Cesta do zaslíbené země a jiné povídky je sbírka kratších próz od českého spisovatele Ladislava Fukse. Sbírka byla poprvé publikována v roce 1991 a obsahuje třináct povídek, které se vyznačují poetickým stylem a často se zabývají existenciálními tématy. Většina povídek však vyšla již v roce 1969 pod názvem jedné z povídek Smrt Morčete. Ústřední povídka Cesta do zaslíbené země je považována za jeden z vrcholů Fuksovy tvorby a dokonce došlo k pokusu o její filmové zpracování, které se však neuskutečnilo.
Obsah Povídka Vavřínek je založena na vyprávění vesnického hrobníka, který vzpomíná na svá dětská léta a na starého moudrého děda, kterého navštěvoval. Stařec vzpomíná na příběh z jeho vlastního dětství, kdy mu exotickou polévku snědli tři papoušci, které podle školního čádu nesmí rušit. Pointa spočívá v dědově prohlášení, že z Vavřínka bude jednou pán, což se ovšem nestane. Na konci vyprávění se dozvídáme, že po smrti jeho otce se stal hrobníkem. Zpráva o Barbaře z Mníšku je krátká povídka, kde vševědoucí vypravěč vypráví o smrti a následných postmortálních osudech přítelkyně Marie Terezie. Osmnáctiletá Barbara z Mníšku byla pohřbena zaživa, neboť se jeden z jejích předků podílel na vraždě hraběte Waldsteina. Potom, co vesnický písmák ukončil konec jejímu strašení, se poklidně procházela po lesích, promlouvala s pocestnými i lesní zvěří a předpovídala osudy panovníků. Její příběh zůstává otevřený, kdy za druhé světové války se její mohyla rozpadla, ale jestli tam ona zůstala už nikdo neví. Smrt morčete pojednává o manželích Kadloubkových, kteří se setkávají s pojišťovacím agentem Hellnagelem, který nabízí pojištění domácích zvířat. Kvůli vidině snadného přivýdělku si paní Kadloubková zapůjčí od sousedky morče, které brzy pojde a majitelka si může za peníze z pojištění pořídit sadu ocelových nožů. Dále je v souboru obsažen malý celek tří vzájemně navazujících humoresek o paní Allerheiligové, kloboučnici z Celetné ulice číslo 10. První z trojice povídek Jedna malá hezká idylka s podtitulem Povídková črta přináší obrázek ze života pražské měšťanské vdovy z doby rakouské monarchie, její momentální starostí je kuří oko. Právě to napomůže osudovému setkání jejího synovce koncipienta s jeho budoucí ženou Lojzičkou. Povídka Štědrý den u paní Allerheiligové, vdovy v Celetné, se odehrává o tři měsíce později, na Vánoce roku 1905. V povídce Věneček z vavřínu můžeme vidět jedno z klíčových Fuksových témat, čímž je nepochopitelný zásah absurdního zla do života postav. Hlavní hrdina je při jezení věnečku z vavřínu v cukrárně vyrušen třemi postavami, které chtějí vše zničit a ublížit všem přítomným. U postav najdeme různé zvířecí prvky, samotný protagonista se jmenuje Veverka, což tvoří kontrast s hrubostí násilníků jakožto predátorů. Jediný Felix Šťastný vyjde z cukrárny bez úhony. Povídka je považována za vůbec první Fuksovu prózu, ačkoli ji zveřejnil teprve s souboru Smrt morčete. Zřetelně štěpí soubor na dvě části, čtenář definitivně opouští snové prostředí a lákavě idylický svět císařské Prahy, v němž vdova Allerheiligová a její přátelé tráví čas četbou Humoristických listů.Poslední povídkou celku je Na prahu Nového roku. Všechny humoresky o paní Allerheiligové vypráví autorský vypravěč v er-formě. Povídka Mezi dvojím zahýkáním oslíka se žánrově blíží až k fantastické literatuře. Odehrává se ve Španělsku, přibližně na konci 60. let 20. století. Starého rybáře a jeho syna navštíví po zahýkání osla zvláštní tajemný cizinec, který se pokouší rybáře varovat před důsledky současných i minulých událostí. Přináší poselství o zrození spasitele, kerý přivede lidstvo zpět k lásce, pokoře a dobru. Po jeho odchodu zahýká oslík znovu. Poslední ostrov je povídkou odehrávající se po komunistickém převratu v roce 1948. Starší manželé Novákovi celý život šetřili, aby si mohli vyjet na dovolenou do Jugoslávie. Podali si žádost o výjezd do zahraničí a poprosili souseda Veronýma Stroma, bývalého boxera a nyní pracovníka v antikvariátu, o pomoc. On jim zapůjčí knihu o Jadranu, manželé si ji prostudují, ale stále nevěří, že by se jim cesta do ciziny vydařila. Výlet je pro ně v hloubi duše neuchopitelný a