Ritus či obřad je náboženský termín z prostředí křesťanských církví, který označuje celek zvyklostí, liturgických předpisů, právních nařízení, apod. Pojem ritus se nejčastěji používá s ohledem na způsob sloužení bohoslužby. Tento pojem ale zahrnuje také liturgické, teologické, duchovní a právní dědictví, které je charakteristické pro jednotlivé církve a jimi užívanému ritu. Každá křesťanská církev se hlásí k určitému ritu, zároveň je ale možné, aby více církví užívalo jeden společný ritus; v takovém případě tyto církve sdílejí stejnou formu bohoslužby, avšak v teologických otázkách se mohou lišit.Srovnání z pohledu CCEO (Kodexu kánonů východních cíkrví) kán. 28: „Obřad je liturgické, teologické, duchovní a disciplinární dědictví, odlišující se kulturou a historickými okolnostmi národů, které se projevuje ve způsobu života víry vlastním každé církvi sui iuris.“ Může vztahovat na posvátný obřad (např. pomazání nemocných), který může, ale nemusí mít status svátosti v závislosti na křesťanském vyznání (v římském katolicismu je pomazání nemocných svátostí, zatímco v luteránství nikoli). Toto použití ritu se liší od odkazu na rodiny liturgických ritů, jako jsou např. byzantský a latinský liturgický ritus.
Rodiny liturgických ritů náhled|Posvátný prestol v oltáři pro božskou liturgii Hlavní článek: Rodina liturgických ritů Každá křesťanská církev je charakterizována jedním ze šesti ritů, z nichž pět je spojeno s východním křesťanstvím, a jeden se západním křesťanstvím. Západní církev používá pro bohoslužbu termín mše, resp. mše svatá. Východní církve používají pro bohoslužbu termín božská liturgie. Z těchto bohoslužeb se pak odvíjejí jednotlivé rity. Tradice rozeznává několik východních božských liturgií: liturgie sv. Jana Zlatoústého liturgie sv. Marka liturgie sv. Jakuba (sv. Justa) liturgie sv. Basila Velkého liturgie předposvěcených darů sv. Řehoře Dialoga (tj. sv. Řehoře Velikého)
Starobylé východní církve slouží koptskou liturgii sv. Basila.
Východní liturgické rity
Ve východních církvích existuje pět hlavních liturgických ritů (rituálů). Jednotlivé církve v rámci jednoho ritu se pak od sebe liší svým kulturním vnímáním daného ritu. Východní liturgie byla blíže lidu díky upřednostňování lidových jazyků a využívání symbolů:
alexandrijský ritus s liturgií sv. Marka, koptskou (sv. Cyrila Alexandrijského, Řehoře z Nazianzu, sv. Basila) a etiopskou; arménský ritus, který vzešel z byzantského ritu, obsahuje prvky syrské a latinské liturgie; byzantský ritus (zvaný též konstantinopolský) s liturgiemi sv. Basila, sv. Jana Zlatoústého a předposvěcených darů; východosyrský ritus neboli chaldejský s liturgiemi nestoriánskou, chaldejskou a syromalabarskou; západosyrský ritus neboli antiochijský ritus s liturgií sv. Jakuba, a s melchitskou, jakobitskou a maronitskou liturgií.
náhled|Oltář pro Tridentskou mši (či Mši Pavla VI. slouženou zády k lidem)
Západní liturgický ritus
římský ritus, který má svou řádnou formu (lat. forma ordinaria) v podobě Mše Pavla VI. a mimořádnou formu (forma extraordinaria) v podobě Tridentské mše Tuto západní klasickou liturgii (v různých malých obměnách) užívá více než polovina křesťanů. Jde o vnější projevy víry, označované jako obřady. Jedná se o sociální jednání smyslově dostupné, kde je důležitý i prostor a čas. Společnými prvky shromáždění církve jsou: čtení z Bible a výklad (kázání, homilie); modlitby: mohou být předem určené i improvizované, individuální, společné a formou mluvenou i zpívanou; symbolické úkony: svátosti (např. křest, biřmování, eucharistie, manželství); místo konání: především kostel (nebo chrám, svatyně), kde jsou viditelně uspořádána místa pro jednotlivé činnosti a osobu vedoucí obřad.
Mezi rity příbuzné s římským (tj. rity západní) v současnosti patří např. ambrosiánský či mozarabský ritus. Dále kdysi existovaly i jiné západní rity jako např. severoafrický, galikánský či keltský ritus. Části některých západních mnišských řádů zachovávají také své rity, zde patří např. dominikánský či karmelitánský ritus.
Rity a svátosti
Katolicismus náhled|Oltář pro Mši Pavla VI., slouženou čelem k lidem V katolické církvi se „obřad“ často vztahuje k tomu, co se také nazývá svátost a příslušné liturgie založené na liturgických jazycích a tradičních místních zvycích, stejně jako obřady spojené se svátostmi. V křesťanském katolicismu je například svátost pomazání nemocných/poslední pomazání jedním ze svátostných obřadů, protože se udělují někomu, kdo umírá nebo umíral. Dalšími jsou svátost smíření a eucharistie (podávaná jako viatikum v případě umírajícího). Od Druhého vatikánského koncilu se pomazání nemocných uděluje těm, kteří jsou vážně nemocní, ale nejsou nutně v bezprostředním nebezpečí smrti. Dalším příkladem je obřad křesťanské iniciace dospělých. Termín „ritus (obřad)“ se začal hojně používat po Druhém vatikánském koncilu. Ačkoli se „obřad“ často spojuje s přijetím „svátosti“, je technicky nesprávné říkat, že člověk přijal „obřad“, protože svátost je to, co se přijímá při obřadu. Obřad se skládá z modliteb a úkonů, které vysluhovatel svátosti při udělování svátosti provádí. Proto je nesprávné říkat, že se někomu dostalo „posledních obřadů“, protože tento člověk skutečně přijal „poslední svátost“, a to služebníkem při obřadu, který vykonal „svátostný obřad“.
Protestantismus V mnoha protestantských křesťanských denominacích se slovo obřad často používá právě pro důležité obřady, které nejsou považovány za svátosti nebo ordinaci. V 39 článcích anglikánského společenství a v článcích náboženství metodistické církve se uvádí, že „existují dvě svátosti, které Kristus, náš Pán, ustanovil v evangeliu, a to křest a večeře Páně.“Třicet devět článků, článek XXV.Články náboženství, článek XVI. V anglikánské a metodistické tradici se proto za obřady považují: „biřmování, smíření (vyznání hříchů), manželství, svěcení a pomazání nemocných“. Podobně „obřady moravské církve jsou biřmování, manželství a svěcení.“ V luteránské tradici se za luteránské svátosti považují křest, svatá eucharistie a zpověď s rozhřešením, zatímco biřmování, pomazání nemocných, manželství a svěcení jsou obřady. Pokud jde o liturgii, západní luterské církve používají obřady založené na Formula Missae, zatímco východní luterské církve používají byzantský obřad. „Ostatní svátosti křesťanské tradice – biřmování, manželství a svěcení – jsou pro luterány pouze obřady církve.“
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Související články
Externí odkazy
Kategorie:Liturgie Kategorie:Rituály Kategorie:Mše Kategorie:Teologie