Georg Marziani von Sacile (21. října 1805 Vídeň – 8. března 1876 Krapinske Toplice) byl rakouský generál. V armádě sloužil od sedmnácti let, jako vyšší důstojník se vyznamenal v revolučních letech v Uhrách a v Itálii. Postupoval v hodnostech, v roce 1856 byl jmenován polním podmaršálem a během války se Sardinií byl dočasně guvernérem v Dalmácii (1859). Závěr kariéry strávil jako divizní velitel v severní Itálii a v roce 1864 byl penzionován.
Životopis Pocházel z rodiny lombardského původu, narodil se jako prostřední ze tří synů c. k. polního zbrojmistra Franze Marzianiho (1763–1840). Do rakouské armády vstoupil v roce 1821 jako kadet k jezdectvu,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1821; Vídeň, 1821; s. 338 dostupné online o dva roky později byl praporčíkem u 60. uherského pěšího plukuMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1824; Vídeň, 1824; s. 230 dostupné online a v roce 1825 podporučíkem u 40. haličského pěšího pluku. Později sloužil u 51. pěšího pluku v Itálii, kde dosáhl hodnosti nadporučíka (1831) a kapitána (1838).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1840; Vídeň, 1840; s. 221 dostupné online Další roky strávil v Záhřebu a Terstu u 48. pěšího pluku, kde postupoval v hodnostech (major 1842, podplukovník 1846).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 226 dostupné online
V revolučních letech 1848–1849 byl nejprve velitelem výzbroje na uherském ministerstvu války (červenec až září 1848), poté odešel do Vídně a následně se vyznamenal v bojích v Itálii. V druhé fázi italského tažení maršála Radeckého v roce 1849 vedl prapor granátníků ve sboru arcivévody Zikmunda.TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie 1848–1849.; Praha, 2019; s. 300 ISBN 978-80-7557-189-2 V této době v rychlém sledu dosáhl hodnosti plukovníka (1848) a generálmajora (1849).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 54 dostupné online Po potlačení revoluce sloužil nadále v Itálii jako velitel brigády u 8. armádního sboru ve Veroně.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1852; Vídeň, 1852; s. 65 dostupné online V roce 1856 byl povýšen na polního podmaršála a stal se velitelem divize v Banátu se sídlem v Temešváru. V krátkém období od března do května 1859 zastával dočasně funkci guvernéra a vrchního velitele v Dalmácii za nepřítomného Josipa JelačićePřehled představitelů státní správy v Chorvatsku na webu worldstatesmen dostupné online. Po prohrané válce se Sardinií byl krátce velitelem 10. armádního sboruPřehled velitelů armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné online, poté byl znovu velitelem ve Veroně.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1860; Vídeň, 1860; s. 197 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 89 dostupné online V roce 1863 odešel do ústraní ve Štýrském Hradci a k datu 18. února 1864 byl v armádě penzionován.Služební postup Georga Marzianiho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 114 dostupné online
Spolu s otcem užíval od roku 1818 šlechtický titul rytíře s predikátem von Sacile. Během vojenské služby obdržel několik vyznamenání, byl nositelem papežského Řádu sv. Řehoře Velikého a Nejvyššího řádu Kristova, komturem parmského Řádu sv. Ludvíka a velkodůstojníkem osmanského Řádu Medžidie. Mimo jiné získal čestné občanství v italské městě Pescara.Přehled řádů a vyznamenání Georga Marzianiho in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 90 dostupné online
V roce 1846 se oženil s Irmou (Marií) Neuholdovou de Sövenyháza (* 1825), z manželství se narodila dcera Georgina (* 1849) a syn Ludwig (* 1851).Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1878; Brno, 1878; s. 474 dostupné onlineRodina Georga Marzianiho na webu geni.com dostupné online
Odkazy Reference
Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2019; Praha, 2013; s. 296–298 (heslo Marziani ze Sacile) ISBN 978-80-905324-0-3 Externí odkazy Biografie Georga Marzianiho
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Guvernéři Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Nejvyššího řádu Kristova Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Narození 21. října Kategorie:Narození v roce 1805 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 8. března Kategorie:Úmrtí v roce 1876 Kategorie:Muži