Richard (von) Schaukal (27. května 1874 Brno – 10. října 1942 Vídeň) byl rakouský právník, spisovatel, básník, překladatel a kritik.

Životopis Richard Schaukal byl synem brněnského obchodníka, císařského rady Franze Schaukala (1844–1908) a Wilhelminy rozené Seidlové. Měl sestru Carolinu (1877–1915).

Po ukončení školní docházky v Brně vystudoval práva na univerzitě ve Vídni a poté nastoupil do státní služby. V roce 1898 získal doktorát práv a v roce 1899 byl přeložen na okresní hejtmanství v moravském Weißkirchenu. V tomto roce se oženil s Franciskou Hücklovou (1877–1959), dcerou kloboučnického továrníka, s níž měl tři děti: malíře Johanna Wolfganga (1900–1981), Georga (1907–1983) a překladatelku Charlottu (1908–1993). Jeho kariéra státního úředníka byla mimořádně úspěšná; v roce 1903 byl jmenován členem ministerského prezidia ve Vídni, v roce 1908 byl jmenován ministerským tajemníkem, v roce 1909 sekčním radou a roku 1911 ministerským radou. Roku 1918 byl císařem Karlem povýšen do šlechtického stavu. Ve stejném roce opustil státní službu a od té doby působil jako básník, kritik a překladatel na „volné noze“.

Z Vídně Schaukal udržoval intenzivní kontakty s předními představiteli literární scény, např. si čile dopisoval s básníky Arthurem Schnitzlerem, Thomasem a Heinrichem Mannem, Rainerem Maria Rilkem, Hermannem Hessem, Karlem Krausem, Arno Holzem, Maxem Brodem, Ferdinandem von Saarem, Berthou von Suttner, Marií von Ebner-Eschenbach a Dorou Hohlfeld. Přátelské vztahy měl také s malíři a ilustrátory, například s Heinrichem Vogelerem, který ilustroval jeho básnickou sbírku Pierrot a Colombine (1902) nebo s Alfredem Kubinem.

Schaukalův charakter, stejně jako psaní, nebyl soudržný a jednotný; často mu lze vyvrátit jeho vlastní tvrzení. Např. srovnáním jeho přísné stylově-kritické poznámky, (ornamentální kritika dramatika Karla Krause nebo architekta Adolfa Loose) – s impresionisticky zabarvenými literárními díly, (novela Mimi Lynx, rané básně).

Ve své mnohostranné činnosti spisovatele, překladatele, recenzenta a kulturního kritika byl stejně konzervativní jako pokrokový. Protože citlivě registroval a produktivně realizoval různé vlivy své doby, byl seismografickou postavou nejen přelomu století ve Vídni, ale i evropské kultury kolem roku 1900. Historik Gordon A. Craig ho, podobně jako jeho německé současníky, považoval za člověka, který se vyznačuje apolitičností.

Schaukalovo dílo, zaměřené na poezii a novelistiku, čítá přes 75 děl; rané básně se orientovaly na francouzskou symbolistickou poezii, kterou také nejraději překládal, a vyznačují se dusnou mladistvou vášní a elitářskou izolací od mas, zejména básnická sbírka Meine Gärten. Einsame Verse (1897). Jeho psaní se také točilo kolem pólů lásky a smrti, které byly pro tehdejší dobu typické a které se projevily v jeho básních i v novelistické sbírce Eros Thanatos (1906). Ve sbírce próz Von Tod zu Tod (1902) existují k některým povídkám ilustrace Josepha Beuyse.

Jeho pravděpodobně nejznámější prozaický text Leben und Meinungen des Herrn Andreas von Balthesser (1907) popisuje život dandyho v glosách, dialozích, dopisech a břitkých aforismech. Andreas von Balthesser, „nejskvělejší dandy rakouské poezie“, jak ho nazval Peter Härtling, představuje dekadentně přehnaně sofistikovaný životní styl, je nadřazený, debilní, elitářský a nenávidí společnost, kterou však nechce minout. Středem zájmu je jeho zevnějšek, který s velkým úsilím inscenuje. Nicméně dandy věnuje pozornost i svému chování, způsobům a jazyku; dandysmus je ideologie.

Sdílel nadšení z první světové války s mnoha intelektuály, což se projevilo v jeho Eherne Sonetten (1915). Podobně jako Hugo von Hofmannsthal, Alexander Lernet-Holenia nebo Anton Wildgans se nedokázal smířit s pádem dunajské monarchie a jako přesvědčený Rakušan a monarchista psal kontemplativní texty s katolicko-filozofickým nádechem i životopisné příběhy.

Richard Schaukal zemřel v roce 1942 ve Vídni, kde žil se svou rodinou na adrese Cobenzlgasse 42 v Döblingu v XIX. vídeňském obvodu. Byl pohřben na hřbitově v Grinzingu. V roce 1973 byla po něm pojmenována ulice Schaukalgasse ve Vídni-Hernalsu (17. obvod).

