Maximilian Csicserics von Bacsány ( Maksimilijan Čičerić, Csicserics Miksa bacsányi) (3. března 1865 Arad – 8. listopadu 1948 Záhřeb) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. V c. k. armádě sloužil od roku 1884, byl štábním důstojníkem u různých jednotek, uplatnil se také jako pedagog. Za první světové války byl náčelníkem štábu 4. armády v Srbsku, poté velel armádním sborům na východní frontě a v Itálii. Díky znalosti ruštiny se uplatnil také v diplomacii a zastupoval Rakousko-Uhersko při uzavření Brestlitevského míru (1918). V roce 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty a byl účastníkem porážky rakousko-uherských vojsk v Itálii. Po rozpadu monarchie žil jako penzionovaný důstojník ve Vídni a později v Záhřebu, kde také zemřel.
Životopis náhled|vlevo|Plukovník Maximilian Csicerics jako delegát pozorovatelské mise v rusko-japonské válce (Das interessante Blatt 1904) náhled|vlevo|Maximilian Csicserics von Bacsány Pocházel z Chorvatska, jeho rodina měla původ v oblasti Vojvodiny. Byl synem Ignáce Csicsericse (1828–1882),Ignac Čičerić na webu geni.com dostupné online plukovníka uherské královské zeměbrany. První vojenskou průpravu získal na jezdecké kadetní škole v Hranicích, v letech 1881–1884 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 102 dostupné online Do armády vstoupil v roce 1884 jako poručík k 38. pěšímu pluku, s nímž sloužil ve Vídni a Budapešti.Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 248 dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus 1888; Vídeň, 1887; s. 345 dostupné online V letech 1887–1889 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a jako nadporučík (1889) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako nižší štábní důstojník poté působil u 7. armádního sboru v Temešváru (1889–1892),Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 184 dostupné online v roce 1892 byl v hodnosti kapitána přeložen ke zpravodajské službě na generální štáb. Na rok odjel do Kazaně, aby se zdokonalil v ruštině, po návratu sloužil u 85. pěšího pluku v Levoči.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 194 dostupné online V roce 1898 byl povýšen na majora a znovu působil u generálního štábu.
Po roce 1900 byl pedagogem na Válečné škole a v roce 1902 v hodnosti podplukovníka převzal velení roty u 46. pěšího pluku v Szegedu.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1903; Vídeň, 1902; s. 488 dostupné online Za rusko-japonské války byl vyslán do Mandžuska jako člen rakousko-uherské pozorovatelské mise (1904–1905). Po návratu získal hodnost plukovníka (1905) a stal se šéfem štábu 13. armádního sboru v Záhřebu (1905–1907).Přehled velení armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1906; Vídeň, 1905; s. 142, 208 dostupné online V letech 1907–1908 byl znovu přidělen ke generálnímu štábu a od roku 1908 byl šéfem štábu 11. armádního sboru ve Lvově.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 145, 177 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1908; s. 303, 312 dostupné online V roce 1911 byl povýšen na generálmajoraHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1911; s. 315 dostupné onlineGenerale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 10 dostupné online a převzal velení 30. pěší brigády v Miskolci.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1912; Vídeň, 1911; s. 145, 184 dostupné online V letech 1912–1914 byl ředitelem důstojnické školy ve VídniSchematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 134 dostupné onlineGenerale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 7 dostupné online a ve spolupráci s náčelníkem generálního štábu Franzem Conradem usiloval o modernizaci pevností a těžkého dělostřelectva na základě zkušeností, které získal v Rusku.
