Jestřebí hory jsou geomorfologickým okrskem Broumovské vrchoviny s nejvyšším bodem Žaltmanem (741 m n. m.; dva vrcholy 200 m od sebe). Žaltman byl dříve nazýván Hexenstein (Kámen čarodějnic). Západní části se také lidově říká Brendy. Hory protíná Metuje a potoky Petříkovický a Brlenka. Jsou tvořeny především slepenci, pískovci a jílovci karbonského stáří. Na hřebenech jsou mrazové sruby. Jestřebí hory tvoří hřeben, který je ve skutečnosti kuestou, ohraničující z jihozápadu Broumovskou vrchovinu. Probíhá jimi hronovsko-poříčská porucha.
Popis Jestřebí hory podélně zachovávají směr SZ-JV a dosahují maximální výšky 741 m vrchem Žaltman v místě, kde komplex arkóz jíveckých vrstev dosahuje největší mocnosti. Tak jak směrem k JV pozvolna klesá podíl arkóz na stavbě jíveckých vrstev, klesá i výška hřebene a vrcholů (Kolčarka 693 m, Švédský vrch 660 m, Maternice 546 m a Na Souši 562 m).
Jestřebí hory se dělí na tři geomorfologické jednotky: Žaltmanský hřbet (nejvyšší vrchol Žaltman, 741 m n. m.) Maternický hřbet (nejvyšší vrchol Na Souši 562 m n. m.) Bukovinský hřbet (nejvyšší vrchol Bukovina 605 m n. m.) Na západ od údolí Petříkoveckého potoka se k Jestřebím horám počítá i krátký hřeben vrcholící Janským vrchem (697 m n. m.) s krásnou Krausovou vyhlídkou, který patří do podkrsku Žaltmanský hřbet.
Nejvyšší je Žaltmanský hřbet (Žaltman 741 m n. m.). Táhne se od masivu Jánského vrchu přes údolí Petříkoveckého potoka až po údolí potoka Materník (levý přítok v horní části Zbečnického potoka), odsud pokračují Jestřebí hory Maternickou částí, jež dosahuje nejvyšších bodů vrcholy Na Souši 562 m n. m. a Maternice 546 m n. m., přes údolí řeky Metuje v Hronově až po údolí potoka Brlenka. Nad údolím Metuje je po pravém břehu Jírova hora 485 m n. m. a na levém břehu hřeben, jenž vrcholí kótou U buku 532 m n. m. v lese asi 0,5 km na JV od kóty Vrše 518 m na červené turistické značce, z níž je nádherný rozhled. Na východ od údolí Brlenky je krátká Bukovinská část s vrcholem Borek 552 m n. m. a za Závrchy kótou Bukovina 605 m n. m. nad údolím Strouženského potoka. Na východ od kóty Bukovina se napojují Jestřebí hory kolmo na Bor ve Stolových horách.
Ve střední části Jestřebích hor, přibližně od Slavětína na SZ po Chlívce na JV, podmiňuje střídání pevných (arkózy, slepence) a relativně měkkých hornin (aleuropelity) vytváření podélných hřbítků a mělkých depresí. Hřbítky představují stupně (kuesty), jejichž svrchní poloha je vzhledem k strmému uložení vrstev rovněž příkrá. Tento charakter mají jak hřebenové partie (např. v oblasti Žaltmanu, okolí Odolova aj.), tak i nižší části východního svahu (mezi obcemi Jívka a Bystré). Zde hluboký a příkrý údolní zářez říčky Jívka prořezává soustavu těchto asymetrických hřbítků, zčásti podmíněných i příčnými dislokacemi. Řada těchto hřbítků má na čelním svahu vytvořeny i přes 10 metrů vysoké skalní stěny, skalní defilé a mrazové sruby pestře modelované selektivním zvětráváním, s úpatními blokovými akumulacemi (např. meandr Jívky, navržený na PR) nebo je na nich vypreparována i celá soustava skalních útvarů typu tor (Kryštofovy kameny aj.). Geologickou i geomorfologickou zajímavost těchto skalních výchozů ještě zvyšuje (bohužel ve značně devastovaném stavu) výskyt araukaritů uložených přímo ve skalním masivu.
Hřebeny hor jsou zalesněny smrky ztepilými, buky lesními, nezřídka se v sutích na eskarpmentu vyskytují javory horské, na vlhčích stanovištích jsou jaseniny. Vyskytuje se zde modřín opadavý, dub červený, douglasky tisolisté
Hřebeny Jestřebích hor a severní svahy patří od roku 1991 do CHKO Broumovsko. Před rokem 1950 zde byla Přírodní rezervace Radvanické araukarity. Jestřebími horami procházela svého času také hranice Svídnického knížectví, ale také hranice Protektorátu Čechy a Morava.