Společnost Richarda von Schaukala Byla založena na univerzitě v Kasselu v září 1996. Její hlavní publicistickou činností je vydávání ročenky Eros Thanatos. Obsahuje literární eseje a aktuální články ke studiu Schaukalova díla a literatury vídeňské moderny. Kromě toho společnost pořádá autorská čtení a výstavy a shromažďuje filologický materiál o Schaukalově životě, prostředí a recepci.

Dílo (výběr) Gedichte, 1893 Verse (1892–1896) – Brünn: Rudolf M. Rohrer, 1896 Meine Gärten, 1897 (Gedichte) Tristia, 1898 (Gedichte) Tage und Träume, 1899 (Gedichte) Sehnsucht, 1900 (Gedichte) Intérieurs aus dem Leben der Zwanzigjährigen, 1901 Von Tod zu Tod und andere kleine Geschichten, 1902 Das Buch der Tage und Träume. Leipzig, Seemann, 1902 [Erweiterte Ausgabe von 'Tage und Träume']. Pierrot und Colombine oder das Lied von der Ehe, 1902 Mimi Lynx, 1904 (Novelle), zusammen mit Die Sängerin wieder Carl Böschen Verlag, Siegen 1999 Eros Thanatos, 1906 (Novellen) Kapellmeister Kreisler. Dreizehn Vigilien aus einem Künstlerdasein, 1906 online – Internet Archive Leben und Meinungen des Herrn Andreas von Balthesser eines Dandy und Dilettanten, 1907, zuletzt Edition Atelier, Wien 2013 Giorgone oder Gespräche über die Kunst, 1907 Buch der Seele, 1908 (Gedichte) Vom unsichtbaren Königreich, 1910 Die Märchen von Hans Bürgers Kindheit, 1913 Kindergedichte, 1913 Eherne Sonette, 1914 Herbst, 1914 (Gedichte) Das Buch Immergrün, 1915 Heimat der Seele, 1916 (Gedichte) Dionys-bácsi, 1922 (Novellen) Jahresringe, 1922 (Gedichte) Herbsthöhe, 1933 (Gedichte) Frühling eines Lebens, 1949 (Memoiren) Über Dichter in: Reihe Werke in Einzelausgaben Langen-Müller, München 1966 (Vier Bände in der Reihe ersch., ohne Nr.) über Altenberg, Hans Christian Andersen, Otto Julius Bierbaum, Wilhelm Busch, Dostojevskij, Ebner-Eschenbach, Flaubert, Anatole France, Gide, Bogumil Goltz, Grillparzer, Johann Peter Hebel, Hugo von Hofmannsthal, Gottfried Keller, Heinrich von Kleist, Karl Kraus, Conrad Ferdinand Meyer, Eduard Mörike, Nestroy, Jean Paul, Edgar Allan Poe, Wilhelm Raabe, Adalbert Stifter, Vergil, Frank Wedekind, Oscar Wilde Meine Gärten. Einsame Verse. Herausgegeben von Andreas Wicke und Ingo Warnke, Carl Böschen Verlag, Siegen 2002

V češtině Mimi Lynxová – úvod František Sekanina; přeložila Karla Tavíková; in: 1000 nejkrásnějších novel… č. 63. Praha: J. R. Vilímek, 1914

