Ivan Mychajlovyč Dzjuba (Іва́н Миха́йлович Дзю́ба, 26. června 1931, Mykolajivka, Doněcká oblast – 22. února 2022, Kyjev)Orysia Hrudka, In memoriam: Donbas dissident Dziuba, jailed by USSR for challenging Russian imperialism, Euromaidan Press, 23.2.2022Internet Encyclopedia of Ukraine: Dziuba, Ivan byl ukrajinský literární kritik, sociální aktivista, disident, nejznámější autor ukrajinského samizdatuвіртуальний музей, ДИСИДЕНТСЬКИЙ РУХ В УКРАЇНІ: ДЗЮБА ІВАН МИХАЙЛОВИЧ, politický vězeň, akademik, Ministr kultury nezávislé Ukrajiny (1992–1994), předseda komise udělující národní Cenu Tarase Ševčenka, koeditor Encyklopedie moderní Ukrajiny, hlavní editor časopisu Současnost (), člen ediční rady vědeckých časopisů Kyjivska starovyna (), Slovo i čas (), Jevroatlantyka () ad.
Život Ivan Dzjuba pocházel z rolnické rodiny v Mykolajivce, kde se mluvilo pouze rusky. Roku 1932 rodina uprchla před hladomorem a přestěhovala se do dělnické obce Novotroyitske a odtud do hornické obce Olenivski Karjery (Dokučajevsk) v Doněcké oblasti, kde Ivan dokončil střední školu. Absolvoval Doněcký pedagogický institut (1949–1953) a postgraduálně studoval na Literárním institutu Ukrajinské akademie věd (1953–1956).
Od roku 1950 psal literární kritiky a zejména ve druhé polovině 50. let kritizoval grafománii a provincialismus ukrajinských spisovatelů. Od roku 1957 byl redaktorem vydavatelství "Dnipro", později editor nebo korektor některých periodik.ДЗЮБА ІВАН МИХАЙЛОВИЧ, Інститут енциклопедичних досліджень НАН України Roku 1959 se stal členem Ukrajinské unie spisovatelů (SPU). Roku 1962 byl propuštěn z redakce časopisu "" pro "ideologická pochybení". V 60. letech se podílel na činnosti "Klubu kreativního mládí" v Kyjevě, který založil Ivan Svitlyčnyj. Stal se jedním z mluvčích generace "Šedesátníků", odmítal oficiální teorie stalinské éry a povzbuzoval emancipaci poválečné generace ukrajinských spisovatelů z vlivu ruské literatury. Byl součástí hnutí, které se vymezovalo proti rusifikaci a zastával se pronásledovaných ukrajinských intelektuálů po jejich masovém zatýkání roku 1965. Spolu s ostatními disidenty podepsal petice za osvobození politických vězňů.
Roku 1965 napsal knihu Internacionalizm čy rusyfikacija? (Internacionalismus nebo rusifikace?) a zaslal ji prvnímu tajemníku Ukrajinské komunistické strany Petro Šelestovi a předsedovi rady ministrů USSR Volodymyru Ščerbyckému. Dzjuba poukazuje na ničení ukrajinské inteligence a společnosti pod záminkou internacionalizace a rusifikaci považuje za pokračování imperiální politiky carského Ruska. Text byl hojně přepisován a koloval jako samizdat po celé Ukrajině. Roku 1968 vyšel na Západě v překladech do několika jazyků. Dzjuba vystoupil s projevem také po promítání filmu Sergeje Paradžanova Stíny zapomenutých předků v září 1965 v Kyjevě a roku 1966 při 25. výročí vraždy ukrajinských Židů v památníku Babí Jar, kde kritizoval "bezohlednou, krutou a nesmyslnou perzekuci ukrajinského národního a kulturního života" sovětským režimem. Roku 1967 byl při procesu s Vjačeslavem Čornovilem a spolu s dalšími disidenty odeslal dopis, ve kterém protestuje proti porušování práva během procesu. ÚV KS USSR reagoval článkem "Jak a co I. Dzjuba obhajuje", na který napsal odpověď V. Čornovil (Jak a co B. Stenčuk obhajuje, aneb 66 odpovědí "internacionalistovi").
