Maximilla (2. století) byla křesťanská prorokyně, jedna z prvních vůdkyň montanistů v Malé Asii během 2. století.
Život O původu Maximilly není mnoho známo. Je možné, že pocházela z římské měšťanské rodiny ze střední Frýgie.Frederick Charles Klawiter: The new prophecy in early Christianity: the origin, nature, and development of Montanism, A.D. 165-220. University of Chicago, Chicago, IL 1975.
Maximilla se uvádí jako raná představitelka montanismu. V rámci tohoto hnutí byla prorokyní a působila podobně jako další raně křesťanští proroci. Po smrti zakladatele Montana, který dal hnutí jméno, a další prorokyně Priscilly, pokračovala Maximilla ve vedení hnutí až do své smrti snad kolem roku 197.
Spolu s Montanem a Priscillou je několikrát zmíněna v knihách církevních otců, např.
u Tertulliana (kolem 150–220), který s montanismem sympatizoval, v De ieiunio adversus psychicos (kolem 150–220) v kapitole I. u Hippolyta Římského (kolem 170–235) v Refutatio omnium haeresium (Kniha VIII, 19 a Kniha X, 25) je označuje za „scestí Frygů“, u Cyrila Jeruzalémského (313–386) v Procatechesis et Catecheses ad illuminandos, který v 8. kapitole montanisty rozsáhle uráží, a u Vincence Lerinského († před 450) v Commonitorium (18, 24), kde prohlašuje Tertulliana za „zamilovaného do bláznivých žen“.
U Eusebia z Cesareje († kolem 340) se v kapitolách 14 a 16 z 5. knihy Historia Ecclesiastica podrobná protimontanistická polemika, v níž Eusebius cituje jiného, nejmenovaného autora, který mj. informuje o „dvou ženách naplněných falešným duchem, takže stejně jako zmíněný Montanos říkaly nesmyslné, zmatené a podivné věci“. Eusebius cituje stejný zdroj ohledně Maximilliny smrti, že se oběsila „jako Jidáš Iškariotský“.
Ve vědě se diskutuje o rovnocenné nebo snad vedoucí roli Maximilly a Priscilly při zakládání a ustavení hnutí ve vztahu k Montanovi, podle něhož církevní otcové hnutí pojmenovali. V každém případě je obecná shoda na tom, že Maximilla a Priscilla poskytly primární prorocký obsah a daly hnutí směr.
Dílo Od Maximilly ani jiných představitelů montanismu se nedochovaly žádné spisy. Epifanios ze Salaminy ve svém díle Panárion, polemiky proti různým soudobým herezím, v kapitole 48 uvádí několik citátů:Epiphanius <Constantiensis>: Contra octoaginta haereses opus : Panarium, sive arcula, aut capsula medica appellatum, continens libros tres, & tomos sive sectiones ex toto septem. Hrsg.: Cornarius, Janus. Hervagius & Oporinus, Basileae 1560, S. 180 ff.; Epiphanius, Frank Williams (překladatel): The Panarion of Epiphanius of Salamis, Books II and III. De Fide. In: Johannes van Oort und Einar Thomassen (Hrsg.): . 2. Auflage. Band 79. Brill, Leiden, Boston 2013
Neposlouchejte mne, ale poslouchejte Krista. (Epiph., Pan. 48, 12,4) Jeden je Duch svatý, který každému přiděluje, jak chce. (Epiph., Pan. 48, 12,12) Pán mě poslal, ať chci nebo ne, abych byla nositelem, hlasatelem a vykladačem tohoto břemene a této smlouvy a tohoto zaslíbení, abych předávala poznání Boha. (Epiph., Pan. 48, 13.1) Po mně už nebude žádný prorok, ale dovršení. (Epiph., Pan. 48, 2,4)
Reference
Kategorie:Ženy Kategorie:Proroci