Ignaz svobodný pán von Korda ( Ignaz Vinzenz Camillus Freiherr von Korda) (12. září 1858 Josefov – 11. prosince 1918 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády vstoupil v roce 1877 jako absolvent vojenské akademie, sloužil u různých jednotek jezdectva, uplatnil se také jako pedagog a důstojník generálního štábu. Za první světové války byl divizním velitelem na východní frontě, kde po počátečních úspěších dosáhl hodnosti generála jezdectva (1915) a stal se velitelem 11. armádního sboru (1915–1916). Během Brusilovovy ofenzívy byl nucen ustupovat a v létě 1916 byl z fronty odvolán. Po půlroce mimo aktivní službu zastával v letech 1916–1917 méně důležitou funkci posádkového velitele v Přemyšlu. V roce 1917 byl povýšen do stavu svobodných pánů.
Životopis náhled|vlevo|Generál Ignaz von Korda náhled|vlevo|Polní podmaršál Ignaz von Korda (fotografie z rakouského týdeníku Sport und Salon, 1912) Byl synem vojenského lékaře Ignáce Kordy (1808–1872), který pocházel z ČechMUDr. Ignác Korda na webu geni.com dostupné online a v roce 1869 byl povýšen do šlechtického stavu.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1923; Gotha, 1923; s. 324 dostupné online Ignaz studoval na gymnáziu v rodném Josefově, první vojenskou průpravu získal na kadetní jezdecké škole v Sankt Pölten a v letech 1873–1877 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 75 dostupné online Do armády vstoupil v roce 1877 jako poručík ke 4. pluku dragounů v Salzburgu. V letech 1881–1883 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1882) byl poté zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 161, 532 dostupné online Sloužil u 11. dragounského pluku ve Velykich Mostech ve východní Haliči a v roce 1889 byl povýšen na kapitána, několik let působil jako pedagog na jezdecké akademii v Hranicích, kde vyučoval taktiku a průzkum terénu.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 536, 891 dostupné online Po opětovné službě u 4. dragounského pluku ve Vídeňském Novém Městě působil v roce 1895 krátce u 11. pěší divize ve Lvově. Téhož roku byl povýšen na majora (1895)Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 81, 169 dostupné online a poté působil přímo u generálního štábu ve Vídni, kde byl přidělen k úřadu generálního inspektora jezdectva Aloise Paara a v roce 1898 dosáhl hodnosti podplukovníka.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeń, 1899; s. 105, 199 dostupné online V roce 1901 získal hodnost plukovníka a v letech 1901–1907 byl velitelem 9. husarského pluku v Šoproni.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 278 dostupné onlinePřehled velitelů husarských pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1906; Vídeň, 1905; s. 171, 748 dostupné online
V letech 1907–1911 byl velitelem 8. jezdecké brigády v ZáhřebuSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 149, 171 dostupné online a v roce 1908 byl povýšen do hodnosti generálmajora.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 310 dostupné online V roce 1911 přešel jako velitel 7. jezdecké divize do KrakovaPřehled velitelů divizí jezdectva rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 135, 181 dostupné online a v roce 1912 dosáhl hodnosti polního podmaršála.Generale und Oberste des k.u.k. Heeres; Vídeň, 1912; s. 7 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeń, 1913; s. 318 dostupné online Na začátku první světové války byl se svou divizí začleněn do armádní skupiny generála Kummera a zúčastnil se bojů na východní frontě.Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě na webu austro-hungarian army dostupné online V říjnu 1914 byl přeřazen k 2. armádě a bojoval v Karpatech. Po úspěšné ofenzívě u Gorlice-Tarnówa byl k datu 1. září 1915 povýšen do hodnosti generála jezdectvaPřehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné onlineSlužební postup Ignaze Kordy in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 92 dostupné onlinePřehled generálů jezdectva rakousko-uherské armády na webu valka.cz dostupné online a převzal velení 11. armádního sboru.Generale und Obersten; Vídeň, 1915; s. 4 dostupné onlinePřehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online11. armádní sbor rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu weltkriege.at dostupné online Během Brusilovovy ofenzívy nedokázal zastavit ruský postup a koncem června 1916 byl odvolán z velitelského postu. Od prosince 1916 byl velitelem pevnosti Přemyšl,Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1916; s. 3 dostupné online kde setrval do prosince 1917,Velitelé Přemyšlu 1914–1918 na webu weltkriege.at dostupné online poté byl již mimo aktivní službu. Zemřel ve Vídni krátce po skončení první světové války a je pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.
Tituly a ocenění Díky otcově nobilitaci užíval od roku 1869 prostý šlechtický titul Edler von a v roce 1917 byl povýšen do stavu svobodných pánů.ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 65 ISSN 0036-5246 V roce 1916 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1917; Vídeň, 1917; s. 309 dostupné online Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Ignaze Kordy in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1917; s. 17 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1903) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1905) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Mobilizační kříž (1913) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1916)
Zahraničí 60x60pixelů rytířský kříž Řádu italské koruny (1901, Itálie) 60x60pixelů komandér Danebrožského řádu (1906, Dánsko) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (1915, Německo)
Rodina V roce 1905 se ve Vídni oženil s baronkou Zdenkou Stanislavou Laminetovou z Arztheimu (1874–1946),Zdenka Laminetová z Arztheimu na webu geni.com dostupné online vnučkou Josefa Lamineta (1807–1876), prezidenta zemského soudu v Brně.VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2020; Praha, 2013; s. 251–253 ISBN 978-80-905324-1-0 Z manželství se narodily dvě děti, syn Anton Ignaz (*1907) a dcera Marie Antonie (*1911). Ve Vídni rodina žila v honosném nájemním domě v ulici Pratestrasse 30.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1929; Gotha, 1929; s. 367 dostupné online Zdenka Laminetová byla předtím poprvé provdaná za c. k. poručíka barona Adolfa Kutscheru (1869–1896), z tohoto manželství pocházela dcera Helena (*1896), později provdaná baronka Possannerová.Adolf Kutschera na webu geni.com dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1901; Gotha, 1901; s. 396 dostupné online
Ignazova sestra Marie (1857–1922) byla manželkou česko-německého spisovatele a dramatika Gustava Pawikowskiho (1851–1916),Marie Pawikowsky na webu geni.com dostupné online který mimo jiné proslul jako překladatel básnického díla Jana Nerudy do němčiny.Ottův slovník naučný, díl XIX.; Praha, 1902 (reprint 2000); s. 367 (heslo Gustav Pawikowski) ISBN 80-7185-274-0
Odkazy Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 187–188 (heslo Ignaz Korda) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online () VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; 495 s. ISBN 978-80-905324-3-4 Externí odkazy Profesní biografie Ignaze Kordy na webu weltkriege.at Ignaz von Korda na webu valka.cz Profesní biografie Ignaze Kordy
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Dannebrog Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Narození 12. září Kategorie:Narození v roce 1858 Kategorie:Narození v Josefově (Jaroměř) Kategorie:Úmrtí 11. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži