Mária Bartuszová (24. dubna 1936, Praha – 22. prosince 1996, Košice) byla slovenská sochařka českého původu, která žila a tvořila v Košicích a patří mezi významné osobnosti středoevropského poválečného sochařství. Je známá svými organickými, abstraktními sádrovými sochami, které působí křehce, poeticky a zároveň hluboce fyzicky. Její díla jsou součástí sbírek Centre Pompidou v Paříži, Slovenské národní galerie v Bratislavě a Tate v Londýně.
Život Mária Bartuszová se narodila v roce 1936 v Praze. Studovala od roku 1956 na pražské Umprum v ateliéru porcelánu a keramiky u prof. Otty Eckerta. Počas studií poznala Juraja Bartusze, kterého si v roce 1961 vzala. V roce 1963 se s manželem odstěhovala do Košic, kde žila a tvořila až do své smrti. Zemřela v roce 1996 na následky autoimunitního onemocnění – Sjögrenova syndromu.
Tvorba Plastiky Márie Bartuszové lze tvarově i materiálově označit jako křehké. Diváka jako kdyby nabádaly k doteku. Za více než tři desetiletí vytvořila kolem 500 soch, od malých organických forem po zakázky pro veřejný prostor a díla v přírodě. Po celý svůj život vystavovala svá díla, převážně v Československu, na Slovensku a v Česku. Její práce jsou mimo jiné součástí sbírek Centre Pompidou v Paříži, Slovenské národní galerie v Bratislavě a londýnské Tate.
V 60. letech 20. století experimentovala s vlastní charakteristickou metodou ručního odlévání sádry. Inspirována hrou se svou malou dcerou vytvořila abstraktní tvary naléváním sádry do gumových balónků – jejím charakteristickým materiálem byla bílá sádra, která sochám dodávala křehkost. Sochy tvarovala tlačením, tažením nebo ponořením do vody, čímž vytvářela jedinečné a výrazné tvary. Některé připomínají kapky deště, semena nebo vejce, jiné lidské tělo. Později nechala balóny prasknout a vytvořila tak jemná díla podobná kokonům nebo hnízdům. Vkládala do nich také kusy dřeva a jiné přírodní materiály. K jejím ikonickým dílům patří monumentální bílý pomačkaný obdélník, který připomíná prostěradlo visící na zdi, o který je zapřený od země dřevěný trám.náhled|Bez názvu, 1987|272x272pixelůV letech 1976 a 1983 vedla společně s historikem umění G. Kladkem workshopy pro postižené a zrakově postižené děti. Vytvářela sochy, které umožňovaly nevidomým poznat různé tvary a textury, rozlišovat mezi geometrickými a organickými tvary, rozpoznat jejich emocionální význam a rozvíjet alternativní využití umění s důrazem na dotykové vlastnosti sochy.
V 80. letech Bartuszová často fotografovala svá díla venku, aby zdůraznila jejich úzké spojení s přírodou. V té době se její díla zvětšují a zdánlivě expandují do prostoru, její tvorbě dominovaly čisté oválné formy, jako jsou vydlabaná vejce a skořápky, a idealizované tvary, které byly podrobeny deformaci – drcení, mačkání, lámání a vázání, jako například oválné formy křehké sádrové hmoty, svázané provázkem a někdy zatížené malými kamínky. Ve svých dílech vytvořených po polovině 80. let začala používat jedinečnou metodu získávání sádrových odlitků pomocí charakteristické techniky zvané „pneumatické tvarování”.
Ocenění Řád Ľudovíta Štúra I. třídy, in memoriam 2022.
Výstavy Svá díla Bartuszová poprvé vystavila v roce 1966 v rámci Výstavy mladých v Domě umění v Brně. Od roku 1968 patřila k členům umělecké skupiny Klub konkrétistů, se kterou rovněž vystavovala. První samostatní výstava se uskutečnila v Galerii Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíně v roce 1983 pod názvem Transformácia foriem – Sochy Márie Bartuszovej. Většího ohlasu se její tvorbě dostalo až posmrtně. V roce 2005 proběhla v SNG její retrospektivní výstava Cesta k organickej plastike. Pro rozpoznání kvalit její tvorby v evropském kontextu byly mezníky zejména kolektivní výstavy Documenta XII. v Kasselu v roce 2007 a Rollenbilder in der Kunst Osteuropas v MUMOK ve Vídni roce 2009. V roce 2022 se pak uskutečnila její samostatná retrospektiva v londýnské Tate Modern, která ji definitivně etablovala mezi tvůrce světového významu.
Samostatné výstavy
1967 – spolu s Jurajem Bartuszem, Košice 1976 – Sochařské sympozium I, ZDŠ pro nevidomé, Levoča 1983 – Transformace forem – Sochy Márie Bartuszové, Trenčín 1983 – Sochařské sympozium II, ZDŠ pro nevidomé, Levoča 1988 – Sochařské práce I. 1962–1987, Košice 1988 – Sochařské práce, Prešov 1997 – Hommage à Maria (věnováno Márii Bartuszové 1936–1996), Košice 2005 – Cesta k organické plastice, retrospektivní výstava, Bratislava 2006 – Klíčení, retrospektivní výstava, Banská Bystrica 2006 – Cesta k organické plastice, Košice 2006 – Cesta k organické plastice, Rimavská Sobota 2007 – Maria Bartuszová, výběr ze sochařské tvorby, Bratislava 2008 – Negative volumes, Mnichov 2009 – Maria Bartuszova, Mnichov 2011 – Maria Bartuszová, Mnichov 2014–2015 Formy Przejściowe – Provisional Forms, Varšava 2022–2023 Maria Bartuszová, Tate Modern, Londýn 2023–2024 Maria Bartuszová, Salcburk 2025 – Malé prázdno plné malého nekonečného vesmíru, Hluboká nad Vltavou
náhled|Fontána u obchodního domu Dargov, Košice|285x285pixelů
Realizace v architektuře (výběr)
1975 – Stěna zasedací místnosti, Jihoslovenský celulózo-papírenský kombinát, Štúrovo 1982 – Dvoudílná plastika, Krematorium, Košice 1982 – Stěna administrativní budovy, Východoslovenské železárny, Košice 1984 – Nádvoří Studentského domova, Košice 1986 – Fontána, Obchodní dům Dargov, Košice
Odkazy Reference
Externí odkazy
archiv Márie Bartuszové
Kategorie:Slovenští sochaři Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Kategorie:Lidé z Prahy Kategorie:Narození 24. dubna Kategorie:Narození v roce 1936 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 22. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1996 Kategorie:Úmrtí v Košicích Kategorie:Ženy