Stroje původně pruské řady T 9.3 určené pro dopravu vlaků na vedlejších tratích byly jedním z nejpočetnějších typů parní lokomotivy vyráběných v Německu. U německých říšských drah obdržely řadu 91³⁻¹⁸,²⁰. Po roce 1945 byly některé z nich jako řada 335.15 ČSD krátce provozovány i v Československu.
Vznik a výroba náhled|vlevo|Typový náčrt lokomotivy T 9.3 Trojspřežky na mokrou páru této úspěšné konstrukce vycházely z nákladních tendrovek řady pr. T 9.2 (později u DR/DRG řada 91˙⁰⁻¹). První lokomotivu tohoto typu vyrobila pro pruskou železniční správu (KPEV) v r. 1901 továrna Union Giesserei v Königsbergu (Královci). Celkem bylo do roku 1914 vyrobeno nejméně 2214 lokomotiv – z toho pro KPEV (resp. pro její samostatná ředitelství – KED) to bylo podle různých pramenů 2055 až 2060 ks, 132 nebo 133 ks pro státní dráhy Alsaska-Lotrinska (pod německou správou), a ještě další pro jiné provozovatele v Německu i jinde.
Zavázání běhounu do Krauss-Helmholtzova podvozku (místo původního provedení pojezdu podle Adamsovy koncepce u řady T 9.2) výrazně zklidnilo chod za jízdy proti své předchůdkyni a umožnilo zvýšení maximální rychlosti až na 65 km/h. Touto rychlostí byla lokomotiva bez problémů schopna vést po rovině vlak 500 t těžký. Spolu s dalšími vylepšeními tak vznikl univerzální stroj dobře použitelný jak pro lehčí nákladní vlaky a posunovou službu, tak i pro vedení osobních vlaků na vedlejších a příměstských tratích.
Provoz vlevo|náhled|Až 3 lokomotivy řady T9.³ si v l. 1904–1938 pro své úseky bez ozubnice pořídila i soukromá Halberstadtsko-Blankenburgská dráha (HBE) v durynském Harzu. Stroj č. 42 "Präsident BALTZ" (Hohenzollern 2106/1907), už rekonstruovaný na přehřátou páru a vybavený Riggenbachovou protitlakou brzdou byl zachycen kolem roku 1940 v Blankenburgu. Po r. 1949 dostal u DR číslo 91 6576, zrušen byl r. 1967 Nepříliš vzhledná reprezentantka pruské lokomotivní školy původního označení T 9.3 byla díky účelné konstrukci oblíbená pro své provozní vlastnosti. K přesunu strojů z traťové služby na pomocné výkony a k jejich vyřazování ale docházelo již od poloviny 30. let v souvislosti s jejich náhradami za modernější, výkonnější a provozně úspornější lokomotivy na přehřátou páru, ve větší míře pak až po roce 1945 a po nástupu nových trakcí. Nadbytečné stroje říšské dráhy pronajímaly a prodávaly pro posun do průmyslových podniků. Několik jich ještě bylo přestavěno na přehřátou páru (DR řada 91˙⁶⁵). Některé z nich tak vydržely ve službě přes 70 let.
Rozšíření působišť v důsledku válečných událostí náhled|Původně pruská lokomotiva řady T9³ (KED Halle 7083), pak 91 1708 říšských drah, nakonec po přerozchodování na 1524 mm jako trofejní TT 1770 SŽD je exponátem petrohradského železničního muzea Po 1.světové válce došlo k přerozdělení lokomotiv mezi středoevropské železnice: v Německu zůstalo 1503 ks od KPEV (po r. 1925 u DRG čísla 91 303 až 1805), spolu s 10 mírně odlišnými stroji řady T9 Württemberských drah (kotel se 203 trubkami a tlakem zvýšeným na 13 at, u DRG obdržely čísla 91 2001 až 2010). Další kusy provozovaly jiné zemské dráhy a privátní subjekty (později postupně obsadily interval čísel 91 1806 až 1844). Ostatní získalo Polsko (nejvíce – 320 ks, řada TKi3 PKP), Belgie (řada 93 SNCB), Francie, Litva, Lotyšsko a další.
Během 2.světové války se většina zbývajících lokomotiv dostala zpět do německých rukou, po r. 1945 pak došlo k jejich novému přerozdělení. Železniční správy nástupnických německých států si k r.1949 udržely 230 ks (DR, vyřazeny do r. 1971) + 350 ks (DB, vyřazeny do r. 1964). K PKP se vrátilo 247 ks (poslední vyřazena 1982); z nich 59 ks bylo v letech 1951–1959 přestavěno na parní akumulační řady TKi3b (‘b‘ jako ‘bezogniowy’). 6 ks zůstalo i u ÖBB (řada 691, vyřazeny do r. 1957). Neznámý počet se jich jako trofejní nebo reparace dostal do SSSR (řada TT u SŽD, zpravidla přestavěny na ruský široký rozchod).
Provoz v Československu Říšské dráhy nasadily po r. 1939 lokomotivy řady 91˙³⁻¹⁸ i v okupovaných Sudetech, převážně na Moravě. U ČSD jich zůstalo po r. 1945 nebo bylo zavlečeno několik desítek, většina neprovozních. Z toho 20 strojů bylo, přinejmenším administrativně, dočasně přečíslováno na řadu 335.1500 až 519 a spolu s nepřečíslovanými využíváno v poválečném provozu, mj. na tratích v působnosti dep Šumperk, Hanušovice, Suchdol n. O., a pro posun na OstravskuFragmenty provozní dokumentace lokomotivní řady 335.1, ca.1949, s.z.. Stroje byly do začátku 50. let vráceny do Polska a Německa nebo předány do SSSR.
