Jezdecká srážka u Střezetic byla bojovým střetem v závěrečné fázi bitvy u Hradce Králové 3. července 1866, rozhodující bitvy prusko-rakouské války. Dvě rakouské jezdecké divize silné jezdecké útoky proti postupující pruské armádě u obcí Střezetice, Rozběřice a Dlouhé Dvory, aby ulehčily ustupující pěchotě. Do střetu se zapojilo celkem okolo 11 tisíc jezdců, soustředěných v 39 a půl rakouských a 31 pruských eskadronách. Boj proběhl během pouhé půlhodiny ve dvou samostatných střetech: útok hesenských kyrysníků u Rozběřic nejprve odrazil pruskou jízdní brigádu pod velením generálmajora Georga von der Groebena zpět do Dlouhých Dvorů, ve stejné době byl u Střezetic proveden útok 3. rezervní jezdecké divize proti pruským dragounům se střídavým úspěchem. Rakouský jízdní útok však již nemohl změnit jejich všeobecnou porážku v celé bitvě.

Po jezdecké bitvě u Liebertwolkwitz v rámci bitvy u Lipska roku 1813 se jednalo o druhou největší a poslední velkou jezdeckou bitvu 19. století.

Předehra náhled| Mapa bojiště bitvy u Hradce Králové|vlevo

Rakouský útok Po necelých dvou týdnech bojů prusko-rakouské války ve východních Čechách, ve které krom bitvy u Trutnova, byla rakouská armáda ve všech bitvách poražena, došlo s rozbřeskem 3. července 1866 v okolí pevnostního města Hradec Králové k začátku rozhodující bitvy střetu. Během dopoledne mělo Rakousko mírnou převahu. Rakouské dělostřelectvo, vybavené moderními bronzovými čtyř- a osmiliberními děly s dostřelem několika kilometrů, odráželo nápor 1. pruské armády palbou od obce Lípa.

Jakožto zamýšlené vyvrcholení bitvy vydal rakouský vrchní velitel, polní zbrojmistr Ludwig von Benedek, kolem poledne rozkaz zahájit protiútok v oblasti lesa Svíb. Přiblížení pruské 2. armády mezitím nabralo zpoždění kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám, když pak zpráva o jejím přiblížení dorazila do rakouského štábu, ten toto vyhodnotil jako ohrožení pravého křídla a bylo nutné okamžité přeskupení opuštěného útoku. Brigády rakouského II. a IV. armádního sboru pod vedením generálů Antona Mollinaryho von Monte Pastella a Karla von Thuna a Hohensteina musely rychle obnovit své staré pozice mezi vesnicemi Chlum a Neděliště. Odvolání IV. sboru ze Svíbu přišlo rychle, II. sbor ustupoval pomaleji a dokázal odrazit slabý útok pruské jízdy.

Zásah pruského gardového sboru Poté, co pruský korunní princ Fridrich pochopil situaci, okamžitě vyslal svou pěchotu, aby zaútočila na pravé křídlo nepřítele. Na rozkaz plukovníka Krafta Karla zu Hohenlohe pálily baterie pruského gardového sboru z linií obcí Žíželeves, Račice a Habřina směrem k rakouskému obrannému postavení mezi Hořiněvsí a Trotinou. Dělostřelecká výměna mezi dělostřelectvem gardového sboru a 5 rakouskými bateriemi byla soustředěna v jihovýchodní části Hořiněvsi. Pruské dělostřelectvo posílené sedmi dalšími bateriemi mělo nad nepřítelem drtivou převahu: 90 pruských děl čelilo 40 rakouským kanónům. Ve 13 hodin dorazila do Hořiněvsi pruská 1. gardová divize (generál Wilhelm Hiller von Gaertringen), 2. gardová divize (generál Heinrich von Plonski) se svou prostřední kolonou již přiblížila k Žíželevsi. Na východ pochodoval VI. sbor pod vedením generála Louise von Mutia směrem na Račice, s 11. divizí na pravém a 12. divizí (generálporučík von Prondzynski) na levém křídle, nalevo od potoka Trotiny. Obě jednotky měly zájem zasáhnout před příchodem V. armádního sboru (generál pěchoty Karl Friedrich von Steinmetz), VI. Sbor následoval stejným směrem za nimi.

Zatímco rakouská 2. lehká jízdní divize pod vedením generálmajora Emmericha von Thurn-Taxis zajistila ústupová postavení Labe postavením západně od Lochenic, obsadila pruská 12. divize blízkou vesnici Sendražice. V Račici a na dolním toku Trotiny se pruské jednotky generálporučíka Heinricha Adolfa von Zastrow (11. divize) střetly jen se slabými částmi brigády generálmajora Gustava von Henriqueze (II. armádní sbor), která ustoupila k Lochenicím kvůli otevřenému levému křídlu podél řeky Labe. Ve 14 hodin byl nakonec rakouský IV. Sbor ze svých pozic mezi Máslojedy a Hořiněvsí a tamní vyvýšené pozice převzala pruská armáda. Rakouská brigáda plukovníka Emmericha von Fleischhackera a 7. husarský pluk pak zajistili oblast okolo obce Čistěvec. Se zhroucením pravého křídla museli i oni ustoupit do pozic mezi Lípou a Dlouhými Dvory. Odtud do Všestar vytvořila rakouská záloha zabezpečenou bojovou linii 120 děl, která měla Prusy zastavit.

Pruská 1. pěší brigáda následně zaútočila po svahu směrem na Rozběřice. I. a VI. armádní sbor se bránit jejich postupu, ale byl zatlačen zpět. Mezitím se pruská 11. divize stala na východě a obsadila vesnice Sendražice a pronikla do obce Neděliště. Zároveň pět praporů 12. divize překročila říčku Trotinu ve stejnojmenné vesnici a postupovala po hlavní silnici na Hradec Králové.

Bitva o Chlum náhled| Václav Sochor : Baterie mrtvých|297x297pixelů S podporou 70 děl pronikli Prusové na klíčový bod rakouského postavení u Chlumu. Obrana Chlumu byla svěřena plukovníku Carlu von Eppanovi, 46. pěší pluk Sasko-Meiningen 62 pěšího pluku König von Bayern vedl plukovník Slaveczi. Krátce po 13. hodině nařídil generál von Appiano své brigádě, která trpěla pod nepřátelskou palbou, aby vesnici Chlum vyklidila. Dělostřelectvo rakouského III. sbor se pokusilo zastavit frontu nepřátelské pěchoty., prapor 46 pěšího pluku se stále bránil jižně od vesnice. 7. Baterie pod velením kapitána Augusta von der Groebena se úporně snažila zabránit Prusům v postupu ke svým pozicím. Pozdější tzv. „Baterie mrtvých“ byla ze severu napadena z týlu a zcela obsazena pruským 1. gardovým pěším plukem. Kromě 53 vojáků a 68 koní přišla baterie také o sedm z osmi děl, ale akce brigády jihovýchodně od Chlumu umožnila odtržení brigády generála von Appiana. Po dobytí Chlumu padlo během několika minut do rukou Prusů 14 nepřátelských děl. Záložní dělostřelectvo Pruského gardového sboru bylo umístěno na východních kopcích Chlumu. Pruská pěchota vybavená jehlovými puškami systému Dreys trhala velké mezery v rakouských řadách ze všech stran. Jednotky podplukovníka Freiherra von Schimmelpenning byly obklíčeny a musely se se 600 muži vzdát . Po těžkých ztrátách se brigáda von Appiana stáhla směrem na Sweti a Hradec Králové. Zdálo se, že podmaršál Thun již bitvu vzdal a rozhodl se zachránit své jednotky na březích horního Labe ústupem do pevnosti Königgrätz – tento čin záhy postavil ústup zbytku Benedekovy armády do vážné situace. Thun se to později pokusil zdůvodnit tím, že nařídil, aby se jednotky brigády Henriquez stáhly poté, co Prusové o půl hodiny dříve obsadili Chlum a již začali překračovat Labe u Předměřic.

Benedek nemohl uvěřit, že významná místa na Chlumu padla a okamžitě zavelel k protiútoku ku znovudobytí návrší, zástupci velitele IV. sboru, generál von Mollinary a velitel VI. sboru, Wilhelm von Ramming toto rozhodnutí podpořili. V 15:30 pak, bez pokynů od Benedeka, zaútočil Ramming se dvěma bojem nenarušenými brigádami pod velením plukovníka Ferdinanda von Rosenzweiga, aby zajistili Rozběřice a dobyli zpět Chlum. Ve stejnou dobu rakouská děla zdvojnásobila svou palebnou sílu na pruské pozice u Dlouhých Dvorů, aby podpořila jejich akci. Protiútok podpořený 1. rezervní jízdní divizí však narazil na tři pruské gardové prapory pod velením plukovníka Bernharda von Kessela. Kesselovi gardisté postupovali dále na jih a obsadili Rozběřice, následně se pak zúčastnily včasného útoku 11. Divize (ze směru od Nedelistu), který zničil Rosenzweigovu brigádu a donutil rakouské jednotky k ústupu. Během střetu padl po zásahu šrapnelem pruský generál Hiller von Gärtringen, jeho jednotky ale pevně držely pozice na zaujaté na Chlumu.

Stažení rakouské armády V 16 hodin dal náčelník generálního štábu Helmut von Moltke konečně pruské 1. armádě rozhodnutí: rozkaz armády k postupu ve středu. S rozpadem rakouské fronty se rakouský III. a X. sbor stahoval přes linii Dlouhé Dvory a Rosnice. Mezitím byla pruská brigáda Alvensleben úspěšná i na východě a po prudkém střetu se zbytky brigády Fleischhacker, která ustupovala z Čistěvsi, obsadila les u vsi Lípa a téměř ihned poté vtrhla střední kolona 2. gardové divize také dovnitř obce.

Jízdní bitva mezi Rozběřicemi a Dlouhými Dvory Aby ulehčily těžce bojující a ustupující pěchotě, zaútočily nakonec dvě rakouské jezdecké divize u Střezetic, Rozběřic a Dlouhých Dvorů, kde se proti sobě postavilo 39 a půl rakouských a 31 pruských eskadron.

Mezi 15:30 a 16:00 pruská 1. armáda obnovila postup ve středu mezi Sadovou a Mokrovousy. Jejich vrcholy již dosáhly Dlouhých Dvorů a Střezetic, ze severu se pak blížila gardová pěchota 2. divize. armády, která již byla před obcí Lípa. Následná jezdecká bitva vypukla poté, co se rakouské brigády Leiningen, Mondel a Knebel (X. sbor) právě stáhly z oblasti Rozběřic, kde se naposledy nacházel pěší pluk Deutschmeister a části brigády Poschacher. V této situaci bylo možné dosáhnout pouze spořádaného stažení a vyhnout se zničení vlastních sil. V této době byly v ic ?? stále umístěny jednotky rakouských brigád Rosenzweig a Poschacher, rakouská 1. záložní jízdní divize byla dislokovaná vpravo od pěší brigády Abele v oblasti západně od Všestar a Rosnic. Jezdecká brigáda Schindlöcker předtím ustupovala z Chlumu souběžně se silnicí do Všestar. Solmova jezdecká brigáda se přesunula do Dlouhých Dvorů a po těžké palbě odtud ustoupila směrem na Rosnice, přičemž napravo v té chvíli měla Hesenský pluk a nalevo Ferdinandovy kyrysníky.

náhled| Bitva mezi císařskými husary a pruskými kyrysníky (Alexander von Bensa, 1866)|vlevo|258x258pixelůPruská jezdecká brigáda Groeben (husarský pluk č. 12 a 4 a 5. eskadrona dragounského pluku č. 3) dosáhla obce Lípa, zatímco v 16:10 byla záložní jízdní divize (kníže z Holštýnska) napadena rakouskou jízdní brigádou Schindlöcker (kyrysnické pluky č. 9 a 11), která měla rozkaz krýt rakouský ústup. Pruská brigáda Groeben zaútočila s 3 Neumarkským dragounským plukem a 12 husarským plukem přes Dlouhé Dvory. 1., 2. a 3. eskadrona 3. dragounského pluku se otočila směrem ke Střezeticím. Pruský husarský pluk č. 12 (plukovník Barnekow) zahájil útok proti ustupující Leiningenově brigádě. Ve druhém sedu dorazil do bitvy rakouský 11. kyrysnický pluk. Poté, co generálmajor Groeben osobně předal instrukce k husarům směr útoku jižně od vesnice Rozběřice, následovalo tento pohyb 6 eskadron. Potřebný pololevý pivot nebyl kvůli zvýšené rychlosti plně realizován. Husaři zahájili útok proti nepřátelské pěchotě ze sloupové linie v šikmém rozložení, zatímco dragouni, kteří nebyli ve stejné výšce, vytvořili eskadrony vpravo. Když po vesnické cestě projíždělo levé křídlo pruských husarů, dostalo se jim boční palby od pěchoty zbytků brigád Leiningen a Mondel a 28. střeleckého praporu brigády Knebel.

Poté na pruské husary ze směru od Rosnic nečekaně zaútočila nepřátelská jízda. Jakmile se u Dlouhých Dvorů objevila pruská jízda, dostala Schindlöckerova brigáda rozkaz k útoku. Kyrysnický pluk Stadion následovaný 2 škvadronami kyrysnického pluku Kaiser Franz Josef se nemohl plně rozvinout, až 4. a polovina 3. škvadrony konečně přešly k útoku. Pruský 12. husarský pluk nebyl schopen Rakušany sám odrazit, a tak se eskadra 3. divize rychle obrátila. Dragouni napravo proti nepřátelským kyrysům. V následující bitvě byli dragouni úplně dezintegrováni kyrysníky pluku Stadion, i když je ještě 4. pluk podporoval nalevo. Dragounské eskadře se dostalo podpory, na rakouské straně zasáhla druhý sled císařských kyrysníků a husarského pluku Nikolaus. Když Schindlöckerova brigáda začala pronásledovat pruské husary po silnici na Rozběřice, napadl její pravé křídlo nový nepřítel: pomořanský pluk č. 4 plukovníka von Kleista vedl útok z boku proti Stadionovým kyrysníkům a ulehčil tak brigádě Groeben, která se stáhla zpět k Dlouhým Dvorům.

Síly v bitvě

Rakousko náhled| Rakouská dragounská přilba 1. záložní jezdecká divize, Wilhelm ze Šlesvicka-Holštýnska-Sonderburgu

Brigádní generálmajor Eugen von Schindlöcker