Úbočí a úpatí Jestřebích hor pokrývá řada montánních tvarů, neboť se zde těžilo černé uhlí a radioaktivní rudy. Po úbočích vede několik značených cest po hornických dílech. Hřebenem Jestřebích hor se táhne linie opevnění zbudovaného před druhou světovou válkou (měly se zde rovněž nacházet nerealizované dělostřelecké tvrze Jírová hora a Poustka), proto je zde velký počet bunkrů. Některé objekty opevnění v Odolově jsou částečně zrekonstruovány a slouží jako muzea – T-S 26 či T-S 27.Bunkr T-S 26 a muzeum
Soupis vrcholů VrcholNadmořská výškaPodokrsekŽaltman741Žaltmanský hřbetNa Markoušovickém hřebeni708Žaltmanský hřbetMarkoušovický kopec702Žaltmanský hřbetJánský vrch / Jański Wierch697Žaltmanský hřbetKolčarka693Žaltmanský hřbetŠvédský vrch660Žaltmanský hřbetSlavětínský kopec658Žaltmanský hřbetNa Perném639Žaltmanský hřbetStrážnice633Žaltmanský hřbetKraví hora628Žaltmanský hřbetZaječí kopec 624Žaltmanský hřbetHůra622Žaltmanský hřbetBukovina (PL)605Bukovinský hřbetKryštofova skála586Žaltmanský hřbetNa Souši562Maternický hřbet – západně od údolí MetujeBorek553Bukovinský hřbetMaternice546Maternický hřbet – západně od údolí MetujeU buku532Maternický hřbet – východně od údolí MetujeVrše519Maternický hřbet – východně od údolí MetujeJírova hora485Maternický hřbet – západně od údolí MetujeBřeziny483Maternický hřbet – východně od údolí MetujeNa Homolce447Maternický hřbet – východně od údolí Metuje Pozn.: Jsou uváděny pouze vrcholy, u nichž byl zjištěn název a současně výška; řada kót však žádný název nemá resp. není uváděn v současných mapových podkladech nebo některé názvy nejsou okótované
Jestřebí hory na historických mapách Na historických mapách do 19. století se název Jestřebí hory neobjevuje, děje se tak až ve století dvacátém. Na první podrobné mapě území, vzešlé z tzv. I. vojenského (josefínského mapování) z poloviny 18. století jsou Jestřebí hory zakresleny poměrně přesně a na tehdejší dobu detailně. Z jejich vrcholů jsou pojmenovány pouze Jírova hora jako Mühlberg (Mlýnská hora), území Maternice jako Hollen Busch (zřejmě Höllenbusch, tj. Pekelná houština resp. Pekelný hvozd) a Janský vrch (Johannberg). Teprve ve II. vojenském mapování se objevují další názvy jako Hexenstein (Žaltman), Brenden (Brendy, tj. Paseka v Jestřebích horách), Borek v Bukovinském hřbetu, Borki (správně Borky, dnešní vrchol U buku), Suchý kopec (dnešní Fara), Maternice a za ní směrem na severozápad Habřina (na některých mapách vyznačena) a Hellerwald dále nad Horní Kostelec (dnes na mapách nepojmenováno), poté Sandhübel (dnešní Studený nad Chlívci), Na Perny (dnešní Na Perném, 639 m n. m.), samozřejmě Schwedenberg (Švédský vrch), Kolčarka, Hinterwald (dnes značeno jako Zadní les, severovýchodní svahy hor mezi Kolčarkou a Kraví horou) a také Leierberg (zřejmě dnešní Markoušovický kopec 702 m n. m.) Na mapě Čech z poloviny 19. století se místo dnešní Maternice objevuje název Warta B. (tj. Wartaberg neboli Strážná hora, dnes na některých mapách je část Maternice označena jako Varta). Švédský vrch nebo spíše dnešní vrch Strážnice (633 m n. m.) je značen jako Poledny Berg (na některých mapách dnes můžeme najít název Polední bunkr jako součást předválečného opevnění na severovýchod od Strážnice). Je zřejmé, že ne všechny názvy byly zaznamenávány resp. ne ve všech případech byly zaznamenávány na týchž místech. Velmi podrobně jsou například na dnešních mapách značeny jižní výběžky Maternického hřbetu na levém břehu řeky Metuje u Hronova: od západu postupně Kleprlíkova hora, Homolka, Havrlinka a Borky, dále mezi Zličkem a Sedmákovicemi holý vrch Březiny (483 m n. m.)
