. dolarizace) nebo plánu úplně zrušit argentinskou centrální banku. Ve své volební kampani vystupoval s motorovou pilou, která měla symbolizovat radikální odhodlání provést drastické škrty ve vládních výdajích. Oba kandidáti také měli výrazně odlišnou koncepci zahraniční politiky, Massa prosazoval vstup Argentiny do BRICS a prohlubování vazeb s Čínou a spřátelenými jihoamerickými režimy, zatímco Milei volal po prozápadní orientaci a co nejrychlejším uzavření obchodní dohody mezi Mercosurem a EU.
V říjnovém prvním kole voleb skončil Milei druhý, nicméně v listopadovém druhém kole voleb s historicky nejvyšší volební účastí 77 % voličů nakonec proti Massaovi zvítězil se ziskem 55,7 % hlasů. Jeho naděje plnit předvolební sliby byla ihned zpochybňována, jelikož nedržel politickou většinu v kongresu. Po zvolení ho znovu podpořil Jair Bolsonaro nebo také bývalý americký prezident Donald Trump a podnikatel Elon Musk. Inaugurován byl 10. prosince 2023. Týž den představil vládu složenou z devíti ministrů.
První rok (2023–2024) V den své inaugurace do funkce prezidenta se osobně setkal s Volodymyrem Zelenským a vyjádřil jménem Argentiny podporu Ukrajině v obraně před Ruskou invazí. Millei následně daroval napadané zemi vojenský materiál a argentinské armádní helikoptéry. Jeho nástup znamenal výrazný obrat v mezinárodní politice Argentiny, která odmítla připojení k BRICS (členství bylo již schválené a mělo začít od ledna 2024) a přešla k navazovaní blízkých vztahů s USA, Izraelem a EU, se kterou podepsala obchodní dohodu. V otázce války v Gaze zaujal jednoznačné stanovisko ve prospěch Izraele, Argentina oficiálně označila Hamás za teroristickou organizaci a hlasovala proti palestinským návrhům na půdě OSN.