Thayngen je obec v kantonu Schaffhausen v německy mluvící části Švýcarska. Žije zde obyvatel.
Geografie náhled|vlevo|Celkový pohled na Thayngen Thayngen se nachází v oblasti Reiat, severovýchodně od města Schaffhausen. Údolí Thayngenu tvoří malá říčka Biber. Na severní straně se nad obcí ve výšce asi 550 m n. m. tyčí vrchol Chapf.
Zvláštností území Thayngenu je, že má delší hranici s Německem (12 km) než spojení se zbytkem Švýcarska (7 km).
Thayngen sousedí se švýcarskými obcemi Büttenhardt, Dörflingen, Lohn, Stetten a městem Schaffhausen.
Historie náhled|vlevo|Letecký pohled (1958) V lokalitách Kesslerloch a Weier byly nalezeny archeologické nálezy z pravěku. První zmínka o obci pochází z roku 995 pod názvem Togingen. Vlastníky pozemků v Thayngenu byly kláštery St. Blasien a Petershausen. Nižší soudní pravomoc vykonávali páni ze Stoffelnu a Blumeneggu. Ti v roce 1359 prodali své nároky rodu Hün von Beringen, který je sňatkem převedl na rody Im Thurn a von Fulach. V roce 1580 rod von Fulach postoupil svá práva městu Schaffhausen. Již v roce 1460 přešly pravomoci rodu von Stoffeln na město, přičemž právní spory o nižší příslušnost pokračovaly až do roku 1565. Vyšší soudní pravomoc připadla v roce 1465 Rakousku prostřednictvím hrabat z Nellenburgu-Veringenu a baronů z Tengenu, kteří ji v roce 1723 definitivně prodali městu Schaffhausen. Kostel, poprvé zmiňovaný v roce 1157, vyhořel během bitvy ve Švábské válce v roce 1499 a v roce 1504 byl znovu postaven. Patronátní práva byla v roce 1243 převedena z kláštera svatého Blasiena na katedrální kapitulu v Kostnici, kde zůstala i přes reformaci až do roku 1803. Katolická farnost Thayngen, založená v roce 1931, se v roce 1952 přestěhovala do nové církevní budovy. Svobodná evangelická církev působí v Thayngenu od roku 1902.
Ještě v roce 1820 patřil Thayngen s více než 110 hektary vinic k největším vinařským oblastem kantonu. V důsledku konkurence z jižního Německa, poškození vinných rostlin fyloxéry a industrializace se plocha vinic do roku 1976 zmenšila na 2 ha; v roce 2008 pak znovu činila 10 ha. Dvě třetiny rozlohy obce jsou využívány pro zemědělství. Napojení na železnici v roce 1863 znamenalo počátek industrializace, která je pro Thayngen charakteristická dosud (54 % pracovních míst ve 2. sektoru v roce 2005). V roce 1907 převzala firma Knorr prázdné prostory obuvnické továrny Stengelin, Hosch & Co, která byla uzavřena v roce 1904. Po první světové válce zde zřídila vlastní výrobní závody a ještě na počátku 21. století byla nejvýznamnějším zaměstnavatelem v Thayngenu (jako součást skupiny Unilever). Celní úřad Thayngen-Bietingen je druhým největším na německo-švýcarské hranici.
Obyvatelstvo náhled|vpravo|Tradiční architektura obce Vývoj počtu obyvatel Rok 1850 1860 1888 1900 1910 1930 1950 1970 1980 1990 2000 2020 Počet obyvatel 1252 1233 1284 1508 1760 2070 2461 3640 3751 3773 3906 5608 Z 5151 obyvatel obce k 31. prosinci 2013 bylo 1057 cizích státních příslušníků (20,5 %). Počet různých národností není statisticky evidován.
Thayngen je německy mluvící obcí; 90,25 % obyvatel má němčinu jako mateřský jazyk. Nejčastějšími jazyky přistěhovalců jsou italština (3,11 %) a srbochorvatština (1,99 %).
Hospodářství náhled|vpravo|Továrna Unilever nad železniční stanicí Thayngen Nejvýznamnějším zaměstnavatelem v obci je Unilever Switzerland, mateřská společnost Knorr Nährmittel AG. Dalšími významnými zaměstnavateli jsou tiskárna Augustin, výrobce průmyslové keramiky Metoxit, výrobce tamponových tiskařských strojů Teca-Print AG a Rieker Schuhe. V Thayngenu sídlí také velké množství obchodních a servisních firem. Ještě před několika lety se v Thayngenu nacházela také cementárna Holcim, založená v roce 1910 (dříve známá jako cementárna na portlandský cement), která byla v roce 2003 uzavřena a částečně zdemolována.
V Thayngenu je několik vinařství a farem. Vinařství zde má dlouhou tradici a specialitou je pěstování vinné révy tzv. stylem stickel. Jedná se o individuální způsob pěstování pomocí dřevěných kůlů, který je velmi náročný na pracovní sílu. Pěstuje se zde převážně Rulandské modré, je zde několik speciálních lokalit orientovaných na jih, z vinic chráněných před severními větry se vyrábí víno Thaynger Reiatwein. Pěstitelské oblasti jsou součástí vinařského regionu Schaffhauser Blauburgunderland.
Doprava Thayngen leží na evropské silnici E41/E54 ze Schaffhausenu do Singenu. Dalšími silničními spojeními jsou hlavní silnice 146 do Bibernu a Hofenu a hlavní silnice 15 do Schaffhausenu, která je od vybudování kantonální dálnice Mutzentäli (dálnice A4) málo využívaná. Druhá jmenovaná silnice je výhodnějším spojením pro téměř všechny cesty v tomto směru. Do Dörflingenu vede vedlejší silnice.
Thayngen je spojen veřejnou dopravou prostřednictvím železniční stanice na úseku mezi Schaffhausenem a Singenem na trati Hochrheinbahn (Basilej – Singen – Kostnice). Existuje zde také přímé spojení S-Bahn (linka S24) na trase Winterthur – letiště Curych – Curych – Thalwil – Baar – Zug.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Obce v kantonu Schaffhausen