Vodní toky Jestřebí hory patří do povodí Labe, do něhož je voda z hor odváděna z menší části Úpou, která však do oblasti hor přímo nezasahuje (přítoky Ličná, Petříkovický potok, Rtyňka) a z větší části řekou Metuje (důležité přítoky Dřevíč z Jívky, Zbečnický potok a Brlenka ). S hor stéká velké množství dalších větších a menších, většinou bezejmenných potůčků, které jsou přítoky zde zmiňovaných větších toků. Například jen Materník (Zbečník) má pět přítoků evidovaných v Centrální evidenci vodních toků (IDVT) a daleko větší počet jich má ještě například Jívka. Hory jsou rozděleny příčně vodními toky následovně: údolí Petříkoveckého potoka rozděluje Žaltmanský hřbet, resp. od něj odděluje masiv Janského vrchu na severozápadě; údolí potoka Materník (Zbečník) odděluje Žaltmanský hřbet od Maternického hřbetu; údolí Metuje rozděluje v Hronově Maternický hřbet na dvě části; údolí Brlenky odděluje Maternický hřbet od Bukovinského hřbetu.
Dále údolí Strouženského potoka odděluje Bukovinský hřbet od Levínské vrchoviny, zčásti na polském, zčásti na českém území.
Rozhledny Na vrcholu Žaltmanu byla postavena rozhledna Žaltman s výhledem na Krkonoše, Orlické hory, Stolové hory, Soví hory, Kunětickou horu a Broumovskou vrchovinu.
V roce 2014 byla necelé 4 km severozápadně od rozhledny Žaltman zpřístupněna Slavětínská rozhledna.
Turistické trasy Jestřebími horami vede značné množství značených i neznačených cest: nejlepšími východisky jsou Hronov a Malé Svatoňovice. Jestřebí hory se dají přejít celé kombinací červené a zelené značky, které v podstatě vytváří hřebenovku s tím, že v úseku pod Švédským vrchem si lze do Odolova vybrat jednu z nich (jdou jinudy ale v podstatě paralelně).
– červená: z Hronova východním směrem z údolí Metuje přes Vrše (519 m n. m. – pěkný rozhled) do údolí Brlenky (Sedmákovice) a dále částí Bukovinského hřbetu přes Závrchy do Machova z Hronova západním směrem z údolí Metuje přes Jírovu horu a dále po Maternickém a Žaltmanském hřbetu až do Odolova; na rozcestí U Jírovy hory možnost přestoupit na modrou značku , která vede údolím Rokytníka na Turov; dále na rozcestí U Maternice možnost přestoupit na zelenou na Turov; v Odolově možno pokračovat po zelené dále na západ – zelená z rozcestí U Maternice na Turov (Radvanická vrchovina), odtud přes Chlívce kolem Švédského vrchu do Odolova a dále hřebenovkou až do údolí Petříkoveckého potoka a dále na Janský vrch
Na hřeben Jestřebích hor je možné se dostat z mnoha míst: kromě Hronova nebo i Machova (přímo po červené), resp. Zbečníka po modré (případně na tuto modrou po zelené z Hronova směr Červený Kostelec), také ze Žďárek (Velkého Poříčí) po žluté do Závrch, z Horního Kostelce po zelené nebo po žluté na Krkavčinu, ze Rtyně v Podkrkonoší po žluté do Odolova, z Červeného Kostelce po modré přes Bohdašín ke Švédskému vrchu, z Malých Svatoňovic po žluté , červené nebo modré na Kolčarku, resp. k Žaltmanu, nebo z Malých Svatoňovic přes Čížkovy kameny po k Markoušovické rozhledně, z Radvanic po modré k Žaltmanu… nebo jakoukoli jinou cestu vzhůru.
Cyklotrasy Celou hřebenovku lze celkem slušně přejet na kole: lze využít jak oficiálních cyklotras, hlavně červenou 4091 z Lhoty u Trutnova do Horního Kostelce, (na ni se lze napojit ze Lhoty též trasou 4029 pod Čížkovými kameny, resp. zelenou 4209 z Malých Svatoňovic); z Horního Kostelce můžeme sledovat turistickou červenou do Maternice a přes Jírovu horu do Hronova (velmi dobře sjízdné) nebo v Maternici uhnout na turistickou modrou kolem Skalákovy Studánky do Zbečníka. Části těchto cest jsou asfaltované, nejhorší povrch (typicky lesní) je z Paseky v Jestřebích horách k Bílému kůlu u Žaltmanu.
Pokud jde o cyklistické využití turistických cest v západní části – zelená do Petřikovic nebo odtamtud dál po zelené či žluté přes Janský vrch nebo obráceně, je to sportovnější záležitost, ale je možná. Pokud by byl naším východiskem Hronov a jeli bychom opačným směrem na západ, pak nastoupání přímo po červené je náročné, rozumnější je využít modrou ze Zbečníka přes Maternici (velmi dobrá cesta).