První světová válka Na začátku první světové války byl k datu 1. srpna 1914 jmenován náčelníkem štábu 4. armády generála Franka na srbské frontě.Vrchní velení rakousko-uherské armády na srbské frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online Po fiasku invaze do Srbska byl na podzim 1914 jmenován velitelem jednotek na Dunaji od Tullnu až po Prešpurk a k datu 1. listopadu 1914 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 327 dostupné onlineGenerale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 6 dostupné online V dubnu 1915 byl povolán na východní frontu, kde převzal velení 14. pěší divize, která spadala pod 8. armádní sbor.Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné onlineGenerale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 7 dostupné online Se svou divizí bojoval ve východní Haliči, zúčastnil se úspěšné bitvy u Gorlice a pronikl až k Brodům. Po Brusilovově ofenzívě a rozkladu rakousko-uherských jednotek byl v červenci 1916 pověřen velením 13. armádního sboru,Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1916; Vídeň, 1916; s. 7 dostupné online13. armádní sbor rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu weltkriege.at dostupné online s nímž dále bojoval na východní frontě. V červnu 1917 byl převelen na italskou frontu a stal se velitelem 23. armádního sboru v rámci sočské armáda generálplukovníka Wurma. V prosinci 1917 byl díky své znalosti ruštiny jmenován rakousko-uherským delegátem na jednání o Brestlitevském míru. Po uzavření míru s Ruskem se vrátil do Itálie a znovu jako velitel 23. armádního sboruGenerale und Obersten (k.u.k. Heer 1918); Vídeň, 1918; s. 5 dostupné onlinePřehled velení armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online měl účast v bojích na Piavě. Mezitím byl k datu 1. února 1918 povýšen do hodnosti generála pěchoty.Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Na italské frontě setrval až do konečné porážky Rakouska-Uherska v bitvě u Vittorio Veneta (listopad 1918).
V armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919,Služební postup Maximiliana Csicserisce in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 30 dostupné online po rozpadu monarchie žil nějakou dobu v Rumunsku na statcích rodiny své manželky, později bydlel ve Vídni a nakonec v roce 1942 přesídlil do Záhřebu, aby neztratil nárok na penzi přiznanou v Jugoslávii. V roce 1921 se oženil s Gabrielou Jagodićovou de Kernyécsa (1881–1967) ze staré chorvatské šlechtické rodiny.Gabriela Jagodić na webu geni.com Posledních pět let života byl téměř slepý upoután na lůžko a odkázán na péči manželky. Zemřel v Záhřebu 18. listopadu 1948 ve věku 83 let. Oba manželé jsou pohřbeni na hřbitově Mirogoj v Záhřebu.Hrob Maximiliana Csicsericse na webu billiongraves dostupné online
Tituly a ocenění Po nobilitaci svého otce (1877) užíval od dětství šlechtický titul Edler von. S hodností generála pěchoty obdržel v únoru 1918 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské služby získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Maximiliana Csicsericse in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 18 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1897) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1902) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1905) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1909) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1916) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1917) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917) 60x60pixelů Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1917)
Zahraničí 60x60pixelů Řád svaté Anny III. třídy (1895, Rusko) 60x60pixelů Řád svaté Anny II. třídy (1906, Rusko) 60x60pixelů Pamětní medaile na rusko-japonskou válku 1904–1905 (1906, Rusko) 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (1907, Německo) 60x60pixelů Železný kříž I. třídy (1916, Německo) 60x60pixelů Řád slávy (1918, Osmanská říše) 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (1918, Německo)
Odkazy
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 105–107 (heslo Maximilian Csicserics) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Externí odkazy Profesní biografie Maximilina Csicsericse na webu weltkriege.at Maxilimian Csicserics in: Hrvatski biografski lexikon Maximilian Csicserics na webu Chorvatského národního archivu Maximilian Csicserics na webu Hrvatski vojnik Profesní biografie Maximilina Csicsericse
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Chorvatští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Narození 3. března Kategorie:Narození v roce 1865 Kategorie:Narození v Aradu (Rumunsko) Kategorie:Úmrtí 18. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1948 Kategorie:Úmrtí v Záhřebu Kategorie:Pohřbení na hřbitově Mirogoj Kategorie:Muži