Dzjuba byl nějaký čas považován za reformistu a úřady ho tolerovaly. Nepočítal s tím, že kvůli jeho knize bude ustavena zvláštní komise ÚV KS Ukrajiny a bude obviněn z vyvolávání nepřátelství mezi národy Sovětského svazu. V polovině 60. let byl propuštěn ze zaměstnání, přestaly vycházet jeho články a publikace a KGB ho sledovala. Roku 1969 ho kyjevská pobočka SPU vyloučila, ale celostátní plénum SPU toto rozhodnutí roku 1970 přehlasovalo. Během nové vlny pronásledování disidentů byl Dzjuba v lednu 1972 zatčen, vyloučen z SPU a v dubnu 1973 odsouzen na 5 let vězení. Jediným důvodem byla jeho kniha Internacionalismus nebo rusifikace?. Měl v té době otevřenou formu tuberkulózy, přiznal vinu a distancoval se od vydání své knihy v zahraničí. Ještě na podzim téhož roku mu byl trest prominut a po 18 měsících věznění byl propuštěn.
Jeho neschopnost stát za svými názory tvrdě kritizovali disidenti, zejména Valentyn Moroz a Leonid Pljušč (Facets of a Crystal, 1978). V 80. letech žil Dzjuba v izolaci, pracoval pro menší tiskovinu v Kyjevě a psal opatrné literární kritiky. V té době podrobně zmapoval literaturu pobaltských, kavkazských a středoasijských národů a zabýval se jejich historií, oproštěnou od ideologických nánosů a deformací. Roku 1980 byl znovu přijat do Ukrajinské unie spisovatelů a roku 1981 vyšly jeho literární eseje Na puľsi doby. Teprve v době perestrojky se znovu objevil na veřejnosti jako důležitý zastánce ukrajinských zájmů a od druhé poloviny 80. let byl nejvýznamnějším ukrajinským literárním kritikem. Roku 1986 vyšel soubor jeho esejů Avtohrafy vidrodženňa (Autografy znovuzrození) a řada prací o Tarasu Ševčenkovi, ve kterých zdůraznil jeho národní cítění a kritiku Panslavismu. Od roku 1989 byl vědeckým pracovníkem Institutu literatury Ukrajinské akademie věd.
Po vyhlášení Ukrajinské nezávislosti roku 1991 se stal předsedou Národní asociace ukrajinistů a v letech 1992–1994 byl ukrajinským Ministrem kultury. Od roku 1996 byl sekretářem Ukrajinské národní akademie věd. V letech 1991-2000 byl vedoucím spolueditorem měsíčníku (Současnost), od roku 1998 vedoucím spolueditorem Encyklopedie současné Ukrajiny. Zastával řadu veřejných funkcí, pracoval v administrativě prezidenta (1997-2001) a od roku 1999 byl předsedou komise udělující Národní ceny Tarase Ševčenka.
Zemřel 22. února 2022 v Kyjevě, dva dny před zahájením ruské invaze na Ukrajinu, ve věku 90 let.
Ocenění 1987 Literární cena O. Biletského 1991 Státní cena Tarase Ševčenka 1992 Mezinárodní cena Nadace Omeljana a Tatjány Antonovič 1996 Cena V Žabotinského 2001 Hrdina Ukrajiny 2009 Řád svobody 2022 Řád knížete Jaroslava Moudrého 5. stupně Od roku 2022 nese jeho jméno ulice v Kyjevě Dokumenární film Ivan a Marta natočil roku 2023 režisér S. Bukovský
Bibliografie (výběr) "Ordinary man" or bourgeois? K., 1959 Shevchenko and Petefi. "Modernity", 1967, part 3 Internationalism or Russification? Munich: Modernity, 1968. – 262 s. Shevchenko and Khomyakov. "Modernity", 1970, part 1 Crystal faces. K., 1978 On the pulse of the day. K., 1981 Stefan Zoryan in the history of Armenian literature. K., 1982 We have one homeland. K., 1984 Revival autographs. K., 1986 Sadriddin Aini. K., 1987 Literature of the peoples of the USSR in Ukraine. In the book: Literary panorama. K., 1987 Volodymyr Svidzinskyi. In the book: Writers of Soviet Ukraine, vol. 13. K., 1987 Unsinkable paths of the past. Ibid., vol. 20 Do we realize the national culture as a whole? "Ukraine. Science and culture", 1988, vol. 22 Acquisitions and prospects of the genre. In the book: Literary panorama. 