Miloš Tůma (Thuma) (23. prosince 1908 Vršovice – 20. října 1990 Praha) byl český mistr bojových umění (7. Dan ČSJJ a 6. Dan ČSJu), jeden z průkopníku a popularizátorů sebeobrany jiu-jitsu a zápasu judo v bývalém Československu.
Sportovní a trenérská činnost Cvičit začal v 6 letech Sokole ve Strašnicích – věnoval se přespolním běhům a v zimě běžkování. Základní kurz sebeobrany (systémy džúdžucu) absolvoval po nástupu na vysokou školu v roce 1927 ve Strakově akademii pod vedením Františka Pecháčka. Pecháček byl instruktorem tělesné výchovy (bratr sokol) a sebeobranu vyučoval ve Vojenské tělocvičné škole a také ve Vysokoškolském sportu podle metodiky převzaté z francouzské vojenské školy v Joinville.https://la-rose-couverte.over-blog.com/pages/L_Ecole_Militaire_de_Joinville_18521939_Histoire-2844029.htmlMedek R., Bláha S.:Dvacet let československé armády v osvobozeném státě, Svaz čs. důstojnictva, 1938, str. 210 Po škole pracoval jako projektant měřících přístrojů.
S judem se poprvé setkal jako vojín základní služby v polovině třicátých let dvacátého století na galapředstaveních v Radiopaláci nebo Lucerně, které ve spolupráci s japonskou ambasádou organizoval popularizátor juda v Československu maďarský občan Dobó Fülöp. Po návratu do civilu začal chodit na tréninky do Vysokoškolského sportu. V roce 1937 složil zkoušku na 5. Kyu pod britským zkušebním komisařem Pryce Leggettem. V roce 1940 byl již jeden ze tří prvních českých majitelů černého pásku (1. Dan) – prvním byl František Šíma v roce 1938.Krákora B., Šíma F.: Džiu-džitsu, Jaroslav Tožička, 1944 str. 131
V roce 1940 se stal prvním držitelem mistrovského titulu v polotěžké váze. Od roku 1944 trénoval v oddíle při spolku Radostně vpřed (později KTC Discos) a vedl kurzy sebeobrany jiu-jitsu v paláci Kotva. Pravděpodobně byl i jedním z členů Kuratoria (politické tabu po 2. světové válce v ČSR), protože jezdil na letní tábory v období protektorátu jako instruktor jiu-jitsu.
Po urychleném sjednocení tělovýchovy po únoru 1948 přešel s oddílem do TJ Sokolu Strašnice, kde však neměl optimální podmínky pro trénink. V roce 1949 přestoupil do ZSJ Koh-i-noor Vršovice (dnešní Judo Sokol Praha Vršovice), kde působil až do konce svého života v roce 1990.
V roce 1951 získal svůj poslední titul mistra republiky v 43 letech. Neuznával heslo "umět včas odejít". Jeho úspěchy v pokročilejším věku byly především zásluhou mimořádně dobrého boje na zemi (ne-waza), který se naučil od britského senseie Pryce Leggetta. Po nasazeném držení (osae-komi) uměl kontrolovat dech soupeře, přinutil ho zadržet dýchání, tím ho unavil a uspal. Tyto zkušenosti později předával svým svěřencům. Pod jeho vedením vyrostla celé řada výborných judistů a trenérů: Jiří Mašín, Václav Bříza, Jiří Synek, později Pavel Vaněk nebo Zdeněk Kasík.
Výsledky Turnaj 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 střední váha Mistrovství ČSR 1.† 1.† 1.† 3. — 1. 1. 1. n/a úč.
† – mistrovství Protektorátu Čechy a Morava
Citáty a fráze
Odkazy Reference
Kategorie:Českoslovenští judisté Kategorie:Narození v roce 1908 Kategorie:Narození 23. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1990 Kategorie:Muži