Odkazy

Reference

Literatura Enrico de Angelis: Die Poesie als Erfahrung des Minimalen. Zwei Symbolisten. In: Giuseppe Farese (Hrsg.): Akten des Internationalen Symposiums „Arthur Schnitzler und seine Zeit“ (Jahrbuch für internationale Germanistik/A; 13). Verlag Lang, Bern 1985, S. 225–243. Henriette Blasl: „Man muss sich die Menschen vom Leib halten“. Erinnerungen an Richard von Schaukal. In: Der literarische Zaunkönig. Zeitschrift der Erika Mitterer Gesellschaft, 2005, Heft 2, S. 5–8. Michael A. Burri: Theodor Herzl and Richard von Schaukal. Self-Styled Nobility and the Sources of Bourgeois Belligerence in Prewar Vienna. In: Austrian History Yearbook, Bd. 28 (1997), S. 223–246 Francis Claudon: Pariser und Wiener Apokalypse-Paraphrasen. Élémir Bourges, Richard von Schaukal. In: Gerhard R. Kaiser (Hrsg.): Poesie der Apokalypse. Verlag Königshausen & Neumann, Würzburg 1991, S. 161–168 Claudia von Girardi-Warum: Schwüle Leidenschaft. Richard Schaukal und der Simplicissimus. In: Literatur in Bayern; Sonderheft Simplicissimus, 1996, S. 67–69 Claudia Girardi: „Und nun hat sich hinter meinem Rücken sozusagen die Schaukalgesellschaft gebildet“. Zur Geschichte der Wiener Schaukalgesellschaft. In: Eros Thanatos. Jahrbuch der Richard-von-Schaukal-Gesellschaft, Jg. 1 (1997), S. 9–28 Claudia Girardi: „Alte Schlösser lieb ich...“. Mährische Salonkultur am Beginn der literarischen Moderne. Briefe von Marie von Ebner-Eschenbach und Richard Schaukal. In: Norbert Bachleitner u. a. (Hrsg.): Beiträge zu Komparatistik und Sozialgeschichte der Literatur. Festschrift für Alberto Martino (Chloe; 26). Rodopi, Amsterdam 1997, S. 741–778 Claudia Girardi: Schaukals Intérieurs aus dem Leben der Zwanzigjährigen. Publikation als Therapie oder: „Ich gab es preis. Jetzt ist mir leichter.“ In: Eros Thanatos. Jahrbuch der Richard-von-Schaukal-Gesellschaft, Jg. 3/4. (1999/2000), S. 5–26 Claudia Girardi: Pierrotdichtungen im deutschen Sprachraum um 1900. In: Florian Krobb, Sabine Strümper-Krobb (Hrsg.): Literaturvermittlung um 1900. Fallstudien zu Wegen ins deutschsprachige kulturelle System (Internationale Forschungen zur allgemeinen und vergleichenden Literaturwissenschaft; 54). Rodopi, Amsterdam 2001, S. 93–111 Claudia Girardi: Der Dichter Richard von Schaukal als „Konservator“ der guten alten Zeit. In: Ulrich E. Zellenberg (Hrsg.): Konservative Profile. Ideen und Praxis in der Politik zwischen FM Radetzky, Karl Kraus und Alois Mock. Verlag Stocker, Graz 2003, S. 285–302 Claudia Girardi: Schaukal, Richard von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 22, Duncker & Humblot, Berlin 2005, S. 590 f. (Digitalisat). Alexander Huber: „Stil ist Wesensausdruck“. Bemerkungen zu Richard Schaukals Verständnis von Sprache und Stil. In: Eros Thanatos. Jahrbuch der Richard-von-Schaukal-Gesellschaft, Jg. 2 (1998), S. 67–92 Wilfried Ihrig: Richard von Schaukal, „Leben und Meinungen des Herrn Andreas von Balthesser“. In: Literatur und Kritik, 1986, Heft 209/210, S. 471–473 Gustav Kars: 1874. In: Literatur und Kritik, 1974, Heft 9, S. 144–161 Karl Koweindl: „Unser Briefwechsel ist so sehr auf Gefühl und intime Aussprache eingestellt“. Alfred Kubin und Richard von Schaukal. In: Eros Thanatos. Jahrbuch der Richard-von-Schaukal-Gesellschaft, Jg. 2 (1998), S. 27–46 Michael Kane, Florian Krobb: Afterword. In: Richard Schaukal: The Life and Opinions of Herr Andreas von Balthesser, Dandy and Dilettante (Leben und Meinungen des Herrn Andreas von Balthesser, eines Dandy und Dilettanten). Ariadne Press, Riverside Calif. 2002, S. 89–104 Florian Krobb: „In den dunkelsten Teil des weitläufigen Parkes...“. Rococo Gardens, Fin-de-Siècle Epigonality and Wahlverwandtschaften Echoes in Richard von Schaukal’s Novella „Eros“. In: Modern Austrian Literature, Bd. 31 (1998), Heft 2, S. 52–70 Florian Krobb: „denn Begriffe begraben das Leben der Erscheinungen“. Über Richard Schaukals „Andreas von Balthesser“ und die „Eindeutschung“ des Dandy. In: Eros Thanatos. Jahrbuch der Richard-von-Schaukal-Gesellschaft, Jg. 3/4 (1999/2000), S. 89–111 Sibylle C. Leitner: Richard von Schaukal und Heinrich Vogeler. Paradigma einer Wechselwirkung der Künste. In: Eros Thanatos. Jahrbuch der Richard-von-Schaukal-Gesellschaft, Jg. 2 (1998), S. 7–25 Steven D. Martinson: Eine Miszelle zu: „Ruine Klamm“. Ein unbekanntes Gedicht von Richard Schaukal. In: Modern Austrian Literature, Jg. 14 (1981), Heft 1/2, S. 80–83 Christian Neuhuber: Der „Fall Schaukal“. Richard von Schaukals Auseinandersetzungen mit der NS-Presse um „Anschluss“ und „Österreich-Idee“ 1932–1934. In: Modern Austrian Literature, Bd. 38 (2005), Heft 3/4, S. 13–36 Christian Neuhuber: „...eine nicht unbedeutende Wandlung“. Kulturkonservative Heine-Rezeption am Beispiel Richard von Schaukals. In: Heine-Jahrbuch, Bd. 45 (2006), S. 142–164 Christian Oesterheld: „Ein Höhenwanderer zur Seelenklarheit“. Schaukal und der George-Kreis. In: Eros Thanatos. Jahrbuch der Richard-von-Schaukal-Gesellschaft, Bd. 3/4 (1999/2000), S. 71–88 Dominik Pietzcker: Das Gedächtnis der Literatur. Paradigmen des Vergessens am Beispiel Richard von Schaukals. In: Eros Thanatos. Jahrbuch der Richard-von-Schaukal-Gesellschaft, Bd. 3/4 (1999/2000), S. 113–123 Silke Regin: Richard von Schaukal und die „poetische Mobilmachung“ im August 1914. In: Eros Thanatos. Jahrbuch der Richard-von-Schaukal-Gesellschaft, Bd. 1 (1997), S. 29–43