František „Frank“ Dykast (* 20. listopadu 1902 Falknov (Sokolov) – 11. ledna 1982 Kladno) byl český a československý boxer, trenér a promotér. Držitel mistrovského pásu v lehké, veltrové a střední váze mezi lety 1922-1933.
Sportovní kariéra Byl rodákem z obce Falknov (dnešní Sokolov). Na boxerských turnajích profesionálů se začal objevovat od roku 1920 jako žák kladenského trenéra Joe Jahelky. S amatérským statusem předváděl publiku nejčastěji s Ruddie Frolikem tréninkové metody trenéra Jahelky. V říjnu 1920 se stal amatérským mistrem republiky před domácím publikem na Kladně ve velterové váze do 66,7 kg. Civilním povoláním byl řidič – jezdil po Praze taxíkem. Ani později jako boxer profesionál si na živobytí pouze sportovní činností nevydělal. V roce 1929 byl z práce vyhozen za to, že zaměstnavateli poslal neschopenku a mezitím boxoval na slavnosti v Plzni.
Vítěznou premiéru mezi profesionály si odbil v lednu 1921 proti Rakušanu Franz Bergerovi na boxerském večeru ve Vídni, kde boxoval trenér Jahelka s Rakušanem Augustem Kudernatschem. Lidové noviny o jeho zápasu s Bergrem psali: „Dykast je právě tak hbitý v obraně jako temperamentní v útoku, poctivý a ctižádostivý zápasník. Když znavil svého protivníka hbitými výpady, přešel do útoku. Jako krupobití padaly na bradu a krk protivníka.“ V roce 1922 nadále následoval svého trenéra a manažera v jedné osobě po promocích v Česku, Německu a Rakousku. Poprvé boxoval v paláci Lucerna 29. března proti Britu Georgi Grovesovi. Zápas proti zkušenému o 20 let staršímu Britovi prohrál po 10 kolech na body. Jeho sportovní činnost přerušila v létě armáda, která ho odvedla k plnění základní vojenské služby. Se vznikem Unie boxerů profesionálů byl od roku 1922 její komisí stanoven prvním držitelem mistrovského pásu v lehké váze do 61,2 kg (135 lb).
Při plnění vojenských povinností se boxování věnoval v omezené míře. Navíc po odchodu Joe Jahelky do Spojených států na podzim 1923 na čas upadla propagace boxingu v Čechách. Musel se naučit dělat sám sobě manažera. Po ruce měl však dobrého přítele Joe Vlcka, který ho v dalších letech v jeho kariéře mentoroval. Za opravdový vstup mezi profesionály lze u něho považovat květnový galavečer ve Vídni v roce 1924. Na tomto večeru dostal možnost boxovat s francouzským veteránem André Dumasem v předzápase celebrity evropského boxu Georgese Carpentiera. S Dumasem navázal po zápase přátelský vztah. Jelikož se po odchodu Jahelky boxing na Kladně prakticky rozpadnul, přesunul se do Prahy, kde byl v listopadu 1924 u zrodu populárního pražského klubu BC Smíchov.
Titul ve velterové váze (1926) Jako držitel mistrovského pásu v lehké váze dlouho nenacházel vyzyvatele. Svojí hmotností již patřil nad tuto váhovou kategorii, proto se v roce 1926 titulu vzdal. Přiměla ho k tomu situace ohledně jeho kamaráda Ruddie Frolika, který se jako držitel mistrovského pásu ve vyšší velterové váze rozhodl emigrovat v prosinci 1925 do Spojených států. Unie boxerů profesionálů začala přijímat nabídky na tento titul ve velterové váze, o který se ucházel společně s Bóžou Piskáčkem. Zápas s Piskáčkem 26. března 1926 v paláci Lucerna vyhrál bez většího zaváhání ve druhém kole technickým knockoutem. Mistrovský pás ve velterové váze mu však nestačil, proto vyzval k zápasu o titul ve střední váze jeho držitele Heřmana Czirolnika. Zápas byl domluven na 20. května téhož roku v Praze v Lucerně – 10 kol po 3 minutách, 6 uncové rukavice a měkké bandáže. Byl ve značné váhové nevýhodě až 8 kg proti svému soupeři. Národní listy jejich vzájemný souboj hodnotili jako pravý boxing, který v Praze dlouho nebyl. Boxovalo se povětšinou na blízko (inside-fighting) a v klinči. Zápas byl po 10. kol vyhodnocen jako nerozhodný a to znamenalo, že mistrovský pás pro střední váhu zůstal v rukou jeho soupeře.
V roce 1928 přijel na pozvání svého francouzského přítele André Dumase do Paříže, kde se účastnil boxerského večeru pořádaného Central sporting clubem. Obě střetnutí s Michelem Riondim a následně s Marcelinem Parisem prohrál na body. V srpnu se utkal v ringu s Ruddie Frolik, který přijel do Československa k oslavám 10 let rod vzniku republiky. Zápas v exhibičním duchu skončil remízou. Remízou skončil i jeho další zápas proti Němci Karlu Sahmovi na meetingu, který pořádal po letech Joe Jahelka – přijel spolu s Frolíkem k oslavám 10 výročí republiky. V listopadu v hamburkském hudebním divadle porazil domácího Hanse Stammse a za dva dny doma nastoupil doma v Lucerně jako náhradník za Bóžu Pokorného k zápasu s Němecem Hansem Krusem. Svědčilo to o jeho mimořádné fyzické odolnosti. V zápase s Krusem si dal pouze podmínku na 4 kola. Většina jeho zápasů v profi ringu do roku 1929 byla čistě pro výdělek, nikoliv pro výrazný posun evropským rankingem k mistrovským titulům. Otevřeně se hlásil k tomu, že nemá oficiálního manažera. Kritika však poukazovala na to, že bez dobrého manažera se těžko dostane na boxerské večery se špičkovými boxery. Bral tedy jednodušší zápasy proti bývalým hvězdám evropského boxu i s nádechem exhibice, propagace jako koncem září 1928 v Plzni, kde vystoupil se svým bývalým parťákem s Jahelkovy tréninkové skupiny Václavem Sýkorou. Známá byla jeho vystoupení na boxerských večerech BC Smíchov v Národním domě, kde proti němu stáli debutanti všeho druhu, a které doslova vypnul v první minutě prvního kola.
První vyzyvatelé po letech, komplikace s tituly (1929–1930) V roce 1929 se po dlouhých letech našel první vážný vyzyvatel jeho mistrovského titulu ve velterové váze. Byl jím Tommy Poetsch, který po svém vystoupení na olympijských hrách v Amsterdamu přestoupil k profesionálům. Jejich první souboj na 6 kol v dubnu 1929 skončil remízou. Souboj o titul ve velterové váze s Tommy Poetschem byl domluven na 7. leden 1930. Před zápasem navážil 67,2 kg proti Poetschovým 65,8 kg. Byl zde detail s jeho hmotností, kterého si nikdo z pořadatelů záhadně nebo spíš záměrně nevšiml. Přijít o zlatý hřeb večera by publikum nerado slyšelo. Zápas byl v jeho režii. Poprvé poslal Poetsche k zemi již ve druhém kole a ve čtvrtém kole zvítězil po technickém knockoutu (RSC). Po zápase byl dán protest na jeho tělesnou hmotnost. Předepsaná veterová váha byla v roce 1930 stanovena na 66,678 kg (147 lb). On před utkáním navážil 67,2 kg. Komise ČsUBP byla tak laskavá, že nechala dodatečně převážit věci, které měl při vážení na sobě – suspenzor, ponožky a trenky. I bez započtení těchto věcí jeho tělesná hmotnost přesahovala hranici velterové váhy. Na základě tohoto zjištění byl protest protistrany uznán a mistrovský pás ve veltrové váze připadnul dodatečně Tommy Poetschovi.
Po osmi letech od roku 1922 se nehonosil žádným titulem. Ve vyšší střední váze držel titul Heřman Czirolnik, který dlouhodobě nevykazoval aktivní činnost. Nabízela se možnost vyzvat ho k souboji s podmínkami, které v koutku duše doufal, nedodrží a titul mu přepustí bez boje. Czirolnik však výzvu akceptoval a splnil všechny podmínky ČsUBP stanovené k obhajobě titulu. Nevzdával ani boj o titul ve veltrové váze, ale o titul se nově ucházel jeho bývalý svěřenec, čerstvě profesionál František Nekolný. ČsUBP oba nutila se utkat mezi sebou a vítěz vzájemného střetnutí mohl vyzvat Tommy Poetsche. V boxingu se patřilo aby nováček vyzval zkušeného, ale dobré mravy v tomto případě hovořily jinak. Žák nemůže vyzvat svého učitele, a proto se vyzyvatelem stal Fratišek Dykast.
Na jaře ho čekaly dva těžké zápasy, koncem března s Frantou Nekolným a začátkem května s Heřmanem Czirolnikem. Ještě před utkáním s Nekolným stihnul tři zápasy proti bývalým evropským hvězdám, které do Prahy nasmlouval promotér František Kaiser. Byli nimi francouzský Alžířan Louis Munoz, Belgičan Alfred Genon a Němec Walter Peter. Všechny tři soupeře porazil na body. 27. března se utkal s Nekolným v zápase o možnost vyzvat držitele mistrovského titulu ve velterové váze Tommy Poetsche. Zápas měl být zlatým hřebem večera, ale měl jistý nádech aranžmá. Nekolného již dobře známá mlátička neúřadovala, Dykast byl po celý zápas defenzivní, aneb jak napsal deník Večer „obezřetný“. Výsledkem byla prohra s Nekolným na body.
Termín mistrovského zápasu ve střední váze s Heřmanem Czirolnikem byl nakonec určen na 2. květen 1930 – 12. kol po 3 minutách. Zápas skončil jeho očekávaným vítězstvím. Na Czirolnikovi se podepsala dlouhá absence ostrého boxerského zápasu. V 6. kole začal ostrými výpady na svého soupeře útočit a ten se v 7. kole nakonec vzdal. Vítězstvím nad Czirolnikem získal opět mistrovský pás, tentokráte ve střední váze.
Hlavním tématem profesionální boxingu druhé poloviny roku 1930 v Československu byla výzva Františka Nekolného o titul mistra veltrové váhy Tommyho Poetsche. Dlouhá vyjednávání smlouvy troskotala na částce, za kterou byl Nekolný ochoten se o titul ucházet. Raději objížděl zahraniční promoce, kde byl o něho časem mimořádný zájem a přišel si také na zajímavé peníze. Ty mu žádný z českých promotérů nedokázal nabídnout a tak nakonec došlo 18. prosince 1930 k utkání o titul republikového mistra ve velterové váze mezi Tommy Poetschem a jeho vyzyvatelem Františkem Dykastem. Dykast měl za sebou velmi intenzivní rok. Zvláště na podzim si u něho podávali dveře známí evropští boxeři – Jakob Domgörgen, Benny Valgar, Gustave Roth, Camille Desmedt. Jedním z důvodů proč byl pro manažery těchto boxerů zajímavý byl mimo jeho sportovních kvalit fakt, že se vezl na vlně popularity Franty Nekolného – bylo všeobecně známo, že býval Nekolného trenérem. Dalším důvodem byly jeho dobré vztahy s prototérem boxerských večerů v Lucerně s Františkem Kaisrem, pro kterého byl v danou chvíli boxerem číslo jedna. Zápas s Poetschem ukončil v 7. kolo knockoutem a stal se téměř po roce opět držitelem mistrovského pásu ve velterové váze. Držel tak současně dva mistrovské pásy.
Evropský box v Praze, šance na titul mistra Evropy, manažer jako nutnost (1931) V roce 1931 se pražskému promotéru Františku Kaisrovi podařilo po měsících vyjednávání najít společnou řeč s manažerem Franty Nekolného Hrubanem na jeho domácím angažmá. Pro Dykasta tato zpráva znamenala, že může čekat od Nekolného výzvu na zápas o titul, ale praktický dopad této dohody pocítil již v lednu, když nestartoval na prvním boxerském večeru. Promotér František Kaiser do noviny uvedl, že účast Dykasta a Nekolného na jednom večeru by ho finančně zruinovala – kapacita 3500–4000 diváků Lucerny by nároky obou špičkových boxerů nezaplatila. Tím dal Kaiser nepřímo najevo, že uspořádání boxerského večera o titul ve veltrové váze nepřichází v blízké době v úvahu.
Jako držiteli republikového mistrovského pásu se mu otevřela možnost ucházet se o titul mistra Evropy organizace IBU ve veltrové váze. Ten byl v držení Belgičana Gustave Rotha, boxera, se kterým se již na podzim 1930 v Praze utkal – zápas v exhibičním rytmu skončil remízou. Pro zvýšenou šanci přijetí výzvy od Rotha se utkal 2. března v pražské Lucerně s jeho krajanem Adrienem Anneetem. Vyrovnaný zápas skončil remízou. Tedy výsledkem, který promotéři neměli rádi. Naprostou senzací tak byla zpráva, že se o titul mistra Evropy s Gustavem Rotherm utká v březnu v pražské Lucerně Franta Nekolný. Nekolný svým způsobem přeskočil jeden stupeň mistra republiky organizace ČsUBP a se svým manažer Vladimírem Hrubanem si zadělal na budoucí problémy s jejími představiteli. Pražský boxerský zápas Nekolného s Rothem skončil remízou a titul mistra Evropy zůstal v rukou Belgičana.