Královský rychtář, nazývaný též císařský rychtář, působil v královských městech v letech 1547–1783. Byl to správní úředník, jehož úkolem bylo kontrolovat chod městské správy z hlediska fiskálních a ideologických zájmů panovníka.
Kompetence a činnost
Pro královská města měla porážka stavovského odboje z roku 1547 neblahé následky. Na určitou dobu jim byla odňata panovnická privilegia, dočasně přišly o své poddanské a zádušní vesnice. Zároveň byla ve všech zřízena nová správní funkce v podobě královského rychtáře. V pražských městech byla za tímto účelem zřízena funkce královských komisařů. Ve městech tak působili rychtáři dva: městský měl na starosti potírání kriminality a v rámci tzv. rychtářského soudu vykonával jurisdikci nad menšími přestupky. Naproti tomu královský rychtář, v pramenech také nazývaný "císařský", ve městě hájil panovnické zájmy a účastnil se všech zasedání městské rady a konšelského soudu.
Královského rychtáře jmenovala Česká komora. Měl na starosti hospodářské zájmy panovníka. Dohlížel tudíž, aby se do státní pokladny odváděly povinné dávky, např. peníze z odúmrti a berně, měl dohled nad cechy. Do jeho kompetence spadal i dozor nad zádušním hospodařením. Teoreticky měl dohlížet i na účast v nedělních bohoslužbách. (Dále jen Žatec 2004). Česká komora do funkce dosazovala příslušníky místní vládnoucí elity, často respektovala návrh příslušné městské rady. (Dále jen Louny 2005). Například v Táboře působilo v letech 1548–1619 celkem devět královských rychtářů. Šest z nich na tuto pozici přešlo z funkce primátora. V předbělohorském období bývala funkce často doživotní. Královští rychtáři se do městské správy zapojovali i jako členové komisí ustanovovaných městskou radou. Například v Litoměřicích zasedal roku 1603 v tříčlenné komisi pro dozor nad městským pivovarem také královský rychtář, podobné případy jsou známé i z Loun.
Situace se změnila po bitvě na Bílé Hoře. Na místa rychtářů byli dosazováni lidé zvenčí, kteří neměli vazby na místní patriciát a především byli katolíky. Byli pověřeni správou konfiskovaného majetku. Nejednou to byli lidé pochybného charakteru, kteří museli být kvůli zpronevěrám odvoláni, jako např. Jan Začal z Biletína, Bartoloměj Banko z Weissenburku a Hynek Bolenda ve 20. a 30. letech 17. století v Lounech.Louny 2005, s. 142. Rychtář Jindřích Berg si v téže době v Žatci přivlastňoval dávky z posudného, které patřilo královské pokladně, a nezaplatil městu ani za udělení měšťanství, ani za nakoupený slad.Žatec 2004, s. 229.
V 18. století, po provedení rekatolizace, už byl královský rychtář opět jmenovaný na návrh městské rady.Louny 2005, s. 166. Úřad byl zrušen v rámci reformy zemské správy v roce 1783.
Odkazy Reference
Literatura Bisingerová, Marie, Úřad královského rychtáře v Kutné Hoře a jeho písemnosti, Sborník Národního muzea v Praze. Řada A – historie, sv. 61, 2007, č. 1–2, s. 81–86. online Francek, Jindřich, Zločin a trest ve Dvoře Králové nad Labem, Trutnov 2010. Katzerowsky, Wenzel, Die königlichen Richter von Saaz, Mitteilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen XVIII, 1879, s. 61–68. online. Novotný, David, Královští rychtáři ve východočeských zeměpanských městech v době předbělohorské, Olomouc 2012.
Související články Rychtář Městské právo
Externí odkazy Volba královského rychtáře v Brně roku1645
Kategorie:Dějiny správy v Česku Kategorie:Zaniklé profese Kategorie:Administrativní profese