Zachované lokomotivy Výrobce, v. č./rok Provoz Místo Stav ZdrojSchichau 1184/1901KED Magdeburg 1863, DRG 91 406, NME "1", papírny Finsko (1524 mm, 1949–1963)BEM – Bayerisches Eisenbahnmuseum Nördlingen (DE)pomníkhttps://www.dampflokomotivarchiv.de/index.php?nav=1406157&id=103987&action=portraithttps://www.myheimat.de/noerdlingen/c-kultur/neue-dampflok-in-noerdlingen_a2729720Henschel 6128/1902KED Erfurt č. 1815, býv. KED Erfurt 7260, DRG 91 319, Georgsmarienhütte „5“zastávka Münster-Gremmendorf (DE)pomníkhttps://www.dampflokomotivarchiv.de/index.php?nav=1406157&id=87357&action=portraitJung 576/1902KED 1883 pak KED 7312, DRG 91 397, SŽD TT-397muzeum St. Petersburg-Šušary (RU)není známohttps://www.steamlocomotive.info/vlocomotive.cfm?Display=26092Henschel 6358/1903KED St.Johann-Saarbrücken č. 1964, KED Saarbrücken 7318, Rumunsko (191x–1966)SHEPN Moers-Rheinkamp [D] (DE)vrakhttps://www.dampflokomotivarchiv.de/index.php?nav=1406157&id=103981&action=portraitHohenzollern 1592/1903KED Frankfurt 7265, PKP TKi3-2, průmysl 8002, DRG 91 936, PKP TKi3-2, hutě Poroja (PL)Deutsches Techniksmuseum Berlin (DE)neprovozníhttp://www.polskieparowozy.pl/index2.php?desc2=on&par=TKi3-112http://www.locomotives.com.pl/Freight%20Tank%20Locomotives/TKi3.htmhttp://www.lokhersteller.de/lokbau/museum/pres_hohenzollern.htmHohenzollern 1593/1903KED Elberfeld 2118, DRG 91 449, PKP TKi3‑26, žel.opravny OleśnicaMuzeum Kolejnictwa na Śląsku Jaworzyna Śląska (PL)neprovozníO&K 2717/1908KED Kattowitz 7348, PKP TKi 3-171, DRG 91 617, PKP TKi 3-94, PKP TKi3b-48MEM – Museumeisenbahn Minden (DE)rekonstrukce, provozníhttps://www.dampflokomotivarchiv.de/index.php?nav=1406157&id=79694&action=portraitUnion 1652/1908KED Posen 7247, PKP TKi3-87, DRG 91 1041, PKP TKi3-87, bramborárna Luboń (PL)Jarocina (PL)pomníkhttps://www.dampflokomotivarchiv.de/index.php?nav=1406157&id=135957&action=portraitUnion 1751/1909KED Danzig 7382, PKP TKi3-228, DRG 91 719, PKP TKi3-137, cukrovar RejowiecSkierniewice (PL)neprovozníJung 1738/1912KED Frankfurt 7394, PKP TKi3-295, DRG 91 896II, PKP TKi3-295;Sächsische Eisenbahnmuseum Chemnitz-Hilbersdorf (DE)neprovozníhttps://www.dampflokomotivarchiv.de/index.php?nav=1406157&id=120647&action=portraitUnion 2061/1913KED Danzig 7224, DRG 91 1708MEM, Minden (DE), t.č. dílny MaLoWa BenndorfneprovozníUnion 2049/1913KED Posen 7326, DRG 91 1696, PKP TKi3‑119, huť VaršavaMuzeum Kolejnictwa Warsawa (PL)neprovozníhttps://stacjamuzeum.pl/tabor/lokomotywa-parowa-tki3-119/Jung 1935/1913KED Halle 7083, DRG 91 1770, SŽD TT-1770 muzeum St. Petersburg (RU)neprovozníUnion 2110/1914KED Osten 7336, DRG 91 1790, PKP TKi3‑120Ostrów Wielkopolski (PL)pomník
Odkazy Reference
Literatura RAUTER, Herbert. Preußen-Report 3: Naßdampf-Tenderlokomotiven T 0 – T 7, T 9, T 11, T 13, T 15 / Herbert Rauter. Fürstenfeldbruck: Merker 1991. 106 s. ISBN 978-3-922404-19-4. WEISBROD, Manfred; MÜLLER, Hans; PETZNICK, Wolfgang. Dampflokomotiven deutscher Eisenbahnen 3: Baureihe 60-96. 4. vyd., Düsseldorf: Alba 1978. str.169–176. ISBN 978-3-87094-083-6. Hütter, Ingo. Die Dampflokomotiven der Baureihen 60 bis 91 der DRG, DRB, DB, und DR (in German). Werl: DGEG Medien 2021. str. 449–455, 457–458, 460–462, 470–480, 483–534. ISBN 978-3-946594-21-5. MOLL, Gerhard; WENZEL, Hansjürgen. Die Baureihe 91 (preußische T 9). Freiburg [Breisgau]: Eisenbahn-Kurier 1984. 480 s. ISBN 978-3-88255-154-9.
Externí odkazy
Stránka Tomasze Galky o polských lokomotivách TKi3 (http://www.locomotives.com.pl, polsky). Statistiky k lokomotivní řadě 91³ (německy).
Kategorie:Parní lokomotivy v Německu Kategorie:Parní lokomotivy v Československu Kategorie:Parní lokomotivy v Polsku