1987. K., 1988 In defense of man and people. K., 1989 He wanted to "live, create on his land...". In the book: Dry-Khmara M. Selected. K., 1989 The healing salt of self-knowledge. In the book: Movchan P. Sil. K., 1989 The muses are not silent. In the book: Authority. K., 1989 "Everyone has their share." K., 1989 Ranging from art to politics. K., 1989 "Because it's not just speech, sounds...". K., 1990 Cultural heritage and cultural future. "Ukraine. Science and culture", 1990, vol. 24 "Leonid Kiselyov from the second half of the twentieth century". In the book: Kiselyov L. We only live twice. K., 1991 "They caught a heart-felt will..." (Shevchenko's "Caucasus" against the background of the immemorial past). K., 1995 "Caucasus" by Taras Shevchenko against the backdrop of the enduring past. K., 1996 Between culture and politics. K., 1998 Thirst. K., 2001 From the well of years, vol. 2. K., 2001 Ukraine in front of the Sphinx of the future. K., 2002 Trap. Thirty years with Stalin. Fifty years without Stalin. K., 2003 Taras Shevchenko, 2005 Taras Shevchenko: Zhyttia i tvorchist’ (Taras Shevchenko: Life and Works), 2008 Nahnitannia moroku: Vid chornosotentsiv pochatku XX stolittia do ukrainofobiv pochatku stolittia XXI (Spreading the Darkness: From the Black Hundreds of the early 20th century to the Ukrainophobs of the early 21st century), 2010
Citát
Poznámky
Reference
Literatura (výběr)
Články (výběr) Rakhmannyi R. Fire and ashes: Ivan Dzyuba's impulse and break. Montreal, 1974 Sverstyuk E. Ivan Dzyuba – talent and fate: To an outstanding Ukrainian – 75 / UK. 2006. No. 5–6 Bazilevskyi V. Philosophy and psychological time "not separately" life: I. Dzyubi – 75 / Dyvoslovo. 2006. No. 7 Donchyk V. Under the sign of Ivan Dzyuba / Dyvoslovo. 2006. No. 7 Ivanychuk R. My word about the leader of the sixties: I. Dzyubi – 75 / Dyvoslovo. 2006. No. 7 Baranov V. Spiritual imperative of Ivan Dzyuba / Kyjev. 2006. No. 7–8 Donchyk V. Literary critic, scientist, politician: [To the anniversary of I. Dzyuba] / Uryad. courier; 26. července 2006 Zhulynsky M. Ivan Dzyuba: "I have my own world, my own position": Catching up with a 75-year-old marathon runner with a pen in his hands / LU. 27. července 2006 The phenomenon of Ivan Dzyuba: Mat. round table K., 2007 Mushinka M. and others. The figure of Ivan Dzyuba: opinions of modern intellectuals // Encyclopedic Bulletin of Ukraine. 2021. Issue 13 To the anniversary of Ivan Dzyuba (to the 90th anniversary of his birthday): coll. of science pr. K., 2021
Souborné publikace L. Alekseeva. History of dissent in the USSR. Vilnius-Moscow: Vest, 1992. – s. 13, 14, 15-17, 20-21, 22-23, 24, 25. Kasyanov H. Dissent: the Ukrainian intelligentsia in the resistance movement of the 1960s and 1980s. K., 1995; ULE, vol. 3. K., 1995 A. Rusnachenko. National liberation movement in Ukraine.— K.: Publishing house named after O. Telighy.— 1998. – s. 32, 51, 61, 120-122, 142, 146, 147, 149, 152-155, 166-168, 186-188. Ukrainian journalism in names, Vol. 6. Lvov, 1999 International biographical dictionary of dissidents of the countries of Central and Eastern Europe and the former USSR. T. 1. Ukraine. Part 1. Charkov: Kharkiv human rights group; "Human Rights", 2006. – s. 220–224. Ukrainian diaspora: literary figures, works, biobibliographic information / Compilation. V. A. Prosalova. Doněck: Eastern Publishing House, 2012. — 516 s.
Externí odkazy
Internet encyclopedia of Ukraine: Dziuba, Ivan Енциклопедія історії України (ЕІУ): ДЗЮБА ІВАН МИХАЙЛОВИЧ ДЗЮБА ІВАН МИХАЙЛОВИЧ, Інститут енциклопедичних досліджень НАН України віртуальний музей, ДИСИДЕНТСЬКИЙ РУХ В УКРАЇНІ: ДЗЮБА ІВАН МИХАЙЛОВИЧ
Kategorie:Ukrajinští disidenti Kategorie:Ukrajinští aktivisté Kategorie:Ukrajinští političtí vězni Kategorie:Ukrajinští spisovatelé Kategorie:Ukrajinští vědci Kategorie:Ukrajinští ministři Kategorie:Hrdinové Ukrajiny Kategorie:Nositelé Řádu knížete Jaroslava Moudrého V. třídy Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Řádu svobody (Ukrajina)