Hrobka Lambergů je pohřební kaple sv. Erazima pro příslušníky šlechtického rodu Lambergů v Nezamyslicích v okrese Klatovy. Nachází se na hřbitově na západ od kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kapli založil Jindřich Liebsteinský z Kolowrat v první polovině 17. století. V roce 1815 byla pod kaplí nákladem knížete Karla Evžena z Lambergu zřízena rodová hrobka Lambergů, na počátku 60. let 19. století byla kaple novogoticky upravena. Poslední pohřeb se zde odehrál v roce 1889. Hrobová kaple je ve vlastnictví Římskokatolické farnosti Nezamyslice u Horažďovic a je památkově chráněná.
Historie Lambergové vlastnili žichovické panství, k němuž patřily i Nezamyslice, od roku 1709. Tehdy je od Marie Anny Iselinové z Lanau koupil pasovský biskup Jan Filip z Lambergu (1651–1712). Biskup vytvořil ze statků Žichovice, Rabí, Budětice, Žihobce a Strádaly fideikomis, který byl za jeho synovce Františka Antonína z Lambergu (1678–1759) v roce 1716 zapsán do desk zemských. České statky byly Lambergům znárodněny v roce 1945.
Kaple náhled|vlevo|upright|Průčelí kaple Vysoký zemský úředník Jindřich Liebsteinský z Kolowrat (1570–1646), který byl od roku 1603 majitelem žichovického panství a který také přestavěl žichovickou tvrz na renesanční zámek, nechal kapli sv. Erazima postavit snad na místě starší stavby v první polovině 17. století v raně barokním stylu.
V roce 1815 byla pod kaplí zřízena hrobka. Na popud své manželky Bedřišky Žofie z Oettingen-Wallersteinu (1776–1831) ji nechal zbudovat kníže Karel Evžen z Lambergu (1764–1831) poté, co se na trvalo přestěhovali do Čech. K přesídlení do Čech vedla rodinu pravděpodobně touha změnit prostředí, protože v Salcburku jim vesměs krátce po narození zemřelo pět dětí. Jejich ostatky byly převezeny ze Salcburku a uloženy ve zdejší nové hrobce.
Za následujícího majitele žichovického velkostatku Gustava Jáchyma z Lambergu (1812–1862) byla kaple v roce 1860 novogoticky upravena a přeměněna v reprezentativní rodovou hrobku. Blízké okolí kaple se proměnilo v anglický park, který byl ohrazen litinovými mřížemi. Původní vnitřní vybavení bylo nahrazeno novým, které na doporučení spisovatele a prvního zemského konzervátora pro památkovou péči v Horních Rakousích Adalberta Stiftera (1805–1868) vytvořil řezbář Jan Rint (1814–?) z východočeského Kuksu, který pracoval mj. i na interiérech buquoyského hradu Rožmberk. Rint vyřezal oltář, lampu na věčné světlo, západní emporu i nástěnné ozdoby. Kresby k ozdobám kůru jsou prací řezbářova syna Josefa Rinta. Lavice jsou dílem vídeňského řezbáře Matyášovského z roku 1861. Před umístěním do kaple v roce 1862 byly řezbářské práce vystaveny v Linci.
V roce 1862 se do hrobky vloupali dva lupiči a ukradli víko rakve komtesy Emilie Františky. Byli však dopadeni.
V roce 1936 byly na vnitřní stěny instalovány náhrobní desky z rodové hrobky v Salcburku.
Po Sametové revoluci byly z kaple ukradeny všechny sošky z lavic a sochy sv. Erazima a Karla Boromejského stejně jako sošky andělů z oltáře. V 90. letech 20. století se však také započalo s restaurováním stavby.
