Jubilejní Svatý rok 1750 (17. řádné univerzální jubileum), který navázal na předchozí řadu Svatých roků, byl vyhlášen 5. května 1749 bulou Peregrinantes a Domino. Podle dobových záznamů se do Říma sjelo více než milion poutníků, včetně několika velvyslanců a skupin z daleké Západní Indie, Egypta a Arménie. Příliv poutníků byl tak velký, že římské charitativní a špitální instituce byly nuceny pronajímat královské paláce, aby počet poutníků zvládly. Poprvé byla kupole svatého Petra a Berniniho kolonáda osvětlena tisíci hořících pochodní. Po celém městě bylo postaveno 3000 křížů. Papež Benedikt XIV. také zavedl v Koloseu velkopáteční Via Crucis, a posvětil tak slavný amfiteátr jako posvátný prostor vyhrazený k uctění památky mučednické smrti prvních křesťanů.
Papež Svatého roku 1750 thumb|left|160px|Voltaire (1694 – 1778) V roce 1750 slavil Svatý rok papež Benedikt XIV., zvolený po desetiměsíčním konkláve v roce 1740. Během procesu o svatořečení sv. Jana Nepomuckého byl tzv. obhájcem ďábla, k svatořečení papežem Benediktem XIII. došlo v roce 1729. Prosper Lambertini, jak znělo rodné jméno Benedikta XIV., byl předtím arcibiskupem v Bologni a proslul v celém tehdejším světě dvěma vynikajícími vlastnostmi: svou učeností a přitom rozšafným smyslem pro praktické věci. Už v Bologni ho nazývali „dobrým Lambertinim“. Sorbonna chtěla umístěním jeho obrazu ve velké univerzitní aule zase poctít jeho vzdělanost, odpovídající úrovni doby. I sám Voltaire složil k jeho poctě verše a Marie Terezie se o něm vyjádřila, že vyniká svou moudrostí. thumb|right|180px|Horace Walpole kolem roku 1741, autor obrazu Rosalba Carriera A syn anglického ministerského předsedy Horatius Walpole, sám přesvědčený anglikán, dal ve své vile postavit jeho sochu s nápisem: „Milován katolíky, ctěn protestanty, skromný a nezaujatý vládce, který nezná milce, papež, kterému je cizí nepotismus, přes své vědomosti a nadání skromný učitel, soudce, jemuž schází přísnost.“ Stejnojmenný příbuzný britského ministra Pitta si dal pořídit jeho bustu, pod niž složil následující nápis: „Jan Pitt, který neřekl nikdy nic dobrého o knězi římské církve, dal postavit tento památník k poctě papeže Benedikta XIV.“
Příprava na jubileum To byl papež Svatého roku 1750, jejž silně poznamenal svou právní a pastorační zkušeností. Nunciům, biskupům a vládcům dal rozeslat 5. května 1749 oznámení o vyhlášení Svatého roku. V další konstituci pak velmi jasně shrnul celou dosavadní teologickou nauku jubilejních roků, obsaženou v bulách svých předchůdců, poprvé jasně vypočítal všechny podmínky k získání odpustků Svatého roku, mezi nimi na prvním místě zdůraznil upřímnou a kající zpověď.
Nejenže dal opravit řadu římských chrámů pro nastávající jubileum významnými umělci, ale zorganizoval i duchovní přípravu věřících řadou katechetických kázání, jež se konala i během Svatého roku v různých římských bazilikách. K tomu účelu svolal do Říma i slavné kazatele různých řádů, mezi nimiž byl i později svatořečený kapucín Leonard z Porto Maurizio, který v různých částech Říma strhoval svou prostou výmluvností poutníky k pokání.Polc, s. 75.
Průběh Svatého roku
Aby během jubilejního roku bylo postaráno o duchovní potřeby poutníků, jmenoval k tomu účelu papež Benedikt zvláštní komisi kardinálů. Jiná měla zase pečovat o jejich hmotné potřeby. Svatou bránu svatopetrské baziliky otevřel papež podle tehdy vžitého zvyku v předvečer Vánoc 1749. Po celý rok střežila Svaté brány čestná stráž Rytířů svatých Petra a Pavla.
I přes válečné nepokoje připutovalo do Říma mnoho poutníků, mezi nimiž tentokrát vzbudili velkou pozornost poutníci z daleké Arménie. Přišli do Říma s prapory, zpěváky, s dvěma biskupy a devíti kněžími. Papež sám je přivítal ve Svatopetrské bazilice a pak byli ubytování v hospiciTermínem hospic (z latinského hospitium – „útulek“) jsou míněna ubytovací místa pro odpočinek poutníků, která vznikla již ve 4. století. Již za časů starého Říma a ve středověku existovaly přístřešky či útulky při cestách, kde si mohli poutníci odpočinout, těhotné ženy porodit a choří buď se uzdravit a pokračovat v cestě, nebo v klidu zemřít. Vyskytují se dokonce názory, že první hospic byl vlastně popsán již v biblickém podobenství o milosrdném Samaritánovi – . Pozdější význam hospice jako zdravotnicko-sociálního zařízení, které slouží k péči o nevyléčitelně a těžce nemocné osoby, tedy k tzv. paliativní péči, je až odvozený od starobylé praxe, kdy pomoc „poutníkům na cestě“ se začala chápat jako pomoc těm, kdo jsou na „cestě do věčného domova“. Nejsvětější Trojice, který tehdy poskytl pohostinství 194.834 poutníkům. Na jejich vydržování značně přispěli i vévoda Salviati a kníže Odescalchi. Benedikt XIV. pokřtil 22. května v bazilice Panny Marie sopra Minerva 22 obrácených židů. Během Svatého roku dal se svolením papeže zřídit sv. Leonard z Porto Maurizio v Koloseu čtrnáct kapliček křížové cesty a uprostřed vztyčit vysoký kříž na počest křesťanských mučedníků, kteří tam pro Krista v prvních stoletích prolili svou krev.
Když Benedikt XIV. uzavíral 24. prosince Svatou bránu, mohl být spokojen s duchovním užitkem, který přinesl poutníkům. Bylo jich méně než dříve, ale přišli s duchem usebranosti a modlitby. Také tehdy se Svatý rok obešel bez vnějších okázalostí. Jen kronikáři zaznamenali několik podrobností, jež spíše charakterizují papeže, jenž Svatý rok pečlivě připravil a šťastně uzavřel. Během Svatého roku se prý k němu přiblížil jakýsi starý kapucín, celý vzrušený a plačící. Benedikt XIV. se ho zeptal: „Co se stalo?“ Kapucín odpověděl: „Svatý Otče, měl jsem zjevení, že se narodil Antikrist. A papež se otázal: „Jak je starý?“ „Teď má tři nebo čtyři roky,“ odpověděl vzrušený řeholník. „Dobře, dobře, to už se týká mého nástupce,“ řekl mu dobrosrdečně papež.
Na sklonku Svatého roku k němu přišli i dva přesvědčení luteráni. Papež se s nimi rozloučil slovy: „Synové, požehnání starých lidí je rozšířeno u všech národů. Žehnám vám a nechť vás Hospodin osvítí.“Polc, s. 76.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Související články Svatá brána Svatý rok
Externí odkazy
1750