vzdálený, tak ho povýší na jediný viditelný mezník jejich budoucnosti. Vysněná cesta do Jugoslávie se hroutí ve chvíli, kdy v zápalu nadšení před cestou listují v průvodci a podívají se na poslední stranu, kterou přetím nikdy neotevřeli, a uvědomí si, že jejich imaginární cesta vedoucí na tajuplný ostrov s granátovými jablky pro ně pozbývá smyslu, protože nevěří, že je cesta ještě může přivést do ráje, a tak lístky nakonec vracejí. V povídce Růžové logaritmy je ústřední postavou nadaný student reálného gymnázia Martin, kterého čeká maturitní zkouška, ale má potíže s aritmetikou, tak se otázku naučí nazpaměť. Zapomněl ale použít logaritmické tabulky. Růžová barva pravděpodobně odkazuje na „růžový“ vztah mezi Martinem a jeho profesorem Senem, díky kterému úspěšně uckončí studium. Jedná se o úsměvnou povídku, kde v závěru je z Martina udělaný naprostý génius, který se vyrovná samotnému Albertu Einsteinovi. Podivuhodné setkání je další povídkou s židovskou tematikou, kde autor popisuje osud dvou židovských známých za druhé světové války. Chudý pan Klein, kterého čeká smrt v plynové komoře a bohatý pan Goldstein, který unikne do Austrálie. Pan Goldstein je velmi štědrý, vlídný, nabízí pomoc a nepovyšuje se, zatímco pan Klein se za sebe a svoji finanční situaci stydí. Stříbrná svatba se zaobírá tématem židovské diskriminace, kde manželé Mojžíš a Sára uzavírají sňatek, ale nejsou bezstarostní. Mojžíš přijde o zaměstnání, přestane věřit manželce a vše obrací proti ní. Ani jeden z manželů nechce kompromis, jelikož díky jejich hádkám se nemusí soustředit na hrůzy kolem nich, ani když jsou předvoláni do transportu. Povídka může působit jako varování před nebezpečím falešné naděje. Ústřední povídkou souboru je Cesta do zaslíbené země. Je považována za jeden z vrcholů Fuksovy tvorby, samostatně byla přeložena do několika evropských jazyků. Příběh je vystaven jako paralela k vyprávění druhé knihy Mojžíšovy Exodus o vyvedení starozákonních Židů z egyptského zajetí zpět do zaslíbené země – Palestiny. Skupina vídeňských Židů prchá před nacisty těsně před vypuknutím války, plaví se po Dunaji směrem k Černému moři, kde na ně měla čekat loď do Istanbulu. Země zaslíbená představuje pro každou postavu jiné místo, v průběhu díla se na okamžik přetváří i do symbolické roviny. I když jde všechno zezačátku hladce, cesta se jim postupně komplikuje, porouchá se lodní motor a uprchlíci zůstanou uvězněni na ostrově, kde jeden po druhém začínají postupně umírat; někteří na vyčerpání, někteří si vezmou život sami. Zbytek posádky pokračuje dále, ale všichni nakonec umírají a nikdo se do své zaslíbené země nedostane. Každé postavě je přiřazena jejich vlastní charakteristická vlastnost či objekt.
Interpretace a přijetí O Ladislavu Fuksovi se mluví jako o jenom z výrazných talentů soudobé české prózy. Je nemyslitelný bez koloritu českého pražského prostředí, ale zároveň je přesahuje, jako by se inspiroval a tvořil na pozadí celého středoevropského prostoru. Je velkým romanopiscem a má složitou kompoziční síť v širokém prostoru a ve vidění světa je jeho tvorba blízká Franzu Kafkovi nebo Hermannu Brochovi.
Jako nejméně závažné a spíše okrajové jsou vnímány historické povídky Vavřínek a Zpráva o Barbaře z Mníšku, ale i z nich je cítit nepopiratelná Fuksova schopnost vytvořit výraznou atmosféru. Je známý pro svůj osobitý styl, metaforiku, symboličnost, stavbu příběhů a rozpracování detailů, přičemž všechny tyto části tvoří jedinečné kompoziční mistrovství.
Nad rokem vzniku Věnečku z Vavřínu stále kolují pochyby. Pokud opravdu vznikl v roce 1953, působil by v kontextu literatury 50. let překvapivě, až nepředstavitelně. Židovská tematika se objevuje v několika povídkách. Podivuhodné setkání je prologem k nacistické okupaci, zatímco Stříbrná svatba odráží krutost doby bezprostředně a dýchá útěchou, že vše bude dobré, i když směřujeme k tragickému konci.
Povídka Cesta do zaslíbené země je považována za jednu z Fuksových motivicky nejpropracovanějších próz. Z této povídky plyne bezmezné lidské utrpení a také fakt, že člověku stále někdo nebo něco brání v životu.
Odkazy Reference
Kategorie:Knihy z roku 1991 Kategorie:České povídky