Architektura náhled|vlevo|upright|Detail průčelí – erb a rozeta Kaple je orientována, má obdélný půdorys o rozměrech 11,3 x 9 metrů, na východě je zakončena užším presbytářem, který má na vnější straně podobu půlkruhovité apsidy a uvnitř je trojboký. Vnější fasáda stavby je jednoduchá, novogotické tvary má šestice oken a průčelí. Západní štít je hladce omítnutý, jeho ramena chrání kamenné desky. Pod nimi je pravoúhle zalamovaný vlys s motivem malých kružeb a konzolek z keramických tvarovek. V ose průčelí se nachází portál s tupě lomeným záklenkem, kolem archivolty je pás posetý kraby a křížovou kytkou na vrcholu. Nad vstupem je v úrovni patra terakotová rozeta s motivem kružeb, nad kruhovým oknem je zazděn kamenný erb. V podélných stěnách jsou vždy dvě na výšku obdélná okna zakončená lomeným obloukem.
Střecha je sedlová s prejzy, nad závěrem presbytáře jsou tři valby.
Interiér náhled|Interiér kaple Kaple Kaple je sklenuta křížovou hřebínkovou klenbou a v závěru síťovou hřebínkovou klenbou se vzorcem poloviční hvězdy.
Hlavní oltář Bohatě vyřezávaný hlavní oltář zhotovil podle návrhu rakouského architekta Heinricha Ferstela Jan Rint. Ústředním motivem byla socha Ukřižovaného, po stranách bývaly sochy sv. Karla Boromejského v mnišském rouchu s kloboukem a klíčem (vlevo) a sv. Erazima taktéž v mnišském rouchu s mitrou a berlou (vpravo), ty však byly ukradeny. Ústřední niku ohraničují čtyři baldachýnky, ve kterých před vykradením bývaly sochy andělů. Pod střední nikou je tabernákl, který má dvířka s precizně vyřezaným reliéfem monstrance. Oltář je podepsaný, na pravém boku je nápis RINT. 1860, do písmene R je vkomponováno písmeno J. Oltářní mensu podpírají tři páry sloupů, každá dvojice má unikátní dekor. Na zadní straně desky je lamberský erb (vlevo) a alianční znak lamberský a oettingen-wallersteinský (vpravo). Vyřezávané věčné světlo bylo odcizeno.
Lavice Dvojici třířadových lavic na vnitřní straně kostela zdobily sošky apoštolů a andělů. Po Sametové revouluci však byly odcizeny. Na zadních čelech oddílů lavic je lamberský erb (vlevo) a sdružený lambersko-oettingen-wallersteinský (vpravo). Na předních čelech je rozdělený text Verfertigt, Wien 1861 a von A. Matyasovsky.
Empora náhled|Interiér kaple – kruchta Na západní straně se nachází kruchta, kterou podpírají čtyři sloupy. Jejich hlavice tvoří listy a květy růže nebo listy vinné révy s hrozny. Na jednom sloupu je nápis RINT IN LINZ 1861 s vloženým písmenem J. Mistrovsky řešeným prvkem výzdoby je především poprsnice kruchty. Je rozdělena na tři pole, ve středním je nika se sochou Panny Marie (uschována jinde), v levém poli kruhový reliéf s výjevem sv. Jiřího bojujícího s drakem a vpravo sv. Huberta na lovu. Sv. Hubert připomíná úřad nejvyššího dědičného lovčího v Horních Rakousích, který Lambergové zastávali. V reliéfu sv. Jiřího je nápis RINT. 1862 s vloženým písmenem J. Na kruchtě jsou varhany vyrobené ve Vídni, což dokazuje nápuis na vnitřní straně krytu klaviatury J. DEUTSCHMANN IN WIEN.
Epitafy Na zdech se nachází deset bohatě heraldicky a výtvarně zdobených epitafů příslušníků bavorské (české) větve rodu Lambergů, kteří byli v podzemní hrobce pohřbeni. Čísla odpovídají pořadí úmrtí v tabulce kapitoly Seznam pohřbených.
Levá stěna 16. Bedřich Karel Emil hrabě z Lambergu 15. Emilie Františka Bedřiška hraběnka z Lambergu 7. Bedřiška Vilemína hraběnka z Montecuccoli-Laderchi, rozená hraběnka z Lambergu a její děti 6. Marie Klotilda a 8. Felix Karel 9. Karel Evžen kníže z Lambergu a jeho choť 10. Bedřiška, rozená kněžna z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu náhled|center|135 px náhled|center|135 px náhled|center|135 px náhled|center|135 px Pravá stěna 11. Emil Antonín hrabě z Lambergu 12. Marie Bedřiška Emilie a 13. Robert Gustav Emil z Lambergu 18. Kateřina kněžna z Lambergu, rozená Hrádková 14. Karel Jáchym kníže z Lambergu 17. Gustav Vilém Jáchym kníže z Lambergu 1. Karel Arnošt 2. Josefína Bedřiška 3. Max Josef 4. Ludvík Karel 5. Žofie Josefína z Lambergu náhled|center|135 px náhled|center|135 px náhled|center|135 px náhled|center|135 px náhled|center|135 px náhled|center|135 px
Náhrobníky náhled|vlevo|upright|Náhrobní deska Kašpara z Lambergu náhled|upright|Náhrobní deska Kryštofa z Lambergu V roce 1936 bylo na vnitřních stěnách kaple osazeno třináct renesančních náhrobníků a epitafů ze 16. a počátku 17. století, vesměs z bílého a červeného mramoru. Do Čech byly převezeny ze zrušeného hřbitova v Salcburku v roce 1850. Původně byly uskladněny na nádvoří žichovického zámku. Koncem 19. století byly zasazeny do západní ohradní zdi kaple. Venku však trpěly v drsných povětrnostních podmínkách, proto byly nakonec umístěny uvnitř.
Mezi nejpropracovanější patří deska Kašpara z Lambergu († 1548), na které je vyobrazen rytíř ve zbroji. V rozích jsou erby. Nápis je kolem dokola. Deska má rozměry 2,50 na 1,23 metru.
Na náhrobní desce Kryštofa IV. z Lambergu († 1579), který v letech 1541–1546 zastával úřad biskupa ze Seckau, je polopostava církevního hodnostáře představena v kněžském rouchu s berlou a knihou. Zatímco biskup je vyobrazen v horní polovině desky v renesanční nice vyložené mušlí a podpírané pilastry s ornamentálním dekorem, nápis je v dolní polovině. Deska má rozměry 2,21 na 1,12 metru.
Vpravo od oltáře se nachází podélná náhrobní deska z roku 1551. Její rozměry jsou 1,44 na 2,87 metrů. Silně vypouklý reliéf zobrazuje Kladení do hrobu. Vpravo od sarkofágu (hrobu) je vyobrazen klečící Ambrož z Lambergu, děkan salcburské katedrály, oděný v kněžském rouchu.
Neméně cenný je náhrobek salcburského arcibiskupa (?) Baltazara z Lambergu, který se však dochoval jen částečně. Vlevo dole je reliéf postavy v arcibiskupském rouchu, který klečí před Ukřižovaným. Vpravo je lamberský erb. Deska má rozměry 1,65 na 0,97 metru.
Krypta Krypta se skládá ze dvou prostor, které vyplňují téměř celý prostor pod kaplí. Vchod do kaple je v podlaze pod kruchtou pár metrů od vstupu do kaple. Předsíň je zaklenuta valenou segmentovou klenbou a vlastní hrobka valenou klenbou. Odvětrávání je zajištěno severním a jižním kanálem, které se nacházejí přibližně v polovině vlastní hrobky. V hrobce je umístěno deset rakví dospělých osob a šest dětských.
Seznam pohřbených Chronologicky podle data úmrtí V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Lambergů, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do rodiny, pokud zde byly pohřbeny, a blízcí příbuzní. Červeně jsou zvýrazněna knížata a zeleně osoby, které byly původně pohřbeny jinde. Generace jsou počítány od Wolrata II. Lambergera († 1214). V roce 1707 byli Lambergové povýšeni do knížecího stavu. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. U dětí Felixe z Montecuccoli-Laderchi je generace odvozena z matčiny strany, proto je také v závorce.