Ignaz Ludwig Paul svobodný pán von Lederer (25. srpna 1769 Vídeň – 10. září 1849 Vídeň) byl rakouský polní maršál a vojevůdce napoleonských válek. V rakouské armádě sloužil od roku 1784, jako důstojník jezdectva se vyznamenal ve válkách proti revoluční Francii a v napoleonských válkách. V hodnosti polního podmaršála a divizního velitele vynikl v závěrečné fázi bojů proti Napoleonovi na Rýně a ve Francii, za zásluhy obdržel Vojenský řád Marie Terezie (1814). Později působil v Itálii, jako generál jezdectva (1830) vystřídal posty zemského velitele na Moravě a v Haliči, nakonec byl v letech 1832–1848 zemským velitelem v Uhrách. Na začátku maďarské revoluce požádal o odchod do penze, do výslužby odešel v nejvyšší armádní hodnosti polního maršála (1848).
Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Ledererů Pocházel z úřednické rodiny, narodil se jako mladší syn diplomata a říšského dvorního rady Augusta Gottloba Lederera (1723–1795).Rodina Ledererů in: Biographisches Lexikon des Kaiserthumss Oesterreich dostupné onlineRodina Augusta Gottloba Lederera na webu geni.com dostupné online Do armády vstoupil v prosinci 1784 jako poručík k dragounskému pluku č. 31. Jako důstojník jezdectva se vyznamenal ve francouzských revolučních válkách a po bitvě u Stockachu byl povýšen na majora (1799). Jako podplukovník byl poté přidělen k 4. jezdeckému pluku, s nímž pobýval v Kyjově. V roce 1804 dosáhl hodnosti plukovníka a převzal velení 11. dragounského pluku v Kyjově.Militär Almanach 1807; Vídeň, 1807; s. 54, 277 dostupné online
Pro tažení v roce 1809 byl jmenován generálmajorem a velel brigádě kyrysníků v záložním sboru knížete Lichtenštejna. V dubnu 1809 bojoval u Řezna, poté se vyznamenal statečností v bitvách u Aspern a Wagramu. Po válce byl brigádním velitelem v Sedmihradsku.Militär Almanach 1812; Vídeň, 1812; s. 33 dostupné online V roce 1813 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v závěrečné fázi napoleonských válek byl velitelem divize na Rýně, v roce 1814 se svými jednotkami pronikl do Francie. V tažení roku 1815 bojoval v armádním sboru generála Colloreda a po skončení napoleonských válek byl jako divizní velitel v Mylhúzách součástí okupačních spojeneckých vojsk ve Francii.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1817; Vídeň, 1817; s. 44 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1818; Vídeň, 1818; s. 44 dostupné online
Spojenecká okupační správa Francie skončila svou činnost v roce 1818 a Lederer se poté stal velitelem divize ve Vicenze. Později velel vyšším jednotkám na různých místech v Itálii,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1823; s. 40 dostupné online mimo jiné ve VeroněMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1828; s. 39 dostupné online a od července do prosince 1829 byl krátce zastupujícím vrchním velitelem v Lombardsko-benátském království. V letech 1829–1831 byl zemským velitelem na Moravě a ve Slezsku se sídlem v BrněMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1830; s. 20 dostupné online a v roce 1830 dosáhl hodnosti generála jezdectva. Krátce působil jako vrchní velitel v Haliči (1831–1832)Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1832; Vídeň, 1832; s. 44 dostupné online a nakonec byl dlouholetým vrchním velitelem v Uherském království (1832–1848).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1833; Vídeň, 1833; s. 23, 38 dostupné online V Pešti setrval šestnáct let,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1848; s. 23 dostupné online v závěru kariéry měl účast na začátku maďarské revoluce v roce 1848, kdy vzbouřencům odmítl vydat arzenál rakouské armády pro vyzbrojení uherské Národní gardy. Vzhledem ke svému věku a překotnému vývoji revolučních událostí požádal o uvolnění z funkce. K datu 16. června 1848 byl povýšen do hodnosti polního maršála a 1. července 1848 byl penzionován.Služební postup Ignaze Lederera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 55 dostupné online Zemřel o rok později ve Vídni.
Tituly a ocenění Spolu se všemi členy rodiny užíval od roku 1778 titul svobodného pána.Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1849; Gotha, 1849; s. 243–245 dostupné online Od roku 1815 byl čestným majitelem dragounského pluku č. 2. V roce 1827 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich, Vídeň, 1828; s. 64 dostupné online Jako vrchní velitel v Uhrách byl od roku 1840 držitelem uherského indigenátu.Rod Ledererů in: Siebmacher Wappenbuch dostupné online Během vojenské kariéry získal několik vyznamenání v Rakousku i od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Ignaze Lederera in: Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1845; Vídeň, 1845; s. 287 dostupné online
Rakousko 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1814)Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 63 60x60pixelů zlatý Válečný kříž 1813/1814 (1814) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1827)
Zahraničí 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (Rusko, 1815) 60x60pixelů komandér Řádu čestné legie (Francie, 1819) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Jiří a Sjednocení (Království Obojí Sicílie, 1821) 60x60pixelů velkoříž Řádu sv. Ferdinanda a Za zásluhy (Království Obojí Sicílie, 1827) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Michaela (Bavorsko, 1843)
Rodina V roce 1805 se oženil s Franziskou Xaverií von Trattnern (1785–1856), s níž měl tři syny, všichni sloužili v armádě.Rodina Ignaze von Lederera na webu geni.com dostupné online Nejmladší Hermann (1815–1832) zemřel předčasně jako podporučík, starší synové August (1807–1882) a Moriz (1809–1890) dosáhli u jezdectva generálských hodností.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 102–103 dostupné online
Ignaz pocházel z početné rodiny, jeho bratři Paul (1761–1845), Josef (1771–1812), Karl (1772–1860) a Alois (1773–1842) působili v různých sférách veřejného života, uplatnili se ve státní správě, bankovnictví a diplomacii. Další bratr August (1768–1800) padl jako důstojník v bitvě u Marenga. Z dalších generací se v armádě uplatnili Josefovi potomci, syn Karl Josef (1800–1868) a vnuk Karl Ludwig (1837–1915), kteří také dosáhli generálských hodností. V jedné linii rod užíval od roku 1845 alianční jméno Lederer-Trattnern a jejím potomkům patřil do začátku 20. století velkostatek Slavičín na Moravě.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1901; Gotha, 1901; s. 416–418 dostupné online
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Biografie maršála Ignaze Lederera na webu napoleon-series Biografie maršála Ignaze Lederera in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
Kategorie:Rakouští maršálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Komandéři Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Baroni Kategorie:Polní maršálové Kategorie:Narození 25. srpna Kategorie:Narození v roce 1769 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 10. září Kategorie:Úmrtí